Prsa a vajíčka
Mieko Kawakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/446857/bmid_prsa-a-vajicka-rJb-446857.png
4
235
61
Co byste dělali, kdyby vám rodiče jednoho dne řekli, že nejste jejich syn, že jste byl počat ve zkumavce a donošen v cizí děloze? Srovnáte se s identitou člověka bez minulosti? A co když jste stále mladá, ale už zdaleka ne nejmladší žena – bez partnera, bez vidiny rodinného štěstí, o mateřství ani nemluvě? A jako na potvoru jste sice šťastně single, ale také bez chuti na sex a zmítaná nezvladatelnou touhou po dítěti… Po celosvětovém úspěchu románu Prsa a vajíčka se i k českým čtenářům dostává příběh, který vypráví nejen o etických dilematech a rozčarováních, rodinných poutech a rozkolech, ale také o (ne)porozumění vlastnímu tělu, jeho potřebám a smyslu. Haruki Murakami o knize řekl: Nikdy nezapomenu na pocit naprostého úžasu, když jsem dílo poprvé četl.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , OdeonOriginální název:
夏物語 (Nacumonogatari) , 2008
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla hodně dlouho a s přestávkami. Ne že by mě nezaujala, ale protože na takovém množství stránek v podstatě není úplně akční děj, ničemu pauzy nevadí. Takže jsem ji občas proložila nějakou rychlovkou. Ten japonský pomalý styl psaní mám ráda, témata silná k zamyšlení. Fylozofické rozbory různých ženských otázek.
Zajímavý náhled do ženského světa japonské kultury. Hlavní hrdinka a její nejbližší v podstatě řeší typické problémy na jiném konci světa. Některé dialogy často působily jako dlousáhlé monology, což mě občas unavovalo... i tak mě ale příběh slečny Nacuko bavil.. :)
Svým způsobem je to zajímavá kniha, která řeší několik vyloženě ženských problémů - prsa, přeměnu dívky v ženu a početí. Stylem se jedná o úplně něco jiného, než na co jsme tady zvyklí. Je to podrobná zpověď 3 osob, každá řeší jiné téma.
Chtěla jsem to nechat trochu uzrát, ale ani po několika dnech nevím, co si myslet. Nechalo to ve mě spoustu otázek, což byl vlastně účel.
Kniha má 2 části.
Ta první, pojednávající až o chorobné touze nechat si udělat plastiku prsou, mě nijak nepřesvědčila. Nebavila. Styl psaní je přece jenom jiný, je to občas dost syrový a přirovnávat krev na kalhotkách k mapě Osaky na mě bylo už trochu moc.
Důvod proč jsem dočetla až do konce byly ale recenze, které "slibovaly", že druhá část je lepší. A je. Druhý děj řeší otázku kolem mateřství, "sobecké" touhy po dítěti, toho, zda je umělé oplodnění navíc s dárcem spermatu morální vůči dětem. Jak se pak může člověk srovnat s tím, že je jeho otec anonymní. Člověka, natožpak ženu, to chtě nechtě nutí přemýšlet. Děti mám, ale mám za sebou i potrat a návštěvu reprodukční kliniky. Chvílemi to čtení i tak bolelo. Obzvlášť při vzpomínce na to, jak tlusté ty lékařské složky některé pacientky na klinice měly.
Prsa a vajíčka mají možná trochu kontroverzní název, ale nečekejte žádnou divočinu. Jde spíš o sondu do ženské duše. A ona se sonda se pohybuje opravdu hoooodně pomalu.
Celá kniha je velmi ženská, jemná, hlubokomyslná. Dotýká se spousty stránek ženství, ať už je to dospívání, nebo urputná touha po dítěti, ale mě nebavila. Máma vždycky říkala, že jsem nepovedený kluk, tak asi na tom něco pravdy bude.
Ona myšlenková zacyklenost postav a rozvláčnost celého vyprávění mě s každou další stránkou naprosto ubíjela.
Ještě jsem se nesetkala s knihou, která by takhle důsledně zkoumala ženskou touhu po dítěti. Touhu, která se nutně nemusí krýt s touhou po partnerském životě. Snad každý myslitelný názor na tuto otázku je reprezentován nějakou postavou, která k tématu řekne své. Vlastně je neuvěřitelné, že něco tak fundamentálního, o čem nepochybně každá z nás někdy přemýšlela a musela udělat nějaké rozhodnutí (a to rozhodnutí pak ovlivnilo celý zbytek našeho života), bylo doposud literaturou dost opomíjené. Asi proto, že všechny tyhle úvahy jsou hodně intimní, místy nepříjemné a možná i protože si taková kniha nenajde mnoho čtenářů – mužů. Ale já jsem za ní opravdu ráda a líbila se mi.
tohle není čokoládový dort ani řízná limetková zmrzlina. spíš rýžová kaše, na pohled docela nenápadná. užít si její jemnou a vybranou chuť žádá jistý díl čtenářské trpělivosti a přizpůsobení se pozvolnému tempu vyprávění.
oceňuju téma nedotekovosti a touhy po dítěti z úhlu, který jsem jinde asi nečetla.
Díky atraktivnímu tématu jsem se dostala k japonské literatuře. A byla to zajímavá exkurze. Nejvíc mě překvapily podmínky, ve kterých postavy žijí. Japonsko jsem považovala za bohatou zemi, hlavní hrdinka, její rodina a řada dalších postav ovšem pocházela z velmi chudých poměrů. Popis nuzného života byl velmi sugestivní, stejně tak jako opakující se motiv totálně nefunkčních vztahů a nemožnosti jejich navázání.
Zpočátku jsem se nechala unášet pozvolným tempem vyprávění, první část s úryvky s deníku dospívající neteře se mi moc líbila. Druhé části by klidně slušel podobný rozsah. Takhle už to po čase začalo být trochu únavné. I tak jsem knihu zhltla během několika dní.
Za mne knížka, která se mi četla hůř. Nejsem zvyklá na japonskou literaturu, a přišlo mi, že vyprávění se dost vleklo a nekteré odbočky a omáčky byly v knížce navíc. Ale vzhledem k tomu, že jsem si sama prošla umelým oplodněním tak to pro mne byl zajímavý vhled do problematiky v jiné kultuře.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Oslovilo mne téma ženství, samoty, "sobecké touhy být matkou", fascinoval vhled do japonské kultury a naprosto odlišného vnímání jazyka...
Přiznávám, že jsem se trochu bála. Přeci jen i japonské filmy a seriály ne všem sednou. Nakonec jsem ale nadšená. Můj první japonský román! Nečetl se tedy svižně, moje tempo se rovnalo slimákovi. :-D
Poskytl mi pohled na současné Japonsko, tamní kulturu, hodnoty, sociální poměry. Hlavně pak na životy žen různých věkových kategorií, z různých sociálních vrstev a s odlišnými touhami. A co mi přišlo hodně podstatné, jejich vnímání mužů v rodině a ve společnosti.
Hvězdičku strhávám za první část knihy, z nekončící mánie kolem prsou jsem byla rozpačitá. Druhá mě naopak velmi bavila.
Tak tohle mě hodně bavilo. Asi to není čtení pro všechny, ale jestli váháte, zkuste pár stránek a budete mít jasno, jestli je to knížka pro vás. Mužům nedoporučuji, tohle je knížka přímo nasáklá ženskostí a ženskými tématy a pozor, vše bez příkras :)) Jsem nadšená!
Tak já nevím.... nemyslím si, že to byla špatná kniha ani ztráta času si ji přečíst. Určitě jsem stejného názoru jako většina komentujících přede mnou, že jde o téma, které asi snadněji pochopí a přijmou ženy. A dodala bych, že ženy, které již mají děti a prošly celou tou anabází kolem početí, těhotenství a porodu.
Věřím tomu a dokážu se vžít do pocitů a myšlení ženy, které utíkají roky a stále nemá potomka. A rozumím i tomu, že v tuto chvíli přemýšlí o jakékoli alternativě, jak k vytouženému dítěti dospět. Dokonce si i dovedu představit, že se rozhodne pro anonymního dárce... Jak bych v dané situaci přemýšlela já, netuším. Je to silné téma, určitě je potřeba zvážit etiku a možné následky tohoto kroku do neznáma.
Mně se líbila více asi ta druhá část, která se právě "točila" kolem dárcovství spermatu a mateřství. První část věnovaná "prsům" mě zas tak nezaujala. Asi proto, že mám k danému tématu ryze rezervovaný postoj.
Líbil se my styl psaní autorky. To je asi dáno i tím, že jsem čtenářkou Murakamiho knih a současná japonská literatura je opravdu velmi specifická a je potřeba se ji naučit číst.
Nuda, nuda, trvalo mi dva měsíce, než jsem knihu dočetl. Dalo se to zkrátit na dvě krátké, možná čtivé povídky - jednu o zvětšování prsou a druhou o dárcovství spermatu..
Velmi aktuální téma mnoha žen, Které jsem naštěstí nikdy nemusela řešit, ale ráda jsem si o tom přečetla.
Příběh první se mi líbil, i když některé motivy nejsou vůbec dotažené. Ale je to hezký popis japonské společnosti. Druhý díl už byl na čtenářskou koncentraci náročnější. Vypravěčka stále dokola dumala o možnosti početí dítěte. Je pravda, že takto pojatý popis ženské touhy po dítěti jsem ještě nečetla, myslím si ovšem, že ženy v této situaci řeší spoustu jiných, méně filozofických a více praktických, problémů než hlavní hrdinka.
Posledních pár týdnů nejsem ve správné čtecí náladě a trochu s tím bojuju. Prsa a vajíčka nejsou z těch knih, které se čtou samy, chci o ní přemýšlet a vnímat ji na 100 %, zároveň na to momentálně nemám prostor a v knihovně je na ni rezervace, takže si tu odkládám, že jsem skončila na straně 260 a věřím, že se ke knize brzy vrátím.
Neobvyklý čtenářský zážitek. Nejprve se mi nedařilo do knihy začíst, a protože nerada nechávám rozečtené kapitoly, někdy na mě kapitoly byly příliš dlouhé, tempo vyprávění je pomalé…,a přesto mě to neustále táhlo se k příběhu Nacuko vracet. Měla jsem celou dobu pocit, že jsem součástí života hrdinky, prožívám s ní každý všední den a myšlenku, dokázala jsem se do ní vcítit, cítila jsem smutek, tíhu její samoty a situace. Je to hluboká a nevídaná kniha. Dlouho jsem z četby neměla takto zvlastni a silný zážitek.
Tématem mateřství, ženství a feminismu může působit jako kniha, která bude blízká ženským čtenářkám, a témata jsou jistě současná, palčivá a atraktivni. stylem psaní a délkou ale kniha rozhodně není pro většinové publikum.
Muže bych ráda podpořila, aby se nezalekli titulu. Rozhodně to není ryze ženská literatura, naopak si myslím, že přesně muži by tyto knihy měli číst - nejen aby nedopadli jako muži zmínění v knize, zejména dárce spermií (nejvtipnejsi i nejsmutnejsi pasáž knihy zároveň)
Jsem ráda, že jsem na tuto knihu narazila. Možná pro někoho nudná knížka. Pravda, je hodně jiná, spíš jí pochopí ženy než muži. A pochopí jí spíše ženy než dívky.
Nicméně hodně věcí k zamyšlení, ale někdy se nad vším přemýšlí až moc - ohledně sexu by Nacuko neměla až tolik přemýšlet, někdy je dobré nechat vše plynout. I když, kdybych uvažovala jako Nacuko, ušetřila bych si plno citových problémů:-)
Prsa v knížce nejsou prvořadá, jde spíš o vajíčka. I když pán hovořící o kvalitě svých spermií též zaujal. Těžko říct, jak bych reagovala sedět naproti němu. Zneužívání i chudoba se netýká pouze dětí v Japonsku.
Líbilo se mi, jak se snaží všichni sdělit přímo své pocity. S city už měli trochu problém. S rodinou jsou problémy všude. Ale nakonec je jeden rád, že nějakou rodinu má.
Zvláštní, ale rozhodně ne zbytečná kniha.
Štítky knihy
Japonsko japonská literatura umělé oplodnění rodičovství život bez partnera (singles) nevlastní děti rodiče a děti matky samoživitelky, svobodné matky
Prsa a vajíčka
Moc dobře si mi kniha nečetla. Téma je rozhodně zajímavé, ale upřímně mi vůbec nesedělo to spojení dvou témat - zvětšování prsou a umělé oplodnění dárcovskými spermiemi. Bylo to celé nějaké rozvláčné, a jak to mám ráda např. u Murakamiho, nebo i u jiných autorů, tak tady mne to nudilo. Naopak to pro mne byl zajímavý vhled do japonského prostředí, kultury, smýšlení.