Krev elfů

(SPOILER) Skvělý příběh - povídky, jenž se soustředí hlavně na Ciri, její původ a výcvik, a na politické napětí ve světě. CIri se dostává na Kaer Morhen. Yennefer z Vengerbergu se stává Ciriinou mentorkou. Učí ji magii, sebekontrole a zodpovědnosti. Vzniká zde prvně jejich vztah podobný matce s dcerou. Svět je na pokraji války mezi Nilfgaardem a severními královstvími.

Trochu jsem se ze začátku bála, že budu zklamaná - děj se rozjížděl pomaleji, vracelo se ke vzpomínkám a povídkové knihy mě trochu zmátly. Říkala jsem si, kde děj navazuje na dřívější díly a co se stalo a co ještě ne. Do toho se přidalo ještě dřívější shlédnutí seriálu a zmatek byl na světě. Ale po nějaké době jsem se zorientovala a děj mě ke konci pohltil. Především po příchodu Yennefer jsem se bavila velmi. Ta postava je prostě skvělá.

Zvolna se zde rozjíždí snad pěkný příběh, z velké části sice zatím dost pubertální, ale pěkný, kterým ovšem v mých očích Andrzej Sapkowski trochu hyzdí žánr fantasy.

Je jasné, že mi Sapkowského fantasy svět k srdci nepřirostl a asi už nepřiroste, přesto se snažím knihu za knihou (už jen pro samotnou zkušenost) zjistit proč. V prvních povídkových knihách jsem dával vinu samotnému subžánru Hrdinské fantasy, jež se soustředí na hrdinu a zanedbává svět, ale zde už není hrdina zdaleka tak výrazný, ale svět mi přijde stále zanedbaný. Vzniká u mne dojem, jakoby autor svůj promyšlený příběh, jen tak pro větší úspěch "obskládal" světem fantasy, do nějž "skládá" co mu přijde pod nos, často bez soudržnosti a pravidel. Proto jsem nabyl dojmu, že postava, frakce, kouzlo či předmět je v knize mnohdy jen z estetických důvodů, které mají za úkol verbovat čtenáře do šířky... no a já jsem holt asi víc v hloubce.

Co mě u Zaklínače tedy stále drží? Zatím jen příběhový spád a spisovatelský um, který knihy nepostrádají. Pokud tohle vydrží, vydržím i ze zvědavosti Já.

první díl legendární ságy ... město hořelo......

Málokterá série mě dosud dokázala strhnout tolik jako zaklínač. Když teď nad tím uvažuji, byla to možná úplně první fantasy sága, kterou jsem před lety četla. A po těch letech na rodičovské, kdy jsem nečetla nic kromě pohádek pro nejmenší, je to fajn únik ze všedních starostí a super odpočinek. I tento díl mě bavil, i přesto, že se to dějově moc nepohlo.

65/2025: 20. - 23.10.

Po dvou knihách, souboru povídek, se vrháme do ucelenějšího děje. Ačkoliv je tempo pomalé a až tak moc se toho neděje, tak kniha je čtivá a udržuje napětí a nádech tajemství a očekávání budoucí hrozby. V knize je poodhalen lehký nádech politické situace za možný motiv jednotlivých postav, který bude ovlivňovat děj a cesty našich hrdinů. Vše je jen zlehka načrtnuto a dle mě jsou v knize více ukázány a prohloubeny charaktery postav a vztahy mezi nimi. A co mi utkvělo v paměti nejvíc? Dopis/odpověď Yen pro Geralta - to je přímo mistrovsky napsané. Ošívala bych se i za Geralta. Kam se hrabe se svým jazykem Marigold.

Ke knižní sáze ráda poslouchám zaklínačské písničky od Deloraine (i když to není hudební žánr, který bych běžně poslouchala). Možná takový tip pro další fanoušky zaklínače ;) . A já jdu číst další díl.

Na to, že večer jen horko těžko vzpomínám na to, co jsem dělal ráno, považuji za téměř neuvěřitelné, že si ještě dnes pamatuji, jak jsem byl nadšený, když jsem zjistil, že po skvělých povídkách vyjde i celá zaklínačská sága. Od Krve elfů jsem se tenkrát nemohl odtrhnout a přečetl jsem ji tak rychle, až mě to samotného mrzelo, takže jsem si ji dal rovnou ještě jednou. Pro mě to byla a stále je skvělá záležitost, k níž se opakovaně vracím.

Velice zajímavé čtení, škoda, že se v knize nic moc dalšího nedeje

Nilfgaard dobil Cintru. Královna Calanthé zemřela a Lvíče Cintry je ztraceno, nebo se to jenom, tak jeví?
Společně s Geraltem a Ciri se vydáváme na prastaré hradiště zaklínaču kde Ciri podstoupí tvrdý zaklínačský výcvik. Musí porazit vlastí strach než jí úplně pohltí.
Kniha je tajemná, akční, občas vtipná a romantická, a také děsivá. Poznáme skutečný potenciál, který v sobě Ciri skrývá a seznámíme se s novými postavami.

Pěkný fantasy příběh, kterému nechybí humor a výrazné postavy, magie, kouzla, jen trochu víc politiky na můj vkus. Ale i tak mě lákají další díly včetně povídkových, kterými jsem nejspíš měla začít.

Jsem naprosto nadšená! Ačkoliv žánr fantasy příliš často nečtu, Zaklínače jsem měla v plánu si někdy přečíst. Hned po třetím dílu jsem si musela vzít čtvrtý, jak mě to bavilo. Čtení jsem si naprosto užívala, protože bylo moc fajn, že už jsem si zapamatovala jména důležitých knižních postav.

První díl ságy jsem několikrát četla a nakonec i poslouchala audioknihu s rodinou v autě . Předestřu, že série malých paperbacků vycházejících od roku 1999 jsou plné překlepů i gramatických chyb. Již tehdy mi to hodně štvalo a doufám, že novější vydání mají lepšího korektora. Ještě teď si vzpomínám jaké to bylo nadšení, když jsem v roce 1999 Sapkowského objevila a jak jsem čekala na každou další knihu :-)
Románová forma příběhu o Ciri, Geraltovi, Yennefer, Triss a dalších opravdu sluší. Tento díl je více zaměřený na Ciri a nerozvíjí se tolik dějová - politická linka celé ságy. Oproti povídkám jde o hlubší poznání světa, ale i charakteru postav. Děj díky tomu sice plyne pomaleji, ale rozhodně není nudný a čte se dobře.

Krev elfů je celkově třetím dílem ze zaklínačské série, ale také prvním románem o Geraltovi a Ciri. Už se tedy nejedná o soubor jednotlivých povídek, ale o první díl epické ságy. To má také trochu vliv na styl psaní, který se oproti povídkovým sbírkám poměrně změnil. Kniha obsahuje delší kapitoly a také popisnější a pomaleji ubíhající děj, což může být pro někoho hůře stravitelné, ale rozhodně to knize nijak neubírá na kvalitě. Jelikož se jedná o úvod do ságy, v příběhu zatím není tolik akce, spíše se objevují náznaky budoucích událostí. Také vzhledem k vážnějšímu ději ubylo humoru. Oceňuji však, že více prostoru dostávají trpaslíci v čele s Yarpenem Zigrinem a jejich skvěle přeložené nářečí. Musím tedy přiznat, že neznám originál a nedokážu posoudit, nakolik je nářečí z hlediska překladu správně zvolené, nicméně dodává to jazyku knihy tu správnou barvitost i špetku vtipu.
Také musím zmínit, že v pasážích v závěru, kdy se probírá nadcházející válka s Nilfgaardem (zejména ve scénách, kdy se o válce baví Ciri s Jarrem nebo s Yennefer), se bohužel někdy daly najít až nepříjemně přesné paralely s aktuální situací ve světě.
Jeden citát, který hovoří za vše:
"Kdyby se lidé učili ze svých zkušeností a vyvozovali z nich závěry, dávno bychom zapomněli na všechny války. Leč ti, kteří války připravují, se nikdy nenechali zadržet ani zkušenostmi, ani analogiemi."
Hodnocení: 4,5*

Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)

První román ze Zaklínačova světa se trochu více zaměřuje na Ciri - popisuje její výcvik a pomalu nakousává její schopnosti. Po dvou povídkových knihách musím říct, že románová podoba mě baví o něco víc. Ucelený příběh a komplexnější rozvoj jednotlivých postav Sapkowskimu sedí a od samého začátku na Kaer Morhen mě tohle dílo nesmírně bavilo. Ságu čtu už poněkolikáté a stejně se opět těším až vezmu do ruky další díl.

Miluju to! Jsem opravdu ráda, že jsem tuhle sérii tak dlouho odkládala a dostala jsem se k ní až teď v době boomu romfantasy knížek. Nechápejte mě špatně, i já mám ráda spicy elfy a jejich románky, ale Zaklínač je prostě nostalgický návrat do dětství! Klasika která si na nic nehraje a ve té "obyčejnosti" tkví její krása.

Je to ten Zaklínač. Slavná sága, co má fanoušky po celém světě... Zázrak na mě nepřeskočil. Možná jsem Zaklínače měla začít číst v patnácti. Teď mi ze všech těch piruet a půl obratů cukají koutky, protože mám před očima tuctová vystoupení hustokrutých šermířů. Atmosféra příběhu je vystižena a vykreslena velmi zdařile. Místy až příliš popisně a jinde je popis zase okatě převeden na dialog. Čtivé to rozhodně je.

Cintra padla a stala se z ní provincie Nilfgaardu. Hrozí, že válka zasáhne i ostatní země, neboť nilfgaardské vojsko postupuje dál a dál. Jediný, kdo může ručičky vah převážit na jednu nebo druhou stranu, je zmizelá princezna Cirilla, vnučka bývalé cintránské královny Calanthé, Lvice z Cintry, která padla se svým městem. A tak po zmizelé princezně, Lvíčeti z Cintry, začínají všichni pátrat. Jedni s ní chtějí uzavřít sňatek a druzí chtějí tuto možnost nadobro vyloučit. Je tedy na Geraltovi, aby splnil svůj dávný slib a Ciri ochránil.

Po dvou povídkových knihách máme poprvé možnost číst románový díl.

Pokud by jste ale chtěli povídky vynechat, nebudete z tohoto dílu moc moudří. Vše totiž na povídky navazuje. Nikdo Vám tu už nevysvětlí, kdo je kdo, jaké mají jednotlivé postavy mezi sebou vztahy a často se příběh vrací i do minulosti, k příběhům, které popisují právě povídky.

Dostáváme rozhodně komplexnější příběh. Nahlížíme nejen do složitých vztahů mezi jednotlivými vládnoucími rody, ale i do promyšleného politického pletichaření. A to já mám moc ráda. Vše se totiž nedá vybojovat jen mečem, důležitá je právě i hlava.

Z postav se nám tu objevují stáří známí, které známe právě z předchozích dvou knih. Geralta a Marigolda Vám rozhodně nemusím představovat. Kromě nich se zde setkáte i s Triss, Yennifer, Yarpenem nebo Nenneke. Ti všichni se zde ale jen mihnou. Nejdůležitější roli v této knize hraje mladinká Ciri.

Ciri je vlastně hodně rozporuplná osůbka. Neví, čím chce v životě být. Zaklínačka nebo čarodějka? Dokáže být pěkně protivná a místy jsem ji měla plné zuby. Prostě správný puberťák.

,,Kde se nyní tyčí pohoří, bude se jednou vlniti oceán, kde je dnes mořské dno, bude jednoho dne poušť. Leč hloupost zůstane hloupostí."

Kniha nebyla špatná, ale za mne rozhodně slabší, než předchozí povídkové díly. Zaklínač a ostatní postavy tu byly spíše jen kulisy. Pletichaření a Lvíče s Cintry, to tu hrálo první housle. Rozhodně zajímavé, ale na mne toho bylo trochu málo. Klidně bych ještě pár stran přidala, co pár, klidně ještě jednou tolik.

Každopádně jsem moc zvědavá, kam se budou další díly ubírat.

První románový díl o Geraltovi a Ciri dává sérii Zaklínač zcela nové rozměry. Svět je mnohem plastičtější, nahlížíme pod pokličku politickým pletichám a kapitoly z pohledů více postav přináší možnost vnímat příběh zase o trochu hlouběji. Najednou to není jen příběh o boji s monstry, ale taky o komplexním světě, který má hromadu dalších problémů a kde válka klepe na dveře. Díky tomuto všemu mě tento díl bavil o chlup víc než předchozí povídkové díly, které byly samozřejmě taky výborné. Bylo zajímavé sledovat postupný vývoj Ciri ne jen z hlediska jejích dovedností, ale i z hlediska mezilidských vztahů, zejména s Yennefer. Ihned se vrhám na další díl, protože jsem zvědavá, co za zvraty přinese.

Třetí díl Zaklínače jasně ukazuje, že Vlk samotář Geralt není vše co může tato série nabídnout!

Postava Ciri, dítě překvapení, je zde další hrdinkou a postavou, kterou jsem si rychle oblíbil. Nejvíce se mi ale spíše líbil její vztah s Triss a i s Yennefer. Její dialogy a přátelství s Geraltem mi přijdou… no trošičku slabé, ale je dosti pravděpodobné, že je to zamýšlené kvůli Zaklínačově samotářství.

Jinak je kniha plnohodnotným dílem, kterému musím nasolit 100/100 jako předešlým dílům :-D