Archie
komentáře u knih
Drákula Nesmrtelný
Dacre Stoker
Úvodní kapitoly jsou vlastně docela dobré, každou další stránkou se ale ze čtení stává nepříliš vzrušivý šestákový román, který nelze brát seriózně a bohužel, ani dostatečně brakově.
Vyvrhel
Anthony Ryan
Zhruba po třetině mě kniha začala bavit a říkal jsem si, že by mohlo být u Ryana zase dobře (což se mi stalo pouze u první Písně krve). Nicméně, u poslední třetiny jsem zájem zase ztratil. Přišlo mi, že se děj tak nějak upachtěně přesouvá z místa na místo a chybí tomu nějaké to fantasy koření a emoce. Alwyn Písař si nevedl špatně, ale s u Ryana mi chybí nějaký háček, který by zasekl a nepustil.
Cyklus vlkodlaka
Stephen King
Atmosfericka, jinak ale fadni vlkodlaci povidka. V ramci povidkoveho souboru by to mohlo byt ve zkracene verzi prijemne, jako samostatna kniha je to spis takova naladova jednohubka, ktera nezanecha hlubsi dojem.
Sukuby
Edward Lee
Tramvaj mi prisla ve vsech ohledech lepsi - udernejsi, originalnejsi, erotictejsi. Tohle bylo vcelku predvidatelne a zdaleka nehralo tak povedene na onu "prvni signalni". Vlastne vcelku obycejna zanrova vec.
Poštovní úřad
Charles Bukowski
Meh. Občas vtipné takovým tím stylem ala "jo tohle znám", sprosté, absurdní. Jinak mě to ale vůbec nebavilo číst. Alkoholikův roztržitý deník. Bukowski půjde asi mimo mě.
Záře dávno pohaslá
Guy Gavriel Kay
Naprosto oceňuji autorovo řemeslo, ale nějak si s Kayem nedokáži úplně sednout. Je to rozvleklé, plné fiktivních (ale autenticky složitých jmen) postav, složitých dialogů (co do orientace), různých odboček a filosofování. Opět mě to nebavilo natolik, jako jiné žánrovější historické fikce, ani neoslovilo jako hlubší knihy. Někomu to může sednout, ale já se u Kaye do čtení spíše nutím, ač jsou jeho knihy unikátní.
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Úvod mě chytnul ale do nějaké cca poloviny, jsem si říkal, že už tak nějak tuším kam to celé povede. A taky že jo, jenže je to celé pěkně vymyšlené, tak nějak hřejivě lidské, trpce pozitivní a dojemně vtipné, že mi to vlastně celé strašně rychle uteklo.
Železný kráľ
Maurice Druon
Francouzská Hra o trůny (Martin se zde u dvorních intrik přiznaně inspiroval). Není to nějaká megalomanská historická freska, ale Druon umí velmi vděčně vykreslit charaktery a dostat je to zábavných, vyhrocených situací s citem pro drama okamžiku. Závěr tak trochu vyšumí do prázdna, nicméně i život krále může vyvrcholit tak nějak.. nijak. V tom je nakonec možná pointa každé "hry o trůny".
Hra o trůny 1
George R. R. Martin
Geniální dílo. Propracovaná mytologie, atmosféra, sever, jih, rody, erby, špetka magie a dokonale vykreslené charaktery vláčené bahnem. Postavy se vyvíjejí, jsou lidské, kruté, chybující, vypočítavé, naivní, ani černé, ani bílé. Monumentální, vtipné, epické, dospělé, skvěle odvyprávěné dílo. Zbývá jen povzdech - škoda, že takových není mnohem víc.
Sadistova bible
Nicole Cushing
Měl sem chuť na nějakou úchylárnu, ale tohle působilo jako by se deprimovaná padesátnice vtělila do edgy teenagera při pokusu o jakési existenciální biblické emo sado-maso porno. Bůh jako zrůda parazitující na lidské degeneraci je vlastně vtipný (a kdoví, třeba pravdivější než běžné indoktrinace) koncept, erotika (spíš porno) je sama o sobě správně "nestoudná", ale celý ten fantasmagorický cirkus kolem, mě postupně začínal strašně nudit.
Jak svět doopravdy funguje
Václav Smil
Neidealistický popis fungování (a vybudování) současného světa, spousta tvrdých dat bez technooptimistického rauše. Vhodné pro každého, kdo by si myslel, že se super-složité problémy dají řešit jednoduše nebo skrze progresivní agitku. Ropa, beton, hnojivo.
Moudrost davů
Joe Abercrombie
Po cca 9 (8? 10?) knihach ze sveta Prvniho zakonu mam pocit, ze se Joe preci jen (a neni se cemu divit) mirne opakuje a tak nejak clovek tusi, kam to zhruba smeruje. Ale abych zbytecne nebrblal - porad je to ten Joe, ktereho stavim spolecne s nekolika malo autory na piedestal soucasneho fantasy. Latka je porad vysoko, postavy/dialogy stale genialne zabavne - byt tentokrat ne tak ikonicke jako v puvodní sérii. Pokracovani prosim. PROSIM! Clovek se uz proste ve spolecnosti Třesavce, Bayaze či Caldera, cítí jako mezi "svými". Od Crinny až po Bílou pěnu.
Jako sama smrt
Jakub Hoza
Ale jo, tohle me vcelku bavilo. Bohuzel jsem cteni musel hodne kouskovat, coz uskodilo zazitku. Jednoduche provedeni - parta dezolátů na uteku, v patach jeste horsi parta uchylů, trocha Lovecrafta, spousta nasili (i sexualniho) a zabavne vystavene, postavicky. Posledni stranka tomu dala štempl.
Samarkand
Miroslav Žamboch
Eh. Nalakal me titulek "Ze světa Drsného spasitele", který me v ramci zanru bavil nasobne vic. Zajimavejsi hlavni hrdina, dekadentni (az za hranou) erotika, kralovna upiru, vice post-apo elementu. Zkratka nejen akce, ale spousta podpultoveho koreni. Samarkand naopak stoji pouze na prehnane akci s nezajimavym hrdinou (ktery se da charakterizovat asi jen tim, ze je veteran a rad by klid). To nejhorsi co jsem od Zambocha cetl. Presto bych byl rad, kdyby k rozsirovani sveta (ale jinak) dochazelo i v budoucnu.
Tyll
Daniel Kehlmann
Cernohumorny, jizlivy, kruty, magicky pribeh prostych i "velkych" lidi v silenych casech. Kehlmann pise s neuveritelnou lehkosti o neuveritelne tezke dobe, vystavuje groteskni zrcadlo jak lidem nizkym i dobobym velikanum, tak absurdite doby/spolecnosti samotne.
Dlouho jsem nemel tak povznasejici ctenarsky zazitek, byt mi prislo, ze zhruba ve 3/4 ztratilo vypraveni (na okamzik) prehlednost. Genialni dialogy, doba pover a skutecne tmy (vzpomnel jsem si na Narrenturm a tanec muchomůrek), valka, tmarstvi, absurdita absurdit - opravdova vez blaznu.
"Tak je to ve světe zařízené. Žije několik skutečných lidí a pak jsou ti ostatní: armáda postav v pozadí, národ mravenců, hemžících se po zemi. Narodí se a umřou, jsou jako skvrny třepotavého života, ze kterých se skládá hejno ptáků - zmizí-li jeden, skoro se to nepozná. Lidí, na nichž záleží, je málo."
Život válečníka
Tomáš Němec
Fantasy nastaveni/lore bylo zabavne. Vypraveni mi ale prislo takove skakave, casto neprehledne, roztekane. Nemohl jsem se zacist a osud postav mi byl vcelku ukradeny(cemuz nepomohla prave ona vypravecska roztekanost a povidkova forma). Mozna mi to (vzhledem k jinak velmi pozitivnimu hodnoceni zde ci v Pevnosti), proste jen tentokrat nesedlo.
Ďábel
Donald Ray Pollock
Bizarni postavy, vidlaci, jizanska gotika. Bylo by to asi o nicem, kdyby ony zvracene postavicky nemely sve zvracene motivace a cele to nebylo ve sve syrovosti neprijemne pritazlive. Mozna prave nizsi pocet stran a absence nejake romanopisecke pribehove omacky, cini knihu pocitove nalehavou a nekompromisni.
Magořina
Carlton Mellick III
Bizarni, silene, nudne. Ma to sve ujete vtipne/spravne odporne momenty, ale cetl jsem mnohem zabavnejsi bizary. Erotika nema jiskru, akce je nudna az to boli a atmosfera i pribeh nepusobi natolik zanrove presvedcive, abych si (klise) vypraveni uzival.
Achája
Andrzej Ziemiański
Po delší době fantasy, u kterého jsem se vůbec nemusel nutit dočtení. Ziemianski není žádný Tolkien, jeho svět nemá maniakálně propracovanou lore a jazykově i stylem se jedná o mnohem uvolněnější literaturu. Autor ale exceluje ve schopnosti tzv. "ponořit postavy do čtenářsky vděčných sraček". Situace, ve kterých hrdinové vystupují jsou zkrátka sami o sobě zábavné, což v kombinaci s dialogy, humorem, cynismem a přesahy do filosofie, činí knihu návykovou. Z knihy mám navíc pocit, jakéhosi (pro žánr) netypického popírání klišé, jak ve vyprávění příběhu, tak v reakcích jednotlivých postav.
Elementární částice
Michel Houellebecq
V Platforme mi Houellebecq sedl, bavil i filosofoval zaroven. Tady me zacina jeho postoj k zivotu (nebo alespon jeho postav) iritovat. Dalsi podivny ztrokostanci ve strednim veku, kteri jsou zoufali ve vsech oblastech zivota, nachazejici utechu (pouze) ve vytahovani penisu a nevazanem sexu.