Michaela Merglová

česká, 1990

Nová kniha

Krev, monstra a cukroví

Krev, monstra a cukroví - Michaela Merglová

Vánoce jsou to nejkouzelnější období z celého roku. Doba zázraků, radosti a dárečků. Jenže za hranicemi krbového světla se nocí plíží věci, ze kterých vstávají ... detail knihy

Související novinky

Dvakrát do stejné řeky, Nové šance a další knižní novinky (4. týden)

Dvakrát do stejné řeky, Nové šance a další knižní novinky (4. týden)
V aktuálním týdnu od 22. do 28. ledna se opět můžete těšit na velké množství knižních novinek, které se objeví na pultech knihkupectví. Vybrali jsme pro vás... celý text

Populární knihy

/ všech 7 knih

Nové komentáře u autorových knih

Prázdnota Prázdnota

Jsem moc ráda, že jsem konečně měla možnost přečíst si jednu z Míšiných knih. Její styl psaní je skutečně záživný a čtivý, stránky mi mizely pod rukama, ani jsem nevěděla jak. I když má Prázdnota téměř čtyři sta stran, měla jsem ji přečtenou během dvou večerů, protože jsem ji nemohla odložit. Rebeka je velmi zajímavá postava. Působí tak trochu ztraceně, protože kromě své spolubydlící streamery Cilky vlastně v životě skoro nikoho nemá. Chce pomáhat ostatním i za cenu vlastního nepohodlí. Ohromně se mi líbí, jak autorka pojala empaty jako takové. Znázornění démonů jednotlivých lidí bylo vskutku působivé. Rebečina postava se v průběhu děje hodně vyvíjí a mění a my jako čtenáři ji máme možnost hlouběji poznávat především díky tomu, že ona sama se snaží o to samé - zjistit, co je vlastně zač. I ostatní postavy jsou výrazné a snadno zapamatovatelné. Především pak Cilka, taková ztřeštěná, bláznivá gamerka, trochu otravná, ale vlastně docela fajn. Stejně tak Richter, u kterého člověk tak trochu neví, co si o něm vlastně myslet. Akce je v knize poměrně dost, události rychle nabírají spád. Není tu nouze ani o vulgarismy, kterých bylo podle mě asi víc, než bylo třeba, ale to je spíše otázkou vkusu. Míša umí čtenáře dostat přesně tam, kde je chce mít, a myslím, že klíčový plot twist tady dokáže odhadnout jen málokdo. Já jsem ho absolutně nečekala a docela mě šokoval. Přesto jsem ale na samém konci měla trochu pocit, jako by příběhu něco chybělo. Vlastně sama nedokážu říct, co přesně, ale po dočtení jsem neměla takový ten slastný pocit zadostiučinění a spokojenosti po skvěle uzavřeném příběhu. Kdyby se jednalo o první díl série, pak by byl konec víc než uspokojivý, ale takhle ve mně zanechal jakousi zvláštní prázdnotu. Jak překvapivé, u knihy, která se jmenuje Prázdnota, že? Zkrátka by mi nevadilo, kdyby byl příběh aspoň o sto stran delší, protože by tak vzniknul větší prostor pro rozvinutí světa a pozadí postav. Myslím, že Prázdnota nadchne jak milovníky fantasy, tak sci-fi, protože podle mě osciluje někde na pomezí těchto dvou žánrů. Na jedné straně je moderní metropole plná neonů, na druhé zase empati s takřka nadpřirozenými schopnostmi. Já sama jsem si příběh moc užila a těším se, až si přečtu další knihy z Míšiny tvorby.... celý text
PrincaListicka


Krev, monstra a cukroví (limitované vydání) Krev, monstra a cukroví (limitované vydání)

Povídky vyvážené kvality silně nevhodné pro vánoční čtení. Možná až na jednu dvě povídky.
roso.mak


Píseň války Píseň války

Úžasné zakončení série...
viktor4359



Prázdnota Prázdnota

Moje první setkání s touto autorkou dopadlo poněkud rozpačitě. Prázdnota mě nalákala na drsný svět říznutý špetkou cyberpunku. Ani nevím proč jsem toto očekávání měl, asi z obálky a anotace. Určitě se dá vyzdvihnout atmosféra jednotlivých městských čtvrtí, která je vykreslená hezky a funguje. Chválím také akční části a celkové tempo knihy, to se opravdu povedlo. Koncept empatů byl také fajn, ale bohužel nenaplnil úplně potenciál a nakonec trochu vyšuměl. Empati mohli být něco, co knihu odliší a vyzvedne, ale nestalo se. Bohužel jsem se nedokázal sžít s žádnou z postav a na nikom v téhle knize mi nezáleželo. Celá zápletka mě nedokázala nikterak pohltit, žádnou emoci se nepovedlo příliš prodat. Název Prázdnota k příběhu docela sedí, cítil jsem se při jeho čtení dost prázdně, prostě ničím nezaujal, přestože po řemeslné stránce nebyl špatný. Kromě samotného města a existence empatů nebyly v knize žádné další prvky, které byji žánrově posouvaly ať už k fantasy nebo ke sci-fi, což je možná trochu škoda. Hodnotím tuto knihu jako typický příklad šedého průměru, ze kterého alespoň pro mě absolutně ničím nevyčnívá. Neurazí, ale nenadchne. Nemastná, neslaná, 3/5. Autorčinu fantastickou tvorbu mám v plánu také vyzkoušet, uvidíme, jestli zaujme víc.... celý text
Slezadav


Krev, monstra a cukroví Krev, monstra a cukroví

Husté, krutopřísné, bavilo, na jaře vánočně naladilo :)
bookcase