pedroK komentáře u knih

Knihy paní Mornštajnové jsou výjimečné v tom, jak bez příkras přiznávají chyby a přehmaty hlavních hrdinů. Není to jen dobrák, oběť. Jsou to i sobecké naivky, co zničí životy. Protože takový je život, protože chyby děláme všichni a občas i velké. S Annou byste se chtěli kamarádit, s Alžbětou už hůře a o Anežce nemluvě. A přesto věta, která mě stále napadá, je, takový je život a lidi jsou bytosti chybující.
Byl to moc hezký příběh o obyčejných lidech a těžkých životech v těžkých dobách.

35 03.03.2019

Smutný příběh.. už jsem knih s válečnou tématikou přečetla mnoho. Vždycky mě dostane, jak to v moderní civilizované době mohlo zajít tak daleko. Jak mohla lidskost tak rychle zmizet. A tyfus.. dnes už si neumíme představit, že přijde choroba a vylidní město. Příliš mnoho neštěstí na jeden lidský život. Smekám před Hanou.
Pozor SPOILER: A co je pro mě největší ironií? Že se mohli včasným útěkem zachránit. Ale Hana to celé zhatila z toho nejblbějšího důvodu, plané lásky naděje. Neupřímnost a slabost mužská..toto mi rve srdce. Zaplatila za to cenu převysokou.

33 08.02.2019

Knihu jsem přečetla kdysi na gymnáziu. Byla to povinná četba, tak co se dalo dělat. A ještěže tak! Od té doby jsem přečetla od pana spisovatele téměř vše. Dokáže psát o válce tak, že zaujme muže i ženy. Díky němu jste v zákopu s hladovými zmrzlými vojáky, v koncentráku bojujete o život mezi ubožáky, kteří už kráčí smrti v ústrety, ve studené dílně ztrácíte naději na živobytí celé vaší rodiny, když po ulici mašíruje hnědý mor. A se ztrácející se nadějí hledíte na lodě lisabonského přístavu, zda-li i na vás za oceánem čeká vysvobození. To je pan Remarque.

29 19.03.2018

Supr! Velmi čtivé, velmi ze života. Ikdyž nemám soucit s ochlastama, stejně jsem byla celou dobu na jeho straně. Mistrně napsáno! Poslední stránka to shrnula, nejde být pořád jenom nahoře, tak to nefunguje nikomu..

28 02.07.2021

Nejsem fanoušek sci-fi, ale chytlo mě to od samého začátku! Škoda, že jsme se nedověděli pozadí zelených komet. Škoda, že jsme se nedočkali nějakého fíglu jak na trifidy. Bylo to tím reálnější, tím syrovější. Žádný happyend..brrr.. ještě že je v tom sci-fi to fi..fiction. uuuf

28 22.02.2020

Po dlouhé době kniha, u které jsem se smála nahlas ( v čekárně na onkologii např.) a zase po dlouhé době kniha, kterou jsem si vzala do ruky podruhé, abych se zase začetla a rozesmála se.

27 23.01.2017

To byly zase pro jednou dobře utracené peníze. Krásný příběh, který vámi ještě po dočtení bude rezonovat. Prožíváte s Kayou každý den její mizérie i radosti v bažinách, její naděje i zklamání. Posledních osmdesát stran jsem ani nedýchala. Vřele doporučuji!

25 23.02.2023

Po přečtení posledních vět se nemůžu ani nadechnout. Krátký příběh plný tolika zlých věcí. Chce se mi jen křičet. Barunko...

25 28.03.2021

"..a vono za těch komunistů nebylo všechno špatný!". Tuto větu mi dnes řekl jeden údržbář v práci a já odešla z místnosti. Je mi všech obětí komunistického bezpráví nesmírně líto a skláním se přede všemi, kteří vydrželi a nedali se na jejich stranu. Víc asi netřeba říkat. Čtěte!

24 28.08.2020

Začátek se zdá pomalý, lidí moc.. jenže přesně tak je to třeba. A pak už se nemůžete odtrhnout. Příběh jednoho hokejem zblblého maloměsta. Ale všude žijí lidé dobří i horší, stateční i srabi, a tak to přecejen podle mne nedopadlo tak zle. A jen co to dopíšu, jdu na druhý díl. Protože se s těmi statečnými nechci rozloučit. Protože takle píše pan Backman.

23 24.03.2023

Tak jak jsme u této autorky zvyklí, byl to příběh obyčejného člověka. A i zde, tak jako v Heřmánkovém údolí, byla hlavní hrdinka téměř nezlomná žena s pozitivním náhledem na těžký život. Taková "na tragickej život já jsem pes". Zase si říkám, nemáš důvod si na cokoli stěžovat, na rozdíl od Irmy se máš úplně báječně. Stačí fakt, že v dospělosti nemám za sebou dvě války.

22 26.10.2019

Přečetla jsem všechny tři knihy paní Alenky M. Má svůj styl vyprávění, který mě fakt baví. Píše čtivě, píše příběhy ze života, které nejsou jen plytké lovestory. Někomu vadí množství postav, ale tak to v životě máme..postavy významné i méně významné z douhodobého hlediska, ačkoli jistou roli pro nás sehrály. A ve vyprávění mají své místo. Když jsem dočeta poslední stránku Hotýlku, vrátila jsem na první, která je fakticky závěrem příběhu. Taky taková autorčina zajímavost. stejně jako v předchozích knihách i tady se mi líbí, že autorka jen vypráví, nehodnotí a ponechává čtenáři samotnému možnost udělat si názor takový nebo onaký na činy hrdinů svých příběhů. Nepředkládá nám emoční výlevy při tragických událostech, jen vypráví a nechává na čtenáři, jak moc se ztotožní s osudy, jak mc chce příběh prožívat. Ćte se to příjemně. Ćasto si řeknete, že byste nechtěli být v kůži jejích postav, a přesto mnoho z nás bylo. Takový byl život obyčejného socialistického člověka

22 04.04.2019

Pro mě nejpůsobivější kniha pohádek celého mého dětství. Ano, já sama i dětem jsem četla bratry Grimmovi, ale náboj ruských pohádek to teda nemělo. Můj synek je takový odránadovečera neposeda. Když jsem ho potřebovala fakt přikovat do postele, neb chořel, musela jsem mu číst. A chtěl něco strašidelného! Chacha, tak to se dobře schovej pod peřinu, hošíčku, Kostěj nesmrtelný a Baba Jaga kostlivá noha přichází! Obrázky strašidelné! Jak těm zvířatům svítí oheň z očí, baba Jaga se rozhání koštětem letíc v hmoždíři, na plotě hadi a lebky se svítícíma očima..To nezapomene ani on stejně jako já po celých 30 let! Fakt ležel ani nedutal. Dceři jsem to v pěti číst nemohla, ta se bála moc. Hošíček to ustál, ale chladným ho to nenechalo :) Skvělé pohádky, skvělé ilustrace!

22 19.03.2018

Kniha, která vám uvízne v hlavě na mnoho let. Zpověď jedné sociálně poznamenané generace..čtivě napsané. Nedá vám to odložit knihu a myslet na něco jiného. Příběh, ze kterého na vás padne úzkost tíživé reality se špatným koncem. Doporčuju teenagerům, kteří mají chuť experimentovat.

22 21.07.2017

Bez výhrad pět hvězd!! Krásná procházka srdcem zamilovaného člověka, všech jeho tužeb, strachů, radostí, slastí, smutků. André přesně vystihl, kam chce milující srdce dojít, totiž tak moc blízko ke své lásce, až s ní splyne. V mnoha věcech, které by spoustu lidí asi ani nenapadly, se dá splynout. Tím byl tento příběh skvělejší než jiné, jak byl v prožitcích detailní. Jeden by jim ty týdny až záviděl, ačkoli pak přišlo nevyhnutelné rozloučení. On byl já, já byl on.. protože sama moje bytost je on...

21 05.08.2020

Nejsem úplně objektivní hodnotící zejména, protože jsem Brňák a protože miluju vilu Tugendhat. Číst o tom, jak vznikala, bylo pro mě jak pohlazení po duši. On je příběh rodiny Landauerů jiný než Tugendhatů, ale je napsaný velice čtivě a emotivně. Užívala jsem si každou stránku. Glasraum je skvostné místo a dá se říct, že tam se nic špatného prostě ani stát nemohlo. Pulsuje mírumilovnou energií, kterou do něj vsadil architekt Miese van der Rohe, v knize pojmený Reiner von Abt, a jeho obyvatelé. Za celé roky, kdy Němci a posléze komunisti zničili desítky kulturních památek, se vile podařilo do značné míry uchovat svou noblesu a dokonce mnoho jako zázrakem zrekonstruovat v novém tisíciletí do téměř původní podoby. Vřele doporučuju učinit ten krok a rezervovat si vstupenky na půl roku dopředu. Nechte se tím místem očarovat a pak znovu knihu přečtěte, to je pak krásný zážitek povýšený na skutečný prožitek.
V jednom místě si autor spletl ulice Drobného a Dobrovského. Brňák se na chvíli zarazí, jiný si nevšimne. Cítím v tom to obrovské "doma"...

21 28.01.2020

Toto je absolutní emocionální brutalita. Čtete rozpaky, tajemství, smutek, strašný smutek, jiskra naděje, zase smutek, zase jiskra naděje, smutek, nečekaný obrat, naprosté štěstí, nejistota, přece štěstí, jistota, štěstí, štěstí, pak strana 500 cosi, neeee, ne, ne, ne, ne ...smutek, nikdy nekončící smutek. Rozervaní to dočtete a zjistíte, že jste přečetli nejkrásnější love story vašeho života, ačkoli jste posledních 400 stran brečeli.
Nejmíň měsíc nebudu schopná číst cokoli jiného. Jo, a určitě ji doporučuji všem, co chtějí zážitek!

20 10.05.2020

Velice tísnivá atmosféra. Rozhodně si to neberte na dovolenou. Při čtení jsem si pořád musela připomínat, že TO už není! Vždyť to není k žití! Tak sugestivně podaný příběh plný politického a současně lidského hnusu to byl. Příběhy odloučení dětí od rodičů obecně nesu velmi těžce a tady to prostředí bylo vykresleno tak, že jsem si chvílemi připadala skoro jako v KLDR, donášení, kriminály, všudypřítomný strach. Zase si dám na oddych nějaký krásný horor od Kinga, kde se nemusím bát, že mě v noci skřísne upír nebo duch. Těch se člověk nebojí, zlých lidí ano.

18 09.02.2024

Jak může člověk udělat tak špatné rozhodnutí? Jůlie by potřebovala terapii, pak by si přiznala, že vlastně romské dítě vůbec nechce. A Agnesin život by se ubíral úplně jiným směrem. Jůlie by si koupila chovného drahého psa, ten by naplňoval její představy o dokonalosti a bylo by o dva nešťastné, frustrované lidi míň.
Zase takové těžké čtení od paní Hanišové s lehce otevřeným koncem.

18 11.05.2022

Kniha o lidech, kteří se za každou cenu odmítli podvolit nacistické zlovůli. Kniha o loučení, umírání, shledávání, které vám vehnalo slzy do očí úplně stejně. Vážná kniha. Zůstává smutek a jakési smíření, že život byl takový, jaký byl a pro mnohé musel skončit. A pro část lidí šel život dál.

18 20.12.2019