Sudetenland

Je vidět, že autor popisovanou krajinu dobře zná. Dočetla jsem a přiznávám, že těch jmen bylo na mě trochu moc a často jsem se musela vracet. A říkám si: ještěže to byla jen literární fikce. I bez těch "skopčáků" tu máme dost problémů sami mezi sebou. :D

Po pár stránkach si hovorím: čo to vlastne robím? O Sudetoch viem kulové, dobové články idú absolútne mimo mňa a v postavách mám spočiatku slušný chaos.

Pár ďalších stránok a Leoš, ako majster slova, ma elegantne strhne priamo do centra deja a to, čomu som nerozumel, mi prostredníctvom Kláry vysvetľuje tak, že to poberie aj historický ignorant môjho formátu. Zvyšok je už len, povedané slovami klasika, spanilá literárna jazda.
Je vidieť a cítiť, že ide o autorovu srdcovú záležitosť a on, vedomý si svojich kvalít, ma zľahka ťahá na svoju stranu a aj mne začína záležať na rozuzlení celého prípadu, ako aj na postavách a budúcnosti Zeme Českej, v tejto neľahkej alternatívnej dobe.

Chápem rozčarovanie niektorých recenzentov, no mňa si Sudetenland na prvú dobrú získal a v budúcnosti sa k nemu určite rád vrátim. Objektívne zamrzí pár nešťastných preklepov a kniha s touto kadenciou by si azda zaslúžila skôr pevnú väzbu, ja to však Vendete veľkoryso odpustím. Sudety teda pridávam k Šumave a Jihlavským katakombám, ako možné a chcené výlety po Českej republike a polhviezdičku pridám, až tam raz náhodou narazím na samotného autora, ktorý bude tak ústretový a nájde si čas na dlhší výklad a pár mojich prihlúplych otázok naviac.

No a základná otázka: je z toho cítiť závan Kotlety? Iste, ale inak a nevtieravo a človek neznalý by ho v tom azda ani nepoznal. Je tam ich-forma a kúsavý humor, ale LK má proste vlastný štýl. A tak je to dobre. Nicméně...

#mamutebekofolu


„Kouříte?“ zeptal jsem se opatrně a posadil se na židličku.
„Ne. Kuřáci nám prohrali válku. A Židi,“ dodala přesvědčeně.

Což o to, Židi byli klasika, ale od kuřáků bych takovou zákeřnost nečekal.

Co kdyby po válce nedošlo k úplnému odsunu sudetských Němců? Co kdyby jich na Bruntálsku v roce 1990 stále žily statisíce a najednou se po sametové revoluci přihlásili o svá práva, majetek a o svůj „Heimat“? Právě s touto myšlenkou si Leoš Kyša v Sudetenlandu pohrává. Nejvíc mě v knížce bavila právě linie alternativní historie. Musím také říct, že Kyša mi sedl daleko víc než František Kotleta: méně akce, méně testosteronu, více historie a atmosféry.
Zažila jsem devadesátky a i já jsem "holka ze Sudet". Kyša zná prostředí a velmi dobře zachycuje onu zvláštní směs euforie, nejistoty a starých strachů, která po listopadu 1989 panovala. Trabanty, hospody, cigarety, titulní stránky novin, Havlův portrét vedle Husáka, Saša Vondra, Občanské fórum a komunisté, skinheadi a Romové, sudetští Němci… Prostě začátek devadesátek se vším všudy. Atmosféru té doby autor dokresluje i úryvky z dobových novin na začátku kapitol, což je podle mě jeden z nejlepších nápadů celé knihy.
Kyša si nehraje jen s alternativním dějepisem, ale především s otázkou, co vlastně znamená být někde doma. Kdo má právo říct „tady je moje vlast“? Člověk, jehož rodina tu žila po generace, nebo ten, jehož rodina sem přišla po válce? Některé křivdy nezmizí jen proto, že se změní režim. A jak dlouho se dědí vina za činy předků? Například Klára je Němka, ale Hitlera nezažila. Přesto jsou jí skutky jejích předků neustále připomínány.
Příběh je čtivý, napínavý a autor mě dokázal udržet v očekávání, kam se všechny ty staré fotografie, nacistické medaile a rodinné vztahy nakonec poskládají. Přiznávám ale, že množství postav a jejich vzájemných vazeb už bylo místy trochu na hraně mé orientace a ze závěru jsem byla poněkud rozpačitá.

Zajímavé, naštěstí ne úplně pravdivé. Oceňuji,
že se autor věnoval odsunu němců z jiného pohledu.

Děj příběhu je zasazen do Bruntálu a Dvorců v začátku 90. let, kam se člověk i se všemi postavami přenese naprosto uvěřitelně. I přes skutečnost, že se jedná o smyšlený příběh z alternativní historie, bez odsunu Němců, tak jsem na to během čtení úplně zapomněl. Témata a křivdy, která se v knize otvírají jsou i dnes v našem časoprostoru stále akcentována. Pro lidi, které zajímá historie, 2. světová válka, Sudety, ale především vypravěčský jazyk Leoše Kyši je kniha povinnost a určitě nebude litovat.

Kvalitní premisa, zajímavě odvyprávěný příběh, nicméně jsem se do toho nějak nedokázala ponořit a příběh mě nepohltil. Nevím proč. A konec byl pro mě trošku zklamání, protože větší nacistické klišé vymyslet fakt nešlo. :))) Zároveň byl konec dost uspěchaný a není vlastně tak docela jasné, co se stalo. A to mi přijde jako škoda. Cením ale dobrou myšlenku a super ukázku toho, jak to fungovalo a vypadalo v pohraničí v 90. letech. A stejně tak cením i různé skryté humory, které tam autor procpal.

(SPOILER) Čekala jsem od příběhu něco jiného, ale zklamaná nejsem. Příběh, ač někdy trochu zmatený, se mi docela líbil. Konec byl hodně uspěchaný a mrzí mě, že jsme se nedozvěděli, jestli byli opravdu na tom správném místě a co tam bylo.

Po knize jsem sáhla, protože alternativní historie mě většinou nezklamala, chtěla jsem vyzkoušet dosud nečteného autora a lákalo mě i prostředí mně známého Bruntálska. Co se týče naplnění těchto očekávání, tak Bruntálsko bylo vykresleno poměrně věrně, historické obrazy byly také uspokojivé, ale dost mě mátlo množství postav a jejich jmen. Celkově hodnoceno jsem asi očekávala více, ale nelze říct, že by mě autor vyloženě odradil, v budoucnu mu šanci ještě dám, ale tohle určitě nebylo jeho nejlepší dílo. Jak bonus hodnotím i pohled do práce novináře v 90. letech.

Taková matoucí dystopie, vždyť autor tvrdí, že většina se skutečně udála. Je tedy pohraničí bez odsunu Němců jen kulisou pro spojení těch smutných činů a jejich následků? Místem, které umožnilo aby se spojily ve smysluplný příběh, kde nejsou odděleny železnou oponou?

Vlastně je to spíš příběh mladého novináře s mimořádně hroší kůží, který si opakovaně nechá líbit hrubé urážky, vyspravit ciferník a ještě se zavázat slibem rodinnému příteli, toho času policajtovi. Nastavit tvář ranám z té, či oné strany, pro pravdu, ale spíš pro lásku sudetské světice. Má mimořádně vhodný kádrový profil, aby uměl zacházet se zbraněmi, měl kontakty na policii a přístup všude. Takový Chandlerův Phil Marlow se alespoň nechává mlátit osudem pro pár těžce vydělaných dolarů, ale tady?

Klára, zmíněná světice, která se chce vymanit z rodinných, kmenových a sociálních nenávistí je tak nepravděpodobně pozitivní a vstřícná, že jsem docela dlouho myslel, že hlavní padouch bude ona.

Líbil se mi popis bezútěšného maloměsta v pohraničí s jeho vyloučenými lokalitami a celková atmosféra toho prostředí. Nelíbilo se mi, že Klára, která znala své Pappenheimské, se nechávala rozhodit tím, co bych čekal, že by měla očekávat. A taky se mi nelíbily dovětky v textu, které předjímaly další děj ("...jako by to bylo naposledy. A taky, že bylo.").

(SPOILER) Takto, milostná linka byla v příběhu zbytečná a velmi mě mrzí, že jsme se na konci nedozvěděli, jestli se sešli na správném místě a co tam nakonec bylo zakopáno. Jinak mě kniha nadchla, stáhla jsem ji téměř na jeden zátah. Jinde kritizované velké množství postav a zamotanost mi nevadily, naopak, ráda si to při čtení přemítám a skládám v hlavě. Nápad s možnou realitou porevolučního dění bez poválečného odsunu mi přijde skvělý a autor si s tím poradil náramně.

Achjoo ...proč ..dočetl jsem to jen ze slušnosti co z toho bude ..no nechápu proč příběh zasažen do alternativní historie...ty lidi mi nepřišli úplně jiní ..než by byli...jo jen nasrany starý náckove v 90tkach....přišlo mi to jak nějakej seriál na Nově....obrovský potenciál ale nejsou na to lidi ...škoda ...asi by se to chtělo věnovat radši dále sci-fi pane Kyša...

Divila jsem se, že knihu čtu tak dlouho až jsem si musela přiznat, že mi to moc nebaví.
Ale jelikož většinou knihy dočítam, tak jsem se kousla :-D
Moje premiéra s tímto autorem a hned zklamání (^^)
.

Tak tohle se mi vůbec nelíbilo..velké zklamání. Nepřehledné, moc postav, překombinované. Nudné. Měla jsem co dělat, abych to vůbec dočetla..

Na tuhle knihu jsem se těšila od chvíle, kdy jsem se dozvěděla o jejím vydání, a nakonec jsem se rozhodla poslechnout si ji jako audioknihu. Bohužel to ale nakonec nebyla taková paráda, jakou jsem očekávala.

Autora znám pod pseudonymem František Kotleta. Nikdy jsem od něj nic nečetla, takže jsem si řekla, že začnu jeho novinkou (v době kdy se o novinku jednalo), která by měla být úplně jiná než to, co psal doposud.

Nejsem úplně fanoušek historie od druhé světové války do současnosti, ale zaujalo mě, jak pan Kyša pojme alternativní historii, ve které vůbec neproběhl odsun Němců z pohraničí. Navíc se k tomu přidává i vyšetřování vraždy – to mi znělo opravdu skvěle.

Bohužel jsem se ale celkem nudila. Přišlo mi, že přítomnost Němců v pohraničí nehrála nijak zásadní roli – působilo to spíš jako běžná nevraživost, asi na úrovni té mezi Pražáky a Brňáky. I detektivní zápletka na mě působila spíš nevýrazně.

Navíc těch jmen bylo opravdu hodně a orientace v nich pro mě byla složitá. Žádná z postav mi navíc nepřirostla k srdci.

Závěr knihy sice celkový dojem trochu vylepšil, ale bohužel ne natolik, aby to stačilo na více hvězdiček.
Naopak interpretace Otakara Brouska byla naprosto skvělá – jeho přednes byl strhující a pomohl mi udržet pozornost.

Věřím, že si kniha své fanoušky najde, ale já mezi ně patřit nebudu. Příště zkusím nějakou klasickou „kotleťárnu“ a uvidím, jaký z ní budu mít dojem.

Ze Sudetenlandu mám dost rozporuplné pocity.

Co musím u pana Kyši alias Kotlety tradičně pochválit jsou velmi uvěřitelné postavy a realistický popis prostředí. Ač nejsem Bruntalák, tak také pocházím ze Sudet, a z tohoto díla na mě jejich ponurá atmosféra opravdu dýchala. Zvlášť když byla okořeněna nepřikrášlenou realitou ranných devadesátek, která do té ponurosti přidala tu pravou šeď. Zkrátka prostředí neuvěřitelně realistické, tohle autorovi opravdu jde.

A právě do tohoto nesmírně realistického sudetsko-devádesátkového prostředí je vložena fikce, že ve skutečnosti nedošlo k odsunu původního německého obyvatelstva (resp. ne v tak masovém měřítku – jak se dočteme, i v téhle románové realitě probíhaly vlny odchodu). Čímž se dostávám k tomu, co mi strašlivě drhlo. Ačkoliv postavy v románu působí celkově uvěřitelně (to Kyšovi fakt jde!), tak zrovna v případě Klary, Uwe Bittmana a řady jiných Němců vidím spíše české Bruntaláky, a nikoliv ty původní německé. Bruntálští Němci jsou totiž popisování mnohem více jako současní Bruntaláci, resp. jako současní čeští obyvatelé Sudet, byť vsazeni do období devadesátek. Působí to na mě tak, že autor – rodilý Bruntalák – do svých postav promítl lidi, mezi kterými vyrůstal, ale zároveň je „poněmčil“. Jenže přesně tohle mi hrozně nesedělo. Asi je to tím, že prostředí částečně osobně znám, a že jsem měl možnost původní německé obyvatele (ať už odsunuté nebo neodsunuté) osobně poznat. A nemůžu si pomoci - jejich nátura je prostě JINÁ. Samozřejmě těžko říct, jak co by bylo kdyby k odsunu nedošlo, ale osobně bych víc věřil tomu, že původní obyvatelé Bruntálu by (když už) v případě neodsunu odpovídali spíš charakteru dnešních Hlučíňáků než (českých) Bruntaláků.

Jasně – vím, že jde o románovou fikci, o alternativní realitu. Ale bohužel právě ta fiktivní složka (kvůli které jsem po tématu sáhl) mi tam nakonec seděla úplně nejméně a oceňoval jsem spíše to realistické prostředí počátku devadesátek.

Zajímavé téma, lokalita i čas.
Nepřehledné - moc postav, a ještě se některé jmenují stejně (otec i syn) a já celou dobu vlastně hledala kdože to je nebo byl.
Hodně podobné Listopádu od Aleny Mornštajnové. Také takové co by kdyby. Škoda, těšila jsem se a tajně doufala, že hodnocení 71% (žluté) je jen zkreslené a kniha má na víc. Nemá. Autora nezatracuji, jen budu příště lépe hledat :-)

Detektivní příběh z devadesátek zasazený do trochu upraveného světa tak, že v Sudetech většina Němců zůstala. Schválně píši trochu, protože lidé jsou stále stejní a lidská touha po moci a penězích, stejně jako zloba, která toto vše provází je bohužel věčná. Naštěstí jsou vždy lidé, kterým záleží na spravedlnosti a tak se to snad jakžtakž vyrovnává.
Kdo bude čekat prvoplánově detektivku, může být trochu zklamán, je to také o pohledu, jak se žilo jednak před desetiletími v pohraničí a taky pro pamětníky vzpomínka na devadesátky se vším všudy - jak se žilo, oblečení, nálady lidí před prvními svobodnými volbami, kterou umocňují výstřižky z novin té doby, několikrát zmiňované mnoha čtenáři. Já se k nim připojuji a chválím.

V zásadě dobré, výprava do jiného světa. Ten je vykreslený důkladně. Vše se odehrává v mikrokosmu jak prostorově, tak i časově vymezeném, byť vše má samozřejmě kořeny v hloubce. Chvíli mi trvalo, co je to ten Aschenbecher. :-D Nechtěl jsem otevírat slovník a doufal jsem, že to nebude celou dobu napůl německy. :-) Což není.

Poté, co mě Kotletova Kyberpunková swingers party nechala i přes svůj divoký název chladnou, doufala jsem, že mi Kyša se Sudetenlandem sedne lépe.
Mluvit o smíšených pocitech by bylo až příliš diplomatické – kniha mě zkrátka neoslovila ani natolik, abych ji vůbec dočetla. Nemám ani odvahu ji poslat dál a zkoušet, jestli udělá radost někomu jinému. Je to velká škoda, protože námět měl slibný potenciál.