Nomia

Přečtené 478



Dej mi své jméno
? - květen 2022
Dej mi své jméno 2018, André Aciman

Tohle rozhodně není optimální čtení pro racionálně smýšlející realisty, je to spíš atmosférická jednohubka plná chtíče, nadřženosti, zamilováných pocitů a poznávání sebe sama. Pokud přijmete fakt, že děje je zde poskromnu, zato dumání a erotiky až dost, může se vám Dej mi své jméno zalíbit. Pro strhující pobláznění a obrovskou touhu bych i měla pochopení, bohužel postava Eliema mi přišla až přespříliš hloubající a málo uvěřitelná, díky tomu jsme se nedokázala do knihy dostatečně ponořit.


Podbrdské ženy
? - květen 2022
Podbrdské ženy 2018, Jana Poncarová


Věci, na které nastal čas
? - květen 2022
Věci, na které nastal čas 2020, Petra Soukupová

Když sama ve svém životě tak trochu tápu, tak se ráda obracím ke knihám a hledám inspiraci. A myslím, že není nic lepšího než odstrašující případ. A tento fungoval znamenitě. Petra Soukupová vždy tne do životě, dokáže až nechutně realisticky vystihnout charaktery a některé problémy dnešních vztahů. Co si budeme povídat, není to úplně nejpříjemnější čtení, zůstává po něm jakási pachuť zmaru a skepse.


Dallas 63
? - květen 2022
Dallas 63 2012, Stephen King

Stoprocentní uspokojení mých čtenářských chuťových buněk. Třaskavá kombinace Kinga, cestování časem a 50./60. let USA, to snad ani nemohlo dopadnout blbě. :) Kulervoucí bichle, která vás bude bavit od první stránky. Mělo to hlavu a patu, skvělý nápad, chytlavou atmosféru i sympatického hrdinu. Někoho možná rozčilovala "červená knihovna" se Sadie, mě naopak. Myslím, že King dokázal, že se umí chopit i milostné linky.


Spát v moři hvězd. Kniha I.
? - květen 2022
Spát v moři hvězd. Kniha I. 2020, Christopher Paolini

Autor je srdcař, je to z něj cítít každým coulem, sci-fi a fantasy miluje, má toho spoustu načteno, spoustu shlédnuto a má nepřebernou fanzatii. A tady přichází problém, sází toho do knihy příliš. Při čtení spousta námětu působí povedomě. Bohužel sám nepřichází s ničím extra průlomovým. Nemyslím to ovšem jako výtku, vše funguje, jen nebudete zrovna okouzleni originalitou... Paolini už dávno není jen ten mladý cápek, který napsal Eragona, vykvetl z něj poměrně slušný vyprávěč, s rozsáhlými znalostmi, bohužel jsem při čtení měla často pocit, že některé věci byly repetetivní, jindy zase příliš zacházel do zbytečných popisů a technických vysvětlovaček, tak trochu na úkor děje. I když to tak možná nezní, tak jsem si knihu vychutnala. Jedno vím jistě, rozhodně dám i příště Paolinimu šanci, jen doufám, že v další knize bude o něco méně oné popisné omáčky. :)


Jak přežít svého muže
? - květen 2022
Jak přežít svého muže 2020, Jana Bernášková

Nejsem prudérní, ani utlocitná, smysl pro humor snad také ještě nějaký mám, ale zde mám pocit, ze jsem četla snad něco úplně jiného než ostatní. Opravdová srágora, na kterou bych potřebovala buď lobotomii, nebo flašku vína. Knihu nemůžu ani nazvat příjemnou odchovkou, protože notnou část času mě spíš iritovala svou trapností. Absence přímé řeči už byla jen pomyslným hřebíčkem do rakve.


15 roků lásky
? - květen 2022
15 roků lásky 2021, Patrik Hartl

Malý pražský erotikon mě kdysi posadil na zadek, přišel mi tak moc ze života, tak hořkosladký, ironický, ale zároveň pravdivý a lidský. Strašně mě bavily postavy a jejich pestrost. V 15 roků lásky bylo na mě bohužel až moc depkaření, frustrace a nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale až příliš prcání. Aleš nebyl nesympatický, ale mnohdy byly jeho myšlenkové pochody nepochopitelné a zasloužil by proplesknout. Ale stále je to starý dobrý Hartl, který se čte tak snadno, jen si uživáte příběh a Hartlův skvělý humor. Líbí se mi, jak autor v každé své knize ukazuje, že člověk si svůj život dokáže dostatečně post** dost dobře i sám. 15 roku lásky je za mě jedno z jeho spíš slabších děl, ale pořád je to skvělá oddechovka. Příště bych trochu ubrala ze všech těch pop kulturních odkazů a celebrit, bylo toho přespříliš.


Amerikána
? - květen 2022
Amerikána 2017, Chimamanda Ngozi Adichie

Amerikána pro mě byla jako jízda na horské dráze, kde se střídaly chytlavé pasáže a úseky, které jsem měla chuť přeskakovat. Příběh byl navíc dle mě přehlušen a upozaděn vším tím filozováním nad rasovými, integračními a politickými otázkami. Mám ráda obsáhlé knihy, ale v případě Amerikány mi větší rozsah přišel trochu na škodu, objevilo se příliš hluchých míst, které neměly čím úplně zaujmout. Tematicky výborné, bohužel zpracování pro mě o něco méně poutavé. Za vyprávění o Nigérii palec nahoru.


Vášeň, co do rána zchladne
? - květen 2022
Vášeň, co do rána zchladne 2007, František Gellner

Má vášeň pro Gellnera rozhodně do rána nezchladne. Naopak je to letitá láska, už od dob gymplu. Nikdy jsem neměla cit pro poezii, mnohdy mi básně přišly neuchopitelné, umělé, strojené, ale ty jeho miluju. Jednoduché, prosté, znělé, líbivé. Kdo sám se toulal po nocích, miloval a noci prohýřil, pro toho bude Gellner a jeho básně věrným kumpánem.


Můj tajný život
? - květen 2022
Můj tajný život 2020, Lucie Hříšná

Lucii jsem si na instagramu oblíbila, spojují nás některé společné vášně, mám ráda s jakou otevřeností přistupuje k ožehavým tématům, ale tato kniha je naprosto zbytečná a marná. Opravdu jde spíš o amatérský slepenec. Doporučila bych autorce držet se raději hezkého prádelka a dild - a nepouštět se již do psaní knih.


Co neodvál ani čas
? - květen 2022
Co neodvál ani čas 2018, H. M. Körnerová (pseudonym)

Tady jde objektivita stranou, kniha mě naprosto nadchla. Skvost! Nelitujte se! Lítost vás úplně rozloží. Naštvěte se! Vztek je konstruktivní!


Děti nade vše
? - květen 2022
Děti nade vše 2021, Delphine de Vigan


Jak svět přichází o básníky
? - květen 2022
Jak svět přichází o básníky 2004, Ladislav Pecháček


Spolčení hlupců
? - květen 2022
Spolčení hlupců 1995, John Kennedy Toole

Divnokniha, v tom nejlepším slovo smyslu. Taková esence exotů, podivných individuií a nesnesitelných vlastností se jen tak nevidí. Ale bože, na mou duši, já to žrala, je to tak sarkastické, chytlavé a až absurdní. Opravdu jsem se bavila, jen je otázkou, jestli je to pro běžného čtenáře víc děsivé, nebo vtipné. Asi záleží na míře vaší vlastní podivnosti, rozhodně to není kniha stravitelná pro všechny.


Milenci a vrazi
? - květen 2022
Milenci a vrazi 1990, Vladimír Páral

Možná proto, že jsem se sama narodila v Ústí a dodneška si pamatuji ten divný nasládlý smrad z chemičky, možná proto mám tak ráda Párala a jeho tvorbu. Chápe sever a zná stinné stránky mezilidských vztahů. Skvěle dokáže vystihnout tu ponurou smradlavou atmosféru některých míst na severu a malichernost některých problémů. Chtíč, touha po jiném těle, tak i po moci, stereotyp v manželství, snaha uniknout, vztahy, nenaplněné sny a bezohledné ambice, tehdejší prapodivná doba, politika, o tom všem jsou Milenci a vrazy. Páral rozhodně nesedne každému, ale pro mě má osobité kouzlo. Každé postavě a jejímu příběhu se věnuje s náležitou péčí. Po přečtení zůstává trochu depresivní nálada a pocit, že život, vztahy a touha po moci nakonec přeci jen každého semelou. Na Páralovi je cítit, že to není úplně typický spisovatel, jeho tvorba se liší, je jiná, svérázná. Sám studoval technický obor a je to znát z něj i jeho děl. Nejen, že si vybírá možná trochu netypické prostředí příběhů - chemičky, továrny, ale i jeho postoj k životu a vztahům je občas až děsivě chladnokrevný, technicky popisný, mnohdy až balancující na hraně odtažitosti a pohrdání. A přitom se nebojí použít i svůj svérázný neprvoplánový humor a cynismus.


Zpověď dítěte svého věku
? - květen 2022
Zpověď dítěte svého věku 1957, Alfred de Musset

Kolem Musseta jsme zvědavě kroužila už delší dobu, ale pokaždé jsem raději sáhla po něčem oddechovějím. Přeci jen deprese a žárlivost je něco, pro co já nemám bohužel přílišné pochopení a projevuje se můj nedostatek empatie, naopak je to něco od čeho se snažím utíkat na míle daleko. A projevilo se to i při čtení Zpovědi. Mám ráda tenhle trochu rozvleklý popisný styl, tehdejší doba má své kouzlo a vždycky jsem měla slabost pro rozervance. Ale tady jsem cítila, že převažuje můj odpor vůči nekonečné ukňouranosti, žárlivosti a stihomamu hlavního hrdiny. Po přečtení knihy jsem měla stále smíšené pocity, postava mi díky svému chování byla natolik nesympatická, že jsem se přes to nebyla schopná přenést. Nic to ovšem nemění na tom, že je to výborně napsaná kniha, oplývající skvěle vystihnutou nesnesitelnou bytostí. Deprese, frustrace, žárlivost, všeho jen tu víc než dost. Tak trochu jiná "love story".


Nasterea
? - květen 2022
Nasterea 2021, Petra Stehlíková

Vážně by mě zajímalo, co se p. Stehlíkové stalo, protože mám pocit, jako by třetí díl psal snad úplně jiný autor. Nebo byla snad autorka přinucena sesmolit alespoň něco, jen aby se neřeklo, respektive aby vydavatelství a čtenáři neremcali? :) Z Naslouchače jsem byla naprosto nekriticky odvařená a všechny mouchy jsem mu mileráda odpustila. Zbožnovala jsem nápad, postavy, atmosféru. Opravdu jsem si myslela, že přišla sága, která má našlápnuto být jedna z těch nejchytlavějších, ale to co předvedl třetí díl bylo velké zklamání. Z Ilan se stal nesympatický frackoidní puberťák, příběh se místy vlekl rychlostí šneka, po chvíli ho zase vystřídala nějaká chaotická pasáž. Za mě jen to celé nedotažené, odfláknuté a plytké. Pevně doufám, že další díl mi vytře zrak a dokáže se zase vyšvihnout na původní laťku. Jestli se čtvrtý díl ale ponese v podobně odfláknutém duchu a jen přihodí nějakou romantickou linku s Kapitánem, bude to teprve k pláči...


Majonéza k snídani
? - květen 2022
Majonéza k snídani 2021, Markéta Lukášková

Lukášková mě jako osoba baví, je svěží, zajímavá, poutavá. Líbí se mi její vyjadřování, vnímání světa a lehce kousavá ironie. Nečekala jsem tedy nic jiného než extra třídu, od první knihy, kterou od autorky budu číst. A ejhle chyba lávky. Nechápejte mě špatně, vůbec to není zlé, ale nezapomenutelný poklad za mě také ne. Hlavní postava - Ema je divná, svá a zvláštní, ale asi tak jako leckterý jiný puberťák v jejím věku. Nějaké silnější pouto, či napojení na hlavní postavu se u mě nekonalo. Její myšlenkové pochody a hokusy pokusy jsou také mnohdy prazvláštní, nevěrohodné a nelogické, ale konec konců to by u daně věkové kategorie asi nevadilo. Ale na mě to celé působilo podivně našroubované a nerealistické. Což o to, autorka umí vyprávět hezky, s jazykem si zvládá pohrát. Neočekávala jsem ani žádný melodramatický příběh plný zvratů, ale vyprávění ze všedního života, plné zajímavých postav a neotřelých dialogů a tam vidím to úskalí. Jakmile postavy otevřely pusu, tak šla kvalita dolů. Primárně u hlavní postavy. Když k tomu přečteme velmi ucouraný začátek knihy, který mě vážně spíš odradil než navnadil ke čtení, dojem nebyl valný. Zajímavé naopak bylo odkrývání příběhů členů rodiny, tam už jsme se dostali do daleko poutavějších pasáží. Těšila jsem se na autorky odzbrojující smysl pro humor a dostal jsem spíš nálož pubescentního filozofovaní od hrdinky, které měla být tak zvláštní a jiná, až byla vlastně úplně fádní.


Vikomt, který mě miloval
? - květen 2022
Vikomt, který mě miloval 2005, Julia Quinn

Nechtěla jsem být příliš kritická, protože vím, že tato romantická série je určena pro trochu jiný typ čtenáře. Má to být krásný, nenáročný únik od reality všedních dni - do prostředí plného společenských dýchánků, historické atmosféry a romance. Čekala jsem málo a dostála ještě míň. Začnu tím dobrým a to je fungující chemie mezi hlavními postavami. Ta je neoddiskutovatelná a fungující. Ten kdo sám má rád kočkování mezi mužem a ženou, slovní přestřelky, jemnou ironii, sarkasmus atd. si to rozhodně bude užívat, ale to je bohužel vše. Tematicky je to poměrně klišoidní, ale to by mi ani tak nevadilo. Charakterově silná, samostatná, emancipovaná, blablabla hrdinka se zamiluje do hrdiny, který samozřejmě také musí mít nějaký srdceryvný problém, oba navenek silní, přesto uvnitř tak zranitelní, nakonec přes všechna úskalí dojdou ke společnému happy endu. Léty ověřené a fungující schéma skoro každé červené knihovny. Problém je v celkovém pojetí vyprávění a postav, vše na mě pusobilo neuvěřitelně ploše. Málo vykreslené charaktery, ocenila bych barvitější zachycení postav. Méně černobílých charakterů, více odboček a mini příběhů. Věčná škoda, že nebylo dáno více prostoru vedlejším postavám z rodiny. Od první chvíle čtenář bohužel ví přesně linii, kterou kniha povede, víte jak skončí a bohužel vás na cestě ani ničím příliš nepřekvapí. Ono jiskření a chemie ústřední dvojice, které mi bylo opravdu sympatické, bohužel nedokáže povznést knihu výš, aby se z toho stalo více než jen průměrný románek.


Rybí krev
? - květen 2022
Rybí krev 2012, Jiří Hájíček

Když jsem se rozhodla utéct ruchu velkoměsta a odstěhovat se na JČ, řekla jsem si, že bych mohla okusit i místní autory. Volba padla na Hájíčka a jeho romány z jihočeského venkova. A bylo to výborná volba, autor mě okouzlil a dal mi příležitost dostatečně okusit barvitou atmosféru JČ. Začnu tím špatným. Hanu bych popravdě nejraději utopila. Ale i přes to, že mi hlavní postava mnohdy pila krev a nedokázala jsem se sžít se všemi jejími myšlenkovými pochody, jsem byla nadšená. Navzdory tomu, že mi neseděla, působila plasticky, reálně, lidsky... Ostatně pod taktovkou Hájíčka všechny postavy, vztahy a vazby v knize působí autenticky a uvěřitelně. Tak perfektně vykreslená doba i atmosféra. A co si budeme povídat, samotné téma vysídlení vesnic je netradiční a chytlavé. Hodně nadprůměrný román a srdce mi vždy zaplesá, když narazím na českého autora, který mi učaruje.


Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku
? - květen 2022
Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku 2014, Jiří Hájíček

Možná proto, že nejsem vesnická děva, mě to o to víc fascinovalo. Hajíček má pro mě nádherný vypravěčský jazyk a je to ten typ autora, kde hltám každou větu, i když obsah, či téma může být veskrze banální. Všechny povídky mají společnou lehce melancholickou atmosféru a bezvadně zachycené postavy, které působí živě, uvěřitelně. Při čtení máte pocit, že někoho takového jste jednoznačně během života už museli někde potkat. Jedno vím jistě, musím zjistit, kde se dají sehnat koňakové špičky.


Tři sestry
? - květen 2022
Tři sestry 2021, Heather Morris

Tři sestry ve mně zanechaly spíš rozporuplné dojmy, nedokázale jsem s dívkami úplně sžít, fandit jim a hltat stránky. Jejich konverzace, rozhodování, chování a vše, na mě působilo místy a příliš nerealisticky, přespříliš naivně, až uměle. Za mě celé knize chyběla hloubka. Děsivé silné téma, ale díky malé uvěřitelnosti postav, ze mě nějak nevymačkala skoro žádné emoce. A to je právě to, co chci od knihy, chci aby mi nebyla lhostejná, aby ve mě vzbuzovala pocity, klidně i negativní, smutné, ale musí pusobit autenticky.


Později
? - květen 2022
Později 2021, Stephen King

Můj problém s touto knihou je ten, že už jsem přečetla až příliš knih od Kinga a neočekávám nic méně než naprostou dokonalost. A když se pak najde dílo, které je dobré, velmi dobré, ale ne nejlepší, tak jako v případě Později, nevyhnu se lehkému zklamání a porovnávání. Kvalitně napsána kniha, sympatické postavy a dle mě nepříliš originální, ale výborně fungující motiv. Nicméně zimomriavky nečekejte. Jestli to stojí za přečtení? Stoprocentně. Jestli je to jedna z jeho nejlepších knih? Ani náhodou.


Hezký, ale narovnej se!
? - květen 2022
Hezký, ale narovnej se! 2021, Johana Fundová

Hezký, zavzpomíname si, ale toť vše.


Nyxia povstává
? - březen 2020
Nyxia povstává 2020, Scott Reintgen

První díl Nixie jsem v hodnocení celkem sepsula, protože mi přišel víceméně jako jedna velká vesmírná paralela na Hunger games - s lehkým nádechem Enderovy hry. Ale ono to vlastně není tak podstatné, proč by si autor nemohl vzít inspiraci z jiných takřka kultovních děl... Důležité je, že celá trilogie jako celek funguje a baví. Nyxia určitě jede ve vyšlapaných kolejí a nepřináší nic moc originálního, či převratného, ale byla bych pokrytec, kdybych nepřiznala, že je to čtivá a zábavná série. Samotný závěrečný díl je podle mě ideální a důstojné vyvrcholení celé série. Není to nabité překvapivými twisty, ale je to pořádná dávka akce, kterou nám autor servíruje takřka bez přestávky. Osobně mi přišlo trochu škoda, že vyprávění neměnilo více dynamiku. Tempo a poloha a poloha vyprávění bylo pořád na jedno brdo, chybělo mi občasné zpomalení a pak o to silnější gradace. Nyxia povstává jede stále v jednom rytmu. Oproti prvnímu a druhému dílu navíc také ubylo (respektive takřka vymizelo) úsměvných linek, ovšem v kontextu příběhu naprosto pochopitelné, naopak přibylo hutných emocích a temných scén. Celá série se poměrně povedla, není to nijak náročné čtení, rozhodně se nejedná ani o čistokrevnou sci-fi s velkým množstvím věděckých pojmů, ale naopak je to taková příjemná YA oddechovka, kterou táhnou nahoru velice sympatické postavy, které jsou zakomponovány do pozoruhodného světa. Emmett se navíc jako hlavní hrdina povedl, je to ten typ sympatického kluka od vedle, spíš než akčního hrdiny, ale možná o to více mu člověk fandí. Také oceňuji samotný nápad s těžbou Nixie, látky obdařené mimořádnými vlastnostmi. Fajné čtení.


Nyxia nespoutaná
? - březen 2020
Nyxia nespoutaná 2019, Scott Reintgen

Přiznávám, že vůči prvnímu dílu jsem byla možná až příliš kritická. Už jen samotný základ, kde skupina teenagerů, z různých koutů světa, je vržena do soutěže, kde není o nebezpečí nouze, až příliš připomínal schéma Hunger Games. Jen s tím rozdílem, že zde se bude jednat o vesmírné dobrodružství. Toto je největší problém, který s Nixii mám, je to příjemné čtení, ale není to strhující originální dílo. Při čtení člověka několikrát napadne, že mu to něco připomíná. Ať už je to zmíněná Hunger Games, či Enderova hra. První díl Nixie bylo takové nesmělé první rande, autor nám představil hlavní postavy, načrtl něco málo ze světa (respektive obou světů), ale byla to zatím jen jemná oťukávačka, která nezanechala nijak extra silný dojem. Multikulturní partička působila poměrně sympatickým dojem. Hlavní hrdina Emmett Atwater, černý hoch z chudinské čtvrti v Detroitu, je fajn, ale bohužel mu chybí hlubší charakter. Nepochybuji o tom, že většině čtenářů bude sympatický, ale není to typ postavy, kterou si vybavíte i po letech, která by Vás natolik upoutala (případně odpuzovala), že byste si ji pamatovala ještě x let po té. Nicméně druhý díl, jde více do hloubky, už to není jen seznamovačka. Nespoustaná Nyxia má mnohem více šťávy. Vztahová linka je sice průměrná, nenadchne, ale ani neurazí. Nicméně svět Edenu je poutavě popsaný, ať už se jedná o samotné Adamity, či zdejší faunu a floru. Kvituji, že v tomto díle se objevuje trochu více politiky, pletichaření a strategie. Za mě rozhodně krok k lepšímu, kniha mě bavila a budu se těšit na závěr trilogie. Stojím si za tím, že v daném žáru jsou i lepší série, ale i tak se jedná o vrchovatou porci zábavy (bohužel trochu předvídatelné zábavy).


Faktomluva
? - březen 2020
Faktomluva 2018, Hans Rosling

Kdo by býval řekl, že i statistika může být zábavná aneb, jak nahlížet na klíčové otázky trochu jinou optikou - dost možná optimističtěji. Polopatické, srozumitelné a zábavné, Faktomluvu pochopí každý - od puberťáka až po babičku.


Vrány
? - březen 2020
Vrány 2020, Petra Dvořáková

Strohý minimalistický vypravěčský styl (možná až puberťácky odvyprávěno) a toxické rodinné prostředí, ze kterého mrazí. Svým obsahem je to vlastně veskrze hnusná kniha, kterou ale člověk nedokáže odložit. Číst tuhle knížku je jako dostat sprchu negativních emocí. Musím říct, že i díky střídání pohledu matky a dcery mě kniha o to víc zaujala, je to prostě instantní depka. Mám ráda knihy, které dokážou rozvířit emoce a to i ty negativní. Nemůžu říct, že by Vrány byly nějak třeskutě originální, občasnému klišé se také neubrání, ale fungují přesně tak, jak mají. A teď bych raději prosila nějakou pohádku s jednorožci, kde je ještě svět v pořádku...


Skleněný pokoj
? - březen 2020
Skleněný pokoj 2013, Simon Mawer

Při čtení jsem se nemohla zbavit pocitu, jestli některých věcí tu není až moc - až moc barvitých popisů architektury (i když čtivé a zajímavé), až moc erotiky, až moc vztahových propletenců. Sama jsem "prasák", do puritána mám opravdu daleko, ale v dané knize mi toho přišlo nadbytečně. Celou dobu jsem si pokládala otázku, jestli je to autorův obvyklý vypravěčský styl, nebo jestli chtěl z knihy udělat větší trhák pro masy a tak se rozhodl lít tam prcání po hektolitrech. Celá kniha je zvláštní hybrid mezi fikcí a realitou, ale jako celek je poměrně čtivá. Sama jsem byla překvapená, že mě v podstatě víc okouzlily pasáže o architektuře, než některé vztahové linky. Oceňuji zasazení do dobového kontextu, které se opravdu povedlo, tehdejší doba a Brno má prostě své kouzlo. U postav a jednotlivých dějových linek to ovšem pro mě bylo jako na houpačce, některé mi přišli perfektní a hltala jsem je, jiné se mi zdáli slabší. Ale i přes veškeré mé výhrady je Skleněný pokoj zajímavá kniha, která stojí za přečtení.


Outsider
? - březen 2020
Outsider 2019, Stephen King

Je to dobré, dokonce velmi dobré, ale bohužel vím, že King dokáže napsat knihy, které mi proniknou až do morku kostí, kde si budu pamatovat i zdánlivě bezvýznamné postavy ještě jako vetchá stařenka, ale Outsider to naneštěstí není. Nenechte se mýlit, jak už jsem říkala - je to opravdu dobrá kniha. Nicméně není to pro mě nic fenomenálního a převratného, co by se stalo mou novou srdeční záležitostí. King opět servíruj, to co tak skvěle umí, je to napínavé, tajemné, místy strašidelné a jako vždy skvěle promyšlené. Ale možná díky tomu, že už jsem od něj četla xxx knih, tak se mi to nezdá jako taková bomba. Kvalitně odvedená práce, která bude bavit valnou většinu čtenářů. A nebojte husí kůže se dostaví.


Les prízrakov
? - březen 2020
Les prízrakov 2019, Juraj Červenák

Ak niečo závidím bratom Slovákom, tak je to Juraj Červenák. Na každé pokračování se těším a přiznám se, že i tentokrát jsem se při čtení takřka tetelila blahy. Je až s podivem, jak si autor dokáže drže laťku vysoko. Opět napínavé, zábavné a hlavně neskutečně čtivé. Naprosto miluji jeho postavy, které jsou všechno možné, ale rozhodně ne nudné, či ploché. Červenák je přesně ten autor, s kterým bych nejraději zašla na pivo a klidně do ráno poslouchala jeho vyprávění - a tak je to i s jeho knihami. Milerádi s nimi probdíte nejednu noc. :)


Rekonstrukce
? - březen 2020
Rekonstrukce 2019, Viktorie Hanišová

A zase jsme u toho zpropadeného porovnávání, ale bohužel mi to nedá. Houbařka byla neskutečná, měla své chyby, ale byla to nezapomenutelná kniha. Hanišová se uměla pohybovat v ponuré atmosféře a temné minulosti. Ale v Rekonstrukci se už tolik nepovedlo. Zřejmě jsem útlocitná, možná otázky mateřství a dětí beru již příliš osobně, ale prostě mi to nesedlo. Nemohu knize upřít ponurost a to, že v člověku dokázala vyvolat nepříjemné pocity, ale s blížícím koncem knihy ve mě zůstal jen pocit zmaru. Nic proti otevřenému konci, ale tady to působilo poněkud neutěšeně a jako výstřel do prázdna. Za začátku jsem si říkala, že to bude hutné téma, ale vypadalo to na zajímavé čtení se silnou psychologickou linkou, ale bohužel v průběhu čtení se to nějak celé utopili v šílenství a lpění v minulosti. Je to morbidní, ale zároveň ze začátku chytlavé čtení, kterému v samotném závěru bohužel dochází dech - čtenář si o to pak víc uvědomuje, že postavy a veškeré vztahy v knize jsou prazvláštní. Chyběli byť i jen elementární sympatie.


Zlá milá
? - březen 2020
Zlá milá 1997, Pavel Šrut

Nejsem na poezii. A nikdy sem nebyla. Ani nepoznám dobrou, od té špatné. Ale Zlá milá mě bavila - a tak nějak jsem ji cítila.


Poslední aristokratka
? - březen 2020
Poslední aristokratka 2012, Evžen Boček


Vox
? - březen 2020
Vox 2019, Christina Dalcher

Vox aneb, jak zabít skvělý námět. Po přečtení mi zůstala hořká pachuť a jistý druh neuspokojení. Na knihu jsem se neskutečně těšila, nápad a anotace na jedničku. Koktejl dystopie, politiky a rovnoprávnosti zní přeci báječně, ne? A tím to bohužel končí. Výborný nápad, ale veskrze průměrné zpracování, které navíc oplývalo velice nesympatickou hrdinkou. Navíc se nemohu ubránit dojmu, že s knihou to šlo systematicky z kopce a samotný závěr rozhodně nepatří k nejlepším. Některé pasáže mi přišly natolik nudné, že jsem měla chuť přeskakovat. Průměrná dystopie, která nenadchne a neurazí, ale pro mě zklamání.


Tkaničky
? - březen 2020
Tkaničky 2019, Domenico Starnone

Příběhů o nešťastných manželstvích a dysfunkční rodinách bylo už tolik, že jsem si říkala, že Tkaničky nebudou v ničem jiné. A možná, že ani jiné nejsou, ale za to na velmi malém prostoru ukazují, jak křehké jsou všechny rodinné vztahy a že takřka nikdo není bez viny. Krásně to reflektuje fakt, že ne všechny vztahy, které se jeví idylicky, takové skutečně jsou i pod slupkou. Zůstat, nebo odejít, má smysl udržovat některé vazby silou vůle? Tkaničky na to nedávají žádnou univerzální odpověď, ale poukazují, že tak či tak, všechny strany budou svým způsobem trpět. A tahle trojitá perspektiva je právě kouzlo této knihy. Jak pravil klasik - láska je kurva.


Sexy mlékař
? - březen 2020
Sexy mlékař 2019, Alice Clayton

Vážně nemám nic proti erotickým románům nebo růžové knihovně, nejsem sice úplně cílovka těchto žánrů a příliš je nevyhledávám, ale zkusit se má vše. Navíc karanténa den XY, člověku už stejně tak trochu hrabe. Na Mlékaře jsem náhodou narazila na sociálních sítích a rozhodla se, že se hecnu a zkusím tu knihu přečíst. Zajímalo mě, jestli samotný obsah může být horší než ta děsivá obálka. Kterou bych mimochodem z fleku nominovala na vizuální zvěrstvo roku. Každopádně musím konstatovat, že obálka naprosto koresponduje s knihou, oboje je prostě příšerné. Myslím, že bych musela prodělat lobotomii, či být nepolíbená stará panna, abych měla větší pochopení pro danou knihu. Ono to snad není ani romantické, ani erotické, ale pouze patetické. Nicméně ruku na srdce, některé dialogy byly natolik dementně napsané, že se u toho člověk musel smát. A jen poznatek na závěr, měla jsem pocit, že větší touha a jiskření je mezi hrdinkou a jejím milovaným sýrem, než mezi ní a "sexy" mlékařem". Všechno špatně.


Šikmý kostel
? - březen 2020
Šikmý kostel 2020, Karin Lednická

Tentokrát nebudu šetřil superlativy - Šikmý kostel je fenomenální. Popravdě ani nevím, čím to je, že ta kniha dokáže natolik okouzlit. Genius loci Karviné, skvěle napsané a barvité postavy a hlavně výborně vystavěný příběh. Za celou dobu čtení jsem neměla pocit, že by mi na knize vadilo, žádná vata, hluchá místa, trapné dialogy, či nepochopitelné chování postav. Všechno sedělo, jak mělo. A ta atmoséfra! Člověk si říká, že by neměl být tak ukňouraný, o krušném životě vím vlastně prd. Knižní lahůdka a krásná prvotina, klobouk dolů.


Možnosti milostného románu
? - leden 2020
Možnosti milostného románu 2019, Jan Němec

Vítězství formy nad obsahem. Není to špatné, kniha je zajímavá, ale bohužel mé chuťové pohárky nepřelouskaly až takové množství egocentrismu.


Eleanor se má vážně skvěle
? - leden 2020
Eleanor se má vážně skvěle 2017, Gail Honeyman

Od startovního bodu "Eleanor je fakt divná kráva" jsem se plynule přesunula k adorační fázi a následně do fáze takřka plačtivé. Co si budeme povídat, není to typ ušlechtilé krásné literatury, kde by se člověk kochal květnatou mluvou, či se ukájel nad filozofickými otázkami bytí, ale je to po čertech dobrá kniha. Namíchejte si nějaký pořádný drink, zachumlejte se v pelechu a dejte Eleanor šanci. Vsadím se, že Vás nezklame. Nepřeberné množství hlášek, kvanta ironie, dostatečně podivínská hrdinka, ale hlavně báječný a velmi čtivý vypravěčský styl. Ale nečekejte jen zábavnou jízdu, tohle čtivo umí být i celkem hutný materiál, u kterého budete pofňukávat.


1 ...