Harry Potter a vězeň z Azkabanu

Vězně z Azkabanu jsem četla poprvé, i když filmy naprosto miluju, takže mě hrozně baví všechno porovnávat. Kniha má oproti filmu mnohem víc detailů, lépe rozvíjí vztahy mezi postavami a spoustu věcí dává větší smysl. Hodně mě bavilo postupné odhalování minulosti Siriuse Blacka a celkově temnější atmosféra příběhu. Překvapilo mě taky, jak je Snape v knize občas až sprostý, hlavně v jedné scéně vůči Hermioně. A moc jsem si užila i první hodinu s Hagridem a seznámení s Klofanem — vůbec jsem netušila, že tam bylo vlastně víc hipogryfů, nejen on. Čtení jsem si opravdu užila a baví mě objevovat všechny detaily, které se do filmů nevešly.

Zase fantastický pokračovaní ALE jsem trochu na rozpacích s tím jak dlouho trvá než se kniha dostane k tomu hlavnímu a k nějakýmu vyvrcholení nebo odhalení. Vlastně se celou většinu knihy " nic neděje " a pak to z ničeho nic " bouchne " někde kolem 300 stránky , 50 stran se řeší to hlavní a to je vše. Ale všiml jsem si že to je zatím u všech prvních 3 knih , takový pravidlo. Tohle mě trošku štve ale jinak fantasticky rozšíření příběhu o proti filmu , hlavně mě nepřestane udivovat jak mohli filmaři " úplně" vynechat to vyučování přitom je to tam to hlavní ( logicky když jsou ve škole ) , prakticky v žádným filmu se ty hodiny nijak neřeší nebo neukazují. Taky neskutečný rozdíl mezi Ronem ve filmu a Ronem v knize to jsou snad úplně rozdílný postavy :D

Na tenhle díl jsem se těšila asi nejvíc. Mám ho ze série nejradši. A zase mě nezklamal.
Je skvělé doplnit ty mezery, které vám film poskytne.
A tak jako mě Patron dojímá u filmu, dojímal mě i u knihy. Celou knihu jsem hltala i přes to, že vlastně vím, jak to skončí.
Tohle kouzlo knih o kouzelnickém světě je kouzelné.
Nemá snad ani smysl psát doporučení, protože tohle musí uchvátit snad každého!

V tomto díle už začíná být atmosféra opravdu temnější. Rozplétá se další tajemství a vyjdou na povrch i zajímavé informace z kouzelnického světa. Nové postavy mají skvěle napsaný charakter a již známé se zas o kousek rozvinou. Kdo viděl jen film, bude překvapen, kolik zásadních informací nebylo viděno a jak moc se děj liší.
Musím jen doporučit a vrhnout se na další díl...

Tenhle díl mám kvůli Siriusi Blackovi ráda. A potvrdil se mi pocit z předchozích dílů, že Snape nebude zas až takový záporák.

Ani já, zlý a ošklivý, nebudu se tu vzpouzet obecnému mínění a uznám, že Vězeň je v podstatě nejlepší knihou ze série. Pohádková atmosféra spojená s jistou autorskou nedbalostí, leností a nedůsledností se vytrácí ve prospěch žánrového experimentu mísící v sobě detektivku, strašidelný příběh a místo pohádky v klasickém slova smyslu nastupuje fantasy (nedbáme-li na Tolkienovo vymezení pohádek). Kniha konečně disponuje jakousi zajímavou atmosférou, která je ovšem možná zpětně dourčena Cuarónovým filmem s jeho záblesky expresionismu, který je k Potterovi překvapivě hodí. Ale toť hypotéza.

Tím se ovšem sice zvýšil čtenářův požitek z knihy, sotva je to ale proto lepší literatura. Abych parafrázoval Popletala šestého dílu - my si sice uvědomujeme působivost textu, ale to Rowlingová taky. A jelikož, přiznejme si to otevřeně ať už ji politicky nenávidíme nebo ne, Rowlingová není kvalitní spisovatelka jako spíše dobrá vypravěčka, projevuje se tu jistá narativní debilita s větším důrazem než u prvních dvou dílů. Co tím míním? Autorka zůstává stejně nedbalá a vytrvale odmítá při psaní přemýšlet. Každý jeden koncept, se kterým přijde, je jen jakýmsi mlžným zábleskem její fantazie, nad kterým ovšem ani v nejmenším neuvažuje. Hodí to na papír a neuvažuje nad možnými důsledky. Absurdní cestování časem, které nejenže je konceptuálně samo o sobě destruktivní, ale je navíc naprosto imbecilně a neuvěřitelně včleněno do děje, azkabanští strážní (?), jejichž povaha a chování zůstává otázkou, zvěromágové, jejichž mechanika není o nic funkčnější než cestování v čase... na co autorka šáhne, to posere. Fantastickou ukázkou je Pobertův plánek - nepamatuji si jak dlouho už jej měla dvojčata vlastnit (jestli hned od prváku?) každopádně to znamená, že si ani jednou za mnoho let nevšimli, že s Ronem v posteli leží cizí chlap a leze mu do klína... Je to všechno pěkné? Je. Ale k hovnu. K této své intelektuální nedostatečnosti, nebo tedy alespoň neochotě, připojila však autorka ještě manýrizmus. Zmínil jsem azkabanské strážné. Jedná se o sousloví opakovaně používané do okamžiku, ve kterém působí odhalení Mozkomorů dostatečně dramaticky, jakkoliv to naprosto nedává narativní smysl. Je to naprostá blbina, ukazující špatné psaní. Podobně natahovaně působí odhalení Lupinovy nemoci, předramatizované je setkání v Chýši, absurdní je kapitola návratu časem i ona až teatrální Snapeova afektovanost. Kniha opustila mentalitu knihy a vrhla se vstříc filmu.

Tím nemá být snížena poutavost Lupinova vyprávění (které ukazuje, že by Rowlingová možná měla spíše psát dramata - drama o cestování v čase ve světě Pottera by přeci nemohlo dopadnou blbě, ne?) či těch dvou ataků v hradě. Kniha je místy opravdu dobrá, ba skvělá. Ale kde to trochu jde, autorka to posere. Není to kvalitní literatura. Je to maximálně zábavná literatura.

Opět další výborný díl, dozvídáme se více o Harryho rodině, o fungování Azkabanu a mozkomorů, čarodějné biologii (vrba) i o nových stvořeních (dokonce Harryho přispěním přibude jeden mechanický obyvatel Zapovězeného lesa). Napínavější, temnější, ale zároveň díl, který zavedl obraceč času, což byl nástroj s potenciálem zničit celou sérii, ale i systém patronů, který se naopak osvědčil.

Tak vidím, že jsem si dala po 4 letech rereading.

Pořád to miluju. Je to chytré, vtipné, a tentokrát jsem o něco víc litovala Hermiony, měla sakra těžké období. Spousta věcí mi secvakla díky poslouchání podcastu po každé kapitole a byla to taková třešinka na dortu.

Miluju to moc, myslím, že to bude i nadále můj nejvíc oblíbený díl, uvidím, co se dozvím příště. :)

Není třeba se více rozepisovat. Opět se potvrzuje, že kniha svým obsahem vyplňuje prázdná místa, kterých má film plno a i tak vám zbyde ještě pár nezodpovězených otázek :-)

Ja nechápu, proč jsem se těm kniham tak dlouho vyhýbala, pres 20 let jsem mohla být věrným fanouškem . Teda jednou jsem to zkoušela, ale nějak mě to nechytlo, ale to jsem zkoušela snad ve druhé třídě, možná jsem k to u měla dozrát

Prostě skvělý příběh opět doplnil všechny otázky, které mě trápily. Ja ani pořádně nevim co k tomu víc napsat, neznám nikoho kdo by neznal tuhle ikonickou postavu. Jediné co bych trochu vytkla je, menší rozdíly u charisma postav, ale to je nepatrné.

Čtení nabízí daleko větší zážitek z kizzelnickeho světa, zve nas na všechny utkání ve famfrpalu, vlastně nas kniah přivede celým školním roce a ja si to užívám. Moc me baví čtení o kouzelnickych předmětech. Za sebe musím říct, ze by mě bavily nejen lektvary, ale i bylinkářství.

Už teď musím říct, že knihy se pěkně prolínají a ja prostě nedokázala čekat, až vyjde třetí díl v edici MinaLima a musela číst dál, takže knihovna to jistí .

Přemýšlím, ze si koupím i tu normální Knižní sérii

Pro mě je Harry Potter a vězeň z Azkabanu nejlepší díl celé série, a to jak knižně, tak filmově (ANO, já vím… ještě jsem nečetla všechny ostatní díly). Příběh už nepůsobí jen jako kouzelné dobrodružství jako v prvních dvou knihách. Je mnohem tajemnější a postupně začíná být i temnější a právě tady mám pocit, že se kouzelnický svět opravdu víc prohlubuje.
Sirius Black hraje v příběhu velkou roli. Na začátku všichni věří, že je to nebezpečný uprchlík z Azkabanu, který jde po Harrym, ale jak se příběh postupně odvíjí, ukáže se, že pravda je úplně jiná. Hodně se mi líbilo i to, jak kniha postupně odhaluje minulost Harryho rodičů a jejich přátel.
Poprvé se také dozvídáme, kdo vlastně byli Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák tedy autoři Pobertova plánku. Tenhle moment byl skvělý, protože najednou spousta věcí začne dávat smysl a příběh se krásně propojí s minulostí.
Hodně se mi líbil také profesor Lupin. Působí jako jeden z nejlepších učitelů obrany proti černé magii, které Harry kdy měl, a jeho hodiny jsou úplně jiné než u ostatních. Pomáhá Harrymu naučit se kouzlo Patronus, aby se mohl bránit proti mozkomorům. Později se navíc ukáže, že Lupin je vlastně vlkodlak, což jeho postavě dodává ještě větší hloubku.
Celá kniha má skvělou atmosféru, mozkomorové kolem Bradavic, tajemství kolem Siriuse Blacka, profesor Lupin i zápletka s obracečem času. Právě díky napětí a nečekaným zvratům je pro mě Vězeň z Azkabanu díl, ke kterému se vždycky ráda vracím.

Více recenzí na mém instagramu: @knizni.holka

95% - I po přečtení po letech musím prohlásit tenhle harrypotterovský díl za vůbec nejlepší. Člověk by myslel, že po dvou dílech už autorka nedokáže zas tak moc překvapit a bude pouze pokračovat v naznačeném ději, ale ona dokázala do svého světa dostat tolik nových věcí, že mě to asi nikdy nepřestane fascinovat.
Vlastně je to jediný díl, v němž se neobjeví Voldemort v žádné svojí podobě a přitom není o nic méně napínavý. Zejména proto, že mozkomory osobně považuji za jedny z nejděsivějších stvoření, jaká kdy byla napsána, a Harry se jich oprávněně bojí mnohem víc než Pána zla. V ději se poprvé objevuje jedna z mých nejoblíbenějších postav Remus Lupin. Začíná pořádně gradovat Harryho nenávist ke Snapeovi a Dracu Malfoyovi a jejich střety jsou pořádně výživné. Tatam je pohádkovost prvních dílů, teď se dostáváme do reálného života, v němž bují úskoky a ochota ve jménu pomsty klidně poslat na smrt v podstatě neškodného hipogryfa. Anebo zradit své přátele a dalších dvanáct let se proradně schovávat jako obyčejná krysa, zatímco nevinný bývalý kamarád sotva přežívá v Azkabanu. A ochota ho tam poslat zpátky - ostatně Snape je v tomto dílu vykreslený s ještě zabedněnější pomstychtivostí než ve filmu, kde se alespoň pokoušel hlavní trio ochránit před vlkodlakem (mimochodem ale i tento díl filmu považuji za zdaleka nejpovedenější se všemi těmi motivy hodin odtikávajících čas).
Poprvé se dostáváme do Prasinek, navštěvujeme tajné chodby díky plánku od tajemných Pobertů, objevuje se profesorka Trelawneyová, jejíž věštby nemusí být pokaždé úplně marné, hned zpočátku se Harry příjemně osamostatňuje, když prchá ze Zobí ulice v kouzelnickém autobusu a bydlí pak u Děravého kotle. Je tu černý pes (anebo Smrtonoš?) a Sirius Black, z jehož útoků mají všichni hrůzu. A je tu proklatě chytrý Křivonožka a rozvíjející se vztahy mezi hlavním triem, které už přestávají být tak přímočaré.
Samozřejmě je tu opět hodně nelogických věcí, které už při opakovaném čtení prostě nedokážu ignorovat (kdo by pro všechno na světě mohl malé holce dát nástroj tak mocný jako obraceč času jen proto, aby stíhala všechny hodiny? Anebo Brumbál tušil, že by se na konci roku mohl hodit? Tak proč ho v tom případě nepoužil v situacích napříč všemi sedmi díly, když by se to mnohem více hodilo?), jenže já ten svět prostě i po všech těch letech miluju a ledacos mu ráda odpustím.

Harry opět přežije závěr ročníku, tentokrát má za sebou boss fight s odporným 20-metrovým plazem, kterýho musel zabít bez toho, aniž by se mu koukl do očí. Bohužel, odměnou je mu návrat k příbuzným, u kterých je rád ještě míň jak v Tajemný komnatě, a po nafouknutí jedný tlustý čubky, která si neumí v přítomnosti silně traumatizovaného a osamělého Harryho dávat pozor na jazyk, má aspoň důvod utéct.
Naneštěstí není jediný, kdo odněkud utekl. Oddaný přisluhovač Voldyho, masový vrah Sirius Black (jakožto True Crime konzument oceňuju, že si Rowlingová zjistila rozdíl mezi masovým a sériovým vrahem) je na útěku, a podle všeho chce sejmout Harryho. Tomu by to bylo u prdele, kdyby Ministerstvo kouzel nedošlo k názoru, že nejlepší ochrana Bradavic, kam by Black mohl mít namířeno, je nasekat do školního vlaku i na pozemky školy hejno Mozkomorů - zrůd, které Vám vysajou všechny happy vzpomínky a pak vám dají nekonsensuální polibek, který je vlastně vysání duše ústy a uvrhnutí člověka do vegetativního stavu. A kdykoli se přiblíží k Harrymu, probouzí to v něm vzpomínku hluboko pohřbenou v podvědomí-jak mu Voldy vraždí mámu-a pak ho to odhodí do mdlob. A kvůli jeho drsnému životu a traumatům ho Mozkomorové mají obzvláštní chuť šikanovat, chudák kluk ani nemůže chytit Zlatonku během famfrpálu bez toho, aby ho zkoušeli orálně zn*silnit.
Ale Harry ještě není ztracen, škola totiž poprvé během jeho studia najala actually schopného učitele Remuse Lupina, který by ho mohl naučit special kouzlo na odehnání těch konsent neznalých humusáků :-) a taky odhalí to, co je vlastně Sirius Black zač, i když vzhledem k profláknutosti téhle série už to asi pro většinu čtenářů tak překvapující nebude.

(SPOILER) I ve stínu děsivých mozkomorů se v prvních třech čtvrtinách knihy odehrává v zásadě normální školní rok. Hermiona se ještě usilovněji učí a zvládá být na několika hodinách zároveň, odehraje se celý famfrpálový turnaj, chodí se do Prasinek a Harry udělá cokoliv, aby tam mohl se spolužáky hodovat, i kdyby ho měl zavraždit uprchlý trestanec Sirius Black. Za jeho nezodpovědnost ho také vyplísní dávný přítel jeho otce, profesor Lupin: „Tvoji rodiče položili životy za to, aby zachránili ten tvůj. Špatně se jim odvděčuješ, když jejich oběť dáváš v sázku kvůli pytlíku čarodějnických rošťáren.“ Až nečekaná věštba profesorky Trelawneyové při poslední zkoušce nasměruje poněkud utahaný příběh k finále v podání čtveřice Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák (byť jen ve formě stříbřitého patrona). Odhalení staré Ronovy krysy jako Voldemortova služebníka a zrádce Harryho rodičů je nezapomenutelné, stejně jako závěrečné kouzlení s přesýpacími hodinami, aby byl zachráněn víc než jeden nevinný život.

Paradní pokračování knižní série. Moc se mi líbí že je kniha podobná filmům ale víceméně rozšiřuje děj a postavám dává větší nádech. Už nejsme jako na začátku úplně u pohádkového čtení kniha začíná být temnější ale stále velmi příjemně čtuvá a záživná. Nemohu se dočkat dalšího dílu

Knížky Harryho Pottera se ke mě vždycky dostaly "omylem ".
Pred hodně lety mi někdo půjčil první díl, pamatuji si, že to bylo skvělé čtení. A pak jsem četla myslím, ten poslední díl, který mi taky někdo půjčil na přečtení.
Filmy jsem samožřejmě viděla, ale "Potter mánie" mne minula.
A tenhle díl jsem našla náhodou v knihobudce - takže jsem ho tam nechat nemohla a knížku vyměnila.

Ze začátku, to pro mne byl "návrat k dětství" kdy na mne jako na dospělou, knížka působila jako hodně dětská (vím, že je to pro děti), ale když jsem se od toho odprostila, knížka mne velice rychle vtáhla a od Chroptící chýše jsem jí už odložit nemohla.
Překvapilo mne, jak v hodně velké míře i u tohodle film doslova kopíruje knihu, je to fajn, že film knihu "nemrví",ale těch odlišností od filmu, tu zase tolik není.
Byla jsem mile překvapená, že i tahle "dětská" knížka, dokáže čtenáře tak hodně přilepit ke knížce :-D .

Za mě úžasný díl. Vtipný, propracovaný a méně "pohádkový".
Svět, který dvě předchozí knihy pomalu osvětloval, se zde ukáže silněji a otevírá nové příběhy. Dokonalý.
Doporučuji

Vězeň z Akzabanu je pro mě díl, kde Harry konečně přestává být jen „ten kluk s jizvou“ a začíná se z něj stávat pořádný king of sass :D a já to totálně miluju. Je mnohem vrstevnatější, zároveň taky tvrdohlavý, horkokrevný, odvážný i vtipný… prostě už nepůsobí tak ploše jako na začátku série.

S přibývajícími roky si taky čím dál víc všímám, jak brutální je fakt, že ho pořád posílali k Dursleyům. Jako samozřejmě chápu důvod, ale... Nešlo to sakryš vymyslet jinak? Upřímně se divím, že z toho chudák nevyšel ještě víc traumatizovaný, protože já bych určitě byla.

Co se týče vedlejších postav, klasicky u mě vede Ron a Hermiona. Obzvlášť jsem se bavila u jejich potyček, které byly často úplně hloupé, ale neuvěřitelně úsměvné. Malfoy se Snapem mě naopak tradičně štvali na jedničku.

Jako dospělého čtenáře mě neskutečně baví i ten foreshadowing. Obraceč času, tajemství Siriuse Blacka, Lupinovo „onemocnění“… dnes už ty náznaky nejdou přehlédnout, i když tehdy působily nenápadně. Každopádně styl psaní je pořád extrémně svižný a barvitý. Jediné, co mi chybělo, bylo se v tom světě sama ocitnout (neznáte na to nějaké kouzlo?) :).

Jako dítě jsem i v tomhle díle stále primárně vnímala magii. Jako dospělá jsem tady ale objevila i dost temnoty. Vězeň z Azkabanu je hodně zaměřený na Harryho nitro – frustraci, strach a bolest z toho, jak se mu svět mění před očima a on s tím nedokáže nic udělat. A právě proto s ním člověk musí tak moc soucítit.
- - -
Více recenzí a knižního obsahu najdete na mém bookstagramu @rozaaalie_

Třetí díl byl stejně krásný jako ty dva předchozí. Nemam co vytknout. Dozvěděla jsem se nové věci, co ve filmu nezazněly. Těším se na další.