Satyrka komentáře u knih

Mazec! Styl a způsob, jakým je kniha napsaná, se mi rychle dostal pod kůži a došlo na neustále opakování si "ještě jedna kapitola", přesvědčení, že poslední stránky si nechám na potom. Samozřejmě to nevyšlo a najednou jsem byla na konci.
Je zvláštní, jak člověk rychle zapomene, jaký byl sám v jedenácti, v patnácti letech, ale autorka to za mě zvládla připomenout skvěle. Co bylo děsivé, bylo to, že mi došlo, že mé sestře je teď stejně jako Františce. Hodně jsem se zamýšlela. Třeba i nad tím, jak je lehké někým manipulovat. Hlavně jak ovladatelné děti mohou být, zranitelné, nevinné, neznalé, a proto je třeba je chránit. Nemusí vědět, co už je špatně a co ne. Nad tím, jaké ale dovedou někdy děti na ty druhé děti být. Jak je dospívání těžké. Jak opravdu záleží na výchově, i když vím, že je člověk schopný se spravit a změnit. A že něco přehlížet není řešení.
Bylo mi líto Františky, ale i Sáry, Nely a ostatních. Rodiče Františky, hlavně máma, hrůza. Mirek... Tam ani nemám slov, to je prostě hrůza hrůz. Ale i tohle se děje. Bohužel.
Za mě zajímavá kniha, naposledy jsem na toto téma četla (i viděla) Kdo chytá v síti. Čím dál víc vidím, že knihy opravdu rozšíří obzory a ukáží i realitu, jakou nemusíme vidět nebo znát.

10 05.05.2023

Autor si s touto knihou opravdu vyhrál. Detailní a zajímavé popisy, plno odkazů na různá díla a události, hodně chemie... Za mě musí být hodně sečtělým člověkem. (Jeho fotka na zadních deskách mi vzhledem připomněla mého dědu) Já se naopak cítila jako blbec :D
Přidávám se k názoru, jaký zde sdílí hodně lidí - že kniha rozhodně není výhradně pro děti, možná bych řekla, že pokud pro děti, tak už větší. Možná bych i v souvislosti s touto knihou použila slovo "poučná", mně z toho šla občas hlava kolem a nějaké názvy jsem rovnou přeskakovala.
Kniha nebyla špatná. Bavila mě víc než některé knihy, které taky hodnotím 3/5. Co se týče zločinu, vraha jsem tipovala špatně, dá se odhalit až ke konci, ve chvíli kdy už to ví i Flavie. Za mě rozhodně zajímavá zápletka. Ale přečíst ji mi trvalo asi tři týdny a to mám obvykle knihu do tří dnů (záleží na okolnostech). Je pravda, že zrovna ty tři týdny na mě padlo období "čtecí krize", zkrátka jsem se věnovala jiným svým koníčkům a povinnostem, že ani nevím, jestli jsem na Flavii jen neměla čas, nebo nechtěla mít čas. Dalším dílům dám šanci, když nebudu mít co číst (což zatím mám). Celkově z knihy ale nemám negativní pocit.

Obálka má trochu "Wednesday nádech". Zaujala mě a proto jsem si knihu pořídila.

3 02.05.2023

Od autorky jsem už četla Tam, kde ji našli, a díky tomu jsem se rozhodla pořídit i Případ Amelia. A nelituji...
O tomto příběhu budu ještě dlouho přemýšlet, přesně takové příběhy ve mně něco zanechávají a proto jsem dala 4/5. Baví mě ta propletenost. To, jak autorka po kouskách přidávala a odhalovala nové informace a střípky. Postupně vše dávalo smysl. I tak jsem ale konec nečekala.
Amelii jsem si hodně oblíbila a o to to bylo pak celé smutnější a silnější. Vlastně jsem si oblíbila i Kate. Trocha slz nechybělo.
Kniha je zajímavě sestavená - z pohledu Amelie, z pohledu Kate, i facebookové, emailové, SMSkové útržky a konverzace. Pohled Amelie je hodně školní prostředí a vztahy, a to mi trochu evokovalo "young adult" žánr. Taky mi to ale připomnělo, jaké dospívání je a že jsem ráda, že to mám za sebou.
Pohled Kate je samozřejmě dospělejší a vlastně takový detektivní. Sice jsem čekala něco jiného, to ostatně čekám skoro u každé knihy :D, ale nejsem zklamaná.

1 12.04.2023

Hodně jsem váhala nad pořízením knihy, ale nakonec jsem si řekla "proč ne?", nebude mi vadit, když kniha bude jednodušší a jednohubková.
A to taky byla. Nečekala jsem nějaký velký trhák, co mě ohromí. Takže nejsem zklamaná. Dostala jsem možná víc než jsem očekávala.
Kniha je tedy "jednoduše" psaná, ve smyslu žádných velkých rozvinutých popisů. Je jako vlak, kam nastoupíte a prostě jedete vpřed, bez (zbytečných) odboček. Prostě se řeší "případ". Když nechcete nějak moc zapojovat mozkové závity, tak je to ideální čtení. Nejvíc mi dávalo zabrat někdy rozluštit smysl věty. Musela jsem některé číst víckrát, abych pochopila. Popisy různých činností jsem zkrátka občas nechápala a nedokázala si je představit. Za to ale mohl i překlad.
Ten jakože hlavní záporák se dá časem odhalit.
Postava Pavla mi byla sympatická a oblíbila jsem si ho. Annu už tolik ne, ale to mi ani moc nepřekáželo.
Poslední kapitola byla taková "jakože cože?", marně jsem hledala další stranu, ale nevadí :D
Přečteno za jeden večer, do dalších dílů půjdu.

01.04.2023

Tak už druhá po sobě vylosovaná kniha na téma domácího násilí (mám tolik nepřečtených knih, že už losuji, jakou si přečtu jako další). Málokdy se mi stane, že souhlasím s komentáři ke knize na obálce, ale tady musím souhlasit. "Vzrušující thriller (...) Napětí a drama roste doslova exponenciálně." - "Overtonová vypráví svižný, s každou další stránkou více a více podmanivý příběh." Sakra jo!
Děj se nikde necourá a stránka od stránky se zvyšuje napětí, nevíte, co se bude dít dál, opravdu těžko předvídatelný děj. Do samého konce netušíte, jak tohle skončí. Při čtení, hlavně po první třetině knihy, jsem byla napjatá, nervózní, nutilo mě to číst dál. Při čtení vás zkrátka provází svíravé emoce.
Kniha řeší nepříjemné věci, co se bohužel dějí - od týrání a domácího násilí po zamyšlení nad tím, kdo je vlastně oběť. Protože ne vždy to může být tak jednoznačné.
I příběh Cliftona mě zajímal a tak nějak jsem mu držela palce a věřila v jeho nevinu.
PS ( SPOILER): Bude i kniha, kde se týrání vyřeší jiným způsobem? Viz nedávno čtená Drahá ženo nebo Stupně viny (které vřele doporučuji).

4 01.04.2023

Už od začátku mi na celém příběhu něco nehrálo a já tušila nějakou "zradu" od autorky. Někde za dvoustou stranou mi v hlavě blikla žárovka a od té doby už jsem se nemohla zastavit - musela jsem číst dál, abych si svou domněnku potvrdila nebo jen abych se dozvěděla, jak to vše je! Pak už jsem cítila napětí. A ano, bylo to tak, jak jsem si myslela, ale autorka nás k tomu stejně pomalu dovádí a pak přidá ještě něco navíc, co mě nenapadlo. Přesně tohle jsem od knihy čekala, takže jsem velice spokojená! Začátek na 3/5, konec 4/5!

4 24.03.2023

Moje druhá severská krimi, ta první mě hodně zklamala a já nechápala, proč se říká, že severské krimi je nejlepší.
Kniha mě překvapila. Úplně jiná detektivka než obvykle čtu, ale to neznamená, že to bylo špatně. Kniha mě bavila. Její čtení jsem si užívala, pokud se to tak dá nazvat, při všech těch smutných a ošklivých věcech, co se tam děly. Ale život holt není jen krásný.
Kniha je za mě takový "román v románu", spíš se zaměřuje na postavu onoho hypnotizéra a na jeho rodinu a jeho osobní život. Není to jen detektivka, je tady od všeho trochu - například i tzv. "červená knihovna" a erotika. Překvapivě mi to nevadilo, ale říkala jsem si, jak kniha asi bavila muže. Je zkrátka vidět, že knihu píše muž a žena.
Za mě to "zbytečně rozvleklé" není, jak jsem psala, já si to čtení vychutnávala.
Já jdu rozhodně do dalšího dílu.

8 19.03.2023

Tak jsem si po letech odnesla zase nějaké věci uložené u táty a našla tam tenhle poklad. Jak já milovala W.I.T.C.H. ! Doprovázely mě velkou částí základní školy, kreslila jsem si je, dokonce jsem i jako malá "napsala" další "vedlejší díl" W.I.T.C.H...
Tuhle knížku jsem vyhrála, když jsem poslala obrázek Hay Lin a její babičky do W.I.T.C.H. časopisu. A že jsem měla plno časopisů! Bohužel mi byly vyhozeny, protože pro mou matku neměly žádnou hodnotu. Do teď je mi to líto. Do teď si vybavuju plno scén. O seriálu jsem věděla, ale v té době ho dávali na Jetixu a ten my neměli.
Bylo skvělé se zase vrátit do tohoto světa, i přestože mi táhne ke 30 letům :D A bylo to tak skvělé, že jsem splašila i další díly a moc se na ně těším. Tenhle poklad si dám do své knihovny.
Moc doporučuji, já jako malá tyhle holky milovala.

1 14.03.2023

Anotace mě velmi nalákala, trochu mi připomněla anime Owari no Seraph. Díky hodnocením a komentářům na tuto knihu jsem neměla velká očekávání. To bylo dobře. Začátek byl super, už jsem to viděla na 5/5, ale postupně mě kniha přestávala bavit, až jsem knihu četla jen protože nerada knihy nedočítám, bylo mi jedno jak všechno dopadne. Pak to začalo být jako na houpačce, opět mě děj zaujal a já četla dál s větším zájmem, pak to opět kleslo, až tedy konec mě zase zaujal.
Johana mi začala vadit až ke konci, protože se hnala za pomstou úplně zaslepená a já ji v tom zas tak moc nefandila. Naoko se mi asi líbila nejvíc. Nicméně děj byl někdy předvídatelný, a pardon, ale ta romantická linka byla tak šíleně umělá, že jsem ji vážně nevěřila. Chvilku mi to přišlo jako vtip. Ten konec jsem trošku čekala a doufala v něj - v nějaký ten menší zvrat.
A pak ty "odběry krve"... Odjakživa se mi z nich dělalo nevolno a teď číst ty detailní popisy... Fuj, zase mě bolí ruka :D
Vlastně nevím, co si o knize myslet, originální mi nepřišla, a ještě jsem se nerozhodla, jestli chci v budoucnu zkusit i pokračování. Každopádně hodnotím jako průměr, 3/5.

1 06.03.2023

Tak série po cca 10 letech dočtena podruhé. Moje náctileté já tuhle sérii milovalo a moje dospělé já ji dál doporučuje.
SPOILER: A i když jsem si Archera aspoň trochu oblíbila, stejně je za mě Cal lepší :D

Jak je napsáno v poděkování: "Klíč je v tom čtenáře donutit, aby chtěl otočit na další stránku!" A to se povedlo, od začátku jsem chtěla otáčet další a další stránku. Kniha je napsaná velmi čtivě, a celou dobu jsem si říkala, že si zaslouží 4 z 5 hvězd, ale budu upřímná, konec by mohl být lepší. Ne že by mě zklamal, ale čekala jsem jiný konec, konec, který by celou knihu a děj podtrhl a vyzvedl ještě výš.
A .. Já nejsem zrovna mateřský typ a po dětech netoužím, i když už na to podle ostatních věk mám, ale tahle kniha můj postoj nijak nezměnila - myslím to tak, že můj postoj nezhoršila. Asi už jsem zvyklá čekat v knihách ledacos nebo nevím, samozřejmě to ale neznamená, že kdybych náhodou někdy děti měla, tak chci právě tuhle holčičku... A taky to neznamená, že to nebylo děsivé...

Druhá přečtená kniha od Lisy Gardnerové. První jsem četla Najdi ji a ta mě neuvěřitelně potěšila. Ani tento díl není výjimkou (ano, asi první série, co čtu na přeskáčku). Za mě nemá děj žádné zbytečné pasáže, baví mě, jak se stále něco děje, pořád se něco řeší. Opět střídání kapitol D.D - Adeline - někdy vrah - to se mi líbilo - Líbí se mi, že vše nevidíme jen z pohledu vyšetřovatelky, ale také z pohledu jiné osoby, u této knihy z pohledu Adeline, kterou jsem si dost oblíbila. Téma vězení mě v knihách láká, takže další plusový bod, a téma bolesti také plusový bod, takže já nebudu váhat, dám plný počet hvězdiček. Co se týče motivu, ten jsem tedy opravdu nečekala, ale (MINISPOILER) prachy hýbou světem.(KONEC MINISPOILERU)
Tahle spisovatelka mě zkrátka baví! Rozhodně si chci pořídit co nejvíc jejích knih v tomto žánru.

2 23.02.2023

Tak já nevím, jak mám hodnotit. Zase. První díl Mráz mě totálně dostal, v podstatě jsem díky němu začala zase pořádně číst (přečetla jsem asi před rokem a něco), přestože byla kniha tlustá, každá stránka mě bavila, ale o Kruhu to bohužel napsat nemůžu. Já vlastně nevím, co mi vadilo, ale zkrátka mě to pořádně nechytlo. Možná protože Marianne mi byla těžce nesympatická. Možná kvůli tomu, jak se Martin potýkal s minulostí. Nevím. Nicméně Zieglerovou jsem měla ráda už v prvním díle, to se nezměnilo (jen nemám tušení, proč jsem si ji pamatovala jako zrzku), Margot a Elias mě též bavili.
I tak si ale brzy pořídím další díl. Jen já tak nemám ráda, když se nějaký vrah a jeho působení táhne několika díly...

9 20.02.2023

Díky mému novému způsobu rozhodování, jakou knihu si přečtu teď, protože jich mám doma plno nepřečtených, se dostalo na Bird Box.
Já jsem tak nějak tušila, že tohle by měla být bomba. A byla! Styl psaní mě ze začátku trochu překvapil, ale pak jsem si zvykla a k tomu příběhu to prostě sedlo. Přeskakování v ději mi vůbec nevadilo, dá se to stíhat sledovat úplně v klidu. Nebo v klidu... Tohle je jedna z těch knih, co musíte číst, dokud ji nedočtete. Chtěla jsem vědět, co bude dál. A ten nápad, ta myšlenka. Za mě je tenhle "konec světa" děsivější než zombíci. Žít v temnotě, mysl si s vámi pohrává, když nevidíte, co se kolem vás děje... To je daleko strašidelnější. ( Mně stačí, když ve tři ráno slyším myši v domě a kolik fantazie ty zvuky rozvíjí... ) Nikdy neuvidíte vašeho nepřítele, kvůli kterému musíte zavírat oči, ledaže by to bylo to poslední, co uděláte. Tedy... Skoro to poslední.
No... Přemýšlela jsem, kolik hvězd knize dát, a i když jsem původně chtěla dát 5 z 6, myslím, že těch 6 si to nakonec fakt zaslouží. Strhávat hvězdy za nic nechci, děj, styl psaní, postavy, i nepříjemné věci, to tam prostě sedlo.
Opět - važme si toho, co máme, nikdy nevíme, kdy o to můžeme přijít. Zároveň nám ale postavy jako Malorie nebo Tom ukazují, že je potřeba nikdy neztrácet naději. Rozhodně si pořídím i pokračování.

(MINI?)SPOILER: Nevím proč, ale doufala jsem, že na zvířata ten "tvor" nepůsobí, takže když přišla scéna s Viktorem v baru, nebylo to vůbec příjemné. Obdivuji Malorie, že dokázala nechat oči zavřené při takových těžkých situacích. To s dětmi, že jedno z nich neporodila ona, jsem začala tušit jen co do domu vstoupila těhotná Olympia. I její konec nebyl dvakrát příjemný.

5 12.02.2023

Váhám nad "bodováním"... Od knihy jsem čekala větší "wow" na základě velmi dobrého hodnocení i anotace, ale nakonec nevím, jak hodnotit.
Kniha má krátké kapitoly, což jak už jsem psala několikrát, je docela cesta k úspěchu, protože věta "ještě jedna kapitola" nabývá nových rozměrů. Pořád se něco dělo, pořád bylo plno akce. Nicméně na mě možná moc akce. Závěr? Knedlík v krku a chuť třást s knížkou, dokud se neobjeví ještě jeden konec!!
PS: Od kdy je jméno Jack málo obvyklé jméno?
A s tím hodnocením - budu hodná, přece jenom je to první přečtená kniha po znovupřečtení mé srdcovky Harryho Pottera.

1 10.02.2023

(SPOILER) Tak díky Báře, která dělá (a dělá perfektně a s humorem) podcast Neplecha ukončena, jsem se rozhodla po velmi dlouhé době HP znovu přečíst, jak už jsem psala v předchozích komentářech u ostatních dílů.
Do sedmého dílu se mi absolutně nechtělo. Týden jsem to odkládala hraním HP LEGO hry na PC, ale pak jsem prostě dostala "absťák", protože miluji čtení. Takže jsem se do toho pustila. Takhle kniha mě ničí emocionálně a zároveň mě hrozně baví některé pasáže. Přestože tu umře pár mých oblíbených postav, nejspíš je sedmý díl jeden z nejlepších dílů, z mnoha důvodů, aspoň pro mě.
Prolila jsem u tohoto dílu slzy. Dobby byl u mě vždy neutrální, ale teď jsem si ho oblíbila a jeho smrt mi zmáčela tváře slzami. Fred, to pro mě vždy bylo nejtěžší, do teď mi v hlavě zní věta "Pro George je každé zrcadlo zrcadlem z Erisedu ", kterou jsem kdysi dávno někde četla. Možná mě jeho smrt kdysi štvala nejvíc, protože já a můj bratr jsme k sobě měli velmi silný vztah, skoro jako dvojčata, přestože jsme od sebe tři roky. Mou milovanou sestřenku vždy nejvíc štvala smrt Tonksové a Lupina, kvůli malému Teddymu. Možná protože ona byla vždy zase pro založení rodiny. Dnes mě ta smrt taky štvala. Nedokážu ale říct, koho nejvíc. Snape je pak kapitola sama o sobě. Všichni víme. U konce kapitoly "Princův příběh" jsem opět slzela...
Tentokrát naštěstí po přečtení série nezbyl ten pocit, že nedokážu číst jinou knihu, jako tomu po přečtení HP vždy bylo. Tentokrát se na další knihy těším.
Pro tentokrát se tedy s knihami (Harry Potter) na nějakou dobu loučím, nicméně HP zůstává mou srdcovkou už navždy, přestože ani pořádně nedokážu říct, ČÍM mě tento příběh tak dostal.

8 05.02.2023

(SPOILER) Zprvu jsem chtěla opět psát o různých detailech v příběhu, od toho, jak jsme se rychle dostali do Bradavic, přes další nespravedlnosti než byl vůbec zahájen školní rok, po to, jak zábavné bylo číst si o randění a zlomených srdcích, že Neville byl konečně doceněn, o plýtvání dobrými lektvary, o tom, že nám tu nově poštu roznáší studenti místo sov, ale vzhledem k tomu, jak kniha skončila, nemám na to moc náladu a ani mi to nepřišlo moc podstatné. (I když jsem to i tak musela zmínit)
Šestý díl mě možná bavil nejvíc ze všech, měl dost zábavných pasáží i pasáží, co vás prostě baví číst, jako třeba to, jak nahlížíme do minulosti, která stála za zrodem Voldemorta. To, že se dozvídáme víc a víc, i když jsme ještě zmatenější. (A vzhledem k tomu, že čtu sérii po velmi dlouhé době, tak jsem zmatenější, i když jsem HP už četla)
Učebnice lektvarů, která patřila Princi dvojí krve, je naprosto skvělá a vy ji chcete taky, takže Harrymu ji narozdíl od Hermiony nevyčítáte, přece jenom si zaslouží v lektvarech i zazářit, vzhledem k předchozím ročníkům. Takže jsem se bavila, těšila jsem se na každou další kapitolu, až došlo na tu, kde Brumbál zemře. Jeho smrt jsem nikdy nedávala a to i proto, protože od této chvíle začínají umírat moje oblíbené postavy a smrt číhá na každém kroku...
Je to už týden a já ze sedmé knihy přečetla pouze první kapitolu, protože sedmý díl je pro mě hodně hodně těžký. A věřím, že nejen pro mě. Ale čtení už mi chybí a tak se do toho dřív nebo později pustím.

8 28.01.2023

(SPOILER) Jak píšu u každého dílu - po velmi dlouhé době jsem se rozhodla přečíst HP znovu. Více v komentářích u předchozích dílů.
A teď ke knize.
Pamatuju si, že pátý díl byl můj nejoblíbenější. Možná protože je nejrozsáhlejší a máte trochu pocit, že se dozvíte víc než lidé, kteří "jen viděli HP filmy", že jste dostali trochu víc přístupu do tohoto světa než "ne-čtenáři". Teď, po letech už bych ale pátý díl nenazvala mým nejoblíbenějším. Neznamená to ale, že mi přišel nudný. Vůbec ne. Mám pocit, že i když byl tento díl nejtlustší, stejně chci vědět víc! Svět HP je prostě tak báječný, že ho nikdy nemáte dost. Alespoň já ne.
Nechci se opakovat, ale zase mi přišlo škoda, že Zmijozel má mít víc různých vlastností a přesto se dá v knihách popsat jednoduše jedním slovem - zlý. A mnohdy i zbabělý. Opravdu škoda. Draco mě opět štval, jak urážel, ale na něho nikdo nic říct nemohl, Snape tou svou nespravedlností též. Všem, kteří jsou nespokojení s tím, že Brumbál dává Harrymu "až moc bodů", stačí si přečíst knihy a přejde vás to. Trochu mě překvapilo a naštvalo, co se stalo po famfrpálovém zápase, když Draco opět urážel a Harry a jedno z dvojčat na něj zaútočilo. Opravdu pak McGonagallová vykřikovala, že žádné horší chování ještě neviděla? Já nevím, ale stačí se podívat na chování zmijozelských... Ti se chovají neskutečně odporně každou chvíli, ale...ok.. :D (Fakt nejsem zaujatá proti Zmijozelu, jen v knize jsou prostě hrozní....) Přiznám se, že co se týče Siriuse, nikdy jsem ho neměla ráda a Jamese jakbysmet, což se stále nezměnilo. Siriusovi jsem ale samozřejmě smrt nepřála, kvůli tomu, co pro Harryho Sirius znamená. Už jsem se taky nekoukala na Harryho chování tak jako kdysi. Snažila jsem se ho chápat. No a pak Umbridgeová... Asi nejvíc se mi líbila poznámka Kratiknota, že by si s tím samozřejmě poradil sám, ale nevěděl, zda na to má pravomoc. A taky jak drsná byla McGonagallová na Umbridgeovou. Pěkně válela! Percy... Blb prostě...
Která kapitola mě v knize ale moc nebaví, je ta o Drápovi...
Shrnutí - tenhle díl mě sice bavil, ale zároveň mě i štvalo chování různých postav a ministerstva hlavně. Což byl ale záměr, takže... Navíc tu přibylo pár nových skvělých postav, jako třeba Tonksová nebo Lenka/Luna. A přestože díl byl dost vážnější a temnější, přesto nechybělo plno vtipných a zábavných scén. Zároveň mě baví, jak je potřeba pozorně číst a "sledovat", protože vše do sebe krásně zapadá, a co se zdá jako naprosto nedůležitá věc, se dřív nebo později ukáže jako důležitá.
(Tyhle komentáře si píšu hlavně pro sebe, také si pak svoje hodnocení zapisuji do "čtenářského" sešitu. Proto píšu plno detailů o tom, kdo a proč a co. )
A ještě malá poznámka: v mém vydání této knihy je Lenka často "nepřeložená" a její jméno se vyskytuje v originálním znění, tedy Luna.

10 11.01.2023

(SPOILER) Jak jsem psala už u předchozích dílů a budu psát i u těch následujících - začala jsem Harryho číst po velmi dlouhé době, abych si udělala nové názory a celý příběh si obnovila.
Takže čtvrtý díl. Už tlustá kniha plná informací a detailů, které se do filmů nedostali a vlastně by se tam ani nevešli. Už jsem plno z toho zapomněla, takže jsem ráda za znovupřečtení.
Nejspíš jsem jedna z mála, ale já famfrpálové zápasy miluju. Vím, že mistrovství bylo jedno z mých nejoblíbenějších částí knihy.
Co asi musím zmínit je opět téma Zmijozel - Snape - Nebelvír. Vím, že hodně moc lidí má srandu z Brumbála a z toho, jak dává Harrymu a Nebelvíru "až moc" bodů. Jak mnozí říkají, jak je to nespravedlivé. Můj názor ale je, že to nespravedlivé není. (A to Nebelvír není moje kolej! ) Někdo jim ty body totiž dávat musí, ne? Ve filmech to tolik vidět není, ale v knize, hlavně ve třetím a v tomto čtvrtém díle, to vidět je. Snape a jeho nadržování Zmijozelu a naopak nespravedlnost vůči Nebelvíru. Takže já myslím, že si tyhle dvě koleje nemají, co se týče bodů, co vyčítat. Jo, pak jsou tu trochu zapomenutí havraspárští a mrzimorští. Ti by si naopak mohli stěžovat! Ale zastánci Zmijozelu prostě ne ... :D
Já jen, že jsem si tenhle svůj pohled na věc musela zapsat, jinak tu máme samozřejmě vážnější věci - jako třeba, kdo hodil Harryho jméno do poháru a tak...
A pak taky musím soucítit s Nevillem. Chudák Neville. Pořád dostává od každého bídu, a co hůř, dokonce i od učitelů, kteří nemusejí být Snape... Já nevím, ale takhle mu ještě víc podkopávají sebedůvěru, kterou ani nemá. Zkrátka docela ponižování. .. Ale samozřejmě, Rowlingová se s tím moc nemaže :D ( A co si budu, já se ke svým postavám taky nechovala nejlépe, když jsem ještě psala )
A jak už jsem psala i minule, je škoda, že Rowlingová udělala ze Zmijozelu takový... -hledám slušné slovo- ... -nenalezeno-... Malfoy je docela ten typ "já-si-můžu-dělat-srandu-z-tvý-mámy,-ale-dost-se-naštvu,-když-mi-to -oplatíš"... Jako vážně, kdo a proč ho může mít za oblíbenou postavu?
Ale neberte to vše tak vážně. Jako já.
Toť asi vše, kniha opět skvělá, tentokrát už vůbec ne pohádková. Jdu se pustit do pátého dílu, který byl kdysi můj úplně nejoblíbenější, protože byl nejdelší a bylo tam nejvíc věcí navíc. Teď jsem zvědavá, jak překousnu asi nejvíc nenáviděnou postavu v růžové...
A hlásím, že Harry Potter a Ohnivý pohár je moje poslední přečtená kniha v roce 2022!

8 30.12.2022

(SPOILER) Jak jsem psala u předchozích dílů, po poslechu x-tého dílu podcastu Neplecha ukončena jsem se rozhodla, že si HP přečtu po velmi dlouhé době znovu, abych si celý příběh obnovila a protože mě zajímalo, jak se na něj budu dívat dnes - už jako dospělá pracující.
Na tenhle díl jsem se těšila. Ne že by byl můj nejoblíbenější, ale protože tady už to začíná být dospělejší, vážnější, temnější, a oproti filmu je tu dost věcí jinak, narozdíl od prvních dvou dílů. Dozvíme se plno nových věcí a detailů.
Na dost věcí jsem už pohlížela jinak a změnila i některé své názory. První, co jsem začala brát jinak, byli Dursleyovi a jejich chování k Harrymu. Velmi odporné chování, vhodné na prošetření sociálkou. Další věc byl i Snape a celkově Zmijozel. Snape se chová dost nespravedlivě k Harrymu a k Nebelvíru, toho jsem si dřív tak nevšímala, ale teď mi to přišlo taky dost přes čáru. Co se týče Zmijozelu, je škoda, že Rowlingová z nich udělala tak příšerné zlouny. Zmijozelská kolej je v knize, aspoň co jsem si všímala v tomto díle, až moc ukazována jako ta nejhorší, kterou nemá ráda žádná další kolej. Je škoda, že nebyly ukazovány nějaké výjimky, sama jsem si kdysi pohrávala s myšlenkou, že by bylo zajímavé, kdyby měl nějaký žák Zmijozelu mudlovské rodiče, ale chápu, že to už teď patří spíš do fanouškovské tvorby. Další, co mě při četbě napadlo byla nespravedlnost ve famfrpálu - není dost nevýhoda, že každý má jiné koště? Neměli by všichni mít stejné, aby se opravdu ukázalo, kdo je talent? A pak tu máme Poberty. Já nikdy nepatřila k jejich fanouškům. Jamese vyloženě nemusím, Siriuse taky moc ne, ale zase to neznamená, že jsem nechtěla, aby byl zachráněn. Ale změnila jsem názor na Lupina. U něj jsem měla neutrální názor, ale tentokrát jsem si ho přímo oblíbila. Zařazuji ho ke svým oblíbeným postavám. Dále - téma času a vrácení se do minulosti mě hodně fascinuje. Je to matoucí, ale dává to smysl, pokud tahle věta smysl dává :D
Takže shrnuto - tento díl se mi hodně líbil, líbí se mi, jak měním pohled na příběh a postavy, snažím se být nezaujatá a moc mě to baví! V tomhle díle se i párkrát už málem dostavily slzičky - to když Lupin nebo i Sirius vzpomínali na Jamese. Bavila mě i Trelawneyová a ten paradox!... Ach... Já už zase cítím, že nebudu mít po přečtení série chuť na jiné knihy! Srdcovka a legenda neskutečná, tenhle Harry Potter!

10 18.12.2022