Přízraky domu Carrowů

Tohle byl opravdu slabý odvar. Prostě taková hororová pohádka. Do poloviny nuda, skoro vůbec jsem se nebála a ten konec? Chybělo už jen: A žili šťastně až do smrti.

(SPOILER) Darcy Coates je známá jako královna moderního gotického hororu a v knize Přízraky domu Carrowů potvrzuje, proč tamo tak je. Zatímco některé její knihy sází na izolaci jedince, zde rozehrává fascinující hru s dynamikou skupiny, která z příběhu dělá víc než jen obyčejnou duchařinu.

Příběh nás zavádí do domu s temnou historií, kde se setkává nesourodá skupina lidí. Coates mistrně buduje napětí od prvních stránek. Carrow není jen kulisou, je to živoucí entita poná skřípání, stínů a nevysvětlitelných úkazů. Nejsilnějším prvkem je bezpochyby postava Edgara - tyranského ducha, který své oběti neuvěznil jen v čase, ale i v samotné struktuře domu. Motiv “boje duchů proti duchovi” dodává knize originální rozměr, kdy se hranice mezi světem živých a mrtvých stírá v zájmu vyššího dobra.

V hororovém žánru často narážíme na ploché figurky, které slouží jen jako oběti. Ale tady je to jiné, jak závěr ukáže. Remy a její společníci mají své motivace, strachy i silné stránky. I když se mezi nimi najdou tací, kteří vám zpočátku nemusí sedět, jejich postupný vývoj a vzájemná solidarita jsou srdce celé knihy. To, že se z cizinců pod tlakem nadpřirozeného teroru stanou přátelé, dává čtenáři důvod jim fandit až do poslední stránky.

Závěr knihy je pro žánr netradiční, ale o to uspokojivější. Fakt, že postavy přežily nejen fyzicky, ale i psychicky, a po roce se znovu setkaly, je krásným vyvrcholením celého traumatu. Coates nám tím říká, že i z těch nejtemnějších zážitků může vzejít něco čistého a trvalého - v tomto případě pevné přátelství.

Přízraky Domu Carrowů by měly být povinnou četbou pro každého fanouška nadpřirozena. Kniha nenabízí jen “lekačky”, ale i hluboký lidský příběh o odvaze a sounáležitosti.

Tak tohle byla dokonalost sama.

Autorka si s námi hrála jako kočka s myší. V jednu chvíli jsem si myslela, že už je mi všechno jasné.... prokoukla jsem autorčin úmysl a nic mě nepřekvapí.
Omyl je pravdou a tahle kniha mě posadila na zadek. Strach, napětí, postavy ke kterým si velmi rychle utvoříte vztah a máte je rádi.

Upgrade seriálu "Po stopách duchů"

Další várka duchařinky, další knížka ze série Strašidelné domy od @darcybooks . Přízraky domu Carrowů mi jako zatím první knížka ze série neskutečným způsobem připomněla dění seriálu "Po stopách duchů", který jsem hltata díl po dílu před několika lety. Vývoj děje je totiž zhruba do 3/4 knihy stejný. Skupinka lidí se rozhodne pobýt pár dní ve strašidelném domě. Tito lidé jsou ale narozdíl od seriálu velmi různorodí (médium, průvodkyně, režisér s arsenálem techniky k měření paranormálních jevů, majitelka domu, muž s tajemstvím, který celou akci pořádá a financuje - proč?...).

Aktivita v domě sílí a "táborníci" začínají pociťovat neklid. Vše umocní záhadný pád z okna jedné členky z jejich skupiny, kterou později objeví mrtvou. Postupně se podobným způsobem počet členů skupiny snižuje. Kdo má na svědomí tyto úmrtí? Je snad někdo další v domě? Vraždí jeden z nich? Přízrak přece nemůže zasahovat do světa živých, nebo snad ano? Na to by potřeboval nepřeberné množství energie... A nebo více z uvedených možností?

Závěr knihy jsem přečetla s otevřenou pusou, byly tam zvraty, které jsem nečekala a zpětně mi to všechno, co se událo, do sebe začalo zapadat. Knížka končí happyendem, dočkáme se dokonce i nějakého náznaku "romantické linky".

Darcy Coates mám ráda pro její čtivý styl psaní, knižní jednohubky v podobě Strašidelných domů jsou moje oblíbené a ani Přízraky domu Carrowů mě nezklamaly. Není to nic náročného, u čeho bych musela nějak víc přemýšlet, super oddechovka.

Nikdy jsem se u žádné knihy nebála tolik jako u této. A nikdy jsem se od žádné nemohla odtrhnout jako od této, o čemž svědčí skutečnost, že jsem ji dočetla právě teď v 1:47. Doporučuji všem, ale čtěte ji, až budete mít jistotu, že ji zvládnete přečíst celou.

Tohle byla špičková hororová mňamka, aneb spisovatelské umění Darcy Coates v plné síle a kráse. Paráda :-D
(poslechnuto jako audiobook na YT)

Řekla bych, že je kniha inspirována Deseti malými černoušky, což je od druhé půlky silně znát. Na kvalitách jí to však nijak neubírá. Nejsem si úplně jistá, zda se mi líbil konec, ale rozhodně je to jedna z nejlepších knih série.

Začátek byl moc pozvolný a Markovi jsem až do konce vůbec nedůvěřovala, ale konec jsem zhltla za jeden večer.

Zaprvé - ta limitovaná edice je nádherná, barevné ořízky miluju a ilustrace hodně pomáhají se napojit na tu atmosféru.
Co se týče obsahu - je to zatím moje nejoblíbenější kniha ze série strašidelných domu. Já jsem se fakt bala ! A to opravdu hodně! Neskutečně jsem si knihu užila a konec pro mě byl ten nejlepší možný. Rozhodně doporučuju k přečtení!

Lepší než předchozí kniha v sérii, ale ten konec? Cože? Tak pěkně to mohlo skončit, dokonce jsem rozvinula jednu úplně logickou posloupnost událostí, která by tam seděla jak zadek na nočník. A ono nakonec prd. Uf uf, achich ach...
Darcy, co mi to děláte, ženská?

Tak mě tohle bavilo moc ! Tohle já mám přesně ráda, skupina lidí někde uvězněná a začnou problémy :) Opravdu strašidelná atmosféra. Mě by do toho báráku nikdo nedostal !
Napínavý, čtivý… super ! :)

Nebavilo. U mě se žádný strach nekonal, asi proto, že mi to připomínalo jiná (a mnohem podařenější) díla a strašně mě iritovalo, že to je taková prvoplánová “vykrádačka”. Zápletka o ničem - pojedeme do strašidelného domu a budeme se tam bát. Přijeli jsme do strašidelného domu a teď se tu bojíme, protože je to fakt strašidelný dům a dějí se tu divné věci. Jak z béčkového hororu. A ten happyend na závěr… omg …

Další příjemná, duchařská oddechovka. V první polovině knihy jsem si říkala, že je to určitě slabší, než Duch domu Ashburnů a Craven Manor. Sice stále čtivé, jednoduše napsané, čte se to zkrátka samo, ale něco tomu chybělo, ten rozjezd byl pomalejší. Nicméně druhá polovina knihy už začala být pěkně zběsilá.
Takhle, rozhodně jsem se nebála, ale byla to příjemná duchařina. A kupodivu i ta láska v knize mě potěšila, což je u mě co říct.
Jsem ráda za to rozuzlení, jaké bylo, udělalo mi to radost.
Prostě milé čtení, jak jsem u Darcy zvyklá.

Darcy se po sepsání House of Shadows nejspíš rozhodla, že gotika není nic pro ni, a začala se věnovat modernějším duchařinám. Díky tomu musela přehodnotit pohled na sidekick hlavní postavy. Ubrala mu na temné auře a udělala z něj od začátku klaďáka, kterému přidala schopnost zašívat hlavní hrdince rány. A protože ráda píše série o sebvražedných holkách, které potřebuje udržet naživu, zrodil se tak její archetyp male leadera pro delší příběhy. Ale teď vážně. Já si snad za chvíli udělám seznam darcyovských prvků a budu si ho odškrtávat.
Tentokrát bohužel chyběla kočka. Ta byla ale zase v předchozích dílech a člověk nemůže mít vždycky všechno.
A teď ke knize samotné. Nejdřív mi to trochu připadalo jako procházka duchařským lunaparkem, ale pak se to velmi rychle zrhlo do Deseti malých černoušků. A to tak akorát v tu pravou chvíli, aby se člověk stihl seznámit s prostředím a postavami, ale před bodem, než by se stihl začít nudit. Největší problém jsem našla v tom, že spíš než na duchařinu, jsem se soustředila na otázku "a kdo bude dál?", ale to popravdě nepovažuji za nedostatek.
Četlo se to samo, mělo to atmosféru a... no, za mě je to jedn z těch velmi vydařených Darcyiných strašidelných domů :)

(SPOILER) Příběh mě pohltil od začátku, nebýt posledních asi 20 stran, tak je to rozhodně nejlepší díl, který jsem od autorky četla. Mělo to náboj, napětí. Se zatajeným dechem jsem hltala stránky co se komu stane.... ale ten happyend na konci mě hrozně zklamal. Co je mrtvé, má zůstat mrtvé. A hlavně mě strašně rozladilo to, že několikrát bylo zmíněno, že má Edgar v plánu finální rituál, ke kterému potřebuje těla, ten ale nakonec nebyl nijak vysvětlen, možná kdyby to autorka udělala nevadilo by mi, že z knihy udělala nakonec "a žili šťastně až do smrti".... škoda no, ale dám si chvíli pauzu a určitě sáhnu po dalším dílu, to ne že ne :)

(SPOILER) Pro mě zatím nejlepší díl strašidelných domů. Pořádná duchařina, rychle ubíhající děj a tak jsem fandila, že se Mark setká s bratrem, což se nakonec stalo, takže pro mě kniha za 5 hvězd.

Horory patří mezi mé nejoblíbenější žánry. Četla jsem i děsivější příběhy ale i tak byla tato kniha dobře napsaná, a sem tam jsem cítila husí kůži, hlavně večer před spaním. Určitě si od této autorky přečtu další.

Musím uznat, že číst si knihu před spaním při zvuku deště dopadajícího na okenní tabulky, mělo svou prazvláštní atmosféru. :-)
Ačkoliv se duchařině většinou vyhýbám, tady se autorce podařilo vykouzlit strašidelnou atmosféru na jedničku.
Strašidelný dům, průvodkyně Remy, následně neobyčejní hosté, zuřící bouřka za okny a přízraky z minulosti, napjatá atmosféra a mrazivé chvění po těle :-)

(SPOILER) Nějak si nemůžu pomoct, ale třetí díl byl zklamání. Kde je nějaká atmosféra? Kde je napětí? A hlavně... kde je nějaká kočka??? Oproti prvnímu a druhému dílu mi to přišlo celé takové málo uvěřitelné, divné. A chování postav ještě více nepřirozené až přihlouplé. Když už, tak už. A ne, že na konci jako že všechno jinak. Čtvrtý díl zkusím, ale jestli nepřijde kočka, končím s celou sérií. :)