Satyrka komentáře u knih

(SPOILER) Jak jsem psala už u předchozích dílů a budu psát i u těch následujících - začala jsem Harryho číst po velmi dlouhé době, abych si udělala nové názory a celý příběh si obnovila.
Takže čtvrtý díl. Už tlustá kniha plná informací a detailů, které se do filmů nedostali a vlastně by se tam ani nevešli. Už jsem plno z toho zapomněla, takže jsem ráda za znovupřečtení.
Nejspíš jsem jedna z mála, ale já famfrpálové zápasy miluju. Vím, že mistrovství bylo jedno z mých nejoblíbenějších částí knihy.
Co asi musím zmínit je opět téma Zmijozel - Snape - Nebelvír. Vím, že hodně moc lidí má srandu z Brumbála a z toho, jak dává Harrymu a Nebelvíru "až moc" bodů. Jak mnozí říkají, jak je to nespravedlivé. Můj názor ale je, že to nespravedlivé není. (A to Nebelvír není moje kolej! ) Někdo jim ty body totiž dávat musí, ne? Ve filmech to tolik vidět není, ale v knize, hlavně ve třetím a v tomto čtvrtém díle, to vidět je. Snape a jeho nadržování Zmijozelu a naopak nespravedlnost vůči Nebelvíru. Takže já myslím, že si tyhle dvě koleje nemají, co se týče bodů, co vyčítat. Jo, pak jsou tu trochu zapomenutí havraspárští a mrzimorští. Ti by si naopak mohli stěžovat! Ale zastánci Zmijozelu prostě ne ... :D
Já jen, že jsem si tenhle svůj pohled na věc musela zapsat, jinak tu máme samozřejmě vážnější věci - jako třeba, kdo hodil Harryho jméno do poháru a tak...
A pak taky musím soucítit s Nevillem. Chudák Neville. Pořád dostává od každého bídu, a co hůř, dokonce i od učitelů, kteří nemusejí být Snape... Já nevím, ale takhle mu ještě víc podkopávají sebedůvěru, kterou ani nemá. Zkrátka docela ponižování. .. Ale samozřejmě, Rowlingová se s tím moc nemaže :D ( A co si budu, já se ke svým postavám taky nechovala nejlépe, když jsem ještě psala )
A jak už jsem psala i minule, je škoda, že Rowlingová udělala ze Zmijozelu takový... -hledám slušné slovo- ... -nenalezeno-... Malfoy je docela ten typ "já-si-můžu-dělat-srandu-z-tvý-mámy,-ale-dost-se-naštvu,-když-mi-to -oplatíš"... Jako vážně, kdo a proč ho může mít za oblíbenou postavu?
Ale neberte to vše tak vážně. Jako já.
Toť asi vše, kniha opět skvělá, tentokrát už vůbec ne pohádková. Jdu se pustit do pátého dílu, který byl kdysi můj úplně nejoblíbenější, protože byl nejdelší a bylo tam nejvíc věcí navíc. Teď jsem zvědavá, jak překousnu asi nejvíc nenáviděnou postavu v růžové...
A hlásím, že Harry Potter a Ohnivý pohár je moje poslední přečtená kniha v roce 2022!

8 30.12.2022

(SPOILER) Jak jsem psala u předchozích dílů, po poslechu x-tého dílu podcastu Neplecha ukončena jsem se rozhodla, že si HP přečtu po velmi dlouhé době znovu, abych si celý příběh obnovila a protože mě zajímalo, jak se na něj budu dívat dnes - už jako dospělá pracující.
Na tenhle díl jsem se těšila. Ne že by byl můj nejoblíbenější, ale protože tady už to začíná být dospělejší, vážnější, temnější, a oproti filmu je tu dost věcí jinak, narozdíl od prvních dvou dílů. Dozvíme se plno nových věcí a detailů.
Na dost věcí jsem už pohlížela jinak a změnila i některé své názory. První, co jsem začala brát jinak, byli Dursleyovi a jejich chování k Harrymu. Velmi odporné chování, vhodné na prošetření sociálkou. Další věc byl i Snape a celkově Zmijozel. Snape se chová dost nespravedlivě k Harrymu a k Nebelvíru, toho jsem si dřív tak nevšímala, ale teď mi to přišlo taky dost přes čáru. Co se týče Zmijozelu, je škoda, že Rowlingová z nich udělala tak příšerné zlouny. Zmijozelská kolej je v knize, aspoň co jsem si všímala v tomto díle, až moc ukazována jako ta nejhorší, kterou nemá ráda žádná další kolej. Je škoda, že nebyly ukazovány nějaké výjimky, sama jsem si kdysi pohrávala s myšlenkou, že by bylo zajímavé, kdyby měl nějaký žák Zmijozelu mudlovské rodiče, ale chápu, že to už teď patří spíš do fanouškovské tvorby. Další, co mě při četbě napadlo byla nespravedlnost ve famfrpálu - není dost nevýhoda, že každý má jiné koště? Neměli by všichni mít stejné, aby se opravdu ukázalo, kdo je talent? A pak tu máme Poberty. Já nikdy nepatřila k jejich fanouškům. Jamese vyloženě nemusím, Siriuse taky moc ne, ale zase to neznamená, že jsem nechtěla, aby byl zachráněn. Ale změnila jsem názor na Lupina. U něj jsem měla neutrální názor, ale tentokrát jsem si ho přímo oblíbila. Zařazuji ho ke svým oblíbeným postavám. Dále - téma času a vrácení se do minulosti mě hodně fascinuje. Je to matoucí, ale dává to smysl, pokud tahle věta smysl dává :D
Takže shrnuto - tento díl se mi hodně líbil, líbí se mi, jak měním pohled na příběh a postavy, snažím se být nezaujatá a moc mě to baví! V tomhle díle se i párkrát už málem dostavily slzičky - to když Lupin nebo i Sirius vzpomínali na Jamese. Bavila mě i Trelawneyová a ten paradox!... Ach... Já už zase cítím, že nebudu mít po přečtení série chuť na jiné knihy! Srdcovka a legenda neskutečná, tenhle Harry Potter!

10 18.12.2022

Jak už jsem psala k prvnímu dílu - díky poslechu podcastu Neplecha ukončena jsem nedávno dostala chuť si HP znovu přečíst, přestože ho čtu nerada, protože pak tiše opovrhuji ostatními knihami. (Více o tomto v komentáři u první knihy)
Druhý díl jsem jako malá milovala nejvíce, byl tajuplný, děsivý, záhadný. I teď se mi líbil, více než první díl, i když samozřejmě, jak už jsem psala, v prvním díle se se vším letmo seznamujeme. V knihách rosteme společně s Harrym a jeho kamarády. Co díl, tím je Harry starší a tak jsou i díly temnější, vážnější (i když si pořád zachovávají svůj humor), dospělejší.
Moc se těším na znovupřečtení dalších dílů. Harry Potter je prostě nesmrtelný příběh plný skvělých mouder, poučení, dobra, zla, a ješte plno dalšího. Srdcovka.

11 10.12.2022

To si tak v práci poslouchám svůj oblíbený podcast Neplecha ukončena, když mě najednou přepadne chuť si HP znovu přečíst. Šest dílů jsem dostala tenkrát od babičky a to jsem v tu dobu netušila, jaký to bude poklad. První díl jsem bohužel někde ztratila a tak mám brožovaný.
Po delším přemýšlení, zda si sérii opravdu po dlouhé době přečíst, jsem se rozhodla, že ano. Po hodně dlouhé době. HP je sice moje srdcovka, ale nemůžu ho číst moc často, i když bych chtěla. Jednak na mě čeká spousta nepřečtených knih a druhak po přečtení série tiše opovrhuji ostatními knihami... Ne že by byly špatné... Spíš mám po přečtení čtenářskou krizi, žádná kniha mi nepřijde dost dobrá...
A tak čtu celou sérii znovu, protože mě zajímá, zda budu mít krizi i teď, jak na HP budu pohlížet teď, po tolika letech a zda si konečně někoho oblíbím, protože přestože je, jak už jsem psala, HP moje srdcovka, nikdy jsem neměla žádnou nejoblíbenější postavu.
Tento první díl je zatím krátký, pohádkový, a v podstatě obsahuje jen letmé informace o celém světě. Což se samozřejmě změní. Časem jsou díly temnější. A kdybyste chtěli vědět opravdu hodně, ne-li vše, určitě doporučuji již zmíněný podcast. Bára je úžasná, humor ji nechybí, kolikrát jsem se zasmála velmi nahlas, a hlavně ví. Rozebírá stránku za stránkou.
No, jdu pokračovat dalším dílem, krásná nostalgie ️

12 03.12.2022

Dočteno se slzami v očích...
Nejdřív jsem si myslela, že příběh bude takový "typičtější", jestli to správně nazývám, zkrátka o domácím násilí fyzického i psychického rázu, a o tom, jak se z toho dá dostat. Nakonec to tak ale nebylo.
Knihu jsem nedokázala zavřít, přestože mi z ní nebylo úplně nejlépe, ale já chtěla vědět, jak to skončí, takže jsem musela číst dál.
Kniha ale není jen o tom zlém, líbilo se mi to sesterské pouto mezi Grace a Millie, což ukazovalo, že láska k někomu není slabost, jak se většina záporáků domnívá, ale naopak to dokáže hodně. Millie byla úžasná. Závěr, jak jsem psala, mi vrhl slzy do očí.
Ke konci mě to i trochu zmátlo, ale pochopila jsem později záměr.
Dávám 4 z 5, protože mi tam něco málo chybělo.
.
.
.
Trochu mi to tématem připomnělo knihy, které se mi velmi líbily a doporučuju je: Stupně viny a Poslední paní Parrishová.

MINISPOILER:
Napsala bych, že s mužem, kterého sotva znám, bych se rozhodně hned nebrala a rozhodně bych mu nedala peníze z prodeje svého domu, nechtěla bych aby vybíral dům beze mě, a nedala bych mu právo na opatrovnictví své sestry s Downovým syndromem, ale nemůžu to napsat, protože v situaci, v jaké Grace byla, nejsem a přece jenom, každý jsme jiný v mnoha ohledech. Každé jedno rozhodnutí nějak náš život ovlivní.

7 26.11.2022

A sakra!
Moc se mi líbila Poslední paní Parrishová, díky které jsem začala číst knihy v tomto žánru a v tomto tématu. Pořád si myslím, že Poslední paní Parrishová byla lepší, ale to neznamená, že Ta, která prohraje je k zahození.
Stačilo mi pár prvních kapitol, abych se pořádně začetla a pak už to jelo. Chtěla jsem vědět, co bude dál, co se stane, zuřila jsem, musela jsem prostě číst dál, takže jsem to zvládla za jeden den.
Sice jsem si ze začátku říkala, že děj je až moc rychlý, vztahy se rozvíjejí moc rychle, ale nakonec jsem za to byla ráda, nepotřebovala jsem rozvinutější popisy. Celou dobu jsem nesnášela Piper, Lea, nechápala jsem to, že matka dá synovi po zadku a je z toho obří haló (zatímco plno dětí zažívá domácí násilí a nikdo s tím nic nedělá nebo nezmůže (viz například kniha Jestli to řekneš)), a pak, chvíli před koncem, mi najednou přišlo, že čtu úplně jinou knihu... Byla jsem naprosto zmatená...
Nicméně... Bohužel... (Teď možný spoiler) Když celou knihu o Piper nemáte valné mínění a o Leovi už vůbec ne, konec to nespraví, a spíš zajistí, že se cítíte zklamaní a podvedení, protože celou dobu fandíte Joanně a těšíte se na pomstu pro Piper (já vím, jsem hrozná) a ono je to celé úplně jinak. Nestačila jsem se vůbec rozkoukat a těžko jsem se z toho vzpamatovávala. A těch posledních pár vět... Cože...?!
Zkrátka.. Stejně jako u paní Parishové - Ne vždycky je všechno tak, jak se na první pohled zdá.

1 21.11.2022

Tak toto... Po delší době zase kniha, která mě neskutečně nadchla! Vtáhla mě hned na první straně a nechtěla mě vůbec pustit. Od začátku do konce děj jede, plyne bez nudných pasáží. Zároveň si řeknete, že můžete být rádi za to, kde jste a vážit si toho. Střídání pasáží D.D., Flory z minulosti a Flory ze součastnosti jen dodávalo příběhu napětí.
Knihu jsem kdysi dávno koupila v nějaké akci, kdy jsem ještě nebyla zkušená ohledně sérií a hledání knih zde na Databázi, takže tohle je má první kniha od autorky a taky první kniha ze série, i když, přiznám se, že jsem trochu zmatená v tom, jak to jde popořadě. Určitě si ale pořídím i další knihy od Lisy Gardnerové, protože se trefila přímo do mého vkusu. Pokud se to tak dá napsat. Zkrátka tenhle styl čtu nejraději. Připomněl mi nedávno objevenou Kim Stoneovou (kterou jsem si zamilovala) v tom, jak děj plynul, šokoval a obsahoval dost překvapení.

Já rozhodně naprosto doporučuju! Ale pozor, je zde únos, sexuální násilí, násilí obecně a následky z toho všeho... Což je na druhou stranu dost zajímavé, dostat se do myšlení a přemýšlení někoho, kdo tohle zažil a přežil, dozvídat se, jaké následky to zanechá (přestože se jedná o fiktivní postavu).
Aneb Přežitím to nekončí... "Přežití není cíl, nýbrž cesta."

2 19.11.2022

Moje první detektivka od severských autorů. Pro mě trochu jiná detektivka než obvykle čtu. Asi není úplně pro mě, místy jsem se trochu ztrácela, někdy jsem se ani nedokázala soustředit. Přesněji tohle téma není úplně pro mě. Mám ale i další díl a protože se mi jinak kniha líbila, přečtu si i ten.

1 17.11.2022

"Frances se zdálo, že dřív čtenáři mívali větší trpělivost, nevadilo jim, když si vývoj příběhu dával na čas, když se děj některých kapitol poklidně vinul krásnou krajinou a moc se toho tam nestalo, snad až na nějaký ten významný pohled do očí."
...
Moje první kniha od této spisovatelky. Čekala jsem úplně něco jiného, dokonce i jiný žánr, nevím, proč jsem si myslela, že je Liane Moriarty něco jako Shari Lapena, takže moje chyba.
Styl psaní se mi moc líbil. Byl něco jiného než obvykle čtu. Jen proto jsem stále ze svého "wishlistu" (knihy, které si chci přečíst a pořídit) nevyhodila Sedmilhářky. Ale co se týče příběhu, nijak zvlášť mě nenadchnul a já četla dál jen proto, protože jsem čekala nějaké "wow". Ale kniha není špatná, příběhy postav byly zajímavé, jen jsem moc nenašla tu pointu. Ale asi jen proto, že jsem zvyklá na něco jiného.
Celkově tedy knihu osobně hodnotím "nemastná - neslaná", ale se skvělým stylem psaní.
...
Úryvek z příběhu, který obsahuje malé spoilerové informace:
"Henry, ty jsi byl můj druhý manžel," řekla Frances. "Ale já byla tvoje první manželka. A tudíž jsem byla tak hezká."
"Proč si svoje manžele pořád počítáš?", zeptala se jí Gillian.
"Čtenářky jsou nedůtklivé, když jim dělá potíže zorientovat se v postavách," vysvětlovala Frances. "Člověk jim s tím musí pomoct. Nikdo z nás nemládne"
"Jenže tady nejsme v knize," namítla Gillian.
"Já myslím, že přijdeš na to, že jsme," odvětila Frances. " A já jsem samozřejmě hlavní hrdinka."
"Mám pocit, že ti šlape na paty ta vytáhlá Ruska," poznamenala Gillian.
"Nešlape," řekla Frances. "Je to celé jenom o mně. Jen pořád nevím, do koho se mám zamilovat."
"Ach můj bože, vždyť je to tak jasné," prohlásila Gillian. "To by poznal i slepý." Pak vykřikla do nebe: "Že jste to věděly hned od prvního dne?"

2 11.11.2022

Jak začít. Jsem asi zklamaná a znechucená. U prvního dílu jsem byla nadšená, že je to kniha z českého prostředí, česká spisovatelka. Nesedly mi hlavní postavy, ale dala jsem ji šanci. A bohužel.
Naprosto rušivý "prvek". Já nemám problém s rozvíjejícími se vztahy dvou vyšetřovatelů nebo s nějakou romantickou linkou navíc, ale bohužel Lauru ani Adama nedokážu snést. Nemám je ráda, Laura je nudná, náladová, věčně se trápící a utápějící se ve svém neštěstí, za které si může sama, Adam je zase sice popisován jako úžasný a hodný chlap, ale je výbušný a v tu chvíli bych tohle doma nechtěla, a posedlý Laurou tak, že mě to nebaví. Kazilo mi to celý zážitek z knihy, tak, že jen zvědavost ohledně vyřešení případu zmizelých dětí mě donutila knihu dočíst. Já vím, že každý má rád jiné typy lidí, no, mně tyhle dva neskutečně štvali. Takže tohle je můj osobní problém, jiným tyhle postavy sednou. Úplný konec mě trochu zklamal, zvědavost úplně ukojena nebyla.
Z toho důvodu musím dát knize bohužel 3/5.
Po přečtení některých komentářů nejvíce souhlasím s komentářem od elfka.saf
Mini spoilery a vypisování se:
Radši bych uvítala méně Laury a Adama, tedy jejich vztahu, a místo toho přidala pár stran o rozluštění toho, co se tedy stalo s prvním ztraceným chlapcem. I když ani v opravdovém životě není vše vyřešené.
Co jsem fakt nesnesla, je ta jejich neprofesionalita - to si jako můžou mlátit podezřelé jak chtějí nebo co? Tohle mě na Adamovi štvalo už v předchozím dílu - To, že u každého podezřelého si je tak jistý, že to byl on, že je na ně hnusný, nepříjemný a díky tomu jsem pak na straně toho podezřelého, přestože je to (bývalý) pedofil. A pak ten vztah s Laurou. Nechápu. On je na ní naštvaný, rozbije plno věcí, pak se s ní vyspí, pokud jsem pochopila správně, a pak je zase naštvaný... Tohle jde úplně mimo mě.

23 05.11.2022

Přečteno podruhé. A výhoda, že zhruba po 10 letech, protože jsem si nic nepamatovala. Možná jen něco malinko. Nicméně mé emoce si pamatovaly, protože jsem během čtení cítila něco zlověstného a temného.
Jakmile jsem knihu otevřela, měla jsem v plánu přečíst jen pár kapitol a pak se vrátit k "hlavní knize" (málokdy čtu dvě knihy najednou, ale pokud, tak je mám rozdělené na "hlavní knihu", a "vedlejší", tou je většinou kniha, co jsem už někdy četla a to "někdy" je někdy v mých patnácti letech, takže dnes už je to pro mě "young adult" oddychovka, co se rychle čte), ale Sophie mě nepustila. Asi nade mnou má nějakou magickou moc, haha... Takže jsem četla jedním dechem až do konce. Něco pro mě bylo překvapení, něco jsem si ještě pamatovala, nicméně se mi neskutečně líbilo trio Sophie, Cal a Jenna. Tady se mi opět stalo to, že jsem fandila spíš Calovi než Archerovi, to bude tím, že v osobním životě mám narozdíl, od hodně žen, radši hodné kluky. Musím říct, že kniha je temnější než některé knihy pro dospělé.
Shrnutí - postavy skvělé, děj vtáhne a nenudí, takže sérii doporučuji všem, které tento žánr a téma zajímá, pro mě byla kdysi jednou z nejoblíbenějších.
Kdysi 5/5, dnes 3,5/5.

Vzhledem k tomu, že z 99% čtu spíš zahraniční autory a navíc hlavně detektivky, na tuhle knihu od české autorky jsem se těšila. A to i proto, protože v minulosti jsem měla čest s pár českými autorkami fantasy žánru a ty mě tedy dostaly! A ani tady nejsem vůbec zklamaná! Teď to možná ale bude znít jako opak - Ano, je pravda, vraha jsem tušila už tak nějak od začátku a nějakou dobu před koncem mi i došlo, co se vlastně stalo a proč, nicméně to knize nijak neubírá. Nad čím jsem se rozčilovala byla Laura. (Jedno z mých nejoblíbenějších jmen.) A vlastně i Adam. Laura taková super hrdinka (SPOILER: v čem mi přišla jako hrdinka byla scéna s Pittnerem, když vtrhl na oddělení), nebyla mi vůbec sympatická. Když jsem se dozvěděla, proč ji na oddělení nemusí, nebylo mi ji vůbec líto. A (tohle by možná někdo mohl označit za MINISPOILER:) když Adamovi řekla její verzi příběhu, i tak mi jí nebylo líto a možná mi byla ještě víc protivná. (Tady ten možný MINISPOILER končí) Adam mě štval těmi jeho výbuchy a tím, že každým lehce podezřelým si byl strašně moc jistý. To byl jediný případ, kdy jsem se přikláněla na stranu Laury. Taky ten vztah mezi nimi... Oba mi moc nesedli, takže tak. To bylo jediné, s čím jsem nebyla spokojená, ale každý je nějaký.
Ale jinak případ mě opravdu bavil, celý proces byl zajímavý. Líbilo se mi to, že kniha nekončí odhalením vraha, ale ukazuje, že je potřeba víc.
Dále - Například u Cartera jsou mi popisy místa k ničemu a vlastně je co nejrychleji přelétávám, ale tady se jednalo o mně známé české prostředí a to bylo takové to "Tohle znám!" - "Tohle je kousek od nás!"
Celkově se hodně ztotožňuji s komentářem pode mnou od Mychaeli...
Kniha opravdu povedená! Teď jdu na Vesnici.

7 31.10.2022

Tuhle knihu jsem si koupila ještě předtím, než jsem se začala v koupi knih rozhodovat i podle hodnocení zde na DK. Naštěstí mě stála nějakých 30 Kč, takže ani moc nesmutním za zbytečně vyhozené peníze. Ale takhle - zbytečně....? Nerada knihu nedočítám a tak jsem jí dala šanci, kde jsem se řídila pravidlem, že pokud po 100 stranách bude stále nudná, kašlu na ni. I když bych ji možná i tak dočetla/ přeletěla. Naštěstí po 103 stranách mě docela i začala bavit. Zbytek už jsem přečetla docela rychle. Co k ní ale říct? Kniha o ničem? Ne tak docela. Několikrát jsem se zasmála, měla fakt vtipné části, naopak ale někdy i dost na sílu vtipné, smutné části a i části, co patří k životu. Amy... Amy mi trochu připomínala holku nejmenovaného člena mé rodiny, protože ten by taky mohl napsat o tom, jak se s ním jeho přítelkyně nesmyslně za půl roku stihla rozejít asi čtyřikrát... Nebo to bylo víckrát? Nevím. Ale bylo by to rozhodně zábavnější, neuvěřitelnější a tragičtější a smutnější, protože si nad jejími způsoby a nesmysly, co vyplodí, někdy (pořád) klepu na hlavu... Ale... Amy je aspoň lepší než tahle holka nejmenovaného člena mé rodiny....
No a komu bych knihu doporučila? Možná těm, kdo si potřebují oddychnout od těch hororů a kriminálek a celého světa a přečíst si něco, co ani nevíte, proč bylo napsáno a vydáno.
Dávám 2,5 hvězdičky, to proto, protože knihu Společníci a Poslední dívka jsem ohodnotila 2 a tohle bylo zábavnější.
(Můj komentář dává smysl asi stejně jako tato kniha)

1 28.10.2022

Tuhle sérii jsem poprvé četla asi před cca 10 lety, když jsem ji měla půjčenou z knihovny ve svých -nácti letech. Tenkrát se stala mou nejoblíbenější sérií a tak jsem si ji teď v dospělosti pořídila a dnes jsem dočetla podruhé první díl.
Dneska už bych ji vzhledem ke svému věku neoznačila za nejlepší, koneckonců už čtu i jiné žánry a fantasy spíš "dospělejší", ale pořád mě moc bavila. Postavy jsou úžasné, skvěle vykreslené, vždycky jsem milovala Jennu a i Sophie jsem měla ráda. To se nezměnilo. Archera jsem si dnes už představila víc podle popisu a díky tomu mi sedl víc než kdysi. Kniha je vtipná, i dnes jsem se zasmála, i dnes jsem byla překvapená z mnoha věcí, co se tam odehrály (některé věci jsem si pamatovala, ale ne všechny). Přečetla jsem ji za jediný večer a proto i po tolika letech knihu cílové, ale i necílové skupině, vřele doporučuji!
Kdysi 5/5, dnes dávám 3/5.

(SPOILER) Po díle Duch domu Ashburnů, Tajemství sídla Craven Manor a Duchové rodiny Folcroftů, mi přišlo, že Přízraky domu Carrowů jsou temnější, zlověstnější a tentokrát tu umírají i postavy. Stejně jako u prvního dílu, který ve mně stále zůstává, jsem jen tajila dech, bušilo mi srdce a byla jsem velmi napjatá. Taky jsem ji nedokázala odložit. Celou knihu jsem vše jasně viděla jako film, a slyšela vlny, moře nebo praskání ohně (je možné že dost napomáhalo chrápání buldočka vedle mě...). Někdy mi příběh připomněl knihu Nevítaný host od Shari Lapeny, jen s prvky duchařiny navíc. Je pravda, že s námětem "všichni trčíme na jednom místě a někdo z nás je vrah" nepřišla ona, ale byla to první kniha, kterou jsem s tímhle námětem přečetla.
Kniha je napsána tak, že jsem si několikrát řekla, zda to stále píše stejná spisovatelka. Je tak nějak více propracovaná a detailnější. Nicméně, na první díl to stejně nemá, aspoň u mě.
Miluju happyendy. Pomáhá mi to věřit, že vždy existuje nějaká naděje a nikdy není vše ztraceno. Líp se mi pak i po přečtení spí, a pocitem, že vše dobře dopadlo. Ovšem to "znovuzrození" Lucille, Pierse a Marjorie mi přišlo trochu přehnané, vlastně i to, že Taj přežil, ale za to jsem se vlastně modlila, takže jsem ve výsledku s tímhle "přehnaným" happyendem spokojená.
Rozhodně chci přečíst všechny díly, baví mě to, ale Darcy Coates bych za Královnu hororu rozhodně neoznačila.

3 26.10.2022

Kniha se čte snadno a rychle, děj plyne bez zbytečných zastávek. Hlavní postavy Tara a Kyle jsou sympatičtí. Knihu bych možná označila za oddychovku, přijde mi jednoduchá, při čtení jsem se ani nebála. Jasné, kdybych měla prožít to, co se v knize stalo, tak jsem mrtvá strachy, ale jinak... Nicméně ji neoznačuji za nudnou. Podle mě je ideální i pro náctileté. Lepší než druhý díl, první díl Duch domu Ashburnů ve mně naopak velmi silně zůstal do teď.

4 24.10.2022

Jeden díl lepší než druhý. Další série, která nezklame. Ukazuje svět z té temné stránky, ale také z té světlé. Robert skvělá postava, a to, že je někdy až neuvěřitelně dobrý se dá omluvit - to jsou všechny hlavní postavy, zvlášť v detektivkách, a navíc - vlastně doufáte, že i bude neuvěřitelně dobrý. Garcii je mi trochu líto, Robert ho dost zatemňuje a upozaďuje.
Tento díl mě i málem rozbrečel, trochu mě zabolelo srdce - (MINISPOILER), ohledně scény s Tracy... (Konec MINISPOILERU)
...
A navíc... Bylo mi líto toho, co asi autor musel prožívat během psaní knihy... Kvůli své ztrátě...
...
Sečteno a podtrženo - tuto sérii doporučuji, ale jak vždy píšu, hrozí noční můry i za dne.

2 21.10.2022

Přiznám se, že nemám moc ráda krimi, kde se vrací záporák z nějakého předchozího dílu, a tak jsem byla snad jediná, kdo se na tento díl zas až tolik netěšil...
Zprvu jsem byla, dá se říct nespokojená, protože mi pomsta Robertovi přišla tak předvídatelná a pak... Ježíši, autor je prostě geniální! Prý předvídatelná, cha. Carter prostě umí psát. Na to, jak jsem se na začátku na díl netěšila, jsem pak ponocovala do brzkého rána a nemohla se od knihy odtrhnout. Dvakrát jsem se i zasmála a ne ničemu černému. I když z ní mám občas noční můry, tuhle sérii miluju.
Jediné, co mi ale vadí ve všech dílech, je to, a není to jen u této série, že hlavní postava na všechno přijde, je super geniální a jeho kolegové působí jako největší blbci, co nikdy na nic nepřijdou a kdyby nebylo hlavní postavy, tak snad všichni přijdou o práci... Chápu, že Robert je génius, ale i tak... Je mi líto Garcii, že vypadá pak jako tupec.. Díky tomu jsem ho, mini spoiler,
....na konci dílu i dost podcenila, ale nakonec mě příjemně překvapil. Jen jsem na něj v duchu křičela, ať není blbec, ať není blbec :D

9 13.10.2022

Tento díl jsem omylem vynechala, protože jsem myslela, že už jsem ho přečetla, takže jsem se k němu teď vrátila po přečtení dílu Galerie Mrtvých...
A tohle... Byla pecka. Opět velmi silný díl, z kterého mi bylo fyzicky špatně.
MINISPOILER: Nejvíc mě ale zasáhl způsob smrti u druhé oběti, protože s bruskou pracuji téměř každý den osm hodin a povedlo se mi s ní jednou opravdu lehce zavadit o svou kůži na ruce a bolelo to ještě dalších pár dnů. A to to bylo opravdu velké NIC oproti tomu, co bylo v knize, takže... Fuj...
U poslední oběti jsem doufala do poslední chvíle, že se z toho dostane a stihnou ji ještě zachránit...
SPOILER: A Červ... Celý jeho příběh mě také zasáhl a říkala jsem si, že tohle přece jedenáctileté dítě nemůže přežít v psychické pohodě a že přesně takovou minulost má dost vrahů, také jsem si říkala, co se s ním asi stane, pokud ho najdou, jak jeho život může pokračovat, že se to na něm určitě hodně špatně podepíše.. A pak přišel závěr a rozuzlení a já jen zírala! Prostě... Pecka!

Chris Carter je sázka na jistotu, jen jak už jsem psala u jiného dílu, hrozí noční můry...

14 24.09.2022

Po dočtení knihy mi v hlavě okamžitě naskočila písnička od Rammstein - Zick Zack...
Co jinak napsat - kniha mě tentokrát děsila méně než předchozí díl, ale zase mě překvapila na konci. Spoilery psát nechci, takže tímto svůj komentář ukončuji.

6 19.09.2022