Jsou světla, která nevidíme

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247487/jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg 4.43315
Žánr
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno, MOBA (Moravská bastei)
Orig. název

All the Light We Cannot See, 2014

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (913)

Kniha Jsou světla, která nevidíme

Přidat komentář
Hall3006
01. května

Válečný román psaný krátkými kapitolami o dvou mladých lidech na opačných stranách. Motiv, který se opakuje? Celých 500 stran to bylo na čtyři hvězdy a konec s přesahem do současnosti to vystřelil na plný počet. Tato kniha nedostala cenu jen tak. Kniha plná postav, které mohly žít a umírat i ve skutečnosti. Historická fakta nejsou vysvětlována učebnicově, ale popisovaná pohledem našich hrdinů. A to se mi líbilo moc.

sisi87_87
28. dubna

Poutavé


Hugoline
23. dubna

Je to knížka, která ve vás zanechá tíživý pocit, ještě dlouho po přečtení. Autor popisuje osud dvou postav, které ve válce stojí na odlišných stranách, nevidomá francouzská dívka a na druhé straně německý chlapec ze sirotčince. Prožívat válku z jejich pohledu bylo neobvyklé, neotřelé. Doufala jsem v dobrý konec obou postav. Zároveň po přečtení knihy ve mně utkvěl pocit, že krutosti války si nezasloužili lidé ve Francii, ale ani v Německu.

YA-girl
18. dubna

(+ SPOILER) Pro mě nádherný čtenářský zážitek. Dostala jsem přesně to, co od knih čekám - něco hodně silného, procítěného, něco, na co hned tak po dočtení nezapomenu. Kniha je psaná opravdu poutavě, citlivě; bavilo mě to, těšila jsem se na každý další odstavec. Závěr mě docela rozsekal, tak jaksi jsem se nechala unést dějem, že jsem popravdě takový konec nečekala... Asi mě na tom dostalo hlavně to uvědomění, že to není čistě fikce, ale že tento a podobné příběhy tolik lidí kvůli válkám opravdu zažilo. A že jsme coby lidstvo nepoučitelní, protože jsme úplně klidně schopní a ochotní dopustit to znovu.

amanek
09. dubna

Jiné zpracování válečného tématu.
Čekala jsem šťastnější konec, ale bohužel jich za války moc nebylo.

evvva
05. dubna

Děkuji za tenhle knižní únik před Velikonocemi...nechat se nerušeně vtáhnout do děje a nemuset od příběhu odbíhat do práce...co víc si přát.Snad jen ještě kousek, pár stránek a uchovat si déle vůni mořské vody, chaluh a řas, ulit a mušlí a slyšet šumět moře..

laura
05. dubna

Čas je prohnaný, jakmile vám jednou vyklouzne, může vám už unikat navěky...

Křehký, něžný a bolavý příběh slepé dívky Marie-Laure a německého chlapce Wernera - ale i spousty dalších. Poněkud roztříštěný, rozemletý na spoustu maličkých kousků, které do sebe jen zvolna zapadají. Škoda těch časových skoků, plácala jsem se v tom. A ačkoli kniha nepatřila k těm, u kterých visíte na každém slovu, k níž se vrháte každou volnou chvíli, i tak mě hluboce zasáhla. Doteky lidskosti, něhy a krásy v době, která nebyla něžná ani krásná a ve které člověk ztrácel to, co ho činí člověkem... A přitom, vedle všech těch hrůz, Marie-Laure, Etienne, madame, Werner, Frederick...

Nic takového jako kletby neexistuje. Možná existuje štěstí nebo smůla. Každý den se nachyluje buď k úspěchu nebo k selhání. Ale kletby neexistují...

Hluboce lidský příběh, který se dotkne té neviditelné struny ve vašem nitru a rozechvěje ji.

Copak nechcete žít, než umřete?

Noname007
13. března

Od knihy jsem čekala trochu víc, vzhledem k tomu, jak byla oceňovaná. Což možná činilo mé, až moc velké, nároky. Kniha se ovšem dobře četla, ale jestli mě něco ale zklamalo, tak to byl konec.

1 ...