Michaela Merglová

česká, 1990

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nová kniha

Krev, monstra a cukroví

Krev, monstra a cukroví - Michaela Merglová

Vánoce jsou to nejkouzelnější období z celého roku. Doba zázraků, radosti a dárečků. Jenže za hranicemi krbového světla se nocí plíží věci, ze kterých vstávají ... detail knihy

Související novinky

Dvakrát do stejné řeky, Nové šance a další knižní novinky (4. týden)

Dvakrát do stejné řeky, Nové šance a další knižní novinky (4. týden)
V aktuálním týdnu od 22. do 28. ledna se opět můžete těšit na velké množství knižních novinek, které se objeví na pultech knihkupectví. Vybrali jsme pro vás... celý text

Populární knihy

/ všech 7 knih
Píseň oceli
Píseň oceli
Prázdnota
Prázdnota
Krev, monstra a cukroví
Krev, monstra a cukroví
Krásky a vetřelci: Pulp stories
Krásky a vetřelci: Pulp stories

Nové komentáře u autorových knih

Píseň oceli Píseň oceli

„Téměř "klasické" fantasy, které je ale podáváno trochu humorný a trochu přisprostlým stylem, čímž se z něj stává krásně oddychová knížka.“
— Tamten

Píseň severu Píseň severu

„Sáhla jsem po knize náhodo, nevěděla, co od ní čekat. bavila jsem se. Takovýto žánr neumím a možná ani nechci brát úplně vážně, což mi pomohlo textem proplout a užít si ho.“... celý text
— ŽralokPeet

Krásky a vetřelci: Pulp stories Krásky a vetřelci: Pulp stories

„Možná by si zasloužila hvězdu navíc, ale říkám si, že tu nejsem od toho, abych někomu mazal med kolem úst. Pokud tedy mimozemšťani rádi med. Každopádně: solidní průměr. Dobře se to čte, pochopitelně něco lépe, něco tak trochu nudí; zvlášť u stříkající krve jen odhodlaně čekávám, kdy autorovi dojde fantazie a vrátí se zpátky k povídce. Nadchly mě Oblázky: krátká povídka s nápadem na neotřelou pointu, to často nevídám.“... celý text
— Z.Lapil

Píseň oceli Píseň oceli

„Byl by to dobrý historický román, nebejt toho draka, a těch chlastajících pidižvíků, tý vědmy, toho protivnýho skřeta, nebo toho kamennýho trolla, ale takhle to byl celkem dobrý, trochu ukecaný fantasy román, hodně inspirovaný Sapkowskiho Zaklínačem, ale jelikož jsem originál Zaklínače nečetl, znám ho pouze ze seriálové verze, kterou jsem pro ty progresivistické hovadiny které tam nacpali ani nedokoukal, tak mně to celkem bavilo a určitě si tuto trilogii přečtu celou.“... celý text
— nero 13

Prázdnota Prázdnota

„Jsem moc ráda, že jsem konečně měla možnost přečíst si jednu z Míšiných knih. Její styl psaní je skutečně záživný a čtivý, stránky mi mizely pod rukama, ani jsem nevěděla jak. I když má Prázdnota téměř čtyři sta stran, měla jsem ji přečtenou během dvou večerů, protože jsem ji nemohla odložit. Rebeka je velmi zajímavá postava. Působí tak trochu ztraceně, protože kromě své spolubydlící streamery Cilky vlastně v životě skoro nikoho nemá. Chce pomáhat ostatním i za cenu vlastního nepohodlí. Ohromně se mi líbí, jak autorka pojala empaty jako takové. Znázornění démonů jednotlivých lidí bylo vskutku působivé. Rebečina postava se v průběhu děje hodně vyvíjí a mění a my jako čtenáři ji máme možnost hlouběji poznávat především díky tomu, že ona sama se snaží o to samé - zjistit, co je vlastně zač. I ostatní postavy jsou výrazné a snadno zapamatovatelné. Především pak Cilka, taková ztřeštěná, bláznivá gamerka, trochu otravná, ale vlastně docela fajn. Stejně tak Richter, u kterého člověk tak trochu neví, co si o něm vlastně myslet. Akce je v knize poměrně dost, události rychle nabírají spád. Není tu nouze ani o vulgarismy, kterých bylo podle mě asi víc, než bylo třeba, ale to je spíše otázkou vkusu. Míša umí čtenáře dostat přesně tam, kde je chce mít, a myslím, že klíčový plot twist tady dokáže odhadnout jen málokdo. Já jsem ho absolutně nečekala a docela mě šokoval. Přesto jsem ale na samém konci měla trochu pocit, jako by příběhu něco chybělo. Vlastně sama nedokážu říct, co přesně, ale po dočtení jsem neměla takový ten slastný pocit zadostiučinění a spokojenosti po skvěle uzavřeném příběhu. Kdyby se jednalo o první díl série, pak by byl konec víc než uspokojivý, ale takhle ve mně zanechal jakousi zvláštní prázdnotu. Jak překvapivé, u knihy, která se jmenuje Prázdnota, že? Zkrátka by mi nevadilo, kdyby byl příběh aspoň o sto stran delší, protože by tak vzniknul větší prostor pro rozvinutí světa a pozadí postav. Myslím, že Prázdnota nadchne jak milovníky fantasy, tak sci-fi, protože podle mě osciluje někde na pomezí těchto dvou žánrů. Na jedné straně je moderní metropole plná neonů, na druhé zase empati s takřka nadpřirozenými schopnostmi. Já sama jsem si příběh moc užila a těším se, až si přečtu další knihy z Míšiny tvorby.“... celý text
— PrincaListicka

Přejít na knížky autora