Nomia

Příspěvky

Nyxia povstáváNyxia povstáváScott Reintgen

První díl Nixie jsem v hodnocení celkem sepsula, protože mi přišel víceméně jako jedna velká vesmírná paralela na Hunger games - s lehkým nádechem Enderovy hry. Ale ono to vlastně není tak podstatné, proč by si autor nemohl vzít inspiraci z jiných takřka kultovních děl... Důležité je, že celá trilogie jako celek funguje a baví. Nyxia určitě jede ve vyšlapaných kolejí a nepřináší nic moc originálního, či převratného, ale byla bych pokrytec, kdybych nepřiznala, že je to čtivá a zábavná série.
Samotný závěrečný díl je podle mě ideální a důstojné vyvrcholení celé série. Není to nabité překvapivými twisty, ale je to pořádná dávka akce, kterou nám autor servíruje takřka bez přestávky. Osobně mi přišlo trochu škoda, že vyprávění neměnilo více dynamiku. Tempo a poloha a poloha vyprávění bylo pořád na jedno brdo, chybělo mi občasné zpomalení a pak o to silnější gradace. Nyxia povstává jede stále v jednom rytmu.
Oproti prvnímu a druhému dílu navíc také ubylo (respektive takřka vymizelo) úsměvných linek, ovšem v kontextu příběhu naprosto pochopitelné, naopak přibylo hutných emocích a temných scén.
Celá série se poměrně povedla, není to nijak náročné čtení, rozhodně se nejedná ani o čistokrevnou sci-fi s velkým množstvím věděckých pojmů, ale naopak je to taková příjemná YA oddechovka, kterou táhnou nahoru velice sympatické postavy, které jsou zakomponovány do pozoruhodného světa. Emmett se navíc jako hlavní hrdina povedl, je to ten typ sympatického kluka od vedle, spíš než akčního hrdiny, ale možná o to více mu člověk fandí. Také oceňuji samotný nápad s těžbou Nixie, látky obdařené mimořádnými vlastnostmi.
Fajné čtení.

31.03.2020


FaktomluvaFaktomluvaHans Rosling

Kdo by býval řekl, že i statistika může být zábavná aneb, jak nahlížet na klíčové otázky trochu jinou optikou - dost možná optimističtěji. Polopatické, srozumitelné a zábavné, Faktomluvu pochopí každý - od puberťáka až po babičku.

31.03.2020


Jantarové očiJantarové očiVilma Kadlečková

Krapet psychedelické a zároveň fantastické, z vytvořeného světa, systému a všech novotvarů jsem byla na větvi, neskutečně mě bavil a byl poměrně originální, ale několikrát jsem si v duchu říkala, že autorka to zřejmě vymýšlela při sjíždění nirvány. A tak, jak mě neskutečně bavil samotný svět a celé pozadí vyprávění, tak mě naopak příliš neuchvátil samotný příběh.
Nebylo to vysloveně špatné, ale v kontrastu s daným světem se to zdálo trochu mdlé, čekala jsem o poznání větší pecku. Chyběly tomu pověstné "koule". Místy bylo vyprávění trochu zmatečné a jindy bohužel zbytečná vata. Osobně navíc nedokážu autorce odpustit postavu Pinkreatury, protože něco tak děsně nesympatického se opravdu jen tak nevidí. Jedna nosná postava, zbytek byl bohužel s prominutím napřesdržku.
Ale stále věřím, že se z celé série stane pecka, protože svět do kterého je vše zasazeno na to má. Doufám, že tohle bylo jen pomyslné první rande, kde se člověk pouze oťukává a seznamuje. A snad paní Kadlečková najde ony koule a příběh dostane ještě větší dynamiku a grády.

30.03.2020


Kroniky prachuKroniky prachuLin Rina

Ale jo, proč se vlastně na chvíli nezastavit a nesvézt se na romantické vlně. Takhle nějak si představuji pěknou romantickou knihu. Kroniky prachu mají své osobité kouzlo, celkem sympatické postavy (i když na můj vkus občas pubertálně-spartakovský přístup) a i přes fakt, že příběh je naprosto předvídatelný a možná je to tak trochu novodobá vykradačka Austinové, tak mi to vlastně ani za mák nevadilo.
Je to jednoznačně ryze dámská záležitost - pro knihomolky, skryté romantičky, milovnice viktoriánské Anglie a Austenové, je kniha jako dělená. Je to přesně to čtení, u kterého ženská dušička pookřeje. Klišoidnost bych jí tím pádem odpustila.
Chápu i autorčinu grafomanii a lásku k macatým knihám, ale myslím se, že menší osekání by knížce prospělo, přeci jen 550 stránek je na červenou knihovnu dost, ale četlo se to příjemně - o tom žádná. Kdybych měla být objektivní dala bych 3 hvězdičky, Kroniky prachu opravdu nejsou nic světoborného, ale kašlat na to, nutela je taky láska, i když víte, že to není ve skutečnosti žádná hitparáda...

30.03.2020


VrányVrányPetra Dvořáková

Strohý minimalistický vypravěčský styl (možná až puberťácky odvyprávěno) a toxické rodinné prostředí, ze kterého mrazí. Svým obsahem je to vlastně veskrze hnusná kniha, kterou ale člověk nedokáže odložit. Číst tuhle knížku je jako dostat sprchu negativních emocí.
Musím říct, že i díky střídání pohledu matky a dcery mě kniha o to víc zaujala, je to prostě instantní depka. Mám ráda knihy, které dokážou rozvířit emoce a to i ty negativní. Nemůžu říct, že by Vrány byly nějak třeskutě originální, občasnému klišé se také neubrání, ale fungují přesně tak, jak mají. A teď bych raději prosila nějakou pohádku s jednorožci, kde je ještě svět v pořádku...

30.03.2020


Skleněný pokojSkleněný pokojSimon Mawer

Při čtení jsem se nemohla zbavit pocitu, jestli některých věcí tu není až moc - až moc barvitých popisů architektury (i když čtivé a zajímavé), až moc erotiky, až moc vztahových propletenců. Sama jsem "prasák", do puritána mám opravdu daleko, ale v dané knize mi toho přišlo nadbytečně. Celou dobu jsem si pokládala otázku, jestli je to autorův obvyklý vypravěčský styl, nebo jestli chtěl z knihy udělat větší trhák pro masy a tak se rozhodl lít tam prcání po hektolitrech.
Celá kniha je zvláštní hybrid mezi fikcí a realitou, ale jako celek je poměrně čtivá. Sama jsem byla překvapená, že mě v podstatě víc okouzlily pasáže o architektuře, než některé vztahové linky. Oceňuji zasazení do dobového kontextu, které se opravdu povedlo, tehdejší doba a Brno má prostě své kouzlo.
U postav a jednotlivých dějových linek to ovšem pro mě bylo jako na houpačce, některé mi přišli perfektní a hltala jsem je, jiné se mi zdáli slabší. Ale i přes veškeré mé výhrady je Skleněný pokoj zajímavá kniha, která stojí za přečtení.

30.03.2020


OutsiderOutsiderStephen King

Je to dobré, dokonce velmi dobré, ale bohužel vím, že King dokáže napsat knihy, které mi proniknou až do morku kostí, kde si budu pamatovat i zdánlivě bezvýznamné postavy ještě jako vetchá stařenka, ale Outsider to naneštěstí není.
Nenechte se mýlit, jak už jsem říkala - je to opravdu dobrá kniha. Nicméně není to pro mě nic fenomenálního a převratného, co by se stalo mou novou srdeční záležitostí. King opět servíruj, to co tak skvěle umí, je to napínavé, tajemné, místy strašidelné a jako vždy skvěle promyšlené.
Ale možná díky tomu, že už jsem od něj četla xxx knih, tak se mi to nezdá jako taková bomba. Kvalitně odvedená práce, která bude bavit valnou většinu čtenářů. A nebojte husí kůže se dostaví.

30.03.2020


Les prízrakovLes prízrakovJuraj Červenák

Ak niečo závidím bratom Slovákom, tak je to Juraj Červenák. Na každé pokračování se těším a přiznám se, že i tentokrát jsem se při čtení takřka tetelila blahy. Je až s podivem, jak si autor dokáže drže laťku vysoko.
Opět napínavé, zábavné a hlavně neskutečně čtivé. Naprosto miluji jeho postavy, které jsou všechno možné, ale rozhodně ne nudné, či ploché.
Červenák je přesně ten autor, s kterým bych nejraději zašla na pivo a klidně do ráno poslouchala jeho vyprávění - a tak je to i s jeho knihami. Milerádi s nimi probdíte nejednu noc. :)

30.03.2020


RekonstrukceRekonstrukceViktorie Hanišová

A zase jsme u toho zpropadeného porovnávání, ale bohužel mi to nedá. Houbařka byla neskutečná, měla své chyby, ale byla to nezapomenutelná kniha. Hanišová se uměla pohybovat v ponuré atmosféře a temné minulosti. Ale v Rekonstrukci se už tolik nepovedlo.
Zřejmě jsem útlocitná, možná otázky mateřství a dětí beru již příliš osobně, ale prostě mi to nesedlo. Nemohu knize upřít ponurost a to, že v člověku dokázala vyvolat nepříjemné pocity, ale s blížícím koncem knihy ve mě zůstal jen pocit zmaru. Nic proti otevřenému konci, ale tady to působilo poněkud neutěšeně a jako výstřel do prázdna.
Za začátku jsem si říkala, že to bude hutné téma, ale vypadalo to na zajímavé čtení se silnou psychologickou linkou, ale bohužel v průběhu čtení se to nějak celé utopili v šílenství a lpění v minulosti. Je to morbidní, ale zároveň ze začátku chytlavé čtení, kterému v samotném závěru bohužel dochází dech - čtenář si o to pak víc uvědomuje, že postavy a veškeré vztahy v knize jsou prazvláštní. Chyběli byť i jen elementární sympatie.

28.03.2020


Zlá miláZlá miláPavel Šrut

Nejsem na poezii. A nikdy sem nebyla. Ani nepoznám dobrou, od té špatné.
Ale Zlá milá mě bavila - a tak nějak jsem ji cítila.

28.03.2020


VoxVoxChristina Dalcher

Vox aneb, jak zabít skvělý námět. Po přečtení mi zůstala hořká pachuť a jistý druh neuspokojení. Na knihu jsem se neskutečně těšila, nápad a anotace na jedničku. Koktejl dystopie, politiky a rovnoprávnosti zní přeci báječně, ne?
A tím to bohužel končí. Výborný nápad, ale veskrze průměrné zpracování, které navíc oplývalo velice nesympatickou hrdinkou. Navíc se nemohu ubránit dojmu, že s knihou to šlo systematicky z kopce a samotný závěr rozhodně nepatří k nejlepším. Některé pasáže mi přišly natolik nudné, že jsem měla chuť přeskakovat.
Průměrná dystopie, která nenadchne a neurazí, ale pro mě zklamání.

28.03.2020


TkaničkyTkaničkyDomenico Starnone

Příběhů o nešťastných manželstvích a dysfunkční rodinách bylo už tolik, že jsem si říkala, že Tkaničky nebudou v ničem jiné. A možná, že ani jiné nejsou, ale za to na velmi malém prostoru ukazují, jak křehké jsou všechny rodinné vztahy a že takřka nikdo není bez viny. Krásně to reflektuje fakt, že ne všechny vztahy, které se jeví idylicky, takové skutečně jsou i pod slupkou.
Zůstat, nebo odejít, má smysl udržovat některé vazby silou vůle? Tkaničky na to nedávají žádnou univerzální odpověď, ale poukazují, že tak či tak, všechny strany budou svým způsobem trpět. A tahle trojitá perspektiva je právě kouzlo této knihy. Jak pravil klasik - láska je kurva.

28.03.2020


Sexy mlékařSexy mlékařAlice Clayton

Vážně nemám nic proti erotickým románům nebo růžové knihovně, nejsem sice úplně cílovka těchto žánrů a příliš je nevyhledávám, ale zkusit se má vše. Navíc karanténa den XY, člověku už stejně tak trochu hrabe.
Na Mlékaře jsem náhodou narazila na sociálních sítích a rozhodla se, že se hecnu a zkusím tu knihu přečíst. Zajímalo mě, jestli samotný obsah může být horší než ta děsivá obálka. Kterou bych mimochodem z fleku nominovala na vizuální zvěrstvo roku. Každopádně musím konstatovat, že obálka naprosto koresponduje s knihou, oboje je prostě příšerné.
Myslím, že bych musela prodělat lobotomii, či být nepolíbená stará panna, abych měla větší pochopení pro danou knihu. Ono to snad není ani romantické, ani erotické, ale pouze patetické. Nicméně ruku na srdce, některé dialogy byly natolik dementně napsané, že se u toho člověk musel smát.
A jen poznatek na závěr, měla jsem pocit, že větší touha a jiskření je mezi hrdinkou a jejím milovaným sýrem, než mezi ní a "sexy" mlékařem". Všechno špatně.

28.03.2020


Šikmý kostelŠikmý kostelKarin Lednická

Tentokrát nebudu šetřil superlativy - Šikmý kostel je fenomenální. Popravdě ani nevím, čím to je, že ta kniha dokáže natolik okouzlit. Genius loci Karviné, skvěle napsané a barvité postavy a hlavně výborně vystavěný příběh.
Za celou dobu čtení jsem neměla pocit, že by mi na knize vadilo, žádná vata, hluchá místa, trapné dialogy, či nepochopitelné chování postav. Všechno sedělo, jak mělo. A ta atmoséfra! Člověk si říká, že by neměl být tak ukňouraný, o krušném životě vím vlastně prd. Knižní lahůdka a krásná prvotina, klobouk dolů.

28.03.2020


Možnosti milostného románuMožnosti milostného románuJan Němec

Vítězství formy nad obsahem. Není to špatné, kniha je zajímavá, ale bohužel mé chuťové pohárky nepřelouskaly až takové množství egocentrismu.

08.01.2020


Eleanor se má vážně skvěleEleanor se má vážně skvěleGail Honeyman

Od startovního bodu "Eleanor je fakt divná kráva" jsem se plynule přesunula k adorační fázi a následně do fáze takřka plačtivé. Co si budeme povídat, není to typ ušlechtilé krásné literatury, kde by se člověk kochal květnatou mluvou, či se ukájel nad filozofickými otázkami bytí, ale je to po čertech dobrá kniha.

Namíchejte si nějaký pořádný drink, zachumlejte se v pelechu a dejte Eleanor šanci. Vsadím se, že Vás nezklame. Nepřeberné množství hlášek, kvanta ironie, dostatečně podivínská hrdinka, ale hlavně báječný a velmi čtivý vypravěčský styl. Ale nečekejte jen zábavnou jízdu, tohle čtivo umí být i celkem hutný materiál, u kterého budete pofňukávat.

08.01.2020


Vyhoďme ho z kola venVyhoďme ho z kola venKen Kesey

Dokonalost.

“He knows that you have to laugh at the things that hurt you just to keep yourself in balance, just to keep the world from running you plumb crazy.”

04.01.2020


Portnoyův komplexPortnoyův komplexPhilip Roth

Román bych označila spousty výrazy, ale jako jeden z nejkomičtějších a nejzábavnějších románů v americké literatuře rozhodně ne. Jako humornou knihu to brát nemohu, jako psychologické drama také ne. Portnoyův komplex je pro mě víceméně průměrnou knihu, která navíc oplývá opravdu nesympatickou hlavní postavou, ale rozhodně jsou zde pasáže a hlášky, na které čtenář jen tak nezapomene.

S hrůzou si uvědomuji, že mě více zaujala anotace knihy než samotná kniha. Roth zřejmě toužil napsat román, kde by mohl být dostatečně sexuálně explicitní a provokativní. Přimíchal k tomu trochu židovských anekdot a kapku staré dobré Ameriky. Chápu, že ve své době musel být román šokující, ale mě zkrátka neokouzlila, nicméně přiznávám, že je to do značné míry dáno mně nesympatickým sebelítostivým hrdinou.

04.01.2020


HermafroditHermafroditJeffrey Eugenides

Přiznávám se dobrovolně - opět jsem se projevila jako nekulturní barbar. Na Hermafrodita jsem narazila při přehrabování se v antiku a do té doby jsem nevěděla nic o autorově existenci, natož, že je laureát Pulitzerovi ceny. Neměla jsem tudíž žádná velká očekávání a o to překvapenější a nadšenější jsem z knihy byla.

Tahle kniha je mistrovský kousek, výborně odvyprávěná a poutavá. Není to jen rodinná sága, ani pouhý nitrospit hermafrodita, ale právě ona kombinace vícero témat a líčení několika dekád dělá celek tak super. Rozhodně se nemusíte bát, že by šlo o příliš složitou a nečitelnou záležitost.

"Narodil jsem se dvakrát: nejprve jako holčička jednoho výjimečně nezačouzeného detroitského dne v lednu 1960; a potom znovu jako dospívající chlapec na pohotovosti nedaleko městečka Petoskey ve státě Michigan – to se stalo o čtrnáct let později, v srpnu roku 1974."

03.01.2020


Dobře mi takDobře mi takRadka Třeštíková

Pro zoufalce středního věku mám obvykle slabost a podivné vztahovky mám v lásce, ale tohle byla bohužel opravdu slátanina. Příběh a celé vyprávění na mě působilo našroubovaně, velmi málo uvěřitelné charaktery a celková mdlost knih mě skoro donutila ji odložit před koncem.

Asi nejsem zcela kompatibilní se stylem myšlení a vyprávění R.Třeštíkové. Vůči kouzlu některých autorů jsem zjevně imunní a neměla bych se pokoušet číst další a další díla, když ani předchozí autorovi počiny mě nepřesvědčily. Dobře mi tak.

03.01.2020


Hegemonův stínHegemonův stínOrson Scott Card

O něco slabší než Enderova hra, či Enderův stín, ale stále fenomenální série. Jestli mě nějaká knižní série v posledních letech oslovila a zamilovala jsem si ji, tak je to právě Ender a jeho svět. Skvělé postavy, chytré, čtivé, nezapomenutelné.

03.01.2020


Loutkář z KrakovaLoutkář z KrakovaR. M. Romero

Holocaust a pohádkový svět loutek? Překvapivě to k sobě pasuje. Není to pohádka, není to čistokrevný válečný román, ale možná o to intenzivněji si člověk při čtení uvědomuje svinstva války.

Romero píše skvěle, její příběhy jsou poutavé a čtivé. Bohužel Loutkář z Krakova pro mě postupně trochu ztrácí na dechu. Neubráním se srovnání s autorčinými předešlými romány a tam bohužel citím, že Loutkář krapet pokulhává.
Loutkář z Krakova je taková hořkosladká pohádka v bezútěšném světě. Čtivé, poučné, pohádkové, kniha má navíc v sobě výrazné poselství, ale Romero už předvedla, že umí napsat i o poznání více strhující romány.

03.01.2020


Ohníčky všude kolemOhníčky všude kolemCeleste Ng

Pozvolna plynoucí vyprávění, plné barvitých popisů, spletitých rodinných vztahů a především skvělých postav, to vše zasazené do amerického maloměsta. Tahle kniha má v sobě přesně vše, co mám ráda, není černobílá, dokázala mě rozesmát i rozhořčit, byla neuvěřitelně čtivá a rozhodně zapamatovatelná.
Ale nejvíc oceňuji s jakou jemnosti a citem pro realitu Celete Ng vykreslila postavy. Opravdová hra s charaktery i vztahy. Jediné, co bych mohla Ohníčkům vytknout je možná až trochu přílišný morální apel.

“Sometimes you need to scorch everything to the ground, and start over. After the burning the soil is richer, and new things can grow. People are like that, too. They start over. They find a way.”

Ohníčky všude kolem jsou plné otázek bez jednoznačných odpovědí. Je to strhující kniha, která dokáže bravurně rozvířit emoce a zavařit mozek. Trochu ubrat na morálním apelu a rasových otázkách a bylo by to takřka dokonalé.

03.01.2020


Zlodějka mýho tátyZlodějka mýho tátyPetra Hůlová

Zlodějka mýho táty mě "sbalila" už jen na samotný název a neokoukanou titulku. Kniha je syrová a chce upoutat. Skvělé, ponuré téma, které je neuvěřitelně nosné, ale ze samotného zpracovaní jsem se tzv. na zadek neposadila. I přes to ve mně kniha dokázala vyvolat emoce. Jestli bude budoucnost společnosti vypadat, tak jak ji vykreslila Petra Hulová, tak potěš koště.

Celý román je především o emocích a atmosféře. Ten, kdo bude číst Zlodějku pouze povrchově a nezamyslí se nad myšlenkami v knize, tak z ní nemůže mít žádný požitek. Není to jen kniha o jednom spratkovi, jak se může zdát, která by byla od první do poslední stránky narvaná dějem. Jedná se spíš o temnou předzvěst, která může člověku trochu otevřít oči a někoho možná utvrdit v tom, že do vztahů a pořizování dětí se raději pouštět nebude. Zlodějka spojuje spoustu palčivých témat současné doby a zahaluje je do ponurého závoje.

03.01.2020


Nyxia nespoutanáNyxia nespoutanáScott Reintgen

Přiznávám, že vůči prvnímu dílu jsem byla možná až příliš kritická. Už jen samotný základ, kde skupina teenagerů, z různých koutů světa, je vržena do soutěže, kde není o nebezpečí nouze, až příliš připomínal schéma Hunger Games. Jen s tím rozdílem, že zde se bude jednat o vesmírné dobrodružství. Toto je největší problém, který s Nixii mám, je to příjemné čtení, ale není to strhující originální dílo. Při čtení člověka několikrát napadne, že mu to něco připomíná. Ať už je to zmíněná Hunger Games, či Enderova hra.

První díl Nixie bylo takové nesmělé první rande, autor nám představil hlavní postavy, načrtl něco málo ze světa (respektive obou světů), ale byla to zatím jen jemná oťukávačka, která nezanechala nijak extra silný dojem.
Multikulturní partička působila poměrně sympatickým dojem. Hlavní hrdina Emmett Atwater, černý hoch z chudinské čtvrti v Detroitu, je fajn, ale bohužel mu chybí hlubší charakter. Nepochybuji o tom, že většině čtenářů bude sympatický, ale není to typ postavy, kterou si vybavíte i po letech, která by Vás natolik upoutala (případně odpuzovala), že byste si ji pamatovala ještě x let po té.

Nicméně druhý díl, jde více do hloubky, už to není jen seznamovačka. Nespoustaná Nyxia má mnohem více šťávy. Vztahová linka je sice průměrná, nenadchne, ale ani neurazí. Nicméně svět Edenu je poutavě popsaný, ať už se jedná o samotné Adamity, či zdejší faunu a floru.
Kvituji, že v tomto díle se objevuje trochu více politiky, pletichaření a strategie. Za mě rozhodně krok k lepšímu, kniha mě bavila a budu se těšit na závěr trilogie. Stojím si za tím, že v daném žáru jsou i lepší série, ale i tak se jedná o vrchovatou porci zábavy (bohužel trochu předvídatelné zábavy).

03.01.2020


Rozum a citRozum a citJane Austen

Na stará kolena ze mě bude obtloustlá tetka, usrkávající horký čaj, která se bude přitrouble a blaženě usmívat nad knihami od Austenové. K dokonalosti výjevu chybí asi už jen háčkovaná dečka a chovná stanice koček.

Knihy od Austenové jsou pro mě v podstatě love story na jedno brdo, silné a inteligentní hrdinky, charakterní hrdinové, trocha společenské kritiky a na konci láska jako trám. Ale když k tomu připočtu tu její ironii, jemný humor, hraní si s dialogy a hlavně to kouzlo tehdejší doby... přiznávám se, že je ti to žeru i s navijákem.

Pro milovnice dob dávno minulých, společenský dýchánků u čaje, překrásných panství, květnaté mluvy a zaryté romantičky jsou knihy od Austenové takřka povinnost. Pokud jste neměli tu čest ještě přičichnout k autorčinu stylu psaní, tak bych Vám jako prvotinu spíš doporučila Pýchu a předsudek.

Ale abych její knihy nezaškatulkovala jen jako sladkobolné čtení, Austenová dokáže být i velmi ostrý společenský kritik a málokdo dokáže tak barvitě a krásně popsat kouzlo staré dobré Anglie.

29.05.2019


Rok vdovouRok vdovouJohn Irving

“…the consequences of sex are often more memorable than the act itself.”

Irving je prostě tak trochu zvláštní, jeho styl vyprávění je dost specifický, ale rozhodně ne nudný, nevadí mi ani jeho mírná obsese sexem a lehce stereotypní črtání postav. Je to vypravěč, který dokáže upoutat. Miluji s jakou lehkostí rozvíjí příběhy, jeho jemnou ironii a někdy lehkou pošahanost příběhů.

Rok vdovou má v sobě takovou poklidnou retro atmosféru, začátek je fenomenální a zábavný. Přesto, že mě konec úplně neoslnil, i tak hodnotím knihu jako skvělou. Irving má, ale i lepší knihy.

29.05.2019


Tiché rokyTiché rokyAlena Mornštajnová

O chlup slabší než Hana, ale přesto strhující kniha. Morštajnová psát umí, její styl psaní mi vyhovuje a stále mě baví. Dokáže ve mě vzbudit emoce, vyvolat hutnou atmosféru a její postavy mají pro mě zajímavé a zapamatovatelné charaktery - a tady možná přichází ten háček, při čtení Tichých roků jsem měla pocit, že některé postavy se podobají charakterům z předešlých knih. Nepatrný pocit, že člověk čte něco, co tu už bylo.

Troufám si tvrdit, že ať Morštajnovou doporučíte komukoliv, tak většině lidem se její knihy zalíbí, mají hloubku, emoce a nejsou napsány nějak příliš složitě, ba naopak. Ale pokud bych měla doporučit jen jednu její knihu, pak by to byla spíš Hana nebo Slepá mapa.

29.05.2019


IlluminaeIlluminaeAmie Kaufman

Chrochtala jsem si blahy takřka nad každou stránkou, opravdu vyvedená kombinace formy i obsahu. Ano, stále je to sci-fi pro mládež a občas dospělý čtenář nevěřícně zakroutí hlavou, ale i tak je výborné a originální.

Po vizuální stránce naprostý kumšt, nepamatuji si, že by mě formou nějaká kniha takto okouzlila. Příběh, který sledujeme pomocí různých fragmentů, je velmi dobrý. Opravdu milé překvapení.

29.05.2019


Blackout - Zítra bude pozděBlackout - Zítra bude pozděM. Elsberg (pseudonym)

Nemastné neslané. Blackout má skvělé a velmi nosné téma, ale samotné zpracování mě nechytlo za srdce. Je to přesně jedna z těch knih, kde autor podle mě nedokázal z nápadu vymáčknout veškerý potenciál. Bohužel kniha nenaplnila má očekávání.
Hlavní průšvih knihy je, že hopsá z jedné lokace do druhé, postavy se střídají s kadencí kulometu, ale i přes tuhle rychlost najednou zjistíte, že vás kniha chvilkami spíš nudí. Další slabinou je i hlavní postava, respektive postavy obecně, k nikomu jsem si nenašla větší sympatie.
Ano, Blackout je v podstatě strašidelný, je to mrazivá předzvěst, donutí vás se trochu zamyslet a představit si, jak by moderní svět šel do kopru v případě podobné krize, ale není to kniha, ze které se - s prominutím - posadíte na zadek. Zajímavé téma, ale jen průměrné zpracování.

10.04.2019


1 ...