Rawen616 komentáře u knih

(SPOILER) SPOILER: CELÉ JE TO VÝMYSL! Tak, teď jsem asi spoustě fanoušků této knihy rozkopl bábovičky ale je to bohužel tak. Aby bylo jasno, vážím si pana Mareše a jeho přírodovědných znalostí a obecně kryptozoologii fandím, protože je to taková roztomile divoká a dobrodružná "věda". Problém je, když se někdo rozhodne kryptozoologii a cestopis spojit s mystifikací. Ještě tak před 20-30 lety bych tuhle knihu panu Marešovi "sežral" i s navijákem, protože nebylo tolik možností si ověřovat fakta a místy je to napsané opravdu uvěřitelně. Zvlášť, když autor popisuje reálná zvířata, přírodu a život zlatokopů, dobrodruhů a celkově atmosféru pralesů i měst Jižní Ameriky.
Ale dnes, kdy není problém přes sociální sítě napsat komukoliv kdo žije ve Venezuele nebo Brazílii a poptat se ho na detaily z knihy, už to zkrátka nefunguje. Snadno si totiž ověříte, že o nějaké hoře Kurupira a tajemných tvorech nemají tamní lidé ani ponětí.
Kurupiru znají Brazilci jen jako škodolibého skřítka z pralesa, který má podobné vlastnosti jako bludička, čert či hejkal z našeho folklóru.
Je to ale chytře namícháno se jmény několika existujících cestovatelů a expertů. Samotná hora Kurupira ze světových map nezmizela, protože tam nikdy nebyla. Respektive Mareš její polohu tají ale přesto v knize zmíní, že byla přejmenována na Cerro Delgado Chalbaud. A tu na mapách v pohodě najdete, dokonce i v knize zmíněný (dnes nejspíš zaniklý) tábor Porto da Maloca. A celkem nepřekvapivě zjistíte, že se tam běžně pohybují lidé a turisti. Navíc dnes, díky dronům, máme i plno krásných záběrů na vodopády a vrcholky těchto hor. Na důvěryhodnosti ani nepřidává to, že je to celé psané spíš jako jakési pokračování/fanfikce na Doylův Ztracený svět. K němuž se navíc autor často odvolává, že jde o knihu zachycující skutečnost, jen lehce literárně Doylem upravenou a kterou mu zprostředkoval slavný cestovatel Percy Fawcett, což byla docela zajímavá osoba. No, tak určitě.

Kniha obsahuje tři části psané v různých dobách. Ta první zachycuje to, co popisuji výše. Marešovu expedici do brazilského pralesa z roku 1978 míchající v sobě zajímavé poznatky o tamní přírodě s mystifikačními částmi, kde autor popisuje setkání s tajemnými jevy, slyšení divných zvuků, strašidelné pocity a marný pokus najít cestu na vrchol neexistující Kurupiry. Je docela škoda, že to není psané jako dobrodružný román, kde by se všechny ty blbosti a smyšlenky daly bez problému odpustit.

Větší bizár je druhá část, která představuje přepis deníku dobrodruha Rega, jenž tento deník autorovi poskytl. Reg/Mareš tu popisuje tvrdý život zlatokopa a drsné podmínky v zlatokopeckých táborech, kde jsem měl pocit, že by Mareš, tedy pardon Reg, hrozně rád psal spíše porno. Těch pasáží kde se objevují ženy které jsou znásilňovány a nebo jde o femme fatale které Regovi okamžitě padají k nohám a dlouhé stránky se s ním (prakticky pět minut po seznámí) milují, je na knihu, která má být o dobrodružném hledání dinosaurů a podivností na tajemné hoře poněkud moc. Jedna z nich je bývalá policistka a slavná spisovatelka, která navíc nespí jen s Regem ale se všemi v jeho partě, což je několikrát barvitě líčeno. Navíc napsala doma ve Francii slavnou sérii knih, která je v knize zmíněna a hádejte co? Google to kupodivu nezná:-) Druhá je čínská mafiánka ovládající kung-fu, pak rusko-švédská zpěvačka...no a pak je tam na konci i trocha té mystiky. Reg jednou pozoruje tvora připomínajícího pterodaktyla a pak zkoumá jeskyně pod Kurupirou, kde uvidí zelenou svítící mlhu. To je vše. Opět, být to psáno jako normální dobrodružný román, tak je to solidní béčková zábava ve stylu pulpových románů z 20.let min. století. Jako deník snažící se nás přesvědčit, že se to stalo je to opravdu poněkud bizarní.

Ale ten největší bizár je třetí část, kde se už reálně uvažuje o existenci množství malých i obřích dinosaurů. A to kousek od místa, kde dopadl meteorit, díky kterému ostatní dinosauři vyhynuli a to na uzavřené ploše stolové hory circa o velikosti Prahy. Co tam celou dobu žrali a jak se jim povedlo se za 65 milionů let nepožrat mezi s sebou nebo zcela nezdegenerovat díky příbuzenskému křížení už se neřeší. Ale to není všechno. Kniha následně zmiňuje jak celou oblast uzavřela zlověstná americká vláda a armáda a spekuluje se o těžbě vzácných kovů pod Kurupirou a stavbě vojenských základen spojených s UFO a bránách do jiných dimenzí. Tady už jede Mareš "full retard" mód a jedna konspirace stíhá druhou. Zfalšované satelitní mapy na (tehdejším) internetu. Zatajování léků na rakovinu, ještěří bytosti z hlubin Země...Pokud bych byl ochoten věřit první části a s trochu přimhouřenýma očima i druhé, tak tady kniha ztratila veškerou, už tak dost chabou, důvěru.

Ne. Kurupira opravdu není dobrá kniha i přesto, že ze začátku se mi líbila. Je to fantasmagorie s pár hezkými pasážemi o přírodě, jinak velmi schopného a chytrého člověka, který ale zcela podlehl kouzlu dobrodružné a fantastické literatury z počátku 20. století a úplně mu uniklo, že existuje i nějaký pokrok a změny ve světě. Vlastně si to asi trochu uvědomoval a proto je v knize i ta třetí nejnovější část, kde jakékoliv dotazy na Kurupiru zazdil velice naivně jednoduchým poznatkem "americké tajné elity to tam uzavřeli z nějakých záhadných důvodů a všechno smazali z internetu, takže ty dinosaury, duchy, paralelní světy atd. už nemá nikdo šanci vypátrat a musíte teda věřit tomu, co jsem napsal." Elity sice mažou Kurupiru z internetu(jediná cizojazyčná zmínka o této hoře je "překvapivě" na kryptozoologických stránkách Marešova přítele - dr. Karla Shukera, který taky sdílí kdejakou ptákovinu), upravují satelitní snímky ale zabránit tomu, abych si Kurupiru koupil v českým antiku a všechno to odhalil, už nedokázali. :-)
Lituju času, který jsem téhle obří bichli věnoval. Měl jsem si přečíst raději něco čistě jen o přírodě amazonského pralesa bez té omáčky okolo. Nejsem zarytý skeptik, miluju záhady a jejich luštění. Ale chce to zachovat chladnou hlavu!

05.04.2024

Fadlánův cestopis je legendární hlavně díky té nejčastěji citované pasáži o vikinzích. A nyní konečně vychází kompletní(respektive to, co se dochovalo) v českém překladu. Je nutné asi varovat, že je to velmi krátké čtení a tvoří jen asi třetinu už tak dost tenké knížky. Zbytek je samozřejmě rozbor a historie tohoto cestopisu. Ovšem popis cesty je dost zajímavý. Zvyky různých turkických národů. Kulturní šok který zažívají muslimští cestovatelé tváří v tvář různým "barbarským" obyčejům.(nutno si uvědomit, že být muslimem, či spíše Arabem v této době znamenalo být civilizovaným člověkem) Dále jedna velmi zajímavá zmínka o obrovi a pak velmi sugestivní popis polární záře. Je opravdu škoda, že se nedochovalo více. Nedozvíme se tak jak cesta pokračovala ani jak se karavana vrátila. Což poté inspirovalo Micheala Crichtona aby cestopis dopsal a domyslel ve svém románu Pojídači mrtvých.

2 16.02.2024

Z dnešního pohledu samozřejmě už méně atraktivní, natož strašidelné ale jinak naprosto zásadní nadčasové dílo, které ovlivnilo nejen literaturu a ovlivňuje dodnes. Klasický příběh o člověku, kterému se jeho vynález vymkne z rukou. Zajímavé je to ale zejména "prohozením" rolí, kdy hlavní tragickou postavou která vzbuzuje lítost, i přes hrozně věci které dělá, je právě ono stvořené monstrum a nikoliv jeho tvůrce. Právě při jejich střetnutích a rozhovorech se kniha stává spíše psychologickou a filozofující a řeší se zneužití vědy, přijetí zodpovědnosti za své činy ale také nenávist lidí ke všemu cizímu a neznámému atd. Když uvážíme, že jde o knihu z roku 1818 a napsala ji devatenáctiletá holčina, tak to teda všechny klobouky dolů.

7 12.12.2023

Takový deníček ze života obyčejného slušného člověka, který se vyznačoval tím, že je extrémně pracovitý, zvyklý bez připomínek poslouchat a plnit příkazy a jde mu hlavně o skvěle odvedenou práci bez ohledu na to, jaká práce to je. Za běžných okolností je to mix vlastností skvělého pracovníka. Bohužel, v době holocaustu je to také ideální mix vlastností pro šíleného masového vraha...

Zajímavý vhled do života Němců před, během a po první světové válce. Poté následuje "hrdinův" vstup do nacistické strany a začne jeho pomalý vzestup na žebříčku funkcí a také zrůdnosti celého řežimu. U popisů plynování, pálení a dalších způsobů likvidace židovských žen a dětí jsem se jen utvrdil v tom, že jediný dobrý nácek je mrtvý nácek.

14 25.11.2023

Předem říkám, že nemám moderní detektivky severského typu rád. Ale stejně čas od času neodolám a zkusím jestli se v mém vztahu k nim něco změnilo. Zkusil jsem vychvalovaného Sněhuláka a ne, nezměnilo. Ona to není špatná kniha a v rámci žánru je asi velmi dobrá, ale velkou nevýhodou pro mě je, že mám velmi načteno ze skutečných kriminálních případů a zkrátka se nedokážu přenést přes tu neuvěřitelnou překombinovanost a nerealističnost tohoto typu literatury. Detektiv nemůže být nikdo "normální"(byť Harry je postava sympatická) ale musí být nějak rozervaný. Mít depky, alkoholik, rozvod, fobii, trauma z minulosti atd. Vrah nemůže být jen úchylný primitiv vraždící kvůli prospěchu, sex.uspokojení či pro naplnění sadistické touhy, jako vrazi většinou bývají. Ne, musí to být pologeniální nenápadný šílenec nějak propojený s hlavní postavou či někým kdo je jí blízký a který osnuje superkomplikovaný plán pomsty či jakési zvrhlé seberealizace a vždy je o krok napřed před vyšetřovateli. A samozřejmě proto nemůže lidi jen tak zabíjet, podříznout či zastřelit - musí je ideálně rozřezat, stáhnout z kůže, obrátit naruby a vyskládat do tvaru nějakého okultního symbolu atd. Na konci samozřejmě nesmí chybět nejlépe osobní "duel" mezi géniem zločinu a detektivem, kdy ostatní policejní jednotky dorazí až když je po všem. Já vím, že realita je pro mnoho lidí nudná a tohle jsou prostě už zajetá pravidla žánru. Ale stejně, připadá mi, že všechny moderní detektivky jedou podle této šablony. Stačilo a zkusim to zase za půl roku s jinou detektivkou. Schválně, jestli se něco změní.

6 27.10.2023

Velmi čtivé shrnutí celé historie programu Apollo napsané s typickým nadšením a srdíčkem Tomáše Přibyla, který kosmonautiku doslova "žere" a mluví o ní tak, že ji začnete žrát taky (kdo si poslechl nějakou jeho přednášku na youtube, tak ví:-) ). Kniha je navíc doslova napěchovaná dobovými fotografiemi a celkově je to velmi krásný artefakt, který si zaslouží vystavit v knihovně. Pro milovníky vesmíru naprostá povinnost, kterou díky srozumitelnému textu, který se věnuje jen tomu důležitému, ocení i mladší čtenáři.

1 19.10.2023

Já prostě nejsem na fantasy ten správný typ. Přečetl jsem spousty fantasáren ale vyloženě mě bavil zatím jen Zaklínač a Pratchett a to nejspíš jen z toho důvodu, že oba celý fantasy žánr tak trochu podkopávají. Keltiku jsme začal číst ze zvědavosti, jestli se něco změnilo a ne, nezměnilo. Musím říct, že takhle neuvěřitelně nezajímavou a nezábavnou knihu, kde mi bylo úplně jedno jak kdo dopadne už jsem dlouho nečetl. A přišlo mi to navíc i docela kostrbatě napsané a občas jsem se musel vracet abych se vůbec zorientoval kde kdo je a co se stalo. Podivné spojení nesympatické postavy Merlina s řeckou mytologií v podobě neméně nesympatické postavy Jásona, kterého i s jeho lodí najde v Pohjole, tedy dnešním Estonsku už raději ponechám stranou.

A ještě si neodpustím jedno historické rýpnutí - Thermopyly a místo bitvy u Thermopyl opravdu není nějaký úzký průsmyk mezi dvěma skalami. Bylo to místo na relativně úzké pláži z jedné strany chráněné mořem a z druhé strmou horou. Bohužel mýtus o boji v nějaké soutěsce široké sotva pár metrů se očividně nevyhýbá ani spisovatelům, kteří se jinak snaží zasadit svou knihu do realistického prostředí:-(

16.10.2023

Myslím, že na světě je jen málo knih které by poskytovaly tak neuvěřitelně tvrdý střet představ s realitou, jako je Satanská bible. Už jen když se řekne ten název, člověk si představí v kůži(nejlépe lidské) vázaný, tlustý grimoár plný oplzlostí a popisů krvavých rituálů. A pak berete do ruky tenkou brožurku malého formátu, začnete číst a...a nic. Satanská bible je vcelku neškodný manifest vymezující se proti některým konzervativním názorům, trochu dětinsky kope do křesťanství a rádoby morálky a zazní v ní i několik motivačních a psychologických postřehů, které dnes můžete znát z řady jiných knih o osobním rozvoji. To celé, co kniha hlásá je vlastně filosofie "vědomého sobectví" očividně vycházející z Nietzscheho a klidně by se bez toho ďábla i obešla. Napsané je to vcelku šikovně, že se s tím v mnoha ohledech vlastně ani nedá nesouhlasit. Ale revoluční knihu zla, kterou když si budete číst v tramvaji, tak se lidé budou křižovat a odsedávat si, v tom opravdu nehledejte(na to existují daleko zrůdnější knihy - třeba Taryho svět nebo O čem sním když náhodou spím apod.)

6 27.08.2023

Vtipně napsaný průběh roku z pohledu vášnivého zahrádkáře. Z knihy se toho o pěstování zase tak moc nedozvíte, ale rozhodně se v tom pozná každý, kdo má zahradu a snaží se aby nějak vypadala. Byť teda typický zahradník jakého popisuje tato kniha je spíše pološíleným fanatikem toužícím zaplnit veškerý volný prostor rostlinami, hnojivem, skalkami atd. :-)

5 31.07.2023

Hodně slabý a těžkopádný dystopický román. Těch pár dobrých nadčasových myšlenek o využití a hlavně zneužití séra pravdy státem už to moc nevytrhne. Ano, když si z románu vyzobu jen to, co chci, snadno jej mohu naroubovat na současnost. Úplně stejně jako na dobu komunismu, fašismu, obrozenectví, dobu rakousko-uherské monarchie či kteroukoliv jinou dobu v dějinách, protože vždy je někdo, kdo touží po moci. Dystopické romány jako Kallocain nejsou vizionářské. Jen varují před tím, co tady bylo a bude vždy. Bohužel, jiné známé dystopické romány, to dělají stejně dobře i lépe a jsou daleko čtivěji napsané.

1 31.07.2023

Tři hvězdy, ale jen ze slušnosti a proto, že mám Čapka jinak rád. Krakatit je často popisován jako prorocký román, kde je předpovězena hrozba atomových zbraní a má to být nějaké varující nadčasové dílo. No tak to ani náhodou přátelé. I když to na začátku ještě vypadá jako solidní špionážní thriller. Onen Krakatit a otázky jeho zneužití tam sice zazní ale jsou až na druhé, ne li na třetí koleji za tím o čem Krakatit opravdu je - o halucinujícím magorovi který prožívá několik milostných románků. Nejdříve platonický s mladou vesnickou dívkou, poté extrémně toxický s pyšnou princeznou(ano, opravdu a ten zabírá navíc většinu knihy) a nakonec se ještě objeví lehčí děva a její zkažení anarchističtí přátelé, přičemž sám neustále hledá dívku u níž ani nezná jméno a která by měla být onou vytouženou láskou(což mu ale nebrání poletovat za jinými). Tady si asi Čapek půjčil nějaké Jungovské archetypy, protože dívky hlavního hrdiny jim docela dobře odpovídají(nevinná panna, hrdá vládkyně, děvka + nedosažitelná bohyně). Celý román je daleko více Kafkovský a Meyrinkovský, plný dosti podivných zvratů, snových scén a nepříliš pochopitelného jednání postav(Prokop i princezna jsou zralí do blázince). Líbil se mi ten závěr se "staříkem". Žádná velká bomba ale Krakatit bohužel není.

11 22.06.2023

Většina knihy, nebo spíše tedy scénáře divadelní hry, je taková zmatečná a vlastně celkem o ničem. Teprve závěrečná část, kde se postavy rozfilozofují o smyslu života, kdo by měl mít právo na jisté výhody(nebudu spoilerovat jaké :-)) atd. je opravdu zajímavá a Čapek je opět skvěle výstižný a nadčasový. Je velká škoda, že takto zajímavé není celé dílko ale člověk se k tomu pěknému závěru musí prokousat taškařicí o dědictví.

1 21.05.2023

Podobně jako Válka s mloky je i Továrna na Absolutno spíš takovým souborem krátkých článků, reportáží a občas rozhovorů mezi několika postavami. Důležitá je spíše myšlenka a vize budoucnosti. Na počátku je skvělý vynález který krom výroby obrovského množství energie prakticky zdarma uvolňuje také "boží" tvořivou sílu a dává člověku nadpřirozené schopnosti či znásobuje lidskou spiritualitu a na konci je samozřejmě ultimátní světová válka o to, čí "Bůh" je lepší. To celé napsáno krásně sarkastickým stylem. Zkuste si v některých kapitolách nahradit slovo karburátor, jak se onen boží motor nazývá, za slova umělá inteligence či fúzní reaktor a pak si uvědomíte jak ďábelsky vizionářský Karel Čapek v mnoha ohledech je.

8 19.05.2023

Čte se to dobře. Glukhovskému to postapo sedí a ruské prostředí se k tomu hodí(protože většinou nemá k postapu daleko). Navíc příběh se celkem táhne a hraje spíš na atmosféru stanoviště a tajemnost světa, což dokáže udržet pozornost a napětí díky vršení záhad. Jen na konci, který je poměrně akční, zůstává stále dost otázek. Jsem zvědavý na druhý díl. Zatím je to takový lepší průměr. Metro 2033 zatím stále vede.

5 08.05.2023

Obří historický význam tomu asi upřít nelze. Dílo, které dalo světu slovo robot a celkově myšlenku přehnané robotizace, vzpoury robotů proti lidem atd. Což je poněkud paradox, protože Čapkovi roboti nejsou klasicky mechaničtí ale jsou čistě biologičtí a vlastně jde spíš o "bladerunnerovské" replikanty. Tedy syntetické lidi na zakázku s omezenou životností. Každopádně, RUR je především divadelní hra poplatná době vzniku a je tak i psána - jako scénář a ne jako román. I přes ohromnou nadčasovost řady nápadů a myšlenek to je tedy jen takové komorní krátké dílko s pár postavami a velmi omezeným počtem prostředí. O velkých událostech se dozvídáme jen od postav které je zmiňují nebo vidí z okna mimo scénu atd. Vizionářské to je v mnoha ohledech neuvěřitelně ale žádný velký zázrak nečekejte.

1 04.05.2023

Pekelně obsáhlá kniha, která vás opravdu provede kompletní historií samurajů od jejich vzniku až po jejich dnešní kulturní a značně nepřesný odkaz. Je pravda, že při popisu obrovského množství znesvářených postav, vojevůdců, rodů a provincií se asi budete trochu ztrácet(nemluvě o tom, že řada slavných postav z historie používala několik jmen i přezdívek). Jakmile ale kniha opustí popisy bojů které utvářely velkou část japonské historii a zabrousí do duchovního, vojenského i běžného života samurajů, tak jde asi o nejlepší faktografické dílo jaké u nás můžete sehnat a člověk z něj získá velmi realistický a objektivní pohled nejen na kastu samurajů ale i na japonskou historii jako takovou. Klobouk dolů.

3 07.04.2023

Výborná záležitost. Hlavně skvěle vymyšlený národ, společnost a "technologie" inteligentních dinosaurů. Kniha nenudí a nenáročný příběh o lidském "domácím mazlíčkovi" v dinosauřím světě, který si ale uvědomí, že je na té "špatné" straně, uteče a začne svým bývalým trýznitelům dělat vrásky na šupinách, skvěle odsýpá. Když k tomu připočtu působivé popisy ještěřího světa, tak se divím, že tuhle knihu ještě nikdo nezfilmoval, protože je to takový drsnější Avatar.

Velice potěšil i slovníček, historie a dokonce ilustrace některých bizarních tvorů na konci knihy. Kdo by nechtěl obytného Ichtyosaura nebo smrtící ale roztomilou živou pušku kterou musíte krmit...

6 19.03.2023

Primárně jde o knihu pro malé děti. Obsahuje děj všech tří původních filmů, ale zestručněný a zjemněný tak aby to bylo stravitelné pro děti cca do deseti let. Proč tedy tak vysoké hodnocení pro knihu, která je prakticky jen reklamou na Star wars pro malé děti? Protože někoho napadlo tuhle knihu vydat s hromadou ilustrací od dvorního ilustrátora a concept artisty světa Star wars Ralpha Mcquarrieho! Za naprosto směšnou cenu tak můžete mít doma malý artbook s výběrem jeho prací v poměrně příjemném širokém formátu, který jeho obrazům svědčí a ten dětinský text můžete zcela ignorovat:-)

07.02.2023

Velmi dobrá přehledovka o době před a po atentátu na Heydricha. Pročetl jsem si ji hned poté, co jsem zdolal knihu "Jan Kubiš-nezastaví mě ani to nejhorší", se kterou se to velmi dobře doplňuje. O hvězdičku dolu dávám zejména proto, že mi místy kniha připadala malinko nepřehledná a vůbec by mi nevadilo, kdyby textová a obrazová část s popisky byly oddělené. Ale to je spíš taková kosmetická vada, navíc ovlivněná osobním vkusem:-) Pro ty, co se chtějí o této době a události dozvědět vše podstatné, tak to se v knize opravdu dozví.

11.01.2023

Tohle není ani tak klasický životopis jako spíše prohlídka příručního muzea o životě Jana Kubiše s výkladem a ohromným množství fotek a artefaktů. A díky tomu to krásně rychle ubíhá a člověk se dozví všechno důležité a potřebné a projde si celým životem Jana Kubiše od jeho dětství na vesnici, přes útěk z Československa, boje ve Francii, odchod do Anglie, výcvik u speciálních sil a následné vysazení v Protektorátu a jeho slavný čin a jeho dobré i smutné následky. Kniha je sice psána v obdivném(zaslouženě!) tónu k osobě Jana Kubiše a jeho spolubojovníkům z výsadků Antrhropoid, Silver A & B, Zinc a dalším. Ale autor nešetří obdivem i k jejich civilním spolupracovníkům a rodinám které se rozhodli celé akci pomáhat. O to smutnější je pak čtení jak všichni dopadli. Musí se ale nechat, že na člověka (a zvláště Čecha či Čechoslováka) přeci jen přejde ten pocit obdivu a hrdosti nad tím, jak neskutečně odvážní dokázali někteří lidé být a jak se i v okamžiku smrti dovedli dívat zlu zpříma do očí. Asi je z mého komentáře jasné, že i já patřím k těm, kteří chovají všechny osoby v této knize zmíněné v hluboké úctě. Nejhorší je, že jejich osud nezpečetila ani tak monstra nacismu jako stará dobrá zrada a kolaborace z vlastních řad. Byl bych moc rád aby si každý, kdo se cítí být alespoň trochu vlastencem(a nemyslím teď vlajkami - někdy i českými - olepené tupé pořvávače z Václaváku, co jednou rukou drží pivo a druhou obrázek Putina) tuto knihu přečetl. Potřebujeme v naší zemi více Kubišů a Gabčíků a méně Čurdů a Moravců...

3 04.01.2023