Doba z druhé ruky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kniha Doba z druhé ruky nese podtitul „Konec rudého člověka“ a autorka se v ní zabývá koncem komunistického režimu, nadějemi, zklamáními, frustracemi a dezorientací, které přinesla dvě desetiletí následující rozpad sovětského impéria lidem žijícím na jeho území. Čtenáři předkládá desítky příběhů a názorů lidí z nejrůznějších částí politického i ekonomického spektra. Před námi tak defilují rozmanité osudy a zážitky, z nichž však postupně vyvstávají některá společná traumata a obsese. Většina hrdinů této knihy považuje za vrchol svobodného vzepětí ruské společnosti srpen 1991, kdy do ulic Moskvy vyšly statisíce Rusů, aby se postavily tankům pučistů, pokoušejících se zrušit demokratické reformy předchozích dvou let a obnovit sovětskou vládní moc. V očích většiny lidí, jejichž svědectví autorka uvádí, to byla chvíle velkých, byť nepříliš konkrétních nadějí, zatímco následující vývoj, bezpečnostní anarchie a příchod tržního hospodářství přinesly inflaci, desorientaci, zklamání, hospodářský pokles a korupci. Často se ozývá lítost nad tím, že Sovětský svaz „prohrál studenou válku“ a ztratil velmocenské postavení, a jakkoliv snad každý, jehož hlas v knize zazní, měl svou vlastní tragickou zkušenost se stalinskými zločiny, převažuje schizofrenní pocit, že i když byl socialistický režim špatný, lidé v něm žili pro krásné myšlenky, zatímco dnes se „starají jen o coca-colu“ – o přízemní hmotné věci....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/23_/235706/doba-z-druhe-ruky-BUk-235706.jpg 4.7189
Žánr:
Literatura světová, Literatura naučná, Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno:, Pistorius & Olšanská
Orig. název:

Vremja, Second hand (2014)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (50)

Kniha Doba z druhé ruky

Přidat komentář
Evišťátko
01. května

3x jsem ji odložila s tím,že nemám sílu dál číst něco tak deprimujícího. Ale pokaždé jsem se vrátila a četla dál, a jsem ráda ,že jsem to nevzdala. Co vlastně vím o bývalé SSSR , o Rusku vůbec? Jen to co mi předloží mainstreamová média. Po přečtení Doby z druhé ruky musím říct: zapomeňme na předsudky!

magdalena0650
09. března

Tahle knížka se čte skvěle, ale člověku se při čtení svírá srdce.

Pavel92
01. března

Je to silné. Chce se u toho brečet a zvracet, to ovšem zároveň nutí číst dál. Jeden z mých nejemotivnějších literárních zážitků.

JP
13. února

I když je skutečnost mnohdy kreativnější, než jakákoliv fikce a náhled do duše sovětského člověka je téma nanejvýš zajímavé a v tuzemsku, velmi neznámé, nedokázal jsem než vidět tohle jako další lamentaci - Kelišová na rohu s ostatníma babkama: A to se mi stalo a to se mi stalo... a "muži (následuje zobecnění)... a tak ženy musely být silné a (další zobecnění)." Chápu že národy bývalého SSSR jsou v zásadě přízemnější, protože musejí být. Není čas na sofistikaci, když musíte čelit nehostinnýmu klimatu... a stejně nehostinnýmu režimu. Ale co mi vadí je, že je to na podobný notě, co Mornštajnová a její 'Hana', prostě hra na city, čtení orientovaný přeci jen pro ženský, co chtějí zasadit zase trošku víc feminismu a práv, protože přece trpěly a nikdo neví, jak trpěly. Všichni trpíme. Navzdory populárnímu názoru. Takže v zásadě mě opět trochu irituje, že se opět o píď dále posouvá ta role muže ve společnosti, níže a níže. Spousta zobecňování. Nečetl jsem z téhle "režimové literatury" příliš moc autorů, ale je to tak nějak pořád všude kolem (filmy, dokumenty, nebo třeba Rusko samotný jako pojem) a Varlam Šalamov u mě zůstává těžce nedostižnej - to je jinde, dámy. Nějak těžko hledám spojení s autorkama, co se snaží protahovat formálně i obsahově podobný kousky. Světlaně Alexijevičové jde čistě o to, podat ty příběhy, ne jak se k nim dopracuje a to není tak úplně to, co v literatuře hledám a nemůžu říct, že bych měl co na knize vyzdvihnout. Je to prostě prodávání silného tématu, které samo o sobě nese text, bez přidané hodnoty, stylu.

Yorika
02. února

Děsivá kniha.Toto není hororový příběh, vymyšlený v hlavě pološíleného spisovatele.
Toto je drsný život.Drsné Rusko.Drsný člověk.Za vším je vždy jen člověk.Je mi z nás špatně.

Zoja706
05. ledna

když jsem přečetla tuto knihu musela jsem autorce vzdát hold. u téhle knihy mi prostě samovolně tekly slzy. Pro mě, která jsem poloviční Ruska je tahle kniha hodně silná, utvrdila jsem se v tom že se chci vrátit domů do Ruska. člověka to vždycky táhne tam kde se narodí a já nejsem výjmka. a o nezlomné lásce k vlasti je tato kniha. souhlasím s myšlenkou, že knihy jsou to pravé bohatsví.

bee88maja
28.12.2018

Velmi silné čtení. Pochopení, že svět není černobílý a každý vládní systém má své pro a proti. Stav absolutní harmonie, a spokojenosti všech, nikdo ještě nenastolil. Proč tomu tak je? Vyhovět všem je nereálná záležitost, pokud jednotlivci očekávají od druhých, že jejich vlastní štěstí zabezpečí. Ve svobodném světě, je těžké žít, ale v tom totalitním ještě horší snad...

Svoboda je dar. Ale umí s ní většinová populace zacházet?

koubelka
06.10.2018

Nikdy v životě jsem nečetl něco až tak nelidsky (a bohužel i pravdivě) mrazivého. Jsou tam pasáže po jejichž přečtení sem si musel dát pauzu a ty neskutečné hrůzy nechat vstřebat.
Prostě číst (například) příběhy doslova o systematicky mučených dětech které se narodili a pak vyrůstají v lágrech kde chcípali nejen hlady a zimou ale i šíleným bitím a nelidským ponižováním, je něco tak hrůzného že se mi o tom i špatně píše. Ale není to jen o hrůzách dob minulých, ale i o zklamání z dnešní doby která je pro mnohé ve výsledku snad ještě horší než ta příšerná minulost. Minulost byla strašlivá, ale alespoň mohli snít o svobodě... Jenže dnešek je pro mnohé vlastně horší, protože jim přináší obrovské rozčarování a bere veškerou naději...
Samotná kniha je bezesporu vynikající, protože dokáže člověku přiblížit jinak velmi těžko pochopitelnou mentelitu/způsob uvažování a vlastně i duši "sovětského člověka". (a to z mnoha různých úhlů pohledu.)
Už drobet více rozumím tomu jak je vůbec možné že je Stalin pořád tak uctíván a to i těmi kteří díky němu přišli o své rodiče a vlastně i o všechno ostatní a proč Putin (a jemu podobní) budou vždycky vyhrávat volby bez ohledu na všechny a všechno.
Opravdu nevím jestli kdy v životě najdu sílu si cokoliv z této knihy přečíst znova... asi už nikdy... a přece můžu říct že mě nenapadá druhá knížka která by byla schopna vykreslit něčí život takovým způsobem že tomu jinak pro mě nepochopitelnému světu nakonec drobet rozumím.