Doba z druhé ruky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kniha Doba z druhé ruky nese podtitul „Konec rudého člověka“ a autorka se v ní zabývá koncem komunistického režimu, nadějemi, zklamáními, frustracemi a dezorientací, které přinesla dvě desetiletí následující rozpad sovětského impéria lidem žijícím na jeho území. Čtenáři předkládá desítky příběhů a názorů lidí z nejrůznějších částí politického i ekonomického spektra. Před námi tak defilují rozmanité osudy a zážitky, z nichž však postupně vyvstávají některá společná traumata a obsese. Většina hrdinů této knihy považuje za vrchol svobodného vzepětí ruské společnosti srpen 1991, kdy do ulic Moskvy vyšly statisíce Rusů, aby se postavily tankům pučistů, pokoušejících se zrušit demokratické reformy předchozích dvou let a obnovit sovětskou vládní moc. V očích většiny lidí, jejichž svědectví autorka uvádí, to byla chvíle velkých, byť nepříliš konkrétních nadějí, zatímco následující vývoj, bezpečnostní anarchie a příchod tržního hospodářství přinesly inflaci, desorientaci, zklamání, hospodářský pokles a korupci. Často se ozývá lítost nad tím, že Sovětský svaz „prohrál studenou válku“ a ztratil velmocenské postavení, a jakkoliv snad každý, jehož hlas v knize zazní, měl svou vlastní tragickou zkušenost se stalinskými zločiny, převažuje schizofrenní pocit, že i když byl socialistický režim špatný, lidé v něm žili pro krásné myšlenky, zatímco dnes se „starají jen o coca-colu“ – o přízemní hmotné věci....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235706/big_doba-z-druhe-ruky-1ir-235706.jpg 4.7284
Žánr:
Literatura světová, Literatura naučná, Politologie, mezinárodní vztahy

Vydáno: , Pistorius & Olšanská
Originální název:

Vremja second-hand, 2013


více info...
Nahrávám...

Komentáře (67)

Kniha Doba z druhé ruky

Arcticus
15. ledna

Množstvo smutných, drsných príbehov, ktoré nám servírujú surový postsovietsky realizmus taký, aký naozaj je. Človek má tendenciu vytláčať z pamäti negatívne spomienky a sústrediť sa na tie pozitívne. Preto tak často počúvame, ako sa kedysi žilo lepšie. Po prečítaní knihy sa však nedivím, že je v súčasnom Rusku nostalgia za časmi minulými tak silná. Sovietsky zväz evidentne na tak náhly a rýchly prerod politického systému pripravený nebol. Nádeje sa rýchlo rozplynuli v divokých deväťdesiatych rokoch, kedy sa šance chopili vlci a k moci a majetkom sa dostali tí nesprávni. Zrejme aj preto sa aj tridsať rokov po páde ZSSR v mnohých niekdajších republikách tak darí autoritatívnym systémom, ktoré mnohým nešťastníkom dávajú falošnú nádej, že znovu bude lepšie ...

ZuzanaK.
03.12.2021

Jak poznamenal i JP, Nobelovu cenu za literaturu bych připsala dílu více literárnímu. Toto je spíše ocenění angžanovasti a pro tu máme třeba cenu za mír.
Nicméně ke knize samotné: jsou v ní opět zachyceny silné příběhy obyčejných sovětských žen a jejich vnímání novodobého Ruska optikou prožitého.
I tuto knihu jsem měla možnost poslouchat jako audioknihu a tedy mám dojem z knihy umocněn přednesem interpretek, opět kvalitně vybratných, nicméně si uvědomuji, že právě jejich, někdy až zbytečně dramatickým přednesem příběhy vyzněly více emocionálně a vlastně o to pro mne osobně trochu odtažitěji, neosobně.


Apo73
18.04.2021

Tuto knihu nelze nepochválit. Miluju dokumentární literaturu a toto je její exemplární příklad. Ta mnohost setkání, rešerše pramenů, to všechno skloubeno dohromady, vytváří mnohovrstevnaté svědectví o tom, co to znamenalo žít v sovětském socialismu a jak se to dodnes otiskuje v duších i představách Rusů. Velmi silné. Doporučuji jako doplněk ke studiu lidské psychologie.

InaPražáková
24.02.2021

Nejvýstižnější, nejpůsobivější, nejlepší možný dokument... O téhle knize by se dala psát samá nej, ale budu věcnější.
Výpovědi obyčejných lidí o životě v SSSR i postsovětském Rusku jsou díky autorce strukturované a dávají dohromady dost přesný obraz života všech společenských vrstev. Většina rozhovorů se točí kolem jednoho tématu, ale odbočují k povídání o známých, k dětství, k obyčejným detailům obyčejných životů, které ale českému čtenáři přijdou neuvěřitelné, natolik se vymykají naší historické zkušenosti. Většina příběhů zmiňuje něco více či méně strašného, stalinské čistky, lágry, chudobu a korupci, bezvládí mafiánského období 90. let, ale jakkoliv jsou některé příběhy naturalistické až k nevolnosti nebo tragické a drásavé k neučtení, vypravěči jsou většinou smíření - takový život tady byl vždycky, takové je Rusko, Rusové jinak žít neumí.
Ruská mentalita zachycená ve všedních projevech se opravdu ukazuje odlišná od evropské, ale touto formou se, alespoň zčásti, dá pochopit věčný sentimentální stesk po Stalinovi, nekritická adorace armády a podvědomá touha po vládě pevné ruky. Zároveň je to ilustrace dějin většiny století. Ve vyprávění se odehraje rozpad Svazu, pogromy v nově vzniklých republikách a následný příliv imigrantů do Moskvy, čečenská válka. Všechno jaksi v pozadí, důraz je na jednotlivém člověku, který se s dobou, která je často k nepřežití, musí nějak vyrovnat.

Co příběh, to látka na román, ale ve zhuštěné podobě o to přesvědčivější. A také tísnivější. Z historického hlediska ideální kniha pro pochopení dějin a vývoje současného Ruska, po přečtení Putinovo uchopení moci ani jeho styl vládnutí nemůže nikoho překvapovat. Čtenářský zážitek po všech stránkách uchvacující.

Janadvorackova
14.08.2020

Poslouchala jsem to dlouho.
Na jeden zátah knihu nedáte.
Množství osobních zpovědí zapůsobí.

Dagmar76
07.08.2020

Těžké čtení. O to víc, že to jsou reálné příběhy. Několikrát knihu musíte na čas odložit, aby jste mohli všechno vstřebat. Myslím, že by to mělo být povinné čtení. Strašné, jak je jednoduché člověku vymýt mozek.

IYv
12.05.2020

Paní Alexijevič jsem měla tu čest poznat během její pražské návštěvy, knihu mi věnovala a vepsala do ní milá slova. Já si ji uložila do knihovny jako raritku. Paní Alexijevič nebylo dobře, byla celkem nemluvná a i když jsme se viděly několikrát, přišla mi jako taková milá paní "teta". V tu chvíli jsem právě získanou Nobelovu cenu pokládala za trošku marketingovou objednávku proti Rusku...
Ovšem kniha mě naprosto ohromila a velmi lituji, že jsem jí to nestihla říct osobně, že jsem se ke čtení dostala až po shlédnutí seriálu Černobyl. Pochopila jsem, že sovětského člověka nemůže nikdo pochopit, že si prožili něco, co nemá v celém světě obdoby. Těch 70. let systematického ničení všech přirozených pochodů ve společnosti se podepsalo na ukrutných osudech celých rodin. Až je z toho jednomu úzko.
Formátu vyprávění jsem přišla na chuť a smekám! Další knihu (Válka nemá ženskou tvář) jsem četla na jeden zátah do 02.30. Nešlo přestat.
Omlouvám se autorce za počáteční nedůvěru a hluboce smekám!!

Greenfingers
06.04.2020

Autorčinu knihu chápu jako svědectví doby, ve které se zrodil a žil "rudý člověk" nebo chcete-li "sovětský člověk". Jestli ale zánik Sovětskéko svazu představuje i jeho konec, to je otázka.
Rusko, pak Sovětský svaz a následně znovu Rusko ve své historii nikdy nepoznalo demokracii. Carské samoděržaví bylo nahrazeno diktaturou, ve které byl jakýkoliv odpor nebo nesouhlas s režimem krutě potlačován. Dělo se tak nejen za dob Stalinovy hrůzovlády, ale i po ní ( i když represálie vůči opozici ubraly na síle nebo se změnily jejich formy). Vždy byl ve vedení státu autokrat, buď přímo aktivní představitel komunistické strany nebo její bývalý příslušník.
V lidech žijících na území Ruska bývalého Sovětského svazu po celé století přetrvává totalitní myšlení, které se jim "zažralo pod kůži". Nejsou prostě naučeni přemýšlet jinak než v intencích: nepřítel, boj, vítězství, apod. Cizí jsou jim jakékoliv demokratické ideály a nedokáží si je většinou ani představit. Po zániku Sovětského svazu se dostali k moci znovu jen komunisté (teď už bývalí), kteří uplatňují staré praktiky v novém hávu (nejdřív Jelcin, pak Putin, ale i další na nižších stupních řízení státu).
Kniha je naprosto výjimečná. Autorka využila svých novinářských zkušeností a polodokumentárním způsobem poskládala barvitou mozaiku výpovědí lidí různého věku, pohlaví, národnosti, vzdělání, politické orientace, s různými životními zkušenostmi. Učinila tak přímo mistrovsky. Jednotlivé příběhy jsou místy hrůzné, místy dojímavé, vždy však působí přesvědčivě.
Nemohu jiné než knihu doporučit, zejména mladším čtenářům.

1