Doba z druhé ruky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kniha Doba z druhé ruky nese podtitul „Konec rudého člověka“ a autorka se v ní zabývá koncem komunistického režimu, nadějemi, zklamáními, frustracemi a dezorientací, které přinesla dvě desetiletí následující rozpad sovětského impéria lidem žijícím na jeho území. Čtenáři předkládá desítky příběhů a názorů lidí z nejrůznějších částí politického i ekonomického spektra. Před námi tak defilují rozmanité osudy a zážitky, z nichž však postupně vyvstávají některá společná traumata a obsese. Většina hrdinů této knihy považuje za vrchol svobodného vzepětí ruské společnosti srpen 1991, kdy do ulic Moskvy vyšly statisíce Rusů, aby se postavily tankům pučistů, pokoušejících se zrušit demokratické reformy předchozích dvou let a obnovit sovětskou vládní moc. V očích většiny lidí, jejichž svědectví autorka uvádí, to byla chvíle velkých, byť nepříliš konkrétních nadějí, zatímco následující vývoj, bezpečnostní anarchie a příchod tržního hospodářství přinesly inflaci, desorientaci, zklamání, hospodářský pokles a korupci. Často se ozývá lítost nad tím, že Sovětský svaz „prohrál studenou válku“ a ztratil velmocenské postavení, a jakkoliv snad každý, jehož hlas v knize zazní, měl svou vlastní tragickou zkušenost se stalinskými zločiny, převažuje schizofrenní pocit, že i když byl socialistický režim špatný, lidé v něm žili pro krásné myšlenky, zatímco dnes se „starají jen o coca-colu“ – o přízemní hmotné věci....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235706/doba-z-druhe-ruky-1ir-235706.jpg 4.7257
Žánr
Literatura světová, Literatura naučná, Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno, Pistorius & Olšanská
Orig. název

Время секонд хэнд (Vremja sekond chend), 2014

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (63)

Kniha Doba z druhé ruky

Přidat komentář
Janadvorackova
14.08.2020

Poslouchala jsem to dlouho.
Na jeden zátah knihu nedáte.
Množství osobních zpovědí zapůsobí.

Dagmar76
07.08.2020

Těžké čtení. O to víc, že to jsou reálné příběhy. Několikrát knihu musíte na čas odložit, aby jste mohli všechno vstřebat. Myslím, že by to mělo být povinné čtení. Strašné, jak je jednoduché člověku vymýt mozek.


IYv
12.05.2020

Paní Alexijevič jsem měla tu čest poznat během její pražské návštěvy, knihu mi věnovala a vepsala do ní milá slova. Já si ji uložila do knihovny jako raritku. Paní Alexijevič nebylo dobře, byla celkem nemluvná a i když jsme se viděly několikrát, přišla mi jako taková milá paní "teta". V tu chvíli jsem právě získanou Nobelovu cenu pokládala za trošku marketingovou objednávku proti Rusku...
Ovšem kniha mě naprosto ohromila a velmi lituji, že jsem jí to nestihla říct osobně, že jsem se ke čtení dostala až po shlédnutí seriálu Černobyl. Pochopila jsem, že sovětského člověka nemůže nikdo pochopit, že si prožili něco, co nemá v celém světě obdoby. Těch 70. let systematického ničení všech přirozených pochodů ve společnosti se podepsalo na ukrutných osudech celých rodin. Až je z toho jednomu úzko.
Formátu vyprávění jsem přišla na chuť a smekám! Další knihu (Válka nemá ženskou tvář) jsem četla na jeden zátah do 02.30. Nešlo přestat.
Omlouvám se autorce za počáteční nedůvěru a hluboce smekám!!

Greenfingers
06.04.2020

Autorčinu knihu chápu jako svědectví doby, ve které se zrodil a žil "rudý člověk" nebo chcete-li "sovětský člověk". Jestli ale zánik Sovětskéko svazu představuje i jeho konec, to je otázka.
Rusko, pak Sovětský svaz a následně znovu Rusko ve své historii nikdy nepoznalo demokracii. Carské samoděržaví bylo nahrazeno diktaturou, ve které byl jakýkoliv odpor nebo nesouhlas s režimem krutě potlačován. Dělo se tak nejen za dob Stalinovy hrůzovlády, ale i po ní ( i když represálie vůči opozici ubraly na síle nebo se změnily jejich formy). Vždy byl ve vedení státu autokrat, buď přímo aktivní představitel komunistické strany nebo její bývalý příslušník.
V lidech žijících na území Ruska bývalého Sovětského svazu po celé století přetrvává totalitní myšlení, které se jim "zažralo pod kůži". Nejsou prostě naučeni přemýšlet jinak než v intencích: nepřítel, boj, vítězství, apod. Cizí jsou jim jakékoliv demokratické ideály a nedokáží si je většinou ani představit. Po zániku Sovětského svazu se dostali k moci znovu jen komunisté (teď už bývalí), kteří uplatňují staré praktiky v novém hávu (nejdřív Jelcin, pak Putin, ale i další na nižších stupních řízení státu).
Kniha je naprosto výjimečná. Autorka využila svých novinářských zkušeností a polodokumentárním způsobem poskládala barvitou mozaiku výpovědí lidí různého věku, pohlaví, národnosti, vzdělání, politické orientace, s různými životními zkušenostmi. Učinila tak přímo mistrovsky. Jednotlivé příběhy jsou místy hrůzné, místy dojímavé, vždy však působí přesvědčivě.
Nemohu jiné než knihu doporučit, zejména mladším čtenářům.

Noisette73
01.04.2020

Tady je těch pět hvězdiček málo, tohle vás donutí přemýšlet, číst mezi řádky a děkovat, že jste tam kde jste, že žijete právě tak jak žijete, uvědomíte si jak změna může být matoucí, bolavá a ničivá, tito lidé byli na něco zvyklí prožili tak dosavadní život a ze dne na den bylo všechno jinak, možná se lidé radovali, hlavě mladí, ale na takovou maličkost zapomněli, nikdo už těm ztraceným duším neřekl jak mají vlastně v téhle době žít...

chamyl
17.02.2020

Neotřelý formát vyprávění obyčejných ruských (sovětských) žen o životech svých i svých blízkých. Různé úhly pohledu na tytéž události, různé zkušenosti se stejným režimem a různé životy ve stejné době.
Vyprávění a díla tohoto druhu mi vždycky připomenou, že existují minimálně dvě verze historie: ta všeobecná do dějepisu a ta osobní k zapomnění. Dějepis má přitom obvykle jednotný – zpravidla dle aktuálního kurzu – pohled na uplynulá dění, zatímco pamětníci mluví o stejné konkrétní události úplně jinými slovy a často s úplně jiným hodnocením.
Kniha tedy opět potvrzuje, že každá doba v lidské historii má své vítěze i poražené a to bez ohledu na skutečnost, jaké hodnocení jí přidělí v budoucnosti historici.

Abroš
16.02.2020

Realita života sovětského občana v éře ruda i sametu z první ruky.Doporučuji

ADE138
09.01.2020

Tuto knihu od Alexejevičové jsem četla nejdéle, několik týdnů. Přiznám se, ruské mentalitě nerozumím, ale ty příběhy mě fascinovaly, dojímaly i rozčilovaly. Maximálně doporučuji...

1