1. Domů
2. Autoři
3. Martin Štefko
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 10
• Bazar 2
• Životopis
• Citáty 2
• Diskuze 2

Nová kniha Martina Štefka

Fotograf

Sedmnáct let. Tak dlouho uniká vrah přezdívaný Fotograf. Žádné stopy, žádné chyby. A teď znovu udeřil – stejný rukopis, stejná brutalita. Detektiv Hank Giorg... detail knihy

Populární knihy

/ všech 10 knih

Nové komentáře u knih Martina Štefka

Nikdy se nepřestala usmívat

„Můj názor: Psychologický horor, který obsahuje nadpřirozené zlo. Od začátku až do konce mě příběh pohltil. Masová vražedkyně, ne sériová, ale už rovnou masová protože se přiznala k 168 vraždám, se dostala do ordinace psychiatra, který má posoudit její psychický stav. WOW. Odhalení bylo šokující. Líbilo se mi, jak byly kapitoly uspořádány, jedna byla popis vraždy a následující kapitola sezení v ordinaci a tak se to střídalo celou knihu. Bylo to super. Trošku mě mrzelo, že popis první vraždy byl docela brutální a tak jsem očekávala, že to bude celou knihu a nebo případ od případu bude brutálnější, ale bohužel to šlo s brutalitou spíš dolů až pak jeden případ uprostřed knihy, byl zase fuj. Takže bych řekla, že tato kniha je i pro čtenáře, se slabším žaludkem. Skvělá kniha Recenze: Kniha Nikdy se nepřestala usmívat od Martina Štefka je působivým psychologickým hororem, který se čte jedním dechem. Autor vytváří temnou a tísnivou atmosféru, která se postupně vrývá pod kůži. Příběh je precizně vystavěný, s důrazem na pocity, detaily a lidskou psychiku, aniž by sklouzl k přehnanému patosu nebo laciným strašidelným efektům. Znepokojení roste pomalu, nenápadně – a právě to dělá knihu tak silnou. Martin Štefko je český spisovatel, publicista a zakladatel nakladatelství Golden Dog, které se specializuje na horor, sci-fi a fantasy. Je známý svou láskou k temným žánrům a schopností vyprávět napínavé příběhy s originálními nápady. Kromě psaní se věnuje i propagaci českého hororu a podporuje začínající autory. Nikdy se nepřestala usmívat potvrzuje, že Martin Štefko patří mezi výrazné osobnosti české hororové scény. Jeho styl je zralý, čtivý a výborně pracuje s napětím. Knihu doporučuji všem, kdo mají rádi temné příběhy s hlubším přesahem.“... celý text
— zuzi.cte

---

Farma zrůd

„A je tu další nálož s detektivem Hankem Giorgiem. Farma zrůd začíná přesně tam, kde skončila předešla kniha Mrtvé ženy. K nedořešeným případům se přidává další, když je zavražděna milenka Larisy Kramer, Hankovy parťačky. Hank s Larisou brzy zjišťují, že nový případ je daleko osobnější a jeho kořeny sahají o pár let zpět do minulosti, kdy byl Hank u policie nováčkem. Zhruba v polovině knihy se tedy v ději vracíme o osm let zpátky, abychom byli zasvěceni do případu, na kterém Hank tehdy pracoval se svým prvním kolegou Raymondem Hammettem. Opět vás čekají brilantní vyšetřovací metody, které vás dovedou až do děsivých kobek Farmy zrůd. I když se díky skoku ve vyprávění o pár dní dopředu docela brzy dozvíme, jak jedna z hlavních postav dopadne, vůbec to ničemu nevadí, protože je ve vzduchu stále dost otazníků a kniha má tah na branku, je napínavá od začátku do konce a v šokujících zvratech a drsných popisech toho, čeho je lidská bytost schopna, za svou předchůdkyní nezůstává pozadu. Je syrová, nekompromisní a bezcitná stejně tak jako hlavní postava Hank, který je sice citově degradovaný, díky čemuž trpí absolutní absencí pocitu lítosti, ale na druhou stranu má zase silně vyvinuté dedukční schopnosti, kvůli čemuž je sakra dobrým poldou. Ostatně dovolte, aby o svém „handicapu“ ve stručnosti sám pohovořil: „Moje hlava se neustále ptá proč. Všechno analyzuje a ze všeho si vyvozuje nějaké konkrétní závěry. Některé jsou směšné, některé jsou pravděpodobné, ale primárně se zaměřuje na ty, které dávají smysl. Jsem schopný analyzovat cokoli a zjistit, jak to souvisí s něčím dalším. Vidím vazby tam, kde je ostatní nevidí. Jsem oproštěn od pocitů, které by mohly zastřít úsudek, a jsem v jakékoli situaci schopen jednat logicky a racionálně a stejně tak o jakékoli situaci uvažtovat.“ Některé věci z předchozí knihy se zde osvětlí a hezky se vzájemně propojí, stále však zůstává dost nezodpovězených otázek a já se moc těším na pokračování. Martinovi děkuji za úžasné čtení.“... celý text
— assa

---

Mrtvé ženy

„Mrtvé ženy jsem kvůli hromadám jiných knih dlouho opomíjel. Až nyní konečně nadešel ten správný čas. Dle ohlasů se dalo očekávat, že bude kniha dobrá. A byl jsem mile překvapen, jak moc dobrá ve skutečnosti je. Úvodní příběh Smrt v Kapverdách by krásně obstál i jako samostatná povídka a jelikož vynechávám anotace, po jeho přečtení jsem se domníval, že v rukou držím sbírku povídek, které mají společné téma – mrtvé ženy. Tak tomu ale není a všechny epizody dohromady tvoří ucelený příběh. Detektiv Hank Giorgio, který si s manželkou vyrazil na opožděnou svatební cestu na Kapverdy má vyvinutější dedukční schopnosti než ostatní v jeho oboru. To z něj dělá takového Sherlocka Holmese dnešní doby. Přidanou hodnotou je navíc jeho dvoumetrová kulturistická postava. Ale kde Bůh nadělil, jinde zase ubral. Hank je emocionálně labilní a když dojde na vraždu jednoho z jeho blízkých, nedělá mu problém na případu pracovat s potřebným odstupem a zaběhlým profesionálním přístupem. Smrt v Kapverdách má hned dva překvapující momenty a je to taková polívčička na zahřátí před hlavním chodem, který začíná kapitolou s názvem Skokanka. Ten se odehrává přibližně týden po prvním příběhu. Hank se svou kolegyní Larisou přijíždí na místo činu - k mrtvému tělu ženy, která podle všeho vyskočila z okna jedné z kanceláří budovy, kde se v plném proudu odehrává firemní večírek. Hank opět zapojuje své vynikající detektivní schopnosti, aby vytřel svým kolegům zrak a během večera celý případ vyřešil. To ale ještě nikdo netuší, že případ „skokanky“ je jen vrchol ledovce a že Hank se svými kolegy rýpnul do vosího hnízda. Jak vidno, někomu z vyšších míst je vyšetřování proti srsti a do celé věci se okamžitě zapojují federálové, kteří mají vše zamést pod koberec. Mimo Hankovi kolegyně Larisy, se také seznamujeme s forenzním technikem Stanleyem Chakirisem, který má vůči Hankovi značnou averzi. Další kapitoly s názvy Amatérské filmy a Torzo nám odhalí, proč tomu tak je a také jak důležitou roli hraje postava Stanleyho v celém příběhu. Aby toho nebylo málo, na Hankových bedrech leží tíha nevyřešeného případu sériového vraha, kterému se pro jeho praktiky začalo přezdívat „fotograf“. Pokud máte rádi temné krimi thrillery se sympaťákem v hlavní roli, kde se pořád něco děje à la Jeffery Deaver, určitě se vám Mrtvé ženy budou hodně líbit. Mně osobně svou strukturou a tím, jak jde autor více do hloubky postav a zaměřuje se i na jejich soukromý život, kniha připomíná díla mého oblíbence Eda Brubakera. Určitě se nenechte odradit tím, že je autor „tuzemák“, jelikož kvalita děl českých autorů raketově stoupá a díky zahraničním lokacím, ve kterých se román odehrává, nemáte nejmenší šanci poznat, že se jedná o dílo našince. Mrtvé ženy tak mohou s přehledem soupeřit s kdejakým americkým či skandinávským thrillerem a ani zdaleka z tohoto souboje nevyjdou s ostudou. Kdo už od Martina Štefka četl román Nikdy se nepřestala usmívat, potěší ho malý „štěk“ soudního psychiatra Roberta Jenkinse. A jelikož se mi po Hankovi Giorgiovi již zastesklo, hned se vrhnu na knihu Farma zrůd, která je letošní autorovou novinkou a na Mrtvé ženy plynule navazuje.“... celý text
— assa

---

---

Mrtvé ženy

„Nevhodné pro děti, protože kniha obsahuje mnoho násilných scén, vulgárních výrazů a sexu. Po knize Nikdy se nepřestala usmívat, kdy se zařadila mezi moji top knihu českého autora, jsem se velice těšila na Mrtvé ženy, už jen z důvodu, že se zde má objevit psycholog Robert Jenkins. Tentokrát však jako vedlejší postava. Bohužel jsem byla asi až moc zaujatá a tato kniha mě neoslovila tolik, jako ta předchozí. Kniha se skládá ze čtyř částí, kde v každé se řeší jiný případ, přesto spolu na sebe hezky navazují a jedno společné je spojuje. Mrtvé ženy. První část se jmenuje Smrt na Kapverdách. Detektiv Hank, který si chtěl užívat líbánky se svou novomanželkou, nemůže. Musí zde však řešit případ. Ale ne jen tak obyčejný. Už zde se hezky vykreslí jeho charakter a buď ho budete milovat a nebo nesnášet. Druhá část Skokanka hezky napovídá o čem to tak může být, ale nenechte se zmást. Nic není takové, jak to na první pohled vypadá. Zde se také seznamujeme s Hankovými kolegy a hlavně lesbickou parťačkou Larisou, která mi úplně moc nesedla. Je strašně vulgární. Třetí část jsou Amatérské filmy a poslední je Torzo. Celou dobu kniha postupně graduje a my odhalujeme, jak to vše do sebe zapadá. Závěr knihy byl svým způsobem zvláštní, kdy to nejvíc gradovalo. Bylo to zde popisováno ze tří pohledů, které se střídaly po jedné větě. Byl zde zaznamenáván sexuální akt Larisy s její milenkou, brutální vražda a Hank. Celou dobu jsem si říkala, že ten sexuální akt je tam nějak zbytečný, ale nakonec se ukáže, že to tam z nějakého důvodu patří. Na samotném konci se dozvíme zvláštní věc, kterou autor odkryje v jeho pokračování knihy Farma zrůd a jsem na to opravdu zvědavá. Děj knihy má tedy slušný spád. O morbidní vraždy nejste ochuzeni a komu nevadí příliš sprostých slov, je tato kniha pro vás ideálním čtením.“... celý text
— renulka16

---

Nikdy se nepřestala usmívat

„Není to obvyklé, ale některé příběhy zkrátka začínají od konce. Člověk si v duchu říká, co chce autor vlastně dál vyprávět, když už před očima málem vidí pomyslné závěrečné titulky. A to je právě případ příběhu o Alexandře, která se nikdy nepřestala usmívat. Ani na vlastní popravě. Vražedkyně, která má na kontě 168 mrtvých, si podle všeho ani nic jiného nezaslouží. Snad jen důkladné a odborné nahlédnutí do nitra psychopatky, které by mohlo člověku napovědět něco o myšlenkových pochodech podobných zrůd. A od toho je tu psychiatr Robert Jenkins. Když něco začíná koncem, nezbývá než se ohlédnout do minulosti. Umění vyprávět je dar. Někdo se při psaní lopotí a vycházejí mu z toho jen šroubované parády typu „babička jdavše z lesa, nesavše roští vše“ (zdravíme Vladimíra Menšíka) a někomu slova plynou tak jak mají naprosto přirozeně. Aniž by člověk musel vnímat JAK je to napsáno, může se v klidu soustředit na to, CO je na stránkách napsáno. Proto je mi u Martina Štefka úplně jedno, jestli napíše kriminálku, thriller, horor nebo třeba western. Už teď vím, že mi to bude chutnat. Osud nově vydaného románu „Nikdy se nepřestala usmívat“ se začal odvíjet v roce 2013, kdy jej Martin dokončil. O dva roky později jej vydal u vlastního, tehdy začínajícího nakladatelství Golden Dog a jelikož mu Alexandra nedala spát, vrátil se k ní a servíruje ji znovu. Nejde o obyčejnou reedici. Autor nové vydání využil k uhlazení drobných nedostatků původního vydání a pokud jste se ke knize dosud nedostali, sáhněte určitě po téhle nové podobě. Za pohnutým osudem Alexandry se ohlížíme ve dvou rovinách. V jedné jsme svědky sezení se zmíněným psychiatrem Jenkinsem (toho jste možná už zaregistrovali v knize „Mrtvé ženy“) a v té druhé vidíme očima odsouzené samotné zločiny. Ty ostatně tvoří hororovou složku thrilleru, protože si neberou servítky a jsou natolik násilné a krvavé, že pro některé čtenáře mohou být poněkud tvrdým oříškem. Každý, kdo sleduje naši hororovou rubriku, si za ně však nejspíš krví připíše plusové body. Je ale třeba říct, že autor násilnými scénami nezkouší zakrýt neschopnost vymyslet něco onačejšího. Naopak. Takové intermezzo „Na zdraví!“ je neskutečně zábavné prolínáním blížícího se domácího dramatu s proklamacemi speakera rockového rádia, který v průběhu děje uvádí typicky tragickým způsobem oblíbené rockové pecky, které tak ději rovnou tvoří soundtrack. „Návštěva u příbuzných“ je pro změnu neskutečně vtipnou sondou do duší agresivních řidičů a nejednou jsem se musel usmát nad tím, na kolik kamarádů a známých jsem si při jednotlivých hláškách vzpomněl. Aby toho nebylo málo, sezení Alexandry a Jenkinse nám postupně odhaluje nitro lidské bytosti, v níž široká veřejnost vidí pouhé monstrum a nečekané vyvrcholení příběhu čtenáře dojme, i když se zdánlivě uzavřel už na prvních stránkách knihy. Pokud máte rádi třeba „Zelenou míli“, potom rozhodně dejte vzpomínkám na Alexandru šanci. Dostanete totiž něco, co tuzemští autoři neservírují každý den. Je to vtipné, je to napínavé, je to brutální, ale i dojemné. Co si přát víc?“... celý text
— Demimortuus