Jsou světla, která nevidíme

předevčírem

Příběh samotný nebyl zase tak špatný. Alespoň ze začátku. Pořád jsem čekala, že se konečně začne něco dít. Konec mi připadal zvláštní, jakoby zbytečný. Do čtení jsem se musela opravdu nutit. Je to škoda.

16. října

Za mě to až takový zázrak nebyl..popravdě říkala jsem si, že kniha s válečnou tématikou asi nebude můj šálek čaje, ale zase když už téma bylo ve Výzvě...
Možná jsem knihu četla ve špatné době nebo rozpoložení, ale musela jsem se do ní nutit..až ke konci mě to jakžtakž chytlo. Dávám 3*, za sebe bych ji nedoporučila

1 15. října

Očekávala jsem od knihy zřejmě mnoho. Nesedl mi způsob psaní-přeskakování času, postavy ani příběh nenadchl...

4 09. října

Upřímně, tahle kniha se mi nečetla snadno. Četla jsem jí dlouho a odkládala po pár kapitolách, abych mohla všechno zpracovat. Ale jen co jsem vše zpracovala, chtěla jsem zas brouzdat stránkami s Marií-Laure, Wernerem, Etiennem a madame Macevou. Úžasný příběh, po jehož přečtení jsem cítila neskutečný klid.
Války jsou zbytečné, jak ostatně dokazuje i tato kniha. Přesto není o válce. Je o lidech a o tom, že každý má možnost volby, nehledě na to, jak těžké a riskantní to někdy může být.

2 07. října

Z nějakého důvodu mi kniha nesedla. Ačkoli byla napsaná krásně a dlouhé příběhy jsou to poslední, co by mi vadilo, tempo bylo tak neskutečně dlouhé, líné a celou dobu se v knize v podstatě vůbec nic nedělo...nevnímala jsem žádný vývoj v postavách, v emocích, v pocitech ani v ději. Možná se to jen netrefilo do nějakého mého životního období, ale musela jsem se do čtení poměrně přemáhat. Těšila jsem se a koukala po knize už dlouho, ale jsem zklamaná :)

3 03. října

Na knihu jsem se vcelku těšila a byla jsem nakonec bohužel zklamaná. Komentář pode mnou od JmenujiSeZuzla je naprosto vyčerpávající a já s ním souhlasím, bohužel ani konec nedokázal moje hodnocení vytáhnout na víc hvězd...Je to opravdu škoda, protože začátek vypadal slibně, a i když kapitoly jsou opravdu krátké, stejně mě to neušetřilo od nudy, kterou jsem často cítila. No nic, nebudu se dál rozepisovat, protože nic nového, než co už tu je napsané, bych stejně nevymyslela.

2 02. října

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY!
Na tuhle knihu už jsem se těšila hodně dlouho, ale teprve teď na ní přišel čas. Překvapivě je docela obsáhlá co se všeho týče. Musím se sklonit před vytvořením postav i vybudování jejich charakteru a jejich příběhu. Tak dlouho mě nepotěšili postavy jak tyto, protože se s nimi často dá soucítit a líbilo se mi, že to mezi nimi nedopadlo, jak by v mnoha románech dopadnout mohlo. Líbilo se mi, že byli vyprávěny dvě (tři) dějové linky, které se prakticky během knihy neměli šanci setkat a společně se objevily pouze na chvíli. Díky tomu jsme měli šanci poznat obě strany válečného období. V tomto ohledu tedy oceňuji jedinečnost a originalitu knihy. Bohužel příběh se mi v některých částech zdá jakoby nedopsaný, kompletně nedořešený nebo odfláklý. Například příběh von Rumpla se mi zdá dosti nezáživný. Je zajímavé zkombinování dějové linky Marie právě s von Rumplem, ale buď tam měla dostat tato postava více prostoru nebo se tam neměla vůbec objevit, protože pro mne jako čtenáře je tato postava dále nezajímavá. Skákání mezi časovými pásmy mi nijak nevadilo, i když chápu, že některých čtenářům to problém dělat může. Kniha je dobře napsaná. Když si k ní totiž sednete a řeknete si že si přečtete například 3 kapitoly, nakonec jich přečtete 8. Bohužel si stále myslím, že kniha měla obrovský potenciál v mnoha ohledech, naneštěstí těch spoustu malých nedostatků nakonec utvoří, ten spíše negativní pohled na knihu. Za normálních okolností bych knize udělila pouze 2 hvězdičky, ale díky konci, který byl napsán moc krásně a udělal takovou pěknou tečku na závěr knihy, dostane tato kniha 3 hvězdičky. Sice takové slabší, ale přeci.

1 01. října

Nejdříve jsem chtěla dát tři hvězdy, ale ten závěr mě dostal, tudíž dávám čtyři.
ALE. Tak nějak nevím. Ten příběh nepříběh byl takový trošku nijaký, místy jsem byla úplně mimo. Občas mi dělalo problémy i to časové skákání. Jak už jsem zmínila, závěr mě dostal, byl úžasně napsaný, ale vlastně musím říct, že mě i malilinko zklamal. Tím myslím něco jsem čekala a těšila se na to, a nakonec nic. Každopádně styl psaní, popisy, dialogy, to všechno bylo super, krásné, silné, místy dech beroucí. Ale asi jsem čekala nějakou víc promyšlenou zápletku nebo nevím.

1 23. září

Kniha mě zaujala svým námětem i zpracováním. Myšlenka pěkná, jen jsem se občas ztrácela v posloupnosti příběhu kvůli časovým skokům. Jinak se ale četla velmi rychle a příjemně.

4 19. září

Měla jsem chuť ponořit se zas jednou do nějakého románu a oči mi padly na Doerra. Četl se jedním dechem a bavil mě, a ačkoliv nejde nijak těžké čtení, není to rozhodně ani knížka nijak plytká. Nicméně po přečtení se přece jen cítím trochu podvedená a zmanipulovaná autorem, z jehož díla cítím jistý kalkul. Námět je atraktivní, dvě jiné, citlivé duše jako ústřední postavy příběhu na pozadí tak černého údobí, jakým 2. světová válka byla. Kdo by se nedojal a nesympatizoval s nimi? Snad leda cynik. Americká škola vhodně dávkovaného napětí a emocí, která nemá problém najít si svého čtenáře. I skeptiky přesvědčí nálepka s Pulitzerovou cenou. V tomto ohledu jde o dobře odvedenou práci. Ovšem něco tomu chybí a kapitoly na konci, odehrávající se po válce snad vše jen zbytečně rozmělňují.

11 18. září

Nádherný a úchvatný příběh, který je napsaný s citem a grácií. Autor využil kontrastu bezohledné, surové války s celou její vražednou mašinérií, kterou postavil proti křehké, bezbranné, mladé lidské bytosti, jež jí musí čelit. Text přitom plyne v oné romantizující přirozenosti tak, jak autorovi vznikl pod rukama. Žádné přehánění, pouťové triky, přibarvování, brutalita, expresivní dialogy. I bez těchto laciných berliček to funguje neskutečně dobře, což ostatně potvrzuje i udělení Pulitzerovy ceny. Evidentně tenhle skvělý příběh nedojal jen mou osobu, která si zamilovala Marii-Lauru, ale i ostatní povolanější než jsem já. A o tom to celé je - o emocích, protože kdo neuroní slzu nad nevidomou dívkou, prodírající se zničeným světem a bojující s osudem. Celé to vyprávění má hloubku, která dokáže zasáhnout na pravém místě a strukturu, která vtáhne a nepustí. Přestože je celé vyprávění spíše smutné, šedivé a nezřídkakdy pochmurné, nepůsobí depresivně ani poraženecky. Naopak hýří barvami naděje a naplnění, krásou a silou, která hory přenáší. Je skutečně neuvěřitelné, jak dobře se Doerrova kniha četla, jak moc jeho vyprávění bavilo a jak jeho myšlenky ponoukaly k zamyšlení, které se neztratilo ani s posledním otočením stránky. Už dlouho jsem neměl v ruce tak velkolepé čtení, jakým Jsou světla, která nevidíme.

3 17. září

Oceňuji, že autor odkázal značnou část knihy vyprávět 3 linie příběhu, aniž bych měla pocit, že některá z linek je v knize tak trochu do počtu. Sice jsem čekala, že se propojí trochu dříve, nicméně fakt, že k jejich propletení dojde až téměř na konci knize neubírá na zajímavosti.

15. září

Přeskakování v čase, ději a postavách - zřejmě nový trend v psaní, udržet čtenáře neustále ve střehu. Nejdříve mě kniha odrazovala tloušťkou a úvodními stranami, ale pak jsem se začetla, zvykla jsem si na styl psaní a prostě chtěla znát závěr, který je nepřeslazený, ale na druhou stranu souhlasím s tím, že bych radeji četla rozpracovanejší příběhy k vedlejším postavám než jak se těm hlavním dařilo po válce..

14. září

Asi jsem od této knihy očekávala moc. Zklamala. 3 hrdinové, skákání časem. Většinou tak 3 stránky jednoho pohledu. Nic pro mě. Zajímavé mi to přišlo až někdy od strany 400. Konec bych vynechala, není potřeba vypisovat, co se dělo dál. Pro mne bohužel průměr.

2 13. září

Úžasná kniha.

2 07. září

No, abych nezačala hned kritizovat, musím uznat, že příběh z pohledu slepé dívky je velmi zajímavý námět, líbí se mi smysl pro detail i nápad střídání časové linky, ale jelikož jsem se musela ke knize přemlouvat, spíš jsem se ztrácela. Samotný děj na mě neudělal velký dojem. Řekla bych, že až posledních 150 stran se začíná něco dít.

5 01. září

Nádhera, už dlouho jsem tak krásnou knihu nečetla! Dojemný, krásný příběh, hlavní hrdiny jsem si zamilovala. Vše je tak propracované, promyšlené. Knihu jsem četla a četla, nešlo ji odložit. Vřele doporučuji!

2 27. srpna

Kniha se čte špatně. Tři dějové linky ve třech časových osách, rozmělněné do kratoučkých kapitol. Příběh mohl být slušný i se zápletkou, ale forma knihy to zcela zazdila.

2 27. srpna

Na knihu jsem se velmi těšila, ale bohužel nezaujala. Příběh je krásný, ale málo dynamiky na můj vkus. Začetla jsem se až na 400. stránce, vadily mi velmi krátké kapitoly a přeskakování v čase.

3 26. srpna

Jsem již letos přehlcená válečnými a různými jinými nepěknými a nelidskými příběhy, tak mě kniha příliš nenadchla.
Na druhou stranu oceňuji novou zápletku a detaily, které se mi moc líbily (ptáci, mořský život, minerály apod.).

Pěkný příběh - knížka opravdu stojí za přečtení...

1 20. srpna

Celkem čtivý příběh Marie-Laury a Wernera. Líbilo se mi, že jsme měli možnost hrdiny sledovat od jejich dětství. Čekala jsem celou dobu na spojení jejich příběhů, i když jsem si nepřála přehnanou romantiku tak to co se stalo mě zklamalo.
Nejvíce mě dostaly asi pasáže z vojenské školy, Frederik byl celkem zajímavá postava.
Moc se mi nelíbilo jak vše bylo na přeskáčku, ne jen pohledy ale i úryvky z 'budoucnosti', naštěstí některé kapitoly nebyly až tak krátké.

2 18. srpna

Byla jsem v napětí, jak to s těma dvěma nakonec dopadne. Nechtěla jsem konec jako z červené knihovny, ten se nekonal. Mohu jen doporučit k přečtení.

3 14. srpna

Poslední dobou jsem narazila na hodně knih, které se odehrávají ve dvou či více liniích. Nová móda? Nevím. každopádně tahle bichle se čte dobře. Slepá francouzská dívka, slibný příslušník Hitlerjugend, nácek posedlý prokletým diamantem a všudypřítomná válka zaplétají napínavý příběh.

7 05. srpna

Nedokázala jsem se od knihy odtrhnout. Výborná kniha, precetla jsem na jeden nadech a jeste se k ni znovu v budoucnu urcite vratim. Zasahla me a doporucuji vsema deseti. ❤

5 05. srpna

Knihu jsem měla rozečtenou skoro přes půl roku... ač oceňuji autorovu schopnost vylíčit děj a okolí, tak mi nějak nesedla... přišlo mi trochu dané uměle dohromady. Závěr nabyl na spádu a přišel mi nejzajímavější. Pokud má někdo zájem o podobnou tématiku, určitě najde lepší.

2 04. srpna

Příběhy z války mě moc nebaví, ale přiznám se, že mě k téhle knize nalákal název a i obálka, ale obsah už mě tak nezaujal. Konec mě opravdu překvapil a docela naštval. Po tom všem jsem čekala, že aspoň hlavní hrdinové dostanou happyend. A také nechápu za co tato kniha dostala Pulitzerovu cenu.

7 25. července

Nemůžu uvěřit, že jsem s přečtením téhle knihy tak otálela, mám ji už neskutečně dlouho. Tohle je jeden z mála případů, kdy ani nevím, jak komentář seskládat, aby dával smysl. Hodně na mě zapůsobil celý děj a všechny postavy, a ačkoliv je to náročnější četba, určitě doporučuji.

1 24. července

Odpocuvane ako audiokniha. Ocakaval som viac, dostal som o nieco menej. Tak to uz byva ze ocakavania nastavia latku vysoko a potom je obcas tazke ju preliezt.