Poločas rozpadu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Volné pokračování románu Spad. Válka skončila. Zbyla jen vzpomínka v podobě zničené planety, na kterou dopadly stovky jaderných hlavic. Starý svět zmizel a ten nový je jiný – divoký, tvrdý, radioaktivní… Zbytky lidí se snaží přežít v jeho troskách a vybudovat něco jako civilizaci. Jsou ale takoví, kteří civilizaci nechtějí. Vlastně nechtějí ani divošství. Touží po jediném – dokončit práci, kterou začaly světové mocnosti ve své válce. A proti nim stojí ti, kteří věří v nové začátky. Ale – stojí tenhle svět vůbec za záchranu?...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330800/polocas-rozpadu-2BH-330800.jpg 4.4711
Nahrávám...

Komentáře (152)

Kniha Poločas rozpadu

Plague
22. července

(+ SPOILER) Potěšilo mne, že druhý díl nerecykloval jedničku. Přibylo brutality a ne že by jí předtím bylo málo ... možná jí bylo stejně ale přibylo barvitějšího líčení. Musím přiznat, že jsem se kolikrát zašklebil, když jsem si představil to co jsem zrovna četl. Bohužel jsem si kolikrát musel přiznat, že to není úplně mimo mísu, naopak. Jak z historie, tak i z toho co se děje nyní (a to si říkáme civilizovaná společnost) se dá docela dobře vysledovat, že bychom byli schopni ještě mnohem horších věcí. Hodnota lidského života je v záporných hodnotách a ten pocit moci páchat cokoli bez následků ..... No, i neandrtálci by nad tím kroutili hlavami.
Hrdinská grupa se lehce obměnila a dějová linka se více stočila směrem k jedné ujeté skupině fanatiků. To, že jsou MNOHEM ujetější než se ze začátku zdá, zjistíme relativně rychle. Díky bohu za to, že na světe ještě zůstal někdo (Češi), kdo na lidství ještě úplně nerezignoval. Útrapy, kterými naši hrdinové museli projít v prvnímu dílu jsou proti dvojce procházkou radioaktivním růžovým sadem.

Poločas rozpadu je taková přihrávka do velkého vápna na pořádné zakončení. Takže doufám, že ta finálovka bude stát za to.

Doporučuji

Enforcer
10. července

Bylo by to lepší než první díl. Putování plukovníka Michálka po stopách apokalyptické sekty měnitelů je napínavé, strhující a čtenáře jen tak nepustí. Vrcholem je pak dění v Krakově v čele s "čubčím pohárem". Čili jasných pět hvězdiček. Snad jen ten na můj vkus příliš otevřený konec... ale co mrsknu tam plný počet, ať neškudlím.


Chajda69
09. července

Nemám ve zvyku nechávat nedočtené knihy, stejně tak nemám rád nedočtené série. Spad byl navíc moc pěkným výkopem, který mě od Poločasu rozpadu rozhodně neodradil, ba právě naopak.

Podtitul knihy by mohl být "Řezničina pokračuje" - jenže když s tím dopředu počítáte, víte, do čeho jdete (a to po Spadu už prostě vědět musíte), nevadí vám to a jste naladěni na tu správnou post-apo vlnu, prostě si to užijete. V některých knihách jsem odsuzoval naprosto zbytečné násilí pro násilí, ale bylo to přesně u těch, do kterých se to moc nehodilo a které měly ambice být "vyšší" literaturou. Kotleta žádné takové ambice nemá a ve Spadu to výslovně uvedl, což cením. Top level brakové literatury, navíc od českého autora, jasných 5 hvězd.

A velmi doporučuji audioverzi knihy od Borka Kapitančika. Stojí za to.

biki
05. června

Protože mě 1. díl sice pobavil, ale zase nijak zvlášť neoslnil, k tomuto jsem přistupovala dost opatrně. Zbytečně. Teď příběh konečně dostal pořádné grády - před plukovníkem Michálkem a spol. se objevil problém, který se už zdaleka netýkal jen přežití zbytků Česka, ale doslova celé planety. Kromě řady strhujících akcí (ne všechny končí úspěšně), jako obvykle proložených tu méně, tu více vtipnými hláškami, autor na mnoha případech zobrazil naprostou degradaci lidskosti v některých typech komunit - měnitelé, Krakow. V jiných pak zase zcela pragmatické jednání obyvatelstva zaměřeného na jediný cíl - přežít. Obávám se, že by v případě celosvětové katastrofy nebyl tak daleko od pravdy. Ale to snad ani nechci vědět.

Johny_H.
01. června

Tak ten konec je teda zbytečně drsný, ale jinak naprostá paráda.

Ronnie68
26. dubna

Dobré čtení ...

mi-380
22. dubna

Plukovník se svou jednotkou po boku, s koltem v jedné ruce a s doutníkem v té druhé (čímž mi připomíná režiséra Marhoula nebo ekonoma Pikoru), jde nezadržitelně za svým cílem. Mrtví, a ještě více mrtvé, se nedají spočítat, popis drsného postapo světa je krutě přesvědčivý, rozhovory náležitě ostré, ženských vnad přebytek, akce téměř nekonečná, hlášky většinou úderné a vtipné, zabíjení mrazivě naturalistické. Japonské zprávy z první části tu nahrazují japonská přísloví. Chlapácká četba Borka Kapitančika mi oživovala renovaci dřevěných částí naší domácnosti. Broušení, nátěry, broušení, nátěry, rychlost četby je ale mnohem svižnější než rychlost mého úsilí. Potřeboval bych ještě minimálně deset dalších pokračování, než tu práci dokončím.
Jak se tahle permanentní akce blížila ke konci, naskakoval mi v hlavě jeden kdysi populární text: „A náhle už není kam spěchat. I cesta může být cíl, i cesta může být cíl…“
85 % (zatím 682 hodnotících generuje průměr 88 %).

P.S.
Přetlačování s Ruskem je, zdá se, nekonečné a občas mám strach, že od naplnění autorových vizí nejsme daleko. Počet pracovníků našeho velvyslanectví v Moskvě se aktuálně blíží nule...

Mr.Diktator
20. dubna

Až nelegálně čtivé. Celý dokonale promyšlený svět je ještě lepší a objevují se nové zajímavé skupiny lidí, hlavní hrdinové si mě už konečně získali. Na rozdíl od první knížky je konflikt mnohem zajímavější a napínavější. Poslední třetina knížky skvěle vrcholí. Úplně si dokážu představit boží apokalyptický film, akčnější verzi Mad Maxe.

1 ...