Harry Potter a relikvie smrti

Perfektně zakončené finále. Děkuji autorce za napínavé čtení a za celou sérii HP. Byla to jízda.

Geniálně propracovaný děj. Přijde mi úžasné, že to, co se v ve čtvrtém díle jevilo jako maličkost, teď nabírá na váze a takových maličkostí je v sérii nezpočet...

Nad Měsíc jasných 5 hvězdiček!

(SPOILER) Poslední díl série bylo velké zklamání. Linie s Dursleyovými mě celou dobu extrémně iritovala, a závěrečné rozloučení to jenom prohloubilo. Děj byl příšerně roztříštěný, hledání viteálů nefungovalo jako tahoun příběhu. Harry a přátelé se jen přesouvali z místa na místo, pořád něco úmorně dlouhou dobu plánovali, aby se jim důkladné přípravy vždy sesypaly v první vteřině akce. Bylo to ukecané, zacyklené a roztahané, aby příběh pokryl školní rok a závěrečná bitva lícovala s „maturitou“, což uškodilo čtivosti.
Postavy působily ploše a papírově. Belatrix je schématická, mezi Ronem a Hermionou nejiskří žádná přitažlivost a vůbec se nechovají jako zamilovaní puberťáci, Harryho emoce neměly patřičnou razanci.
Závěrečná bitva představovala čiré utrpení. Autorka nacpala na scénu všechny postavy série včetně pavouků, kentaurů, obrů, testrálů a tak podobně. Takové jeviště se ale stává nepřehledným. Uniklo mi, jak přišel Neville k Nebelvírovu meči. Samotná bitva probíhala těžkopádně a nudně, nejvíc ze všeho připomínala nácvik požárního poplachu. Snapeovy vzpomínky mi připadly strašně nudné a zdlouhavé. Epické utkání Voldemorta a Harryho nevzbudilo ani zájem, ani emoce. Voldemort byl moc záporný, Harry moc kladný.
Epilog celou tragédii završil. Na pouhých několika stránkách se autorka pokusila naznačit další vývoj osudů desítek postav, takže text zahltila jmény a popisy, které působily úmorně.
Tohle se opravdu nepovedlo.

Bylo to jako první setkání s posledním dílem, vážně je to už tolik let, co jsem to četla, a mrzí mě, že znám víc filmy, než knihy samotné.. na tuto knihu jsem se těšila asi opravdu nejvíc, postavy jsou dospělejší, je to vážnější, kruté, je tu spousta zla, smrti, ale taky o mnoho víc dobra!
Posledních 300 stran jsem zhltla za odpoledne, to se mi dlouho nestalo, abych do něčeho byla tak moc zažraná.. ale miluju to.

Je to DOKONALÉ. Drbu si hlavu nad tím, jaký svět nám dokázala vymyslet paní Rowlingová. Miluju to. Nejvíc. Navždy.

nechce se mi věřit,že je to už tolik let,co jsem měl tuto knihu poprvé v ruce......

(SPOILER) Obsahuje spoilery, když tak nečtěte: A je to! Zakončení jedné skvělé série. Pár let mi to trvalo, obzvláště protože jsem to prolínal jinými knihami a aktivitami, ale nakonec jsem se přece jen dočetl až do finále, doplnil si své chybějící vzdělání o filmy, různé teorie, přednášky na Festivalu fantazie nebo třeba o filmové studio Harryho Pottera v Londýně, které silně doporučuji.
Co se mi líbilo bylo zakončení příběhu s Dursleyovými a to, že Dudley měl vlastně svého bratrance rád. Další silné a emotivní momenty pro mě byly ztráta Hedviky, Harryho hůlky a Dobbeyho pohřeb. Některé smrti vyšly trochu víc na prázdno (Fred, Tonsková a Lupin nebo třeba Moody). Stejně tak to vykoupení Severuse Snapea bylo na sílu. Přiznejme si, že se ke všem choval po celou dobu jako hajzlík a vyloženě si užíval po celou sérii šikanování všech (tedy až na Zmijozeskou kolej, které silně nadržoval). Tohle neplatí pro Snapea filmového.
Extrémně oceňuji první část knihy, kdy se nedělo vůbec nic, a to z důvodu, že to působilo tak realisticky. Kde začít? Co dělat? Nic nevíme a nemáme se moc od čeho odrazit. Z té beznaděje se postavy propadaly na své mentální dno, která vyústila v odchod Rona. Z toho, co se dělo venku, jsme zjišťovali informace pouze skrze drobné střípky diskuzí jiných postav, či radiového vysílání. Ano, na konci knihy se Rowlingová neubránila velikým náhodám, bez kterých by to už možná nešlo vyřešit, ale já jsem spokojený a považuji tuhle knihu za jednu z nejlepších ze série. Vyloženě jsem si ji užíval. Jestli se však někdy propracuji k Prokletému dítěti, těžko říct. Takhle aspoň můžu říct, že jsem pomyslně splatil svůj mileniálský dluh společnosti :D

Skvělé zakončení výborné série (příšernost jménem Prokleté dítě do kánonu samozřejmě nepočítám), která začala jako pohádková fantasy a skončila jako dospělejší příběh pro starší čtenáře. Děj je napínavý, akční, plný nečekaných zvratů a důstojně uzavírá celou sedmidílnou ságu. V podstatě mám ke knize jedinou větší výtku – na můj vkus v ní bylo až moc málo Bradavic.

A je to tady, velké finále. Harry se se svými věrnými parťáky vydává na spletitou honbu za viteály, která končí epickou bitvou v Bradavicích a pádem Pána zla, jak jinak. Poněkud roztahané filmové zpracování (museli tam nacpat nějakou omáčku, aby jim to vyšlo na dva filmy, že jo), dle mého v knize lépe odsýpá a poodhaluje mnohem víc ze života kouzelnického světa v obležení tyranské Voldemortovy vlády. Vizuálně je vše mnohem dramatičtější, ale originál je originál.

Záver príbehu o Harrym a jeho dobrodružstvách s priateľmi je všetko, len nie obyčajný. Posledná časť Harryho Pottera prináša napätie, emócie aj veľké odhalenia – od hľadania horcruxov až po tajomstvo Darov smrti. Každý krok je bližšie k finálnemu stretu s Temným pánom a k odpovediam, ktoré Harry potrebuje, aby mohol prežiť.

A potom je tu príbeh Severusa Snapea… tichý, bolestivý a neuveriteľne silný. Priznávam, pri posledných kapitolách som si opäť poplakala.

Celá séria má v mojom srdci špeciálne miesto. Milujem ju v akejkoľvek podobe, no knihy majú jednoducho niečo navyše – hĺbku, ktorú filmy nedokážu úplne zachytiť.

Chcete říct tajemství? Hele tak si představte, co dovedu. Já vlastním řetízek. A fakt, nekecám vám, jsem fyzicky schopen jej, pozor, nenosit. Opravdu! Já ho vlastním, on leží a já mám krk volný. No viděli jste někdy něco takového? Že jo? Tak Rowling ne. A ano, můžeme vymýšlet naprosté blbiny o tom, že viteály jsou trochu jako Jeden prsten z LOTR a že pokud by jej neměli na krku, pokusil by se zdrhnout, že by volal svého pána etc. etc. Ale to je jen... ehm... nechytré. Že nemá vůli víme, doslova nám to sděluje Brumbál, říká-li, že vytvořit viteál ze živého zvířátka je nesmysl, protože to má vlastní vůli. Z toho jasně vyplývá, že neživý předmět tuto nemá. Viteál nefunguje ani jako jakási vábnička na všechny okolo. To by byl nesmysl nejen proto, že se i toho konkrétního v Grimmauldově náměstí zjevně v klidu zbavili, ale i proto že taková vlastnost by mnoho nepomohla jeho utajení. Síla viteálu zjevně nepůsobí ani tak, že by manipulovala nositele směrem k Voldemortovi, neb tak by si jej asi Umbridge nenosila klidně do fochu (což mimochodem hází vidle do představy negativních vlivů viteálu – a ne, není to tak, že protože je Umbridge zlá, nepůsobí na ni; něco jiného je být morálně zvrhlou osobou a něco jiného je pociťovat nevolnost a podrážděnost - to ale autorka neví).

A to je samozřejmě jen anekdota. Výše podaná ukázka nicméně demonstruje rozbředlost všech konceptů, které si kdy Rowling vymyslela.

Celkem vzato - Relikvie jsou, myslím, bezesporu nejslabší díl HP. Mj. proto, že stejně jako u předešlého dílu autorka nevěděla co teď s tím. Ale navíc se rozhodla své postavy vypustit do otevřeného světa, čímž přišla o mysteriózní a zajímavé prostředí Bradavic ve prospěch naprosto nahodilých lokalit, jako jsou lesy, nahodilé vily a podobně. Na tak velkém rozsahu jako mají Relikvie a v tak otevřeném prostoru jako je ten zde popsaný je pak každá jedna deus ex machina nekonečně debilnější a méně uvěřitelná, celý děj tak působí jen jako... well endless string of cliches, jak to správně definoval profesor Bloom. Tady jsou ta klišé navíc naprosto neuměle a nudně nalepená za sebe.

A kniha opravdu je nudná. Je to kniha nekonečné strnulosti, ve které se hlavní hrdinové nechávají bohem ze stroje vláčet na nahodila místa. Nejsilnější je kniha tam, kde byla silná i v předešlém díle - v prozkoumávání minulosti mudrce. Ale to nevystačí na knihu. Obsahuje snad dvě tři silné scény, jednu zábavnou, ale celkem je to prostě nudná, ošklivá a nezajímavá blbina, ve které se spor hlavního hrdiny a vtělení zla rozhodne na debatě o tom, jak funguje nebo nefunguje hůlková magie. A, nutno připomenout, ve které jsou naprosto nahodile a zcela prázdně zabíjeny postavy jen proto, aby byly "dokončeny", což ve mně vyvolává nepříjemné vzpomínky na Kingovu Temnou věž. Vlastně je to asi podobná úroveň literatury. Bleh.

Prostě Potter. Nic víc , nic míň.

K tomu nejde co dodat. Jsem milovnice Harryho Pottera. Nejlepší série, která mě do čtení zároveň dostala.

Velkolepé finále celé ságy mě ani napodruhé nezklamalo. Opět spousta informací a scén, které ve filmu chybí. A hned mám chuť poslechnout si celou sérii znovu.
Opravdu to vzbuzuje dojem, jako když se člověk vrátí domů.
I když mě mrzí, že už s Harrym netrávíme čas učením se ve škole a celou knihou se nese taková ta ponurá nálada při čekání, kdo další zmizí nebo zemře a kdy nastane válka, ke které se nevyhnutelně schyluje. Měla jsem už trochu klaustrofobický pocit z toho, že většinu času jako čtenáři trávíme jen v přítomnosti Harryho, Rona a Hermiony a k tomu všemu stálým přesouváním se z místa na místo po celé Británii. To neustálé napětí a špatná nálada umocňovaná pátráním po věcech nebo lidech a hledám odpovědí bylo místy ubíjející. Čelit všem úmrtím nebylo příjemné. Ale konec tomu dal optimistickou "třešničku na dortu", za což jsem autorce vděčná. I když bych asi na jejím místě volila jiná jména pro ty tři děti. Klidně bych uvítala delší závěrečnou kapitolu, abychom se mohli seznámit se všemi novými postavami a událostmi - přišlo mi to takové "letem světem".
Ale jsem i přes drobné výtky velmi spokojená.

Můžete mi laskavě vysvětlit, proč jste mi zase smazali komentář? Doslova jsem tam neměla ani jeden vulgarismus a jestli je to kvůli tomu, že jsem si v něm dělala srandu z místní cenzury, tak je to fakt ubohý.

Voldemortovi smrtijedi kontrolují ministerstvo kouzel i Bradavice a terorizují všechny, kdo by se jim chtěl postavit. Harry, Ron a Hermiona se vydávají splnit nebezpečný úkol, jehož cílem je zničení Voldemortovy nesmrtelnosti v podobě viteálů. Harry objevuje zapomenutou legendu o relikvii smrti. Poslednímu dílu nechybí vyvrcholení, odvaha hrdinů, magie a dobrodružství, polarita dobra a zla, odhalení podstaty lásky a přátelství a silný závěr, který čtenáře naplno zasáhne.

I když tato cesta od počátku nebyla jednoduchá, a to ani pro mě, a ani pro Harryho, rozhodně nemůžu říct, že bych jí po dočtení nějak litoval. Tato kniha je důstojným zakončením celé série (škoda jen, že to s ní taky neskončilo) a je ve spoustě věcí zajímavá svojí velkou odlišností od předchozích (žádné strasti se školou apod...). Bohužel ale musím říct, že po spoustě poutavých zvratů a dojemných scénách je finální zakončení takové plytké a z konce, který ode mě měl velká očekávání, se stane jen zmatená bitka a rychlý konec. Aspoň že ten epilog navodí tu nostalgickou atmosféru...

Tak po mnoha letech dočítám celou sérii a jsem stejně ohromená jako, když jsem je četla poprvé. Za mě jsou knihy rozhodně tisíckrát lepší než filmy, které spoustu detailů opomenuly a mnohé navíc naprosto překroutili. Nikdy nepochopím jak je možné, že vztah Harryho a Ginny - v knihách tak krásně vykreslený - ve filmech nemá vůbec váhu.

Dočteno, začala jsem v dubnu a v lednu končím. Tento díl se mi líbil ze všeho nejvíc. Květnaté detail, které jsem z filmu nepochopila (nebo tam nebyly) mi krásně spojili všechny dějové linky dohromady a troufám si říct, že jsem pochopila Voldemorta, viteály i relikvie. Moc krásné čtení!

Konečně jsem přečetl sérii Harry Potter (v 37 letech). Roky jsem knížky považoval za dětskou sérii a nijak zvlášť mě nelákala - filmy mám vcelku rád, ale do knížek se mi nějak nechtělo. Manželka mě přesvědčila, abych knížky zkusil, že jsou její oblíbené. A jsem moc rád, že mě přesvědčila :)
V první řadě musím ocenit jak se J.K.Rowling postavila k postavě Lorda Voldemorta a jeho významnosti z hlediska kouzelnického světa. Díky tomu, že je Britka, tak by vítězství Voldemorta pro kouzelníky z jiných koutů světa nemělo fatální následky a žili by si plus mínus stejně dál. Kdyby byla Rowling národností Američanka, tak by Voldemort byl určitě nejmocnější postava v celém vesmíru - protože USA je přece střed světa.
Celkově je série napsaná velmi čtivě, umí být napínavá, ale někdy se také trochu táhne. Hlavní postavy jsou někdy trošku otravné (což není na škodu). Primárně je série pro děti a mládež, ale určitě zaujme starší čtenáře (viz můj příklad). J.K.Rowling není J.R.R.Tolkien, takže její svět není tak propracovaný, promyšlený a dokonalý (čtenář najde pár nelogických věcí nebo věcí co nedávají moc smysl), ale to je vlastně kouzlo světa HP. Oproti Tolkienovi nejsou postavy tak ploché a je skvělé sledovat jejich vývoj v sérii.
Celou sérii určitě doporučuji a určitě se k ní vrátím (úroveň dílů má vzestupnou tendenci) a Relikvie smrti je sympatické zakončení této ságy :)