Nikdy se nepřestala usmívat
kniha od: Martin Štefko
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/257875/bmid_nikdy-se-neprestala-usmivat-257875.jpg
4.4
170
Robert Jenkins je uznávaný soudní psychiatr. Před sebou má případ, díky kterému už jeho jméno nikdy nezapadne. A přitom stačí jen mluvit a naslouchat. Alexandra je obyčejnou ženou, která nikdy nestála v centru dění. Až doposud. Ocitla se ve světle reflektorů s krví na rukou. Alexandra je vražedkyně. Na svém kontě má 168 zabití. Robert se těší na jednoduchý případ. Všechno je jasné. Alespoň do chvíle, než se s Alexandrou poprvé setká.... celý text
Komentáře (54)
Komentáře 54 Recenze 17
Uf! Tuhle knížku jsem dostala v rámci spolupráce. Musím se přiznat, že od první stránky ve mně vyvolala plno emocí. Smutek, vztek, strach, napětí, lítost, zlost...
Čtení byla jedna velká jízda, nešlo přestat číst. Deset hodin čistého času! Krásně napsané, čtivé.
Čekala jsem snad úplně všechno, ale tohle opravdu ne. Jak to že jsem o tomto autorovi nevěděla dřív?
Mohu rozhodně doporučit!!!
Závěr byl opravdu nečekaný a smutný. Vyvolá ve vás plno myšlenek a otázek.
Martina Štefka rozhodně zařadím do oblíbených.
Děkuji za možnost si knížku přečíst. Po dlouhé době jsem opravdu nadšená!
Ta myšlenka celého příběhu je originální.
Bravo!!!
168 zabitých lidí to už je masovost. Napadlo mě, že vražedkyně hodila do kinosálu při promítání bombu. Ale tak jednoduché to není, není to ani jednoduché čtení. Nevěřícně jsem zírala na řádky, viděla před sebou obličej Alexandry s maskou stálého úsměvu a psychiatra v šoku.
Pane Martine Štefko, také se nyní usmívám, protože jsem tímto objevila vaše knihy. Skvělá četba.
Alexandry mi bylo nejdříve líto, potom jsem ji chápala, potom nenáviděla, a nakonec jsem zůstala v úžasu. Čtení mne bavilo, šokovalo. Doporučuji k přečtení.
Alexandra, vražedkyně, která má na svém kontě 168 zabití. Odsouzena k trestu smrti.
Uznávaný soudní psychiatr Robert Jenkins má před sebou případ, který pro něj bude ten nejtěžší, ale ještě o tom nemá ani ponětí, dokud se s Alexandrou nesetká.
Kniha je super čtivá. Nedovolí Vám přestat číst. Četla jsem ji ve vlaku z Moravy a kdybych začala už po cestě tam věřím, že ji za těch pár hodin přečtu.
Hned první kapitola za prologem mi doslova vyrazila dech. Ufff! Nečekala jsem takový brutální a nechutný rozjezd, ale jsem zvyklá a přes prvotní překvapení se mi kniha fakt líbila. A konec? Ten mě překvapil, nic takového jsem nečekala ale upřímně jsem z toho nebyla bůhví jak odvařená. Takže za mě takový lepší průměr, jsou lepší knihy, ale samozřejmě i daleko horší.
"Chováme s podle toho, že nás k tomu chování něco vede. Existují impulsy, které nás přimějí, abychom si došli na záchod, najedli se, ale také ublížili jiné osobě. Některé impulsy jsou dědičné, jsou v nás zakódované, ale jiné, a já jsem přesvědčen, že je to velká část z nich, je dána vnějšími vlivy. To jak na nás působí jiní lidé, jejich chování, jak na nás působí různé věci, třeba i počasí."
Knihu doporučuji a dávám 3,5*.
No, co na to říct, čekala jsem všechno, ale toto rozhodně ne. Příběh je neskutečně čtivý a chytl mě hned od prvních stránek.
Alexandra mě prvně moc nebrala a nebyla mi vůbec sympatická, přeci jen zabila 168 lidi, což je neskutečný číslo, které vám vyrazí dech. Jenže čím více se příběh rozvíjel, tím více jsem ji měla ráda a začala s ní soucitit.
Nejvíce se mi na knize líbil pan Dr. Jenkins, který se snaží Alexandru pochopit, proč to celé udělala a "usnadnit" ji cestu. Milovala jsem tu psychologii, kterou si autor nastudoval a všechny ty pojmy, to byl ráj pro moji duši, která se v těchto věcech ráda rýpe.
Co se týče konce, tak asi jen stačí říct, že jsem čuměla s otevřenou pusou. Neskutečný, ten mě dostal, jak u žádné knihy dlouho ne!
,,Konečně jsem volná.
Nejlepší thriller, který jsem zatím četla! Tolika pocitů, ale nakonec smutku a souznění ve mě dlouho kniha nevyvolala.
Alexandra spáchala 168 vražd. No tyvole!
Pardon.. ALE, moje první reakce byla prostě taková.
Popisy vražd? Barvité a doslovně popsané, včetně pocitů vraha, ale i oběti. A já? Já to doslova žrala! Jsem masochista, já vím! Nejvíc se mi líbil vrah fotograf modelek. Teď přesně nevim jak se jmenoval, ale dokonale vymyšlené!
Celá kniha je směs pocitů, kdy nevíte čemu a komu věřit. Skvěle a čtivě napsané a já nemám co vytknout! Konečné rozuzlení jsem věděla už asi od poloviny knihy, ale to vůbec nic neubralo na kvalitě příběhu.
Kniha se četla úplně sama a jediné mínus je, že je tak malinká a rychle přečtená. Tohle bych četla pořád!
Další skvělá kniha, kterou bych asi nečetla, protože moc nečtu thrillery. Díky bohu za štafety!
Smíšené pocity z variace na Zelenou míli. Čtivé, ale ve mně to nezanechalo vůbec nic...
Jedním slovem vyborne. Takova jednohubka (tištěná kniha ma 226str), kterou čtete jedním dechem. Moc jsem si pribeh uzila a rozhodne doporucuji i ostatním.
Musím ocenit skvělé popisy vražd, ve kterých jsem se vážně vyžívala. Jsem divná, ano. :D
Celkově autorův styl psaní je svižný, bez omáček a zbytečností a stránky létají nadzvukovou rychlostí i díky sazbě a celkové velikosti knihy, která se vejde přesně do ruky.
Nejdříve jsem z Alexandry byla lehce zmatená. Nedokázala jsem si její postavu s takovým charakterem a věčným úsměvem představit. Nějak mě na ni stále něco nesedělo. Pak jsem přišla na to, že to jen dělala ta představa vražedkyně, která má má kontě 168 mrtvých a plus ten ÚSMĚV! Brrr... A to je vlastně pozivum.
Alexandra ve mě vyvolala neskutečně moc pocitů a vlastně doteď nevím jestli věřit, nevěřit, vina, nevinná... a mohla bych pokračovat v otázkách.
A to mě hrozně baví. A proto jsem knihu rozhodně nečetla naposledy!
Ach. Bomba. Nemám slov na tento thriller. Je to jeden z najzaujímavejších a najsmutnejších thrillerov aké som kedy čítal. Nemôžem l tomu nič viac napísať, lebo by to bol spoiler, ale keď prišlo ku zvratu, tak som ostal 5 minút sedieť bez pohnutia s otvorenými ústami. Tak ma to šokovalo a Martin Štefko napísal jeden z najinteligentnejších thrillerov aké som kedy čítal. Odporúčam každému.
Alexandra a její příběh mě chytli za srdce už po prvních kapitolách a čím víc jsem se dozvídala, tím víc jsem to hltala. Alexandra je vražedkyně, která zabila neuvěřitelných 168 lidí. Už tohle stačí k tomu, aby na vás Alexandra na první pohled neudělala moc dobrý dojem, stejně jako na psychiatra Roberta Jenkinse. Ten však tuší, že nic není jak se může zdát...
Četlo se to samo. Příběh odsýpá, nezaznamenala jsem žádná hluchá místa a všechno mi logicky pasovalo. Alexandra a Robert mezi sebou mají úžasnou chemii a jejich rozhovory mě bavily. Nebylo to prvoplánové tlachání psychiatra a vražedkyně, ale autentický rozhovor, který mi doslova ožíval v uších, jako bych seděla vedle nich v křesle a tiše poslouchala Alexino vyprávění. Našli se i části, které nutily k zamyšlení.
Skvělá kniha, která v sobě mimochodem ukrývá odkazy na skvělou hudbu! Kapitola, kde moderátor v rádiu mluví o rockové a metalové hudbě a pouští pecku za peckou, zatímco se "děje spousta věcí", ta mi utkvěla v paměti - ne jen kvůli té skvělé hudbě ;)
Velké doporučení!
Tak tohle bylo něco. Za neděli přečteno. Od začátku do konce neuvěřitelný. Jen ten popis vražd je až morbidní. Takže pro slabé povahy určitě nedoporučuji. Jinak napsané je to skvěle. Smekám před panem autorem. Za mě doporučuji.
Páni! Takhle knížka byla od začátku do konce neuvěřitelná. Kniha je napsaná poutavě a v člověku vyvolává plno rozporuplných pocitů vůči hlavní postavě. Popis vražd a jejich obrazové zpracování bylo bravurní, stejně jako vykreslení dvou hlavních postav příběhu. Musím se přiznat, že ze začátku jsem si říkala, jak je možné, že je Alexandra tak necitlivá a lhostejná k tomu co měla spáchat. Pomalu jsem si i říkala, že si svůj osud zaslouží. Až postupem, kdy jsem si vyslechla její životní příběh, jsem s ní začínala soucítit a stejně jako doktora Roberta Jenkinse mě začala Alexandra fascinovat. Kniha, i přesto že je poměrně krátká, mě od začátku do konce nepřestala překvapovat a upřímně ji můžu doporučit všem!
Knížka se dobře čte, myslím, že jsem pochopila i poselství autora, ale celý závěr mě opravdu nebavil, proto jsme nakonec byla i ráda, že byla tak krátká. Posledních několik stránek jsem brala skoro jako utrpení. O to samolibější mi přišel doslov autora, kde si sám svojí knížku chválí jako své nejlepší dílo. Bohužel za mě ne.
Moc se mi líbil styl, jakým byla kniha napsaná. Hlavní pointu jsem sice už u konce tušila, přesto mne jistý fakt na konci poměrně dost překvapil. Také oceňuji grafický doprovod v knize, čtenáři pěkně dokreslí dané situace. Stejně jako u jiných knih nakladatelství Golden Dog kvituji pěkný paperback, to spíš tak na okraj. ;)
Knížka mě chytla hned od začátku, styl psaní je poutavý a autor neztrácí čas se zdlouhavými popisy, jde rovnou k věci. Zápletka je velmi originální a docela nečekaná, podle anotace jsem čekala typickou vražedkyni a ono je to takové překvapení. Byla to velmi kvalitní četba.
Audiokniha
Toto není klasický thriller, spíš takový hodně zvláštní psychothriller, kde autor zvolil méně tradiční formu vyprávění. Hlavní postava Alexandra působí jako monstrum, přiznala se k 168 vraždám a svůj životní příběh vypráví psychiatrovi. Postupné odhalování různých deviací, lidských zvráceností a zla je docela drsné počtení. Alexandra popisuje zločiny, které spáchala a vypráví i o násilí, které na ní spáchali jiní. Přestože jsou okamžiky, kdy by si i ona zasloužila lítost, její vyprávění působí tak chladně a lhostejně, že si sympatie nezíská a dlouho svým chováním pořádně odpuzuje (aspoň načtení na mne tak působilo).
Autor má zápletku dobře promyšlenou. Pointu jsem sice uhádla velmi brzy, ale na to proč a jak Alexandra mohla udělat to, co udělala a proč se nikdy nepřestala usmívat, jsem si musela počkat až do závěrečného rozuzlení.
Poznámka k audioknize - z časových důvodů v poslední době poslouchám i audioknihy, ale tato mě zklamala. Vím, že tohle je čistě můj subjektivní pocit, ale Alexandra je pro mne bohužel načtená tak nepříjemným hlasem, že jsem měla problém doposlechnout knihu do konce a dala jsem to jen proto, že jsem se chtěla dobrat celkového rozuzlení. Tady jsem měla raději koupit tištěnou knihu než audio, tohle si znovu určitě neposlechnu.
Musím naprosto souhlasit s komentářem od Snapeové. Kniha je velice napínavá a místy až moc drsná, ale jak píše Snapeovs, k celkovému vykreslení a pochopení děje je to třeba. Navíc je pravda, že vrazi se prostě s nikým nemazlí a nikdy nejednají v rukavičkách.
Autor mě dokázal dostat vždy tam, kde mě chtěl mít, v pulce jsem však hodně odhalila. Ne však úplně všechno. Vše jsem pochopila až úplně na konci, ale podařilo se mi odhalit v půlce dost na to, abych aspoň tušila, kam se děj bude ubírat. U této knihy je třeba být naprosto pozorný, aby čtenáři nic neuniklo.
I tak mě ale autor dokázal v mnoha momentech naprosto překvapit, až mě mrazilo, takže velká poklona. Jsem ráda, že se mi tato kniha dostala do ruky, i když formou audioverze. Rozhodně vám jí doporučuji. Nudit se nebudete. :)
(Audiokniha)
Trošku jsem váhala, zda do této knihy jít a jsem hodně mile překvapena, jak mě poslech bavil. Interpretace výborná a "zápletka" originální, čekala jsem, co se z toho všechno vyvrbí, ale takový konec jsem nečekala, až mě úplný závěr dokonce i dojal. Jsem ráda, že to je smyšlený příběh, nevím, zda bych si dokázala připustit tento "dar" a že je mezi námi tolik zrůd. I když...
(SPOILER)
Audiokniha:
Opravdu zvláštní příběh, ale taky plný otázek a odpovědí, které nejsou tak jednoznačné,jak na první pohled vypadají... ještě, že to je vymyšlené, jinak by to byla asi rekordmanka,co se týče počtu vražd...( aspoň myslím )...nikdy si nesmíme dělat úsudky dříve, než se na případ podíváme hlouběji...
Divný, jiný, neobvyklý příběh. Ale moc se mi to líbilo a odtrhnout se od čtení bylo těžké.
Asi mi v knize něco uniklo... nebo nevím. Ale wow efekt se nedostavil. Taková velmi zhuštěná a pokrácená variace na Zelenou míli. Jednu * navíc přidávám za fotografa.
Lhářka, nebo mluví pravdu? Vraždila z utrpení, nebo pro vraždu samotnou? Geniální či obyčejná? Submisivní nebo jen ustrašená? Herečka nebo nebohá žena?
Alexandra se doznala ke 168 vraždám. Je vůbec v lidských silách zabít tolik lidí? Kolik nenávisti a zloby v sobě musí mít tato žena, jejíž rty jsou neustále zkroucené do posměšného úsměvu?
Kniha začíná popravou vražedkyně Alexandry. Pocítíte lehké zadostiučinění, že spravedlnosti bylo učiněno zadost. Další kapitoly jsou pohledem zpět, kdy Alexandra mluví s doktorem Robertem a vzpomíná na jednotlivé vraždy. Popisky vražd jsou detailní. Možná až příliš detailní. Ale právě tyto popisky vylučují, že by si vše vymyslela. Jenže během čtení si s vámi autor hraje a přemýšlíte, zda byl při psaní pouze nepozorný, nebo jsou jednotlivé odchylky ve vyprávění odhalením něčeho mnohem většího.
Během vyprávění Alexandřina života se dostáváte do chvíle, kdy s ní začnete soucítit. Do chvíle, kdy si říkáte, že tohle přeci nemohla udělat. Do chvíle, kdy začnete přemýšlet, kolik zla a bolesti může jeden unést. A kolik zla a bolesti může další dát
Příběh jsem si poslechla jako audioknihu a něco vám svěřím paní Jitka Kahounová, která předčítá Alexandru, popisuje jednotlivé vraždy a myšlenky Alexandry tak věrně a lhostejně, že jsem měla chuť rozšlapat telefon! Kniha samotná má 150 stran a mě nepřestává fascinovat, jak se dá tak spletitý, komplexní a neuvěřitelný příběh nacpat do těch pár stránek. Konec? Nečekáte. Ne, ani vy, kdo víte kdo je vrah na prvních 10 stránkách detektivky! Ani vy ne. Knize nelze dát méně než 5/5 a doporučit všem přečíst, či ještě lépe poslechnout.
Tak toto byla opravdová lahůdka !!! Výborně a poutavě napsaná kniha, která v člověku mixuje směs protichůdných pocitů vůči hlavní postavě až ke konečnému rozuzlení. Hlavní hrdinku si podle mého názoru většina čtenářů oblíbí a s tlakem u srdce poslouchá její životní příběh, který by byl až moc krutý i pro několik lidí dohromady. V jednu chvíli jejího vyprávění - kdo četl, určitě ví kdy - jí člověk začne úplně nenávidět za to, co je schopná provádět, ale někde v skrytu duše mu něco našeptává, že to není možné, aby Alexandra byla takových obludností schopná a začne ještě více tušit, že to všechno nebude jen tak, což potvrdí závěrečná část této skvělé knihy.
Velmi netradiční příběh, který mě dostal. Postavy jsou výborně vykreslené. Některé drastické scény jsou až moc popisné, ale umocňuje to celkový dojem a vzbuzuje emoce.
Postupně mi v příběhu některé věci neseděly a přemýšlela jsem, jestli je to chyba autora nebo je to nějaký záměr, který bude odhalen později. Ukázalo se, že druhá možnost byla správně. Autor to měl promyšlené dobře a výslednou pointu jsem úplně neočekávala. Wow efekt se dostavil a výsledný dojem z knihy je skvělý. Jsem nadšená.
Nechala jsem se zlákat, koupila, poslechla a jsem zklamaná. Jako thriller mi to moc nepřišlo a ani nevím, zda jsem to pochopila. Hlas paní Kalhounové mne také dost iritoval. Nejsem čtenář Kinga ani podobných zde zmíněných, tudíž to je asi mimo můj žánr.
Já tuhle knížku miluju. Od prvního slova po poslední tečku. Relativně krátký příběh a silný příběh mě zhusil, rozplakal, překvapil a ... zkráceně - získal si mě.
Ptáte se, proč jsem se do této knihy tak zblaznila? Upřímně... já nevím. Přišla mi do života, vyvolala bouři emocí, semlela mě a poslední stránkou mě vyhodila z příběhu ven. Šlus. Konec. A teď si žij dál beze mě. Řekla mi, co chtěla a pak se významně odmlčela a čekala. Až to všechno vstřebám, až budu schopna reakce a až mi naplno dojde, že byla spoušteč něčeho většího, co mi změní skladbu knihovny. Až s ní jsem naplno pochopila, že chci zaměřit svou čtecí pozornost na české autory hororového (a nejen jeho) žánru. Že to vážně umíme. A pokud vám tohle všechno dokáže kniha dát, nejde ji přeci nemilovat... už chápe? Ne? Tak si ji přečtěte a pak mi napište...
Vybavuji si, že když jsem před lety tuto knihu (toho času první vlaštovku nakladatelství Golden Dog) přečetl, rozhodl jsem se autorovi napsat a dát mu zpětnou vazbu. Má zpráva však tehdy vyzněla poněkud negativně (nechtěně; od té doby jsem se doufejme naučil formulovat svá hodnocení lépe), takže tímto komentářem k druhému vydání snad věci uvedu na pravou míru. :)
Tento román považuji za jeden z nejlepších příběhů, které jsem dosud od Martina Štefka četl. Dokonce i teď, když jsem se k té knize znovu vrátil, mě dokázala strhnout natolik, že jsem ji zhltnul na dvě posezení. Nejde o to, že bych si nevybavil onu nezapomenutelnou pointu; nebudu prozrazovat jak a kde přesně jsem ji (logice navzdory?) už při prvním setkání s knihou předem úspěšně odhadl. Jde však spíše o myšlenky v příběhu obsažené, víceúhelné pohledy na věc a obecně skvěle zachycenou psychologii postav. Akce v ní příliš nenajdete - ale to je naopak to, co mi plně vyhovuje.
Je těžké o této knize hovořit bez zbytečného mávání rukama či spoilerů; je to skládačka, kde do sebe všechno (ano, i Intermezza mrtvých, zejména čtete-li pozorně mezi řádky) nakonec s precizním cvaknutím zapadne. Co však aktuální verzi knihy prospělo, je jednoznačně změna formátu a vlastně celkového vzhledu. Nemůžu říct, že bych osobně měl tento typ ilustrací (ať už se bavíme o obálce či vnitřku knihy) vyloženě rád, ale k příběhu sedí tak akorát. Celý svazek na mě působí velmi dobrým dojmem.
Hledáte-li dobře odvyprávěný příběh, tuto knihu s úsměvem doporučuji.
S nakladatelem a spisovatelem Martinem Štefkem jsem se poprvé setkal na Fantastické Ostravě - u stánku s knihami od nakladatelství Golden dog. Pamatuji si, když jsem mu řekl, že jsem toho z produkce nakladatelství Golden dog (jehož je Martin majitelem - pro ty, co to ještě neví) už přečetl dost, jen nic konkrétně od Martina Štefka . Jaká byla jeho reakce?
“Nejlepší si nechávate nakonec, to je dobře.” Bylo to myšleno s vtipem, nadhledem a obrovskou pokorou, byť to tak nevypadá, ale v těch očích jste to v tu chvíli zkrátka viděli. Každopádně to nebylo jen vtipné, ale zároveň… TREFNÉ Snad se žádný z autorů, jež vydávají u Golden dog, neurazí
Každopádně zhruba před týdnem jsem tuto malou knížečku doslova zhltl za jedno odpoledne “Nikdy se nepřestala usmívat”. Naprosto super záležitost, přátelé. Ani nevím, co bych k tomu víc napsal. Popravdě, první půlka mě moc nebrala, protože příběh byl servírován tak, že vše je jasné a že i víme (díky prologu), jak vše skončí, takže by nás nemělo nic překvapit. Ostatně i Intermezzo mrtvých jsem moc nechápal, kladl jsem si otázku, jak nám tyto flashbacky posunou příběh? Možná kvůli nejisté první polovině si dovolím ubrat na jedné hvězdičce, ale jako celek všechno skvěle zapadá a vy, čtenáři, chcete vědět, v čem je vlastně onen háček, a tak čtete a čtete a čtete. Nakonec to všechno bylo dobře, když sám autor tak nějak nenápadně pomrkával na mě, jakožto na čtenáře, ve formě jakési nejistoty, která třímala v hlavě samotného doktora Jenkinse, který se setkával s hlavní hrdinkou, sériovou vražedkyní a vedl s ní dialog napříč celým příběhem. Působilo to tak jakože “nic není, jak se zdá” a že se možná máme na co těšit. Tohle mě drželo a byl jsem zvědavý. Takže ano, někde v půlce už jsem to zhltl jak malinu. Dialogy nesmírně zajímavé, filozofický pohled na svět mě bavil nejvíce (opravdu žijeme jenom proto, abychom žili?). Jako čtenář jsem jedním slovem spokojen.
POZOR: velká chyba dívat se v průběhu čtení na názory čtenářů na databázi knih - viz níže uvedené komentáře. Nemyslím si, že je vhodné psát, že nelze popřít inspiraci jedním slavným dílem, který četl dnes snad každý fanoušek Stephena Kinga, protože takový komentář je sprostý spoiler. Nakonec si myslím, že i o této inspiraci by se daly vést sporné diskuze, možná přímo se samotnou Alexandrou . Protože ten příběh je zkrátka jiný než ono nezmíněné Kingovo dílo.
Jako čtenář jsem byl spokojen a příběh můžu vřele doporučit. Jedno velké díky autorovi za skvělý zážitek
Tato kniha je moje první od autora. Musím říct, že tento žánr moc nevyhledávám, mám poslední dobou období spíše na oddychové knihy. Přesto nelituji, že jsem jí přečetla. Chvilkami Alexandru nenávidíte, když popisuje vraždy, pak zase spíše litujete a říkáte si, že to není možné. Příběh se mi četl dobře, nicméně musím říct, že to pro mě nebyla taková ta kniha, kterou bych musela zhltnout na jeden večer a často jí odkládala. Konec byl předvídatelný, jak kdyby se autor inspiroval u nějakého filmu. Každopádně doporučuji určitě k přečtení
Příběh jako byl tento jsem ještě nečetla. Vše začalo celkem netradičně - koncem. S Alexandrou se poprvé setkáváme v den provedení trestu smrti, ke kterému byla odsouzena. Její psychiatr ji byl velkou oporou a soucítil s ní. A přesně to mě zarazilo...je to přece vražedkyně říkala jsem si. Musíte ale přelouskat celý příběh, aby jste pochopili proč tomu tak je. Třeba na konci změníte názor stejně jako já. Spletitý příběh Alexandry je tvořen ze sezení s jejím psychiatrem Robertem a vzpomínkami na její hrůzný a nespravedlivý život. Některé části byly opravdu šíleně a brutální až mi z nich bylo těžko. A právě v těch chvílích mi bylo Alexandry vlastně líto. Pak ale přišly na scénu popisy vražd a soucit byl rázem ten tam. Zvrat a zároveň celkové vysvětlení, které přišelo na konci jsem nečekala a upřímně mě trošku zklamalo. Něco takového jsem v knize nečekala. Zas na druhou stranu bez této zápletky by všechno postrádalo svůj smysl. Příběh Alexandry vás trošku emočně rozebere a wow efekt taky nechybí takže za mě skvělá kniha má jeden večer .
Nikdy se nepřestala usmívat byla moje první kniha od Martina Štefka a rozhodně ne poslední. Vcelku útlá knížečka, od níž jsem se nemohla odtrhnout a i přes poměrně hodně hektické prázdniny jsem ji přečetla za dva dny, protože prostě nešla odložit.
Příběh začíná tam, kde většina jiných příběhů končí. Smrtí ženy, odsouzené za vraždy. A ne jen tak za pár vražd. Alexandra, naprosto nudně působící žena s nikdy nemizejícím úsměvem na rtech, má na pažbě celých 168 zářezů. A psychiatr Robert Jenkins si dal za úkol ženu vyšetřit a přijít na kloub tomu, jak mohla v průběhu dvaceti let zavraždit mnoha rouzličnými způsoby tolik lidí a nikdo si ničeho nevšimnul. Případy jednotlivých vražd spolu zdánlivě nesouvisí a ani Alexandra se při psychiatrických sezeních nechová ani jako agresivní psychopatka či jako vypočítavá geniální stvůra. I přes Alexandřino strašlivé dětství a množství traumatických zážitků Robertovi na jejím chování a příběhu prostě něco nesedí. A uznávaný psychiatr se chce dopátrat pravdy. Sezení mezi Robertem a Alexandrou jsou vyplněna intermezzy, které popisují vraždy, k nimž se Alexandra doznala. A některé popisy jsou opravdu pro silné žaludky.
Byla jsem příběhem naprosto unesena, a když jsem dočetla až k pointě, hlavou mi běžela sprostá slova a to ne proto, že by pointa vyprávění byla kravina, ale čistě jen kvůli síle vyprávění. Bylo to kingovské, mystické, hluboké a úžasné. Vzbuzovalo to ve mně tolik otázek! Všechno do sebe krásně zapadlo a mě bylo hlavní hrdinky upřímně líto. ptáte se, jak mi mohlo být líto neúprosné vražedkyně, která zbavila života 168 lidí? Která vraždila muže, ženy, mnohésvé oběti i mučila? jak jí někomu může být líto?
To už si musíte přečíst sami.
Já byla uhranuta a moc se těším na další knihy Martina Štefka, který nejen že odvádí úctyhodný kus práce jako nakladatel, ale také jako spisovatel
Po téhle knize se určitě kouknu i na další autorova díla. Alexandra bude hodně dlouho v mých myšlenkách. Chtělo se mi pro ni na konci brečet, ale plně chápu její rozhodnutí a divím se, že k němu nedospěla dřív. Na druhou stranu mi na konci chybělo trochu zadostiučinění, ale nechci moc spoilerovat.
První kniha dočtená v roce 2022 a byla to trefa do černého. Ta podobnost s Johnem Coffeym je neoddiskutovatelná, nicméně mi tam příjemně vyskakoval i Hannibal Thomase Harrise. Tyhle dvě látky zkloubit do vlastního příběhu a držet se pri tom v originálních vodách - to je prostě výzva. A Štefko to zvládl skvěle.
Svůj komentář jsem musel o pár dní odložit. Po tom, co jsem knihu dočetl jsem byl plný emocí a můj názor by nebyl objektivní. To vlastně asi nebude ani teď, protože to ze mě stále ještě úplně nevyprchalo. Dostal jsem to, co jsem podle anotace očekával, a ještě něco navíc. Inspirace mistrem Kingem je v příběhu přímo hmatatelná, kdyby Frank Darabont dostal tuhle knihu do ruky, vytřískal by z toho další kultovní biják. Alexandra je asi nejlépe napsaná postava, co jsem za posledních pár let v knižním světě potkal. Tenhle příběh je doslova kulervoucí! Díky za něj, Martine. A mír v duši, Alexandro...
Na tejto knihe mi vadilo niekoľko vecí, ktoré sa podpisujú pod hodnotenie. Predovšetkým inšpirácia Zelenou míľou. Už druhá autorova kniha, ktorá skladá poklonu S. Kingovi (Mrtví kráčí po zemi stále odkazovali na Temnú vežu). Pritom autor vie napísať aj zaujímavý a originálny príbeh, ako Zatracenci. Vzhľadom na spomínanú Zelenú míľu ma teda pointa neprekvapila. Ďalšia vec, ktorá zrážala dole môj dojem, bola interpretácia. V Čti mi sa s aranžmánom celkom vyhrali. Hudba je dobrá, aj to, že je interpretov viac, prípadne rozličné efekty. Hlas p. Kahounovej ma však vyslovene iritoval. V niektorej recenzii zaznelo, že interpretuje, ako keby čítala cestovný poriadok - to je celkom výstižné. V skratke tu máme teda nie úplne originálny príbeh, explicitné popisy, ktoré ma znechucovali, nesympatické postavy a interpretov. A áno, obálka je dosť strašná, ale to je už najmenej.
Kniha mi byla doporučená kamarádem, moc se mi do ní nechtělo, ale nelituji. Naprosto skvělý příběh. Knihu jsem četla jedním dechem a nejde se od ní odtrhnout. A pak ten konec...spadla mi brada :-D knihu doporučuji všema deseti :-)
Nikdy se nepřestala usmívat, proč taky?
Vnímala zlo, ale navenek působila úplně klidně, aneb jak si jinak vytvořit zeď mezi dobrem a zlem.
Byla to příjemná oddechovka, s překvapivým koncem. Takový závěr jsem vůbec nečekala.
Příběh mě neskutečně bavil a tím pádem byla kniha přečtená za jedno dopoledne.
Místy ironie, místy vážné situace a taky vtipné dialogy.
Nic není tak, jak se zdá a hlavně je příběh důkazem toho, že není dobré soudit člověka podle zevnějšku. :))
"Nedokážu ovlivnit všechno ve svém životě, s něčím se prostě smířim."
Jak sakra může být někdo tak vyrovnaný a smířený?!
"Mělas někdy pocit, že už se svým chlapem prostě nemůžeš vydržet?
Někdy bych ho zabila."
Pro jednu stranu ironie, brána jako vtip.
Pro druhou stranu naprostý fakt, myšlený doslovně...
Tato kniha je o dvou lidech, jenž jedna z nich je masová vražedkyně, která má na svědomí více jak 168 vražd a druhá postava je soudní psychiatr, jenž jí vyšetřuje. Bohužel, nikdy není nic tak jednoduché, jak se zdá. Ona je se svým osudem smířená, a už má v hlavě jedinou myšlenku, a to na vlastní odchod z tohohle zkaženého světa. Za to psychiatr Robert Jenkins si po prvním setkání, není úplně jistý tím, že mu Alexandra říká úplnou pravdu, nejen o sobě ale i o vraždách. Je vůbec možné, aby jedna žena zabila 168 různých lidí v různý čas na od sebe dost vzdálených místech?
Příběh knihy vypadá jednoduše ale není tomu tak, rozdělil bych ho na dvě části. Část první – flashbacky, kdy Alexandra vypráví, jak se odehrály různé vraždy. Část druhá - kde máme samotná psychiatrická sezení. Vzájemně je to dobře poskládané, jedná se o perfektní rozbor přemýšlení vraha. Kdy víte, jak co probíhalo, a přitom dostáváte pocity z první ruky, víte, co ji k tomu vedlo proč to dělala, všímáte si různých drobných nuancí. Říkáte si, že tohle je prostě jasná věc ale vnitřně tam něco nehraje. Kniha je napsána tak, že při čtení neustále přemýšlíte nad Alexandrou, nad jejím chováním, za mě je to je super drží vás to ve střehu a chcete neustále číst. Konec knihy byl jiný, než jsem si myslel, měl jsem několik teorií proč to Alexandra dělá, ale tohle mě dostalo a byl to jiné, se zajímavou myšlenkou...
Malá knížka svou velikostí, velká díky svému námětu k přemýšlení.
Co si pomyslet o knize, která Vám již v prologu domněle ukončí příběh ženy, která se nikdy nepřestala usmívat? Snad jen to, že Martin Štefko to musí mít zatraceně promyšlené, aby mě na dalších dvou stech stránkách přesvědčil o tom, že jeho kniha bude pecka. A ano, promyšlené to opravdu měl. Na následujících stránkách se totiž vytváří psychologický rozbor Alexandry a i když jsem vlastně neměl důvod si na ní vytvářet názor, vše za mě totiž dělal psychiatr Robert Jenkins, tak nějak jsem se od knihy nedokázal odtrhnout. Úctyhodný kousek, jen co je pravda. Střídání kapitol, kde jedna je v rámci dialogu mezi Alexandrou a Robertem, a druhá se hrabe v její minulosti a nastiňuje životní útrapy Alexandry, mě doslova zajímaly. Pořád jsem si říkal, kam autor dokáže až zajít. Jednak mě ty dialogy s Robertem neskutečně bavily a druhak jsem byl zvědavý, kam to její počínání vlastně až dojde. Jaký, že má vlastně smysl? V jedné kapitole mě to až donutilo si ke čtení pustit hudební podkres složený z pecek, o kterých je v tu chvíli v knize řeč. Rozuzlení je pak hodně jiné, než zbytek knihy, ale řekl bych, že v kontextu příběhu veskrze zajímavé. Martin Štefko je nejenom šikovný nakladatel, ale knihu po knize zjišťuji, že i zatraceně talentovaný spisovatel. Těším se na jeho další knihy...
Štítky knihy
thrillery sérioví vrazi psychologické thrillery vražedkyně lékařské thrillery české detektivky
Autorovy další knížky
| 2015 |  Nikdy se nepřestala usmívat |
| 2014 | Mrtví kráčí po zemi |
| 2020 | Mrtvé ženy |
| 2016 |  Agentura 1: První tým |
| 2022 | Farma zrůd |
Kniha Nikdy se nepřestala usmívat je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 194x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 16x |
| Knihotéce | 96x |
| Chystám se číst | 142x |
| Chci si koupit | 39x |