Satyrka komentáře u knih

Moje nejoblíbenější krimi série, Kim Stoneová je sázka na jistotu. Taky že přečteno na jeden zátah.
.
Anotace si už ani nečtu, zbytečně si dělám spoilery, takže jako obvykle jsem se nechala překvapit, o čem tento díl bude. A tenhle díl byl zase jeden z těch lepších, vtáhl mě okamžitě. Téma bylo hodně zajímavé. Hltala jsem zase každou stránku. A navíc jsem si zase trochu rozšířila pohled, což se mi aktuálně zrovna dost hodilo.
.
Něco mi doteklo hned, něco později a zrovna na prolog jsem úplně zapomněla a pak jsem sí připadala jako hlupák, že mi tak zjevná věc nedotekla ve chvíli, kdy měla.
.
Jak už jsem psala i u předchozích dílů, miluju celý tým, miluju postavy a jejich životní příběhy, miluju ten styl, jakým je to psáno, zkrátka je to moje nejoblíbenější krimi série, takže na další díl se zase moc těším.

Další knížka půjčená od kamarádky, na kterou jsem vůbec neměla náladu a chuť, těmhle knihám se teď spíš vyhýbám, ale musela jsem si ji přečíst, dokud i pro kamarádku byly dojmy z příběhu jakž takž čerstvé.
.
Když jsem uviděla obálku poprvé, ve slovenštině, hned mě zaujala. Anotace pak taky a díky tomu jsem zařadila knihu do seznamu.
.
Upozornění na začátku knihy znělo slibně, ale nebrala jsem ho zase tak vážně i když bylo lákavé - po zkušenostech u upozornění u knihy Stíny nad Adeline. Nicméně jsem knihu ale čekala horší - temnější a nechutnější, než to ve finále bylo. Za mě je kniha prostě romantika s trochou erotiky s kapkou temnoty. Pro mě ale fakt jen kapkou. Možná jsem na tohle zvyklá kvůli tomu, že můj nejoblíbenější žánr jsou krimi, hlavně ve stylu Angely Marsons nebo Chrise Cartera, kdo ví, ale já osobně to vidím spíš jako romantický příběh dvou geniálních nepolapitelných (protože FBI je na ně těžce krátká - asi by to chtělo na ně nasadit právě Kim nebo Roberta Huntera, ale nakonec spravedlnost není zase tak černobílá) sériových vrahů, kteří jsou zrovna příhodně v podobném věku a oba sexy. Vlastně ona ta kniha je i "dark romance" a to fakt sedí.
.
Každopádně mě kniha úplně nenudila a věřím, že by mě bavila víc, být méně zamilovaná do jiných postav nebo být v jiném rozpoložení. Tenhle typ škádlení, co mezi sebou měli, miluju a sama v podstatě používám.
První kapitola je rozhodně luxusní. Ta mě úplně nadchla. Dál už moje nadšení nebylo tak velké. Dál ale oceňuji, jak se ti dva postupně poznávali, mám to radši než když se sotva znají a jdou na to, i když Rowan myslel skoro pořád jen na to jedno, trocha vztahových dramat taky můžu, takže super. Jo a děkuju tady jednomu komentáři, kde nebylo varování před spoilerem a já se tak dozvěděla, kdy si to ty dva rozdají xD
.
Nejvíc jsem se vždycky těšila na to, jak budou vraždit - a pak kdo je psychouš - ale musím říct, že první soutěž mě poněkud zklamala a mně v tu chvíli došlo, že kniha bude vypadat asi jinak než jsem čekala. Čekala jsem víc detektivní práce, o tom to ale není. A asi jsem čekala mnohem temnější, drsnější a víc psycho knihu. Ne moc, ale víc. Autorka na konci píše, že si na začátku říkala, o čem ta kniha vlastně sakra je, a já jsem na tom byla stejně. Někdy jsem měla pocit, že nevím, kam vlastně míříme.
.
Takže, když to shrnu, kniha se četla docela dobře, je to trošku něco jiného, taková temnější "romanťyka", růžovočerná obálka to perfektně vystihuje. Další díly mě nelákají.
.
Dále spoiler:
Moje nejoblíbenější scéna je asi žádost o ruku. Nevím proč, ale když jsem si tu scénu vykreslila před očima, je to vážně dost psycho a já viděla Harley a Jokera nebo možná Jinx. A taky ty memečka typu "cute but psycho" právě s Harley, i když Sloane rozhodně taková nebyla. Navíc já jsem velký fanoušek konců "žili spolu šťastně až do smrti", tak si nestěžuju :D

Povídky a soubor povídek moc nemusím, protože když se konečně do příběhu ponořím, končí a následuje nový další a to mě prostě nebaví. Ale autorova kniha Deja vu mě mile překvapila a já Tři opice už doma měla, tak jsem se po Deja vu pustila hned do téhle.
A opět jsem mile překvapena. Pro mě zatím nejlepší kniha povídek, co jsem četla, protože mě opravdu bavila většina. Nebo spíš mě se líbily VŠECHNY KROMĚ poslední o klaunech, ta mi nesedla.
Každý příběh je jiný, řekla bych, že vlastně takový jiný podžánr krimi. To se mi na tom líbilo, protože jste nikdy nevěděli, co čekat, nebylo to na stejné brdo. Jen ty konce byly hodně podobné.
Tři opice mi připomínaly případy Roberta Huntera od Chrise Cartera. Než jsem si přečetla tuhle povídku, měla jsem ty tři opičky spojené s Vesuvem a svým tátou (koupila jsem mu tam právě takovou malou sošku), takže díky, že teď si při pohledu na ně vzpomenu i na tohle povídku :D
Krvavý rok mi možná na první pohled přišel zdlouhavý, ale nečekaně mě vtáhl.
Poslední případ Hercula Poirota a Případ ztraceného prstenu mě přenesl do klasiky, ale vtáhl stejně tak jako předchozí dvě povídky. Rozhodně velmi zajímavé, proč ne...
Jiný kafe mě na konci dostalo a celou krátkou povídku to vyzvedlo.
Superhrdina byl příběh, ze kterého mi bylo smutno, ale nechal mě se zamyslet - popřemýšlet. Co vše se dá pochopit špatně a co vše se může na první pohled zdát jinak...
Panenky zas měly nádech tajemna, temna. Jediné co, tak Edu Brauna mám spojeného s "opravdovostí", takže přestože jsem u ostatních povídek ocenila jeho přítomnost, tak tady bych možná radši, kdyby byl děj zasazený možná trochu v jiné realitě než té jeho, ale to je samozřejmě můj názor .
Vraždící klauni mě nechytli vůbec, ale až zase půjdu na Čerňák kolem kolotočů, asi si vzpomenu. Povídku jsem ale asi úplně správně nepochopila.
David Urban můj pohled na české krimi opět obměkčil, protože mě zatím bohužel moc neoslovilo. Určitě si chci přečíst další knihy od autora.

Příběh mě chytl vlastně od začátku. Po pár stránkách jsem se nemohla odtrhnout a kniha si mě udržela až do konce.
Líbil se mi popis policejní práce a celkově popis toho, jak to u policie zhruba chodí. Postavy mě taky bavily. Příběh byl skvělý. Roční období, ve kterém se odehrával, tomu sedlo. Celý příběh případu měl barvy šedi, připomínal sníh u silnice.
Taky byl mrazivý, ale taky nechutný, dávejte si pozor, protože u některých pasáží nedoporučuji jíst. Vzhledem k tomu, že jsem v poslední době sama bohužel viděla pár mrtvolek rozkládajích se zvířat, kniha mi před očima ubíhala jako film jeste v reálnější podobě ... Červy pohybující mrtvým tělem, to je vážně nechutný pohled, při kterém se zvedá žaludek a těžko se na to zapomíná.
Celou knihu jsem byla zvědavá a sbírala každý střípek do skládačky, některé věci víte dřív než Eda nebo Diana, ale vůbec to nevadí. Za mě velice povedené a zajímavé, jediné minus asi vidím v tom, jak se některé popisy až moc často opakují. A tím až moc často, myslím fakt často, ne jednou dvakrát.
Knihu ale musím doporučit, vážně mě překvapila, byla vážně moc dobrá.
.
PS (spoiler): Jediné co mi chybí, ale možná jsem to přehlédla nebo si to měla sama domyslet, je, jak se zabil Standa. Chápu, že vzal lahev sestře z její skrýše, ale to o tom tedy celou dobu věděl?

(SPOILER) Přestože jsem zase chvíli chtěla číst jiný žánr, moje rozpoložení, totiž že momentálně nedokážu číst knihy s romantickou dějovou linkou, mě vrátilo zase ke krimi. I tak to není úplně snadné, udržet pozornost.
Chvíli trvalo než jsem se dokázala začíst, případ s gangy mě moc nevtáhl, ale měla jsem radost, že se konečně ukázalo, na co jsem čekala v předchozí knize. Caz a pokračování jejího příběhu. I když autorka se z nějakého důvodu snažila mlžit a když vyprávěla její dějovou linku, označovala ji různě anonymně, jen ne jejím jménem, přestože o koho jde, mi došlo poměrně hned. Každopádně tahle dějová linka mě zajímala mnohem víc. A když se Caz konečně zmocnila Gemmy, už jsem četla až do konce. Příběh Caz mě bavil i v předchozím díle, takže asi tak.
Co se týče příběhu a případu obecně, přehlédneme fakt, že se děje moc náhod, které pomůžou vyšetřování, od toho, že ukradené auto má zrovna charakteristickou nálepku máků - a zkušenému zloději to evidentně neva, kšiltovka, kterou má sice většina země, ale Charlie si ji nějak spojí s podezřelým a ono to sedí, správné věci ve správný čas apod. Ale že zkušený a podle Charlie "nejlepší policista ve vyšetřování únosů" udělá takovou chybu, že se vystavuje v okně, když prohledávají byt Caz? Hm... Chvíli jsem ho podezřívala, zda to neudělal schválně...
Poznámka k překladu - já nevím, zda se mi to nezdá, ale mám pocit, že v předchozích dílech to tak nebylo. Přímá řeč byla zvláštně přeložená jako částečně nespisovná a mně to prostě v některých situacích nesedělo a bilo mi to do očí, přestože mi tohle normálně nevadí, naopak, když se to hodí, uvítám to.
No a konec? Objetí Constance a matky Rochelle nevím, nevím, ale každý jsme jiný. A konec Caz... Já tak nějak doufala v něco jiného, ale nejsem vyloženě nespokojená.
Suma sumárum, tenhle díl hodnotím jako slabší oproti předchozím. Další díly bych si ale ráda přečetla.

AUDIOKNIHA
Dostala jsem chuť na audioknihu, ale potřebovala jsem něco krátkého, co udrží mou pozornost, jelikož se poslední dobou nedokážu na příběhy moc soustředit, mysl mi věčně utíká k mému příběhu, na kterém jsem zase závislá.
Anotace mě zaujala, obal a délka též, takže se mi O kolečko víc jevilo jako ideální volba..
Takhle jsem se asi dlouho u ničeho nezasmála, a protože poslouchám audioknihy v práci, tak na mě musel být pohled. Smála jsem se často nahlas a když ne, tak jsem se minimálně pobaveně křenila.
Francouzský buldoček mě dostával nejvíc (jen tedy jména Winston a Vincent, občas jsem se musela zamyslet, kdo že je kdo), určitě tomu i úžasně pomohl hlas a přednes interpretky. Taky máme doma francouzského buldočka (i když stojí na opačné straně - je to "sériový vrah", jak řekl můj táta - a má pravdu) a vím, že francouzský buldoček je velmi oblíbené plemeno, takže autor věděl, jakou rasu zvolit. Určitě Winston sehrál roli v mém výběru poslechu.
A autor tedy, klobouk dolů. Příběh je plný nápaditých a zábavných přirovnání v každé větě, a já to milovala! Pastva pro uši, případně oči.
Takže jestli jste jen dospělák, co se chce pobavit a zároveň si poslechnout nebo přečíst vynikající barvitá přirovnání, vřele doporučuji! Půl hvězdičky za ten konec, ta akce mě asi bavila nejméně.

Po oddechovce jsem sáhla schválně, chtěla jsem něco, co mě do děje úplně nevtáhne, takže zklamaná nejsem, dostala jsem, co jsem chtěla.

Tuhle knihu jsem si nepořídila ani tak kvůli anotaci, spíš jako kvůli autorce. Když jsem totiž zjistila, že Erin Sterling je jen pseudonym a jedná se o Rachel Hawkins, věděla jsem, že tuhle knihu si chci přečíst, protože autorčina série Hex Hall byla jedna z mých nejoblíbenějších sérií v dospívání.
A co říkám na tuhle knihu? Docela jednoduchá, zkrátka oddechovka bez složitějšího děje. Za mě žádné zvraty a šoky, dokonce si myslím, že brzy zapomenu, o čem kniha byla. Nepřišla mi nijak zvlášť propracovaná, všechno, co se odehrálo, mi nepřišlo ani napínavé, nic to ve mně nevyvolávalo. Maximálně možná některé ty erotické scény.
Humor Rhyse je takový, co sama používám, takže to mi sedlo. Nejlepší postava pro mě byla Gwyn. Mluvící kocour je za mě hrůza a věc, co mě v knize rozčilovala. Možná budu znít jako kočkomil, což ostatně i jsem, ale hrozně to podle mě degradovalo kočičí majestátnost. Kdyby kočky dokázaly mluvit, rozhodně by to bylo něco. Kocourovo věčné "pamlsky" bylo o ničem, až tak moc, že si myslím, že mluvící kocour tam byl úplně navíc. Na druhou stranu, kdo ví, co by nám kočky řekly, kdyby mohly mluvit lidsky...
Vyloženě brak za mě kniha ale není, i takové oddechovky si ráda přečtu, a jak už jsem psala, dostala jsem, co jsem chtěla.

Další půjčená kniha. Tentokrát od mé druhé mámy, od jedné z nejúžasnějších žen v mém životě.
Sama bych si knihu nikdy nevybrala, takže bych ji ani asi nikdy nečetla. Moc se mi do ní nechtělo. Ale protože je to už druhá kniha, do které se mi sice nechtělo,ale zároveň patří mé macešce, a ta první nezklamala, číst jsem ji začala. Bohužel po dvou kapitolách jsem se měsíc intenzivně věnovala něčemu jinému a na čtení čas nenašla. Po měsíci jsem se ke knize ale vrátila. Že si ji přečíst musím! A nakonec jsem ji přečetla za dva dny. Nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Příběh čarodějek, generací žen, mě do sebe vtáhl. Kniha se mi četla sama. Styl autorky mi hodně sedl a upřímně takové autory obdivuju. Ta kniha měla všechno, co od dobré knihy chcete. Nebo aspoň to, co mně přijde velmi těžké zpracovat, přenést na papír. Propletený příběh, který si ale nese plno ze života. Který nikde nevázne. Který chcete odhalovat dál. Líbila se mi i ta atmosféra knihy. To, že tak jak existuje den, existuje i noc. Jako existuje světlo, existuje i tma. Jediné, co mi trošku vadilo, byly ty skoky v čase, jelikož já a čísla/data nejsme moc kamarádi. Každopádně tím ale nechci říct, že to bylo špatně, chápu, proč se v čase tak skákalo.
No kniha se mi moc líbila, na konci jsem měla i vlhké oči, postavy byly uvěřitelné, jsem fakt ráda, že jsem si tuhle knihu přečetla. Jedna z nejlepších, co jsem tento rok četla, a to jsem fakt neměla vysoká očekávání. A tady platí - "nesuď knihu podle obalu", aspoň pro mě.
Díky téhle zkušenosti zkusím časem i další knihy Karin Krajčo Babinské.

AUDIOKNIHA
Čekala jsem spíš velký průměr, takže mě překvapilo, že příběh je velmi dobře zpracovaný. Zase trochu jinak než znám. Už jsem víckrát psala, jak mě fascinuje, když se řekne, že našli někoho mrtvého nebo se prostě stalo něco zlého, a vy si řeknete "to je ale hrůza", ale ten příběh, co za tím je, je daleko složitější a protkaný různými rozhodnutími a činy a i náhodami. Je mnohem složitější a sahá hluboko. A tady si ten příběh, který stojí za jednou mrtvou dívkou, poslechneme.
Až do druhé části jsem vůbec nevěděla, která ze sester je oběť a která vrah. Tiché totiž byly obě, jen každá svým způsobem. Já osobně jsem si spíš oblíbila Rose.
Rozhodně mě příběh překvapil, namluvený byl perfektně. Propracované to bylo výborně, a i když jsem potom věděla, kdo je tedy vrah, bavilo mě to i dál, tady jde opravdu spíš o celý ten příběh a o postavy a jejich myšlenkové pochody než o krvavou hrůzu. Často jsem byla znechucená z chování většiny, ale zase bylo fajn, že žádná postava nebyla čistě jen dobrá, jejich myšlenky byly takové přirozené. Ve výsledku se dozvíme jeden příběh a to, co dokáží různé činy a jak právě ty formují naše životy. A odhalením toho, co se stalo, příběh nekončí. Kniha tedy potom ano, myšleno tak, že příběh se bude psát a větvit dál. Epilog mě překvapil, protože jsem na to, co nebylo objasněno, vlastně úplně zapomněla.

Další kniha půjčená od kamarádky, moje první kniha v tomto stylu... Vlastně jsem ani přesně nevěděla, o co půjde, myslela jsem, že půjde spíš o nějaký thriller, chtěla jsem si knihu přečíst hlavně protože je to velký hit a kvůli tomu, že jsem ráda, že mám konečně knižní kamarádku.
Pokusím se sepsat svůj názor a dojmy trochu jinak než jak jsem to podala tátovi a své druhé mamce cestou v autě... I když táta byl jednoznačně pro, abych napsala svůj pohled na knihu tak, jak jsem jim ho sdělila... :D
Zprvu mě kniha moc nechytla, ale líbil se mi autorčin styl. Takový neotřelý šmrnc, velice peprný. Nakonec jsem se hecla a pokračovala ve čtení, i když jsem neměla daleko k tomu, knihu zavřít, když jsem se dostala k první žhavé scénce.
Nádech nadpřirozena nebo strašidelná atmosféra ve stylu autorky a hlavně asi díky myšlení a popisu Adeline zanikali.
Jsem ale ráda, že to není jen o sexuálních scénách, ale kniha má i nějaký děj, který mě někdy bavil a někdy ne.
Co se týče těch erotických scén... Ne že by mě nebavily, líbilo se mi, že každá scéna je jiná, že se na to jde "postupně", nejdřív tak a pak zas jinak než dojde k úplnému spojení dvou těl. Padesát odstínů a Calendar girl, které jsem četla, na Adeline, co se týče oněch scén, absolutně nemají, aspoň co si pamatuju (Odstíny jsem četla jen první díl a před zhruba deseti lety)... Opravdu vzrušující a žhavé, ale...
Teď asi spoiler pozor,
Její stalker je zrovna super sexy týpek, který nejenže je super sexy, ale rovnou je i super nadaný v oblasti hackerství, ale pozor, to není nějaký obyčejný geek ajťák, ne, on je super sexy ajťák. A aby to nebylo málo, tak on je nadaný i v zabíjení!! Ale pozor podruhé!! On zabíjí vlastně jenom ty hajzly! A pořád to nestačí, pokračujeme...! On má největší výbavu z celé planety. A ona, Adeline, je zrovna opačně "zatraceně úzká"... Něco jiného nepředstavitelného se jí tam vejde, ale zrovna jeho výbava ne... Hm... A pokud vám přijde, že píšu moc otevřeně, tak tu knihu nečtěte..
U některých scén jsem si vzpomněla na různé reely z Instagramu, které velikost "samců" v knihách parodují, třeba jedno s pravítkem. Takže jsem se i pobavila.
A ten sex, jo, super, bavilo mě to, ale já jsem spíš romantik a něžný typ, takže jeho styl nebyl úplně pro mě, ale to zas neznamená, že mi vadí o tom číst. Jen říkám. Taky na to, jaký byl drsňák, zajímavě zahořel okamžitou láskou, nebo spíš posedlostí, k Adeline. Ale fajn, to se v knihách stává. Možná někdy i v reálu. Byli jako dva nadržení puberťaci, musím říct. Podle mě až trochu nereálný co se týče výkonnosti, prostě sexuální mašina, ale pořád je to kniha... Názvy jako "kundička" mě vyloženě odpuzovaly. Ale je mi jasné, že to k těmto knihám patří.
Do dalšího dílu půjdu a musím říct, že mě to nakoplo v tom zkusit více erotických románů.
Nevím, kolika hvězdami hodnotit, tohle píšu po měsíci a pořád nevím, co si mám přesně myslet...

Valnou většinu knihy jsem měla nervy. Nervy na některé postavy dějové linky, která se zpočátku zdála jako vedlejší, ale vlastně se ukázala jako ta hlavní. Název knihy seděl k tomu, že jde spíš o vyprávění příběhu Thomase.... No a pak jsem měla nervy i z napětí a z toho, jak se ten jeho příběh vyvíjel. Párkrát jsem chtěla zvolat něco jako "nedělej to", "nechoď tam" a podobně. Samozřejmě mě ale nikdo neslyšel. Bylo to k vzteku, úplně mě to rozčilovalo, protože já věděla a postavy v nebezpečí ne...
Hodnotím stejně jako předchozí díl, protože předchozí díl mě asi víc zaujal ohledně příběhu, v tomhle bylo až moc náhod, ale zároveň tu bylo i něco navíc, něco hlubšího. Na díl Rozbité panenky ale nenavazuje - aspoň ne, co se týče příběhu Caz nebo jak to pokračovalo s Klientem. Každopádně i tento díl slibuje další pokračování, tentokrát v životě Charlie. Takže to už se máme hodně na co těšit. Pokud nebyl příběh Caz úmyslně takto otevřeně uzavřený.
No i přes ty nervy mě to bavilo, přečetla jsem docela rychle. Možná právě kvůli tomu, že jsem potřebovala vědět, jak to bude dál, i když plno věcí se dalo předvídat. Určitě se těším na další díly, série s Charlie mě hodně chytla. Líbí se mi i autorčin styl. Přestože už nejsou případy tak brutálně popisovány, baví mě spíš víc.
Teď už se spoilery, jen se musím vypsat z dojmů:
Thomase jsem litovala možná na úplném začátku, pak už ne. Bylo mi z něj zle, z toho, co udělal Maryanne, i když měl ve své hlavě, že se jedná o jeho ženu. To, jak přemýšlel mě odpuzovalo. Jeho žena nechce, tak ji přesvědčí, nevím, prostě hnus. A to, jak se choval k Emmě a čemu ji vystavil... Jaký táta by tohle dovolil? Aby se pro něj jeho dcera obětovala, a jakým způsobem, že se vyspí s cizím týpkem. Jasně, super, že ji aspoň přitahoval, ale i tak. To nám jen autorka chtěla trochu ulehčit, aby tu nebylo až moc nedobrovolného sexu...? A k té otázce o otci - Ti rodiče někdy stojí fakt za prd...
Jinak super náhoda, s Maryanne a jejím hledáním nového bydlení. Já teda v Londýně nikdy nebyla, ale to je to tak malé město? Každopádně náhody se dějí a někdy se v životě stane něco, co nevymyslíš... Takže beru. Ale na to, jak autorka šetřila Emmu a udělala z ní silnou ženu, která Josefovi ani drogám nepropadla, Maryanne teda nešetřila... No co víc napsat... Jen asi, že i když si vylévám pocity a dojmy z příběhu Thomase, na Florence a George nezapomínám.

Líbí se mi, že se autorka nedržela vyloženě jedné šablony, ale že napsala další případ Charlie Staffordové trošku jinak. Ano, máme tu Charlie a její kolegy, ale řekla bych, že jdou lehce do pozadí a autorka vtáhla víc do popředí příběh a hlavně pohled i obětí a jejich trýznitelů. V tomto díle se podíváme zblízka do příběhů žen, které jsou nuceny nebo zmanipulovány prodávat své tělo, nechat se vtáhnout do hnusného světa násilí, drog a nuceného sexu, do světa, z nějž není lehké uniknout.
Přišlo mi, že hlavní postavou, ale rozhodně ne hrdinkou, této knihy není úplně Charlie, ale spíš Caz.
Kniha byla opět moc čtivá a příběh byl hezky vystavěn. Všechno na povrch vyplulo ve správnou chvíli, postupně a srozumitelně, což jenom oceňuji. Jenom mě trochu drásalo, když jsem věděla, jak to je doopravdy a oni (tým Charlie) ne a tak "dělali chybu".
Četla jsem už více knih na toto téma, knih, které ukazovaly něco, co se děje, ale my, obyčejnější lidé, to nemusíme úplně vidět. Opět jsem z toho byla smutná a zděšená, takhle dopadnout nechcete a nechcete tohle pro nikoho.
"Dopadnutí" vraha mě bavilo, jsem hodně nadšená z toho, že to nebylo stejné jako vždycky, i když samozřejmě Charlie nesměla chybět, a když jsem si říkala, že vlastně nenastal žádný neočekávaný zvrat, ejhle... Že bych měla nějaká tušení? Vůbec! Rozhodně hodně zajímavá zápletka. Na konci jsem si řekla, že možná trošilinku překombinovaná, ale nerada takhle příběhy označuju a já jsem s příběhem a jeho přečtením moc spokojená. Akorát má otevřený konec a ne vše mi přišlo dořešené. Jsem zvědavá, jak to bude dál. Knihy od Sarah Flint a o Charlie jsem si oblíbila.

Na tuhle knihu jsem se hodně těšila. Ale nakonec jsem přišla na to, že to nebyla moje karafa krve...
Nemohla jsem se začíst a vlastně jsem se knihou většinu času spíš prokousávala a těšila se na dočtení. Nechci ale říct, že byla vyloženě špatná, byly i scény a nějaké části knihy, které mě ukotvily na místě a já se od knihy hnout nechtěla, bavily mě, ale bylo jich méně. Do druhého dílu se mi vůbec nechce, ale uvidíme. Třeba někdy.
Příběh je originální, ale zároveň je tam pár klišé. Děj je předvídatelný možná v jedné, dvou věcech, ale jinak ne. Konec byl rozhodně zajímavý.
Tentokrát asi nemám víc slov. Mně to zkrátka nenadchlo, ani se ke knize neplánuji vracet, ale děkuji kamarádce za půjčení. Čtenářům, co rádi kombinaci hodně boje, nesmrtelnosti ve více podobách, monster, žhavosti a hodně krve, sem tam malé klišé, ale doporučuji.
PS: Jak může někdo vypadat jako hodně dobrý v posteli? Nemyslím si, že svaly a sexy tělo chlapa hned dělá dobrým v posteli. Ale ok, to už jsem hnidopich.

Tak jsem se vrhla rovnou na další díl. A musím říct, že tenhle mě chytl hodně. Proč vlastně, nevím. Možná protože jsem ho četla víc vkuse? Každopádně mi přišel lepší než předchozí, hlavně po té stránce čtivosti. Ovšem brutalitou už se může rovnat jinému Hunterovi a to tomu od Chrise Cartera. Br...
První vražda mi přišla, kromě toho že hodně hnusná, tak taky hodně smutná, vždycky mě tohle sebere, poslední dobou víc a víc. A nemyslím kvůli Casperovi. Ovšem ten mě pro změnu dojal na konci knihy. To se mi zpotily oči. Hodně emotivní případ.
Charlie mám raději a raději a moc se těším na její další případy a osobní život. Teď si dám ale na chvilinku pauzu, protože mě čeká jiná kniha půjčená od kamarádky. Jak se mi předtím chtělo spíš do ní, teď se mi chce spíš do dalšího dílu. Ale dojde na obě.
Teď už spoilery (PS: ta anotace je taky pěkně spoilerová záležitost, ještě že ji nečtu, když se jedná o další díl nějaké série, která mě chytla):
Vzhledem k tomu, v jaké se teď nacházím fázi, bylo pro mě hodně těžké číst o smrti Briana a o tom, jak to ublížilo jeho rodině. Bylo mi hodně smutno z toho, že jeho žena porodila jen den po jeho smrti a že děti zůstaly bez tatínka. Neumím si to představit , dost mě to vzalo. Na konci to bylo dojemné. Casper, který si lehl na hrob páníčka a klučina Bobby, který šel za rakví svého tatínka a byl hrdý na to, kam Brian patřil. Aspoň tak jsem to pochopila.
Že se něco chystá na Huntera mi bylo jasné skoro od začátku knihy. Zatím mi přijde, že každý díl byl v ohrožení někdo jiný z týmu. Kdo bude v ohrožení příště?

Po dlouhé době od přečtení prvního dílu a zakoupení dílů následujících, jsem se konečně pustila do tohoto druhého.

Jak už jsem psala u prvního dílu, jsem hodně velký fanoušek Angely Marsons, miluju její knihy s Kim. Tentokrát vidím pár podobností mezi sérií s Kim a s Charlie, ale stejně pro mě na Kim zatím nic nemá. Každopádně mám ale v plánu přečíst si celou sérii, Charlie je mi velmi sympatická, a mám ráda, když tým táhne za jeden provaz a není proti sobě, Ben je taky skvělý, takže ideál.
Kniha se mi ale četla trochu pomaleji, první díl se mi četl svižněji. U prvního dílu, já vím, pořád porovnávám, pár lidí psalo, že má zbytečně zdlouhavé popisy, což mi ale nepřišlo. U tohoto dílu si myslím opak. Jen vypustím slovo "zbytečně". Jak už jsem psala předtím, miluju popisy postav, umím si představit mnohé, ale popisy budov a míst nikdy nebyly mou silnou stránkou.
Co se týče příběhu, autorka mi umí pohnout žaludkem. Nevím proč, ale části z pohledu vraha jsou opravdu nepříjemné, je mi z nich větší blivno než u série Chrise Cartera, což nechápu, jak se stalo, ale je to tak.
Vraha jsem už ani netipovala, nemělo to cenu. Vůbec jsem nevěděla, byla jsem si jen jistá, že ani jeden z podezřelých to není.
Plusové body dávám taky za to, že po delší době autorka shrne, jak se celý případ vyvíjí, abychom zůstali v obraze a neztratili se v tom, šikovně s pomocí některé z postav, třeba při jejich poradě. Navíc je vše do podrobna vysvětleno.
Trocha spoilerů: Určitě mě zajímá, jak to bude v dalších dílech, zda Charlie bude vždycky ta v ohrožení při dopadení záporáka.
Musela jsem si i nahlas postěžovat, jak to, že jsou celou dobu vyšetřovatelé chytří a pak Charlie nedojde něco, co bylo dost zjevné - že si nemá brát nabízenou kávu a podobně. Ale tak bez toho by nebylo napětí a akce, neříkám nic...
Že Charlie přijde o prst jsem tak nějak tušila už dřív, ale nedošlo mi, že jde zpátky přišít.
No, když to shrnu, rozhodně krimi, která není k zahození, už jen protože autorka, která pracovala 35 let u Metropolitní policie. A pro čtenáře A. Marsons série určitě je. No a další díly čekají!

Taková detektivka na poklidné chvíle. Napsala bych, že nic pro milovníky Chrise Cartera, ale i já mám ráda jeho knihy a stejně jsem si Smrt přichází na prohlídku přečetla a jsem spokojená. Je to příjemné počtení plné barev. Nádherná obálka, která mě velmi nalákala, zajímavé a různorodé postavy a vykreslené prostředí. Nic brutálního, lehce humorné, slovo příjemné je za mě na místě.
Osobně mě kniha bavila, ale ne tak moc jako jiné typy detektivek, já mám asi radši svižnější tempo s hodně wow efekty. Každopádně ani tímhle nepohrdnu, ráda si přečtu další díly a rozhodně hodlám prozkoumat jiné knihy od prvního jmenovaného autora. Určitě je to pěkná změna a teď vím, po čem sáhnout, když chci detektivku, ale klidnějšího rázu.
Na vraha jsem měla určité tipy, ale často se mi to měnilo, odhalení jsem si užila, ale úplně mě to nepřekvapilo, vrah patřil k těm, které jsem chvílemi tipovala.

Fakt jo. Knihy o Kim a jejích případech jsou moc krátké. Patřím mezi těch málo osob, co neskočí hned po dalším díle, když vyjde, ale pěkně si dokážu počkat ještě minimálně na jeden, abych měla do zásoby aspoň dva najednou, přestože je stejně hned zhltám. Stalo se to i teď. Konečně jsem si koupila Uloupené dívky a hned na to i Šest rakví, abych okamžitě po přečtení Uloupených dívek mohla začít další díl. A sakra, trvalo mi to kratší dobu než jsem myslela. Prostě miluju tuhle sérii! Nikdy mě nezklame.
Tento díl mě bavil asi o maličko víc než předchozí, přestože se nám opět vrátil záporák z minulých dílů, což úplně nemusím, a přestože mi přijde, že měl tento díl oproti jiným pro mě dost nesrovnalostí.
Části s oním záporákem z minulosti jsem se musela nutit číst, protože jsem nechtěla číst o další hrůze, kterou si pro někoho připravil.
Případ, který Kim a její tým řešil byl jako vždycky zajímavý, tentokrát ale o trochu víc než některé jiné, protože já ráda zamotaná rodinná tajemství. A i když jsem musela sama sebe trochu pochválit, že jsem některé věci odhadla. A ačkoliv miluju tuhle sérii, pár věcí mě štvalo, protože se opakují v každém díle. Taky mi zůstalo pár nezodpovězených otázek. Dál už se spoilery:
Proč jsou jiné týmy tak neschopné? Chápu, kvůli dějové lince, ale přesto... Holčičky by nikdo jiný nedokázal najít, opravdu je jediným schopným vyšetřovatelem Kim? Opravdu jsou pátrači tak k ničemu? Ptám se, protože to není ojedinělé. Stejně tak finální souboje. Pokaždé je to Kim, kdo bojuje s pachateli. Proč ne třeba Bryant? U Symese to chápu, dobře, ale u zbytku?
Co se týče mých otázek, možná jsem četla tak rychle, že jsem úplně nedávala pozor, ale to si nemyslím. Jak se stala ta náhoda, že se manželé Daynesovi, Reece a Daryl ocitli ve stejném domě v nejlepší možnou chvíli, tak, aby se tahle dějová linka ukončila na stejném místě ve stejný čas? Mně to přišlo, že o sobě páry ani nevědí. Plus celkově ten Reece mi přišel trochu nedořešený...
A to náhlé odhalení přezdívky Martey? Vážně? To se mi vůbec nezdálo věrohodné, že si Stacey tak náhodně zrovna vzpomněla na případ s ruským chlapcem a díky tomu ji pak došlo to jméno Martey...
Jinak ten začátek, jo... I když jsem zrovna měla to "štěstí", že jsem knihu četla teď, kdy ještě není další díl, stejně mě autorka neobalamutila. Dobrý pokus. Jakmile se zjistilo, což je hned na začátku knihy, že Symes utekl a chce Kim, věděla jsem, že pohřeb je beztak jen fingovaný, aby si Symes myslel, že je Kim mrtvá. Druhou mou variantou bylo, že zemře Leanne. Uznávám, u 80. kapitoly jsem se trošku obávala, že nemám pravdu, ale pak jsem si řekla, že autorka Alex nenechala propustit z vězení pro nic za nic, určitě si ji nechává pro nějaké budoucí díly. A pro ty je potřeba i Kim.
A na závěr - to jen přemýšlím "nahlas". Konec sepisování mých myšlenkových pochodů.

Kim a její případy jsou sázka na jistotu. Nechci se opakovat, vše už jsem napsala u předchozích dílů. Pro mě jsou autorčiny knihy a postavy prostě lásky.

Co se týče tohoto dílu, opět zajímavý a bavil mě hodně, víc než některé jiné díly, bála jsem se, že bude trochu jako Tichá modlitba, ve které si pamatuji, že to pro mě bylo trochu zdlouhavé, ale tento díl byl naštěstí svižnější a zajímavější.
Další věc je Alex. Pochopila jsem, že někteří fanoušci ji nejspíš vyžadují a i sama autorka nějak přilnula k tomu škorpení Alex s Kim, já uznávám, že někdy je to zábavné, ale mně tedy už Alex leze na nervy. V krimi úplně nemusím neustálé se vrácení k záporným postavám z dřívějška. Ale evidentně to baví i Kim, když pokaždé přiběhne jak pejsek, když Alexandra pískne.
Ze začátku mě Alexiny části trochu rušili, brala jsem to jako otravný prvek, zatímco já se těšila na pokračování odhalování případu. Nakonec mě ale její části docela bavili. Ale... Teď SPOILER... Byli by zábavné, kdyby nakonec Alex nevyšla z vězení jako vítěz. Je otravné, jak na každého něco má a jak dosáhne vždy svého. Strašně jsem se těšila, zvlášť v pasáži, kde počítala s tím, že tohle jsou její poslední dny ve věznici a tak může odhalit svou pravou osobnost Emmě - své spoluvězeňkyni, že se jí to vymstí a ředitelka ji zavře pusu. Bohužel se nestalo a já se netěším na další setkání s ní. Každopádně se ale těším na další díl, takže jdu na to!

Krimi je můj nejoblíbenější žánr, ale teď jsem se dlouho věnovala čtení jiných žánrů. Díky tomu jsem trochu zaspala a když jsem se dozvěděla, že je další díl Roberta Ketta (a taky ještě nové díly jiné krimi série), musela jsem ho mít.
Možná je to paradox, vzhledem k tomu, o čem kniha byla, ale bylo to osvěžující, vrátit se na chvíli k tomu, co čtu nejvíc. Že je Kett mimo službu a hlavními tahouny a hrdiny budou spíš Porter a Savageová bylo pro mě plus, protože je mám radši než Ketta. A taky tu bylo o dost méně Kettových dcer.
Ze začátku jsem měla trochu pochybnosti, měla jsem trošku nutkání vrátit se zase ke zkoumání jiných žánrů, ale nakonec to přešlo, zvykla jsem si a vrátila se moje vášeň v detektivky. Kniha se mi četla sama, žádné hluché nebo nudné místo, jako po másle, jediné co, tak se přiznám, že jsem zapomněla nějaké detaily z minulého dílu, ale naštěstí šlo spíš o samostatný nový zločin. Tenhle díl mě určitě bavil víc než ten předchozí a fakt se těším na další. V komentářích ale někdo podotkl, že příběhu případu moc nevěřil a já to vnímám podobně. Čekala jsem trochu jiné vysvětlení, proč se to vše děje, takové víc "neprůstřelné", ale lidé jsou různí. A musím tedy zmínit i obálku - ta se za mě povedla.
Sérii doporučuji, stala se jednou z mých oblíbených.

Audiokniha (1. v tomto roce)
Urlu už jsem rozposlouchala minulý rok, kdybych ji měla jako knihu, už dávno bych ji dočetla, jenže k poslechu jsem měla jen málo příležitostí, navíc poslouchat knihy dokážu jen při práci.
Co napsat?
Miluji tuhle sérii... Tak moc, že když jsem se nad tím zamýšlela, je to série, kterou plánuji číst čas od času znovu, chci ji mít celou v knižní papírové podobě a vlastně jsem ji tak nějak postavila k mé srdcovce Harry Potterovi, kterého si taky čas od času přečtu znovu, taky je to jedinečný svět plný tajemství, která postupně odhadujeme, patří sem úžasné postavy, které si nejen zamilujete, ale vryjí se vám do srdce, a po dočtení máte pocit, že nic lepšího není.
Čtvrtý díl Naslouchače mě nezklamal a já se dočkala i toho, v co jsem ohledně Ilan doufala. Ilan a pětadvacítka mají v mém srdci místo, ale ovládla ho i Héchají, tu jsem si hodně oblíbila.
Příběh je opět plný situací, kde musíte zalapat po dechu nebo zůstat překvapivě civět, ale taky být dojatý nebo se naopak o postavy bát. Z konce jsem měla husí kůži a o slovo se přihlásilo i to, jak jsem poslední dobou citlivá. Jsem si jistá, že se mi tohle stalo díky tomu, že mám Naslouchače ve čtenářském srdci stejně jako již zmíněného Harryho Pottera, zkrátka by se mi to nestalo, kdybych knihu a její postavy nevnímala tak blízké mému srdci.
Opět a stále musím smeknout autorce, protože to, co vytvořila je originální, návykové a dostane se vám to pod kůži a do srdce, tohle by trumflo celou řadu světových fantasy. Miluji, těším se na další díl a cítím, že si brzo musím knihy přečíst, ne jen poslechnout, přestože Jitka Ježková je výborná a nepochybuji o tom, že mi její hlas k lásce k Naslouchači napomohl.