Komentáře
Dokončení akčních postapokalyptických bestsellerů Spad a Poločas rozpadu. Válka skončila. Zbyla jen vzpomínka v podobě zničené planety, na jejíž povrch dopadly stovky jaderných hlavic. Starý svět zmizel a ten nový je jiný - divoký, nemilosrdný, radioaktivní. V jeho troskách řádí měnitelé - nájezdníci, dobyvatelé, a hlavně kult, který shromažďuje atomové bomby k jednomu velkému konečnému odpálení. Věří totiž, že Bůh chtěl zničit svět, ale něco se zvrtlo, a tak je třeba dokončit rozdělanou práci za něj. Jenže jsou tu lidé, kteří nukleární zimu nechtějí, kteří pamatují staré časy a věří, že tenhle svět ještě stojí za záchranu. "Je to naše práce, protože v tomhle posraným světě je to vždycky naše práce. Nezbyl totiž už nikdo, kdo by to mohl udělat za nás," říká plukovník Michálek.... celý text
Komentáře knihy Rázová vlna
Přidat komentář
Ve třetím díle série Františka Kotlety o světě po katastrofě jsou sázky ještě vyšší. Nechybí napínavé scény ani slovní přestřelky mezi postavami. Nejvíce mě však na knize zaujal nečekaný konec, který ji v mých očích povyšuje na vyšší úroveň. Ne každý autor má odvahu podobný krok učinit, ale Kotleta tímto problémem netrpí.
Tak zatím co se v předchozím díle naši hrdinové dozvěděli kde mají dál hledat a bojovnice Xena se stala náčelnicí Amazonek. Po dobití základny dílem našimi neohroženými hrdiny za přispění Amazonek, které se podrobí bleskovému výcviku ve stylu jízdní kavalerie, dojde k vypuštění raket s jadernými hlavicemi které, dle mínění našich hrdinů, zničí Východní říši. Přesto hrdinové neupadají na duchu a rozhodnou se zabránit Velkému restartu ve jménu čeho? Nakonec se ukáže že domněnky byly liché a díky DM I. k Velkému restartu nedojde. Zde si dovolím vlastní úvahu. Položil jsem AI otázku o kolik by se snížila produkce CO2 pokud by lidstvo vymřelo. AI na to nedokáže odpovědět. K Velkým resetům, jak nám ukázali nejnovější výzkumy, došlo na Zemi několikrát dílky přírodním silám. Není na čase virus zvaný člověk zlikvidovat a nechat přírodu začít od znova? Nyní i čtenáři recenze odpovím na otázku proč jsem knihy četl. Dostalo se mi pozvánky na účast v larpové akci na motivy těchto knih, frakci si mohu vybrat. Pokud organizátor zařadí i Čubčí pohár je volba frakce jasná.
Už jsem na to asi starej, nebo jsem už přečetl příliš mnoho knížek kde přes krev a střeva nevinných panen nebylo vidět ani na nadpisy kapitol, ale mne bohužel opravdu téměř 3/4 nebavily, ani ničím nezaujaly. Nevybavuju si proč mně bavil "hustej nářez" a stejně jako u všech ostatních "Kotletek" si určitě ani nikdo z vás nevzpomene na děj, ale na téhle trilogii opravdu není co recenzovat. Naštěstí, je Franta K. očividně rozumný člověk, takže se snad brzy můžeme těšit na něco z jiného soudku.
Jak už jsem si mnohokrát ověřila, kromě toho že je autor špičkou naší brakové literatury, je to i překvapivě vzdělaný spisovatel a tentokrát doplňuje svůj děj o krátké citáty, přibližující kulturu japonských samurajů z Hagakure - Knihy samuraje.
Rázová vlna je přesně tak absurdní jako byly dva předchozí díly a i když je tu trochu více sexu, akce i vtipu, v zásadě mohl být druhý a třetí díl spojený do jednoho a vůbec by to nevadilo.
Podání Borka Kapitančika mne opět moc bavilo!
ach jo, jedna z nejhorších kotletovek. Bohužel se jedná o bezduchý literární Doom v provedení Kotlety. A to se mi první díl série SPAD líbil.
Od Spadu, přes Poločas rozpadu, až k neméně razantní Rázové vlně jsem se, společně s legendárním plukovníkem Michálkem a jeho nejvěrnějšími, prohnal Euroasií, pobil tisíce nepřátel, našel doupě zla a zařídil konečné řešení. Četba vtipná, rychlá, krvavá, bez velkých nároků na mozek.
70 % (936 hodnotících s průměrem 86 %).
"Rozhodně byste nikdy v životě neměli zapomenout na nikoho, komu dlužíte laskavost."
Limonádový Joe v sexy-military sci-fi provedení, to je plukovník Michálek v Kotletově postapo tetralogii, která nenabízí košatý příběh ani hlubokou filozofii, ale baví. Pouť "Hrdiny z Istanbulu" na záchranu světa, resp. toho mála, co ze světa ještě zbylo, a co se měnitelé rozhodli spálit na popel a prach, vede skrze společenství silných mužů, zotročených žen - čubek a hromady mučených a vražděných bídných bezvěrců. Ne každý ale touží po nukleární zimě. Ke slovu tak přichází česká bojová jednotka, která se osvědčila, když vyhnala z Brna japonské okupanty. Češi prostě umí ;-).
Kotleta se jeví rutinérem béčkových krváků naplněných černým humorem, akcí, sexem i romantickými vsuvkami, tady zarámováno citáty z Knihy samuraje - Hagakure. Vzhledem k míře sarkasmu jsem tak trochu čekala, že citace jsou součástí Kotletovy fabulace. Jenže Hagakure existuje a je to vážně zajímavé čtení, jak jsem si následně ověřila.
"Pán Naošige pravil: "Cesta samuraje spočívá v beznaději. Zoufalého člověka nepřemůže ani deset nebo více mužů. Rozumný člověk ničeho velkého nedosáhne. Raději se staňte šílenými a zoufalými. Kdo na Cestě samuraje používá svůj úsudek, neuspěje. Věrnost ani oddanost nejsou zapotřebí, stačí, když se na Cestě stanete zoufalými. Věrnost a oddanost jsou v zoufalství obsaženy."
(Před)poslední díl trilogie Spad měl vše, co jsem od něj čekal. Zachoval si charakter roadtripu apokalypsou, neb, jak si někdo stěžuje níže, se tam pořád někam cestuje. Současně poskytuje dostatečně silné, výbušné finále, jak jsme u Kotlety zvyklí.
Pořád to bylo krvavé a humorné, ale tak nějak rozumněji. Tato nová poloha mistra Kotlety se mi docela zamlouvá. Protože jsem už asi 20 knih pozadu, jsem zvědavý, kam se autor svým stylem dostal dále.
Rázová vlna navazuje přesně tam, kde předchozí díl končí a to v naprosto stejném duchu. Ze zpětného pohledu mi knihy zcela splývají.
Možná jsem se u rázové vlny nasmál o něco více, než u Poločasu rozpadu a SPADu. Také jsem měl konečně pocit, že tahle kniha je v úrovni absurdity, kterou od Kotlety očekávám.
Oproti předchozím dílům je tady více sexu, až zbytečně moc a děj začíná být silně repetitivní.
Celkově dávám stejné hodnocení jako Poločasu rozpadu. V něčem to bylo mírně lepší, v něčem mírně horší. Těším se, že čtvrtý díl bude snad trochu jiný a nebudu číst téměř stejné scény a zápletky po x-té.
Co říct... Postupem času mi přišlo stále reálnější autorovo označení za brakovou literaturu. Konec byl vlastně očekávaný, jen ta cesta k němu mi přišla zbytečně dlouhá a uměle natahovaná. Čtvrtý díl už rozhodně neeee
Tady uz se ty hvezdy lovi horko tezko. Tahle kniha neprinasi nic, nez dlouho ocekavany konec. Je to uz strasne repetetivni, tady nevic pribyly dost otravne sexualni pasaze, jinak kniha defacto vykrada sama sebe.
O par komentu nize vtipne rypnuti do doutniku a pythonu :D
Opět skvěle vydařená práce ze strany autora. Téměř nekončící série Spad nás opět vtáhne do postapokaliptického světa, ve kterém se parta hrdinů snaží zachránit ten zbytek světa co ještě přežil. V drsném stylu psaní opět perfektní zážitek.
S každým dílem slabší a slabší, neustálé opakující se popis doutníků a neskutečné síly pythonů už čtenáře jen vyloženě prudí. Urychlený závěr tomu taky moc nepomohl.
Snaha o záchranu sveta sa premení na veľké vojenské ťaženie do bývalého Ruska. Opäť riadna dávka akcie a humoru. Zakončenie knihy ma zo začiatku trochu naštvalo, ale s odstupom času si hovorím, že inak to ani dopadnúť asi nemohlo. V podstate ak by takto končila celá séria, tak by som bol spokojný, ale čaká ma ešte jedna časť, pričom dúfam, že to nebude už len zbytočná nadstavba. Zatiaľ ma však ani jeden diel nesklamal.
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium
Štítky knihy
boj o přežití násilí brutalita konec světa akční české sci-fi krveprolití otroci postapokalyptická sci-fiLeoš Kyša také napsal(a)
| 2016 | Spad |
| 2014 | Příliš dlouhá swingers party |
| 2010 | Hustej nářez |
| 2020 | Operace Thümmel |
| 2017 | Poločas rozpadu |
Externí recenze
- František Kotleta: Rázová vlna / Fantasy-svet.sk
- Rázová vlna Františka Kotlety zamete s kdekým / Fantasya.cz, Jan Nohovec
- Kotletova Rázová vlna vás naráz rozdrtí / Tomáš Slavík, vanili.cz

62 %
90 %


Udělal jsem tu chybu, že třetí díl dal hned po předchozím. Ten skončil tak nějak v půlce věty a nechtělo se mi po čase složitě vzpomínat kdo je kdo. Ukázala se tak největší slabost tohoto vyprávění: i na potřetí je to tak nějak "čím dál tím víc stejné". To co je, v případě, dopřání si syrové Kotlety jednou za půl roku předností se takto naráz stalo poměrně otravným negativem. Příběh a děj se přes neklesající kadenci sexu, násilí a přemísťování hlavních postav ukazují jako příliš plytké a řídké a začínají nudit a místy až otravovat. No, pana plukovníka jsem na jeho poslední cestě nakonec doprovodil a bylo to vysvobození tak nějak pro oba. Na definitivně úplně zcela poslední díl si opravdu rok počkám.