Lenisk@
přečtené 434
Stroncium
2006,
Jiří Kulhánek
Myslela jsem si, že tuto knihu budu hodnotit velmi negativně, četla jsem ji strašně dlouho, musela jsem od ní odcházet, abych ji nakonec přečetla za pár dní. Mě začátek bavil, to byl typický Kulhánek, krev jen stříkala. Potom mi to přišlo ale tak šíleně překombinované, že jsem myslela, že knihu ani nedočtu. Pak jsem si řekla, že zrovna Kulhánek si nezaslouží být nedočten, a najednou mě to chytlo. A tuším, že za to mohla hlavní postava. Pro mě je to navždy Tobiáš z Nočního klubu, který jsem četla jako první, ale to vůbec nevadí. Miluju ten jeho humor, poznámky "pod čarou", opravování sebe sama. K. navíc v tomto díle nenechává na ničem a nikom nit suchou (taková Britney mě fakt pobavila). Spousta detailů mi unikla, obávám se, že ze zápletky jsem se úplně nevymotala, ale nevadí mi to. Jednou se do toho pustím znovu.... celý text
Kde zpívají raci
2020,
Delia Owens
A já se tak bála, že to bude opět jen přechválený "objev roku". Naštěstí se moje obavy nepotvrdily a kniha mě naprosto pohltila už po pár stránkách. Mě samotnou překvapilo, jak moc jsem si zamilovala její poetičnost a děj odsunula do pozadí. Kya jako holčička i jako dospívající a dospělá žena mě bavila po všech stránkách, ale nejlepší skutečně bylo její spojení s bažinou. Nejvíc mě rozplakaly její pocity, kdy jí chyběl tolik známý domov. A ve finále jsem ani tu zápletku nerozluštila, možná jsem o ní skutečně ani nepřemýšlela, ale jsem za to ráda, nepřišla jsem o svůj wow moment.... celý text
Volání Kukačky
2014,
Robert Galbraith (p)
J. K. Rowling je mistryně slova. Knihu jsem četla jedním dechem a přistihla jsem se, že je to hlavně kvůli jejímu jazyku. Zápletka mě ale taky bavila, i když jsem měla podezření, kdo je vrah. Možná trochu paradoxně mě víc než hlavní postava zaujala Robin, ke Cormoranovi jsem si (zatím?) nenašla cestu. Myslím si, že je to ale jen tím, že jsem si kdysi zamilovala Harryho Holea.... celý text
Znamenitá mrtvola
2022,
Agustina Bazterrica
Takový potenciál a tak nevyužitý. Líbila se mi tehdy převratná myšlenka o nemoci, která paralizuje svět, zaujalo mě ohýbání zákonů a uzákonění kanibalismu. Nicméně mi chyběl širší kontext. Klidně bych knihu měla o stovky stránek delší, byla opravdu čtivá, jen kdyby obsahovala víc detailů a vysvětlení. A styl psaní byl celkem otřesný.... celý text
Hypnotizér
2011,
Lars Kepler
Bohužel i přes nadšené doporučení musím Hypnotizéra hodnotit jako průměrnou detektivku. Osobně si myslím, že není chyba v knize, ale v tom, že jsem příliš velkým fanouškem Harryho Holea. Za mě tedy Nesbo všemi deseti, ale jsem si jistá, že duu dám v budoucnu ještě šanci.... celý text
Žítkovské bohyně
2012,
Kateřina Tučková
Kateřina Tučková se pomalu ale jistě stala moji oblíbenou českou autorkou. Vyhnání Gerty Schnirch naprosto zbožňuji, Žítkovské bohyně mi nedaly řádku dní spát. A musím prozradit, že Bílou vodu už mám na poliččce a už teď se na ni těším.... celý text
Jsou světla, která nevidíme
2015,
Anthony Doerr
Kniha, kterou snad musel číst každý, neustále jsem se kolem ní motala, až jsem se jí v knihovně dočkala a vypůjčila si ji. No, nebudu to dlouho rozebírat, bylo to pro mě velké zklamání. Asi jsem čekala něco jiného, něco víc. Děj se mi strašně vlekl, neuměla jsem se vžít do postav, k srdci mi příliš nepřirostly. A mě to mrzí, v mysli jsem se nacházela v náročné válečné době, měla jsem něco cítit.... celý text
Muž jménem Ove
2014,
Fredrik Backman
Do knih F. Backmana jsem se zamilovala v okamžiku, kdy jsem rozečetla Medvědín. Když jsem začínala číst Muž jménem Ove, věděla jsem, že to bude pecka, ale netušila jsem, jak velká! Ove, Sonja, Parvaneh, Jimmy, toulavá kočka a mnozí další ještě dlouho neopustí mé myšlenky. Usmívala jsem se, smála jsem se i plakala a jen nerada se s knihou rozloučila.... celý text
Stříbrná zátoka
2015,
Jojo Moyes
Klasická oddechovka, která nenadchne, ale ani neurazí. Od J. Moyes jsem četla lepší knihy, to přiznávám, ale na této se mi líbilo ono tajemství, kvůli kterému jsem četla dál a dál.... celý text