Prsa a vajíčka

Prsa a vajíčka https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/446857/bmid_prsa-a-vajicka-rJb-446857.png 4 223 60

Co byste dělali, kdyby vám rodiče jednoho dne řekli, že nejste jejich syn, že jste byl počat ve zkumavce a donošen v cizí děloze? Srovnáte se s identitou člověka bez minulosti? A co když jste stále mladá, ale už zdaleka ne nejmladší žena – bez partnera, bez vidiny rodinného štěstí, o mateřství ani nemluvě? A jako na potvoru jste sice šťastně single, ale také bez chuti na sex a zmítaná nezvladatelnou touhou po dítěti… Po celosvětovém úspěchu románu Prsa a vajíčka se i k českým čtenářům dostává příběh, který vypráví nejen o etických dilematech a rozčarováních, rodinných poutech a rozkolech, ale také o (ne)porozumění vlastnímu tělu, jeho potřebám a smyslu. Haruki Murakami o knize řekl: Nikdy nezapomenu na pocit naprostého úžasu, když jsem dílo poprvé četl.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

夏物語 (Nacumonogatari) , 2008


více info...

Komentáře (60)


Jazzminator
Jazzminator
16.02.2024 4 z 5

Tato kniha se mi líbila mnohem více než Nebe. I přestože autorka ve značné míře ukazuje všední, každodenní situace, popisuje je takovým způsobem, že vás to do nich naprosto vtáhne. Kniha ale také především poskytuje vhled do intimního života žen dnešního Japonska v kontrastu s koncepcí jejich pojetí očima japonské, v mnoha věcech stále velmi konzervativní společnosti. Pohrává si s etickou otázkou dětí ze spermabanky, pohledu rodičů na tuto problematiku vs. názoru takto zplozených dětí, nevyjímaje vlivu jejich původu, který na ně celoživotně působí. Rozhodně to bylo zajímavé čtení k zamyšlení.

hermína14
hermína14
06.01.2024 5 z 5

Nic neskrývá a úhledně nebalí. Neotřelé představy a nápadité popisy prostých situací a jejich citlivě uchopené vjemy posouvají příběh, který je sám o sobě podpokličkově křiklavý, o patro výš. Z okna vlaku přemoderního střihu Nacumi pozoruje své vlastní věky fungující tradice a má se rozhodnout, jak se chce cítit. A vyřeší to s vědomím, že raději udělá chybu než nic...
"Proto odvracím zrak a snažím se na to nemyslet. Pak je ovšem čím dál těžší rozeznat, jestli jádro své úzkosti odháním, nebo ho k sobě naopak připoutávám."
"Touha důvody nepotřebuje."
"...ale probírali jsme spolu různé nápady a sdíleli jsme své myšlenky, jak si to všechno představujeme."


Jizi
Jizi
30.11.2023 4 z 5

Tělo.
Manifestace duše v prostoru, na kterou máme absolutní moc a zároveň ji vůbec neovládáme. Můžeme ji přetvářet, jak nás napadne, tu přidat, tu ubrat, mi ji krmíme, napájíme a provádíme světem. A ona nás poslouchá stejně tak, jako si žije vlastní život - vzniká, vyvíjí se, rodí se, roste, dospívá, stárne, schází, umírá.
Vztahy.
Mezi rodiči a dětmi. Mezi sourozenci. Mezi dětmi a rodiči. Mezi kolegy, přáteli, milenci.
Společnost.
Bohatí a chudí. Pravidla patriarchátu. Dominance a podřízení. Vztek, smíření, soucit, pochopení. Tradice a jejich bourání.

To všechno jsou Prsa a vajíčka. Nebýt exaltovaného projevu narátorky anglické audioverze, konalo by se možná i nadšení. Takhle musí stačit jen uznání autorce.

Amalberga
Amalberga
08.10.2023 4 z 5

Pokud bych někdy chtěla definovat "feminní literaturu", pak by to byla právě Prsa a vajíčka. Zápletka není to hlavní, naopak se pozornost věnuje hlavně zkušenostem žen, které jsou společností spíše přehlíženy a brány jako samozřejmost. Poselství knihy je silné a dobře zpracované, najdeme zde hodně úhlů pohledu na "ženskou otázku". Dala bych pět hvězdiček nebýt toho konce, trochu mě to zklamalo. Čteno v anglickém překladu.

azur
azur
03.10.2023 3 z 5

Mieko Kawakami se díky tomuto románu dostala do podvědomí čtenářů po celém světě. Kniha je rozdělena na dvě části, první se odehrává v roce 2008 a druhá v letech 2016 až 2019. Upřímně, na začátku jsem si vůbec nebyla jistá, co si o knize myslet a zda by nebylo lepší odložit ji a věnovat prostor jiným. Jednotlivé části spolu vůbec nesouvisí - v první je největším tématem zvětšení prsou a špatný vztah mezi matkou a dcerou. Ve druhé se řeší touha hlavní hrdinky „chtít poznat“ své vlastní dítě. Hlavní myšlenkou se stává problematika umělého oplodnění u svobodných žen. Naskytne se nám i pohled lidí, kteří v dospělosti zjistili, že jsou „ze zkumavky“. Dílo je poměrné rozsáhlé (má 500+ stran), ale myslím si, že kdyby se tak třetina textu vypustila, nic by se nestalo. Do čtení jsem se ke konci musela trochu nutit, proto dávám hodnotím 3/5

Šárka_D
Šárka_D
17.09.2023 5 z 5

Pravděpodobně nejlepší kniha, kterou jsem letos četla. Dlouho mi trvalo, než jsem se tímto mnohovrstevným příběhem prodrala, nelituji však jediné stránky. Autorka na poměrně velkém prostoru mapuje mnoho témat: vyrůstání v chudobě s příšerným otcem, ale milující maminkou a babičkou, sesterskou a mateřskou lásku, vztah ženy k vlastnímu tělu, postavení ženy v japonské velmi patriarchální společnosti, a zejména mateřství a velmi různé přístupy, který k němu ženy mohou mít. Přináší mnoho námětů k přemýšlení, a právě o tom by dobrá literatura měla být.

soukroma
soukroma
01.07.2023 2 z 5

Na japonskou beletrii se s chutí vrhám, ale tady jsem zklamaná hned od začátku. Okamžitě se totiž ponoříme do depresivního života v Tokiu a vzpomínek na Osaku (a měření chudoby/bohatství podle počtu oken v bytě - už ne tedy rozlohou v počtu tatami...).
Dvě dospělé sestry a jedna nepochopitelně nemluvná pubertální dcera, jejíž matka přijela do Tokia ani ne tak za sestrou, jako za svým "snem" - prsními implantáty! Děs a hrůza, dál to nepůjde (samé plácání se v bezobsažném plácání) - a podle anotace jsem včas varovaná před dalším tématem, které mne tedy taky neoslovuje. Dost.

pige
pige
28.06.2023 5 z 5

(SPOILER) Příběh ve mně stále rezonuje.

Krásně vykreslené problémy, které žena má.
Zajímavé na tom je fakt, že je prožívají Japonky - nám na hony vzdálená mentalita lidí.
I proto se mi líbil důvod, proč Midoriko nemluvila se svou matkou. Láska, která se jevila jako nenávist. Ach.

Trochu nereálně na mě působil Nacučin příběh. Ale i tak jsem za šťastné náhody/konce/emoce ráda. I takové k životu patří.

Dsenbi
Dsenbi
03.06.2023 3 z 5

Tolikrát jsem měla chuť ji už zavřít a zahodit. Do čtení mě někdy táhla myšlenka toho, jak už se těším na jiný lehčí žánr a taky že ji musím vrátit do knihovny. Chvílemi mě kniha opravdu bavila. Myšlenky jsou dokonale zpracované z mnoha úhlu. Sonda do života Japonska. Otevírání těžkých témat jako láska asexuální ženy. Styl psaní mě hned v počátku chytil, ale některé popisné pasáže a opakující se myšlenky jsem už přeskakovala a nedokázala jsem si je vychutnat. Přes to všechno, jako ostatní, nezvládnu dát knížce nízké ohodnocení... Nakonec mám pocit, že ta kniha musela být tak dlouhá a náročná na čtení, abychom mohli hlavní hrdinku pochopit a jít do hloubky.

Syllvanium
Syllvanium
25.05.2023 5 z 5

Trochu jako Murakami bez magického podivna, trochu jako Itami bez vyšší společnosti a s mnohem intenzivnějším prožíváním tématu ženství a mateřství. Kawakami tne do živého a nezdráhá se házet na čtenáře nejen zdánlivě nesourodý tok ženských myšlenek (jak víme, náš mozek je jako klubko drátů pod proudem, všechno souvisí se vším), ale i různé názory ženských postav na roli a (ne)důležitost mateřství v jejich životech.

Zatímco první část knihy je (snad až příliš) podrobné vyprávění, kterak hrdinka tráví pár letních dní se svoji sestrou a její pubertální dcerou ve vypjaté chvíli, kdy se vše točí kolem prsních implantátů, druhá část knihy po hlavě skáče do jiného konfliktu duše a těla - početní a mateřství. Druhá část je delší, mapuje dění několika roků a čtenáře dere bez nože mnohostránkovými monology postav, které vyjadřují své postoje k dětem, k mateřství a k rodinnému životu, a vnitřními konflikty hrdinčiny morálky se sobeckým přáním "já chci". Z textu čiší ženský pohled na problematiku, vše je plné protichůdných emocí a v momentě, kdy se zdá, že hrdinka už má jasno, se v následujícím odstavci objeví protiargument a celé dilema začíná nanovo.
Je to dlouhé a náročné čtení. Ne každá rozvleklá pasáž by zasloužila tolik místa, kolik jí bylo dáno, některé pasáže mi dělaly fyzicky nevolno (jo, mluvím o tobě, anonymní dárce O.!) a po dočtení knihy se na mě snesla tíha všech emocí, které knihou prostupují. A po delší době jsem potřebovala čas, abych to všechno vstřebala. Je to silný ženský román, silný ve své uvěřitelnosti. A co víc, není to prvoplánově feministicky laděný blábol.

V tomto příběhu není nic idylického a nic nefunguje ani zdánlivě dobře. Japonsko v podání Kawakami ukazuje odvrácenou tvář dokonalé společnosti a čtenáře protahuje chudinskými čtvrtěmi Ósaky a umaštěnými bary s postaršími hosteskami a Tokijskými zapadlými ulicemi s podivnými existencemi. Strhává masky zdánlivě fungujícím rodinám nesoucí "hanebné břímě" neplodnosti a nezdráhá se poukázat ani na temnější stránky rozpadlých rodin - bití, ponižování, zneužívání a dlouhodobý dopad zažitých příkoří na lidskou psychiku.

Neskutečně mě štve, že tato kniha čekala na český překlad celých 13 let, ale její rozšíření bylo zajisté na místě. Nedovedu si představit, jak musel příběh působit v době svého vzniku. Doporučuji!

tweed
tweed
02.03.2023 2 z 5

Prsa a Vajíčka mě příliš nezasáhly. Je to poměrně zapomenutelné - ostatně - tak jako každá kniha, která neosloví vaši dušičku. Mateřství a peníze zkrátka nejsou moje téma. Nicméně si pamatuji, že jsem byla ráda, za věrohodný knižní výlet do Japonska. Další Kawakami knihu určitě nevylučuju, když se mi trefí do vkusu i tematicky, bude to láska!

lucy.sankova
lucy.sankova
12.01.2023 4 z 5

No teda! Ani nevím jak to shrnout..
Tak tedy postupně..
První část knihy byla zbytečně zdlouhavá, všechno to podstatné by se dalo shrnout na pár stránek.
Ale část druhá. Ta mě úplně dostala. Problematika dárcovství spermií pro svobodné ženy, problematika dospívání, samoty, mateřství .. to mě dostalo.
Je třeba tyto témata otvírat a nebát se o nich mluvit :)

zuzulique
zuzulique
02.01.2023 4 z 5

Mieko tne do živého, otvára veľa dôležitých tém ženstva, sexuality a materstva, ktoré riešimi úplne všetky. Možno sa niekomu bude miestami zdať pritiahnutá za vlasy, ale garantujem vám, že život sám taký často je.

kalinkacz
kalinkacz
26.12.2022 4 z 5

Prsa a vajíčka jsou jednou z těch obsáhlejších a náročnějších Odeonek.
Klade si otázky jako:
Musí žena mít partnera?
Může žena žít sama?
Musí mít žena děti?
Může žena vychovávat dítě sama?
Příběh se věnuje všemu zmíněnému, ale zároveň zpracovává například i téma umělého oplodnění…
Byla to prostě síla! Knihu jsem si musela dávkovat a možná i proto, že jsem se s hlavní hrdinkou tolik ztotožnila…
Maximálně doporučuju.

Damonka12
Damonka12
24.12.2022 2 z 5

2,5 tohle není kniha pro mě i když pojednávala o moc zajímavém tématu. Tento žánr normálně nečtu a tahle kniha mi jen potvrdila, že v nejbližší době asi ani nebudu.

IvaKo
IvaKo
18.12.2022 3 z 5

Ráda vyhledávám "exotické" autory, včetně těch japonských, a tak jsem se těšila. M. Kawakami se sice v knize dotýká závažných problémů, ale její rozvláčně upovídaný, blogerský styl mě nenadchnul. Zaujaly mě vlastně jen japonské reálie.

lukas0037
lukas0037
10.12.2022 4 z 5

Nikdy jsem žádnou knížku nečetl tak dlouho jako tuhle. Prsa a vajíčka jsou totiž zpočátku tak nedějovým příběhem, že kdybyste přeskočili prvních 200 stran (z 530), vlastně by se nic nestalo. Do čtení jsem se musel nutit. Ležela mi na stole i týdny bez touhy ji otevřít.

Pak ale přišel zlom.

Vyprávění ve druhé půlce začalo odhalovat, o čem kniha vlastně je, a mě to konečně chytlo. Ač téma mateřství v mém životě nebude hrát roli, bylo zajímavý sledovat, čím vším si ženy musí procházet.

Napsat ale, že to je jen o plození dětí, by byla moc velká zkratka. Vlastně kniha pojednává spíš o ženství. O tom, co (ne)znamená být ženou. A vlastně mě napadlo, že tohle je skutečně velký “ženský román”, kde to označení poprvé nikdo nemůže ani v žertu myslet pejorativně.

Moc se mi líbily lyrický pasáže. Nádherný přirovnání. A klasická japonská nevzrušivost každodennosti. To mám tak rád na Murakamim a tady se to dělo (či nedělo?) taky. Takže ve výsledku hodnotím román velmi kladně. Což je ale fakt vzhledem k tomu podivnému začátku poloviční zázrak :)

Milosz
Milosz
08.12.2022 3 z 5

Něco jako Murakami, ale víc pro ženský. Pokud vás zajímají témata jako zvětšení prsou nebo umělé oplodnění, je to kniha pro vás.

Terezka_U
Terezka_U
14.11.2022 5 z 5

Prsa a vajíčka jsou knížka ve které se vlastně téměř nic nestane. Děj by se dal shrnout do pár krátkých vět. Přesto, nebo možná díky tomu, má v sobě obrovskou hloubku, která mě nepřestávala udivovat. Autorka dokázala naservírovat mnoho různých pohledů na otázku rodičovství, sexuální identity a ženství. Pokud jsou to témata, nad kterými někdy přemýšlíte, určitě vás kniha nezklame.

Aya81
Aya81
07.10.2022 3 z 5

Moc dobře si mi kniha nečetla. Téma je rozhodně zajímavé, ale upřímně mi vůbec nesedělo to spojení dvou témat - zvětšování prsou a umělé oplodnění dárcovskými spermiemi. Bylo to celé nějaké rozvláčné, a jak to mám ráda např. u Murakamiho, nebo i u jiných autorů, tak tady mne to nudilo. Naopak to pro mne byl zajímavý vhled do japonského prostředí, kultury, smýšlení.