Harry Potter a Tajemná komnata

Zatímco první díl byl psaný vyloženě pro děti (a v pohádkovém příběhu leccos nedávalo smysl), ve druhém díle už Rowlingová dokázala zaujmout i jejich rodiče. Hlavně díky tomu se z Harryho Pottera stal celosvětový fenomén, který trvá už třetí dekádu. (Čtenářstvo se nicméně proměnilo a dnešní doba si žádá mimo jiné to, aby profesor Snape v chystaném seriálu HBO byl černoch; střet autorky s woke ideologií nicméně není úplně překvapivý vzhledem k tomu, že kouzelnický svět je ultrakonzervativní, píše se v něm brky na pergamen, záleží na „čistotě krve“ a všeobecně se pohrdá „mudly“.) Druhý díl je napínavý a ukazuje i stinnou stránku světa čar a kouzel včetně intrik lidí jako Lucius Malfoy, jenž sice po Voldemortově pádu rychle převlékl kabát, ale potají zůstal věrný černé magii… „O tom, jací jsme doopravdy, Harry, mnohem víc než naše schopnosti vypovídá to, co si sami zvolíme,“ říká Brumbál po závěrečném dramatu v Tajemné komnatě a jeho slova nejlépe vystihuje osvobození zotročeného skřítka Dobbyho.

I tenhle díl jsem s úspěchem přečetl a opět konstatoval, že autorka zkrátka umí. Nemohlo být jednoduché vytvořit takové fascinující dílo. Povedlo se na výtečnou.

Asi jsem jedna z mála, které dvojka přijde oproti Kameni mudrců o trochu slabší.

Dvojka zrychluje a daří se jí vyvarovat karambolů, jak to často u druhých dílů bývá. Příběh se stává hutnějším, začíná přidávat nové prvky, teprve teď se příběh rozjíždí a získává grády. Funguje a funguje velice zdařile.

Opravdu skvělá kniha. Bavila mě a hned jsem se začetla. Líbila se mi mnohem víc než první díl. (3 hvězdy dávám protože je to klasika a 0,5 hvězdy že byla lepší než jednička)

Dneska knihu může napsat kdekdo, ale stvořit něco tak krásného jako je kouzelný svět v Bradavicích, to dokáže opravdu málokdo.

Jednička byla asi o něco lepší, ale i tak zasloužených 5*. Konec byl tedy hoooodně zrychlený.

Hodně čtenářů zde píše, že to byl nejslabší díl z celé ságy. Musím říct, že pro mě byl i tento díl jakožto filmově zpracovaný, nejslabší ze všech. Tak uvidíme, co další díly.

Kniha ukazuje, že člověka neurčuje původ, ale jeho činy, a že strach z „jinakosti“ může být stejně nebezpečný jako skutečné zlo. Musím říct, že je to nadčasové téma, které se hodí do každé doby a do každé kultury. Volba mezi dobrem a zlem se odehrává neustále a určuje náš osud a budoucnost a to nejen jako jednotlivce, ale i jako společnosti. Proto bych Harryho pottera klidně dala jako povinnou četbu, pokud už tomu tak není.

Přečteno už asi 5x v češtině, teď poprvé v angličtině.

Pro člověka, který už nejednou viděl filmové zpracování je nejspíš nemožné hodnotit objektivně, ale pro mě byl tento díl jednoduše únavný. Až na posledních sto stran jsem se ke čtení musel fakt hodně přemlouvat a i když byla zápletka na konci velmi povedená, nemůžu hodnotit lépe než první díl, který mě aspoň udržel u knihy.

Knihu jsem četla po letech znovu. Na jednu stranu je to příběh plný nostalgie a kouzel, na druhou však vidím často pochybná sdělení Rowlingové. Na autorku je asi lepší vůbec nemyslet...

Vážně bych chtěla ovládat hadí jazyk.

Harry Potter a Tajemná komnata je skvělým rozšířením filmového zážitku – zvlášť pokud miluješ filmovou verzi jako já. Kniha jde víc do hloubky a díky tomu celý příběh působí temněji i tajemněji. Rowlingová dokáže výborně vystavět napětí kolem záhadných útoků v Bradavicích a postupně odkrývat starou legendu, až se vše dramaticky spojí v odhalení Komnaty největší hrozby.

Někdy se vám stane, že otevřete něco, co vás vtáhne tak hluboko, že i vaše kočka přestane chtít pozornost, a to už je co říct. Tahle dávka starých záhad a nových nebezpečí funguje jako perfektní mix napětí a nostalgie, který vás nenechá vydechnout ani na vteřinu, přestože byste radši byli někde na gauči s popcornem. Je to jako kdyby někdo vzal kouzelnickou školu, přidal trošku tajemna a špetku nečekaných zvratů, což způsobí, že zapomenete, jestli dýcháte nebo jen čekáte na další kapitolu. Pokud si myslíte, že magie je jen o létání na koštěti, tak tady vás překvapí, jak může být zlověstná i taková obyčejná věc jako starý deník. Pro ty, kdo milují, když se tajemství odhalují pomalu, ale jistě, je to přesně ten druh dobrodružství, které vás donutí věřit, že někdy i staré zdi mají co říct. Věřte mi, tahle dávka kouzel je tak dobrá, že i mudlové by ji chtěli číst pod peřinou. Je to přesně ten druh magie, která vám připomene, proč jste se do všeho toho kouzlení zamilovali na první pohled.

Syn četl sám. Četl dlouho, ale rozdělil si to a nikdy jsem nečekala, že ho příběh nadchne a bude někdy schopný přečíst takovou bichli. Příběh ho naprosto dostal a překonal i tolik stránek kvůli tomu, aby věděl, co bude s Harrym dál.

Opět o kus lepší než první díl. Setkáváme se zde s více postavami a hlavně s větší záhadou ....

Nikdy mě nepřestane fascinovat, kolik detailů J. K. Rowling do Harryho Pottera ukryla.
1. Remus Lupin – jeho příjmení pochází z latinského „lupus“, tedy vlk.
2. Sirius Black – jeho jméno je stejné jako nejjasnější hvězdy na obloze, přezdívané Psí hvězda.
3. Tom Marvolo Riddle – přeházením písmen vzniká „I am Lord Voldemort“.
4. Harry, Ron a Hermiona – jejich znamení zvěrokruhu přesně odpovídají jejich charakterům.
5. Rowling měla poslední větu sedmého dílu napsanou už při psaní první kapitoly Kamene mudrců.

Nastal podzim a s ním přichází čas na rereading Pottera, kterého jsem už dobrých pár let nečetla. Ale po otočení prvních několika stránek Tajemné komnaty jsem ihned zjistila, o kolik jsem přicházela!

V jedné větě: U Merlinových vousů, tohle bylo totálně boží. Úplně jsem zapomněla, kolik se toho z předlohy do filmů nedostalo. Za zmínku stojí scéna s Malfoyem u podivného Borgina a Burkese, tragikomická oslava úmrtí, Filch a jeho kurz Rychločár, dějiny s profesorem Binnsem, růžova katastrofa svátku svatého Valentýna nebo třeba legendární Protiva a jeho „Hej Pottře, ty lotře,” což mě přivádí k otázce...

O-M-G, proč to bylo tak moc vtipné :D?! Fakt nedokážu spočítat na prstech jedné ruky, kdy jsem se u knihy naposledy tak moc nasmála. Obzvlášť Harry vypouští na své okolí hlášky jak kdyby psal diss track, a spolu s ním i Ron, občas Malfoy a zcela určitě Lockhart, který mě střídavě vytáčel doběla a zároveň jsem se nedokázala přestat nahlas uchechtávat.

S Triem se plahočíme na úmorné hodiny, chodíme do knihovny a píšeme eseje – celkově to má prostě ten správný vibe školního života, včetně jeho „nudnějších“ stránek, které jsou i přesto v kouzelnickém světě naprosto neobyčejné. A já jsem si i tyhle běžné chvíle v hradě opravdu zamilovala a vychutnala v celé jejich kráse, protože i když se občas jednalo o rutinu, byla napsaná fakt čtivě.

Prvních pár dílů se může na první pohled jevit jako dětinské, ale já musím nesouhlasit. Jasně, jsou to sice knihy pro děti, ale to kouzlo, které se v nich skrývá je hmatatelné v každém věku. A pravdou je, že tahle magie protkaná skutečným přátelstvím, odvahou i humorem ve mně zůstane asi navždycky :).
- - -
Více knižního obsahu najdete na mém bookstagramu @rozaaalie_

V této knize se nám hlouběji představí rodina žijící v Doupěti a historie samotných bradavic. Kniha má oproti pohádkovému prvnímu dílu o dost temnější atmosféru, což mě osobně moc nesedlo, proto se mi četla o něco hůře, než ostatní, ale rozhodně to není kniha k zahození.

Knihu jsem tentokrát četla v originále a kniha se mi opět moc líbila.

Příběh je napínavý, temnější než první díl, ale přitom si zachovává kouzelnou atmosféru. Bylo zajímavé znovu sledovat známé postavy, objevovat nové a postupně odhalovat, co se skrývá za legendou Tajemné komnaty.

Celkově se mi čtení velmi líbilo, i když jako starší čtenář už si všímám i menších nedostatků.