Jsou světla, která nevidíme
kniha od: Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247487/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg
4.4
3976
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová , Romány , Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
All the Light We Cannot See , 2014
více info...
Komentáře (1027)
Komentáře 1027 Recenze 27
Po zhlédnutí minisérie jsem neodolala a musela jsem si přečíst i knihu. Krásná kniha.
Jedinečný román z období 2. světové války. Není plný násilí a vyhlazovacích technik, a přesto umí zasáhnout. Vyprávěno z pohledu Marie-Laure, slepé mladé dívky žijící v okupované Francii, a mladého německého sirotka Wernera. Velmi krátké kapitoly a střídání časových linek (počátek války/osvobození Francie). Většinou skákání z přítomnosti do minulosti v knihách moc nemusím, ale tady mě to nerušilo a orientaci jsem neztrácela.
Plusové body za úryvky z Verneovek, na těch jsem totiž také vyrostla a hltala je jako Marie-Laure.
Rovněž jsem zvědavá na Netflixové zpracování, ukázky nevypadaly vůbec špatně.
"Mozek je uzamčen v naprosté tmě, děti. Plave uvnitř lebky v průzračné tekutině a nikdy se na světlo nedostane. Přesto je svět, který nám zobrazuje, světla plný. Přetéká barvami a pohybem. Jak je tedy možné, děti, že mozek, který nikdy nespatří jedinou jiskřičku, zobrazuje náš svět prozářený světlem?"
Knihu mám v seznamu již delší dobu a nějak na ni pořád nepřišel správný čas. Přiznám se, že až se seriálem na Netflixu, konečně nadešla chvíle k přečtení knihy.
A kdyby se mi seriál nelíbil, jedno vím jistě. Kniha je velmi zdařilé dílo, moc se mi líbila. Příběh vyprávěný vícero postavami dává prostor k tomu, aby jsem je lépe poznali. Četlo se to dobře, krátké kapitoly k tomu také přispěly.
Příběh má od začátku do konce ponurou, smutnou atmosféru. Neřekla bych, že jsem si knihu užila, to by ani nebylo vhodné. Prostě a jednoduše mě dokázala dojmout tak krásným a citlivým příběhem.
Přestože mi trošičku vadilo prolínání dějových linek v čase, četla jsem knihu jedním dechem a vždy se těšila na další večer - moje nejoblíbenější doba pro četbu - "za odměnu". Určitě bych tento titul zařadila ke skvostům protiválečné literatury, i když - na "Slavíka" žádná jiná kniha nemá. Ale to je jen můj názor, nemusí s ním každý souhlasit...
(SPOILER)
To bylo tak... nečekané. Nejdřív jsem se nemohla začíst, ale a zajímavý děj mě nakonec vtáhl, a já se nemohla odtrhnout. Moc se mi líbily postavy, každá měla své chyby i klady, bylo zajímavé sledovat např. Wernera a jeho vývoj a postoj vůči nacismu. Přesto mě ale překvapilo, že tři čtvrtiny knížky směřovaly k jednomu momentu, kdy se Werner a Marie-Laure setkají - a pak nic. Ano, bylo to realistické - na to jako čtenářka nejsem tolik zvyklá, takže jsem se díky tomu dál posunula.
Vynechala bych části z roku 1974 a 2014, nějak mi neseděl vývoj Marie-Laure... a to, že o Wernerovi mluvila jako o: "tom německém klukovi Wernerovi Pfennigovi" mě naprosto šokovalo, když jí zachránil život... její čistota a láska k druhým lidem jako by zmizela. :(
Ale kniha byla opravdu moc krásná, bylo tam mnoho nádherných myšlenek a zajímavý historický kontext. Pulitzerova cena jí právem náleží. :)
Velmi krásný příběh, nádherně a čtivě napsaný. Síla Marie-Laure je obdivuhodná.
Doporučuji
Jedna z nejlepších knih odehrávající se ve válce a neskutečně empatický popis citů a pocitů slepé dívky, její vnímání světa a to, jak ji vnímají druzí.
(SPOILER)
Děkuji za doporučení, Jasmíno. Kniha mě oslovila zejména velmi zdařilým překladem, krátké kapitoly naprosto vyhovovaly (e-kniha). Sice jsem trochu tápala v kompozici a časových skoků na mě bylo přespříliš, jinak jsem si četbu upřímně užila. Jsem ráda, že jsem po mapě a současných fotografiích města sáhla až po poslední stránce, město vypadalo v mé hlavě trochu jinak. Popisy domů, muzea a měst byly v celé knize velmi podnětné a díky Marii-Laure originální. Potěšil mě pohled obou válčících stran. Třicet let poté? Proč ne. Současnost už ne.
"Občas se přistihnu, že na něj zírám a zapomínám na svoje povinnosti. Zdá se, že je dost velké, aby se do něj vešly pocity všech lidí."
"Otevřete oči a dívejte se jimi, než se zavřou navždy."
Můžete mi prosím napsat, co se stalo s diamantem? Nějak mi to nedocvaklo. Děkuji :)
Nebyl to úplně typický válečný příběh. Nebyly tu žádné velké bitvy, alespoň ne ty fyzické. Přesto si myslím, že mi toho předal hodně. Neukázal mi dějiny států a vojsk, nýbrž normálních lidí. A taky mi ukázal, jaké to bylo na německé straně. Že i přes vše, co udělali, někteří z nich neměli na výběr. Museli se přizpůsobit tomu, jaký byl svět. Jinak by nepřežili.
Styl psaní byl krásný, děj se plynule odvíjel, ale to mi ani nijak moc nevadilo. K té knize to prostě sedělo. Postavy byli zajímavě vykresleny a obzvlášť jsem si užívala myšlenky Marie-Laure.
Konec byl zvláštní. Překvapil mě. Ale uvěřila jsem mu.
Na mě to je moc popisné, vleče se to a mám problém se začíst. Několikrát jsem se přistihla, že mi myšlenky od čtení utekli někam jinam. A po té co jsem zde v komentářích zjistila, že to tak mělo více čtenářů i po dočtení celé knížky, jsem se přestala trápit a knížku odložila.
Kniha se mi jako taková líbila, ale vzhledem k přehlcení knih o druhé světové válce mě to jaksi nenadchlo jako ostatní čtenáře v komentářích. Příběh to byl hezký, ale něco mi tam chybělo. Krátké kapitoly vidím spíš negativně a není divu, že kniha vypadá tlustě. Za mě bohužel jen tři z pěti.
Za mě čistých 100%. Pokud se mě někdo ptá na "novější" knížku, kterou bych mu doporučil, pak zmiňuji tuto. Silný príběh, 2.sv.válka jako pozadí funguje, no a ten konec...:)
(SPOILER) Já jsem nadšená. Skvěle napsané. Závěr, bez klasického happyendu, mě vlastně potěšil, byť dušička by si spíš přála pohádkové "... a žili spolu šťastně až do smrti". Četla jsem jedním dechem kdykoli jsem měla chvíli čas.
Já se od ostatních čtenářů v hodnocení odlišuji. Kniha mě nebavila, nemohla jsem se začíst. Pořád jsem čekala, kdy se to rozjede a nedočkala jsem se. Mrzí mě i to krátké setkání dvou hlavních hrdinů. Přišlo mi to odbyté.
Knihu jsem zaregistrovala už před pár lety, ale úplně mě nelákala, až nyní jsem se k ní dostala díky knižnímu bingu.
Knih zasazených do období 2. světové války je poslední dobou opravdu spoustu a mě se tato kniha hodně líbila. Tento příběh byl pojat zase trochu jinak a jsem za to ráda. Bavilo mě sledovat životní cestu Marie-Laury i Wernera, oba, zejména Marií-Lauru jsem si hodně rychle oblíbila, u Wernera mi občas některé věci vadily. Líbilo se mi i vyprávění z pohledu slepé dívky.
Byla jsem zvědavá, kam celý příběh povede a jak se vše propojí. Závěr knihy ne, že by mě zklamal, spíš mě mrzel, ale vzhledem k období, kdy se příběh odehrává, to tak asi mělo být. Jinak mi konec přišel docela rychlý, myslím si, že se ten konec dal ještě více rozvinout. Kromě toho mě mrzí, že se příběh propojil až tak pozdě a netrvalo to déle, tato část knihy mě hodně bavila.
Velmi mě bavila důležitost rádií a celkově rozhlasového vysílání v ději knihy, bylo to zase něco s čím se čtenáři nesetkávají v každé knize. Jednu výtku mám trochu k přeskakování v čase, trochu jsem se v tom ztrácela, a to i přesto, že normálně mám tyto skoky v knihách ráda, tak tady mi chvíli trvalo, než jsem se pořádně zorientovala.
Hodnocení 4*/5*
Krásná knížka, četla se mi velmi dobře a příběh poutavý - dechberouci a zajímavý !!!
Knihu jsem měla v rámci čtenářské výzvy a musím říct, že už jsem přesycena tématu války. Možná i proto mě to moc nebavilo. Vytkla bych ještě skákání v čase dopředu a dozadu, ztěžovalo to orientaci. Co se mi naopak líbilo, byly krátké kapitoly, dobře se mi to četlo a "kouskovalo". Taky autorův styl psaní je za mě moc hezký, takový decentní, něžný, obzvlášť u takového tématu.
Skvělý historický román o dívce, která oslepla, a chlapci, který díky svým technologickým znalostem pomáhal Němcům během 2. světové války. Kniha je také o tom, že láska může být kdekoliv, že znalosti mají mnohé využití. Velmi neobvykle napsaný příběh vůbec nezapadá mezi ostatní příběhy z této doby, které jsem četla. Vlastně je v něčem až trochu nevýrazný. Přesto patří mezi nejlepší knihy z válečného období, které jsou napsané, což dokládají i jeho mnohá světová ocenění.
Kniha se moc dobře četla a bavil mě popis válečné Evropy z pohledu dvou mladých lidí pocházejících z odlišných poměrů a prostředí. Napínavě jsem čekala, kdy se jejich osudy protnou a jak. Konec mě maličko zklamal, předpokládala jsem, že se příběh těch dvou bude ubírat jiným směrem. Ale přeci jen se jedná o knihu z válečného prostředí, takže je to pochopitelné. Autor si určitě ceny za toto dílo zasloužil, příběh je velmi dobře zpracovaný a popisy jednotlivých míst a měst jsou úžasné. Doporučuji všem.
Čtivě napsaný příběh německého chlapce Wernera a francouzské dívky Marie-Laurre. Válka je zde přiblížena skrze životní osudy těchto dvou mladých lidí. V obou příbězích byl velice silný motiv síly vůle. Na jedné straně vůle německého chlapce, kterému se otevíraly možnosti být tím nejlepším v Hitlerjugend a na druhé straně síla vůle slepé dívky zorientovat se ve světě, který nevidí.
"Jak vypadá slepota?"
To vysvětluje Marie-Laure, která jako dítě přišla o zrak. Tehdy ale nevěděla, co všechno má ještě před sebou. Teď má 16 a schovává se v domě svého strýce před bombami. Je válka a Němci okupují Paříž. Spolu s otcem utíkají...
"Jsme jako myši. A na obloze krouží jestřábi."
Na druhém konci země v Německu sirotek Werner chce zjistit více o své minulosti. Okolí si ale všimne jeho talentu. Kromě pokládání nevyčerpatelných otázek umí opravit každé rádio a věc z techniky. Zajímá se o ní. Touha po vedení mu zajistí místo v elitní skupině v Hitlerjugend. Za pár dní v rámci mise přemístí do Francie.
Až jednou nastane okamžik, který dva životy propojí...
Nevím odkud začít. Dojmů z této knihy mám spoustu. V každém případě to byl velmi příjemný zážitek. Ačkoliv se kniha odehrává v nepředstavitelně obtížné a brutální době, je prosycena jakousi všudypřítomnou laskavostí, i postavy zabijáků si dělají starosti o někoho dalšího. Dlouho jsem podezříval autora, že hlavní hrdinku nechal oslepnout, aby její příběh víc brnkal na city čtenářů, ale pochopil jsem, že její handicap prospěl příběhu i popisům míst.
Audiokniha. Skvělý zážitek! Líbilo se mi souběžné vyprávění různých osudů, které se mají setkat, a také pohled na válku ze dvou stran. Slepá dívka nepodléhá pocitům marnosti, nelituje se, žije! Oslovil mne motiv šišek a mušlí, pomohlo mi to vcítit se do ní. I dětský Werner je hezkým vzorem: "tomu, co tě baví, se věnuj naplno". Autorovi se povedlo vykreslit jeho "automatické" zapojení do války, povinnost, a pozdější pocit viny.
Protože už od dětství mám ráda rozhlasové pořady, vychutnala jsem si i to téměř pohádkové tajemství radiovysílání.
Už si vybírám další knihu od autora.
(SPOILER) Hezká kniha, ten konec s Wernerem mě dorazil. Ale vadilo mi v souvětích neustálé opakování spojky a. Nevím, jestli je to překladem, ale trochu to dojem z knihy kazilo.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2016 |  Zeď vzpomínek |
| 2017 | O dívce Grace |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Kniha Jsou světla, která nevidíme je v
| Právě čtených | 150x |
| Přečtených | 5 571x |
| Čtenářské výzvě | 2 370x |
| Doporučených | 560x |
| Knihotéce | 1 163x |
| Chystám se číst | 3 253x |
| Chci si koupit | 733x |
| dalších seznamech | 33x |