Sudetenland
Leoš Kyša
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518323/bmid_sudetenland-0Xp-518323.jpg
4
560
163
Sametová revoluce ve světě, kde neproběhl odsun Němců. Na Bruntálsku je zavražděn bývalý inspektor Gestapa a jeho smrt otevírá staré křivdy a dávná tajemství. Podmanivý příběh z alternativní reality napsal Leoš Kyša, známý pod pseudonymem František Kotleta. Vydejte se do Československa na počátku devadesátých let, které je jiné, než si pamatujete. Blíží se první svobodné volby v Československu po pádu komunistického režimu a v pohraničí to vře. Více než milion Němců, kteří zůstali v česko-polském pohraničí po zastaveném odsunu, se hlásí o svá politická práva. V Praze se obávají návratu komunismu a v Bratislavě začínají snít o silné autonomii. A nezapomeňte, že dojde k vraždě... Jak by vypadal příběh Československa po Sametové revoluci, kdyby neproběhl kompletní odsun sudetských Němců? V této knize najdete jedinečný pohled na historii, která se sice nestala, ale přesto před vámi ožívá. Příběh je inspirován skutečnými místy a osudy.... celý text
Přidat komentář
Velmi dobré a velmi smutné. Detektivní zápletka je jen napínavou nadstavbou, zásadních nosných prvků má román v sobě nepočítaně.
Detektivní příběh byl velmi nápaditý. Jeho kontury byly samozřejmě uzpůsobené situaci, že Němci v pohraničí zůstali. Nicméně během čtení jsem snadno zapomněla na fakt, že tomu tak není. Tedy tak dobře autor popsal prostředí.
Hlavní postavu novináře jsem si oblíbila. Zajímalo mě, co se bude dít dál.
Co se týče příběhu, měla jsem problém si zapamatovat všechny postavy z konce války, ke kterým se hlavní zápletka vztahovala.
Nejvíce mě rušily “dobové novinové články. Jejich text mi přišel velmi nezáživný.
(SPOILER)
Wo soll ich anfangen?
Když se mi kniha poprvé dostala do rukou, jediné, co jsem věděl bylo, že jde o alternativní pohled na Sudety.
Příběh vypráví o ostravském žurnalistovy, který má napsat článek o rozpacích v Sudetách (okolo roku 1990) a o "nenávisti" mezi Čechy a Němci (kolem toho se celá kniha točí). Tam ho seřežou Skinheadi a od tohoto momentu se děj posouvá čistě, jako detektivka. Kde Ostravan, neboly Žiďáček (protože je původem Žid), řeší údajnou vraždu, kterou způsobil Rom. A ano, Nacisti se k tomuto příběhu samozřejmě a často přifaří. Při tom se zamiluje do Romky (ano, pomilují se), která v tom svým způsobem hraje také roli.
Zpestření během čtení vyvolávaly německy psané fráze. Ale zase tomu ubíraly velice monotónní a opakované "vnitřní fráze" hlavního hrdiny. Pak už jsem je začal přeskakovat...
Samotný příběh se začne rozjíždět až v 2/3 knihy. Jinak jde o takové vyprávění o tom, kdo kým je a co se dělo předtím a o jednotlivých vztazích. A že jich je...
Kevšemu trošku urychlený konec a událost, u který jsme si řekl "jako vážně?!".
Ale na druhou stranu, když to člověk vezme kolem a kolem. To až tak špatné nebylo.
Kotletu jsem předtím jednou četl, ale moc mě nenadchnul (není to můj styl a asi proto tak pesimistické hodnocení).
Knize dávám 3,5*
Novinář Daniel Lichke se v létě 1990 před volbami vydává na Bruntálsko, aby psal o národnostních třenicích mezi Čechy, Němci a Romy. Zamiluje se do Němky Kláry a spolu se snaží vyřešit vraždu bývalého nacisty a odhalit tajemství starých nacistických medailí z roku 1938. Jako detektivka celkem nuda, více se mi líbilo vykreslení atmosféry v alternativním Údolí radosti, kde se neodsunutí sudetští Němci začnou domáhat Heimatu, a snaží se je uklidnit mladý nadějný politik Saša Vondra.
Rozhodně nedoporučuji, ztráta času se takovým "dílem" zabývat.
A proč je zvoleno právě tohle prostředí? Lze to vytušit, ale komu nyní nedochází, ať si několik let počká...
Bylo to čtivé, i trochu napínavé a nebyl to Kotleta. Tedy méně akce, sexu a magie... nicméně pěkný počin z detektivního ranku. Uvítal bych neprozrazení konce knihy zhruba ve 2/3 - byl to takový menší spoiler. Za to hvězda dolu. Jinak fajn.
Žánr alternativní reality propojené s detektivně zabarveným příběhem mám moc rád* a některé z děl tohoto subžánru jsou mezi mými nejoblíbenějšími knihami. Z toho ale pro Sudetenland vyplývají nejen plusy (že jdu do čtení s nadšením), ale také mínusy (že mám s čím srovnávat).
Pozitivně se proto u Sudetenlandu dívám na snahu vymyslet neotřelou** alternativní realitu v literárně pozapomenutém drsném kousku naší země obydlenou známými (reálnými) jmény a uvozovanou různorodou směsí citací všeho druhu, které dodávají celému textu pěknou hloubku. A to vše dohromady dává čtenáři pocit jisté míry uvěřitelnosti.
Taky mě na textu baví ta "českost" – hospodská politika, nehorázná zahulenost i všudypřítomnost cigaretového dýmu v 90. letech a trochu té kotletovštiny ve vztahu k ženám. Stejně tak tehdejší (nejen) rasové spory, proměny po sametové revoluci i znovu se objevující dlouho potlačované křivdy...
Naopak mě mrzí, že pokud jde o detektivní část, drží se zápletka velmi při zemi (viz "osudové otázky" u dalších níže* zmíněných knih žánru) a nikdy se od ní neodlepí výš, než drobnými náznaky. Alternativní realita je tak nakonec jen "katalizátorem", který by ale šel nahradit i jinak. Když pak ve výsledku nejde o nic zásadního (z pohledu "státu" a "politiky", pro jednotlivce to zásadní samozřejmě je), nefunguje pro mě příběh ani jako whodunit detektivka. Vysvětlení nejde moc dobře odhadnout dopředu a na závěr ho celé skoro mimochodem dostaneme na zlatém talíři. Zároveň, zábavnost knihy a jejího děje je na úkor uvěřitelnosti chování např. policie nebo hlavních postav. To ale beru jako součást autorova přístupu ke psaní.
Posloucháno jako audiokniha, což mohu vzhledem k uvolněnosti příběhu jen doporučit. Odpočinková alternativní detektivka plná kouře a akce. Zvláštní spojení, ale pobavilo...
* Otčina, Muž z vysokého zámku, Židovský policejní klub nebo Plán N.
** A literárně i čtivostí o řád povedenější než nedávný "alternativní" Listopád.
Na to, jak je tahle knížka propagována pro mě byla velkým zklamáním. Dvě hvězdičky jsem nedala už dlouho, a mrzí mě, že jsou zrovna u této knihy, na kterou jsem se těšila. Příběh mi v mnoha částí přišel chaotický, ztrácela jsem se v postavách i v ději. Když to srovnám s Mornštajnovou a jejím Listopádem, který taky vypráví alternativní budoucnost je její příběh daleko čtivější a propracovanější.
“Co je tohle za kraj?! Mizerní Němci a ještě mizernější Češi.
Alternativní realita na Bruntálsku a moje první seznámení s Františkem Kotletou. No očekávání byla velká..
Moc se mi líbil brilantní začátek a popis života v tvrdém Bruntálsku, protože Bruntál není místo, to je životní styl :)
Kotleta tady rozehrává detektivní zápletku a smíchá úplně vše. Vražda starého gestapáka, třenice mezi nácky, Romy, Němci a Čechy. Nenávist mezi Němci, kteří nebyli odsunuti a jejich pohrdání Čechy. Fidorovo tajemné zlato a nacistické medaile, které nás k pokladu dovedou.
Celkem dobře vykreslené postavy se všemi stereotypy, které mohou mít, jen dohromady to celé nějak nefunguje. A může za to hlavní postava reportéra Davida - nevtipného samozvaného vyšetřovatele celé zápletky.
“Vyrostla tady generace, která nikdy nehajlovala a stejně se cítí za své němectví a hříchy z minulosti, které nikdy nespáchala, ponižována. A Češi se bojí, že se zase vrátí rok 38. Je jedno jaká je záminka, tenhle papiňák musí zase začít pískat.
Čteno jako povedená audiokniha.
Kotletu mám celkem ráda, člověk ví, že se nejedná o nějak kvalitní literaturu, ale pobaví. Od Kyšy je to můj první kus a asi i poslední. Nic převratného, překvapivého, postavy nezajímavé, snahy o trefná a vtipná přirovnání spíše trapná. Nejvíce se mi líbili novinové články.
Člověče, vy tam máte figur jak na orloji. Kdo se v tom má vyznat. Ke konci jsem si říkala, ať už to skončí. Finále by mělo být napínavé, tady bohužel nebylo. Proč by mělo být, když nám sám autor prozradí pravděpodobný konec (nevím, asi abychom nepřestali číst) o pár kapitol dříve než nastane. Mrzí mě to, protože jsem měla poměrně velká očekávání. Ano, je to má chyba, ale čekala jsem něco na způsob Říše od Romana Bureše, kdy byla alternativní realita dovedená k dokonalosti. Příběh pana Kyši mohl nastat, i kdyby odsun sudetských Němců proběhl, tak jak ve skutečnosti proběhl. Stačilo, aby se odsunutí aktéři po revoluci vrátili do Sudet a příběh mohl být téměř totožný. Neproběhlý odsun mi tak vychází jen jako vábnička na čtenáře, která evidentně funguje, když se podívám na množství čtenářů této knihy. Příběh byl takový, no, nepravděpodobný. Nesedělo mi už jen to, že dané události vyšetřuje provinční novinář a policie jako by vůbec nebyla. Střílí se tam jak na divokém západě a policii to nezajímá. Jako detektivka velmi slabé. Novinové články v úvodu kapitol, hezký nápad, pokud by korespondovaly s časem, kdy se příběh odehrává a tak ty události rámoval. Tady se skáče z měsíců sem a tam a i když informace z článků jsou zajímavé, tady zabírají delší časové období a nemají s danými událostmi společného nic a tím vlastně ztrácejí na významu.
Kyša/Kotleta umí příběhy vyprávět a umí psát. Poslední dobou má ale problémy s pointou příběhů. Líbí se mi nápad, líbí se mi zpracování příběhu - ta alternativní historie mi přijde mrazivě přesvědčivá. Bohužel finále knížky je zbastlené a vyznívá naprosto do ztracena.
Očekávání se bohužel nenaplnilo. Příběh zajímavý, i když nijak mimořádný, množství postav mi nevadilo. Závěr mi přišel dost odbytý. Nejvíc mě ale zklamala ona "alternativní realita". Až na výjimky to podle mě byla "normální realita". Výborný nápad, z něhož se dalo vytěžit určitě víc.
Není to úplně můj čálek čaje, proto se mi Sudetenland četl trochu hůř. Není to tradiční Kotletovka, ale nakonec proč ne. Věřím, že lidi z Bruntálska by si knížku užili i kdyby to nebylo zrovna pro ně.
Na staré křivdy a hříchy se nezapomíná a když se do toho ještě přimíchá trocha té sudetské ráznosti, drsnosti a atmosféry, tak nám vzniká třaskavě zajímavá kombinace. A jak už říkal Nohavica - větry fučí ze všech směrů, tak se žije tady na severu.
Nápad s alternativní realitou brilantní, atmosféra vykreslená na výbornou, ale mišmaš postav nakonec ubírá knize na kráse. Přílišný chaos a obcaš i hluchá místa.
Převeliká škoda, Sudetendland má perfektní nápad, ale průměrné zpracování.
Za mě plný počet. Souhlasím s tím, že vyznat se v postavách bylo složité, ale jinak za mě paráda! Čtivé, napínavé a postavy sympatické.
Tak se taky přidávám, já byla spokojená. Aktuálně sama žiju v sudetech, sice v jiných, ale jednou sudety, vždycky sudety. Můžu potvrdit, že v hlavách lidí stále přetrvává to, o čem autor psal. Staré křivdy a hříchy předků. Ve vlastní rodině, do které jsem se přivdala a která má německé kořeny, jsem se setkala s tím - tam s těmi nemluv, ty my nemáme rádi, jejich rodiče nám před lety udělali to a to. Když jsem namítla, že tohle je jiná generace, mně nic neudělali a nevidím nic špatného na tom, jim říct Dobrý den, tak se to setkalo s hlubokým nepochopením.
Knížka mně nezklamala, dostala jsem přesně to, co jsem očekávala a detektivní příběh k tomu. Zhruba od půlky se dala zápletka odhadnout, ale to vůbec nevadilo. Ta atmosféra devadesátek byla vykreslena skvěle, vrátilo mě to v čase, řekla bych až moc. Kdo sametovou revoluci neprožil na vlastní kůži, asi bude hodnotit méně pozitivně, ale já si v tom to své spolehlivě našla.
Historii i tu alternativní mám ráda. Téma Sudet mne zajímá z mnoha důvodů. Kniha LK se dobře četla a bavila mne. Při jejím čtení jsem si uvědomila, že sudetské pohraničí nejsou jen ty opuštěné vysídlené vesnice a příběhy, které je provází. Jsou to i ti, kteří zde zůstali. A zloba, závist, nenávist, strach to co jeden o druhém ví. Proč nelze mnohé dnes pochopit
„Protože lidi vždycky zajímalo jenom to, co je rozděluje, ne spojuje. Vždycky hledají spíš nepřátele než přátele a staré křivdy pořád žijí Je jednodušší bojovat ve starých válkách stále znovu a znovu než něco budovat.“
V pohraničí nejen vítr fičí, ale je to tam i velmi svérázné a to nejen na Bruntálsku. Podle mě je to alternativní příběh třeba i od nás z Krušných. Ostatně, alternativního na něm zase tak moc není a autor ty proslulé spodní proudy popsal citlivě a přesně, stejně jako mentální vzdálenost mezi centrem země a jejími okraji.
Štítky knihy
alternativní historie české detektivky české sci-fi české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Spad |
| 2014 |  Příliš dlouhá swingers party |
| 2010 | Hustej nářez |
| 2017 | Poločas rozpadu |
| 2020 | Operace Thümmel |
Leoš Kyša aka František Kotleta nepíše běžně knihy pro mě. Pokud je mi známo, píše hlavně jednoduché YA Sci-Fi, a tak není divné, že jsem od něj nikdy nic nečetl a ani jsem nemyslel, že někdy budu. Přesto, když jsem zahlédl (díky úplně přehnané propagaci této knihy) pár slov k Sudetenlandu, vyvolala ve mně velký zájem.
Může za to i mé nadšení z Listopádu od Aleny Mornštajnové, kterážto kniha nabízela podobné téma alternativního pohledu na vývoj polistopadových dějin (zatímco Listopád staví na jiném průběhu sametové revoluce, porevoluční Československo v Sudetenlandu má být ovlivněno již jiným poválečným vývojem, odlišným vypořádáním s německým národem) a tento Listopádový pohled byl až naturálně realistický a velmi věrohodný.
Jenže jsem se spletl, toto nedýchá Listopádu ani na záda, Sudetenland běží po úplně jiné trati. V Sudetenlandu je alternativní historie jen pozlátko v knize, která je mnohem víc pouhou detektivkou ze Sudet, s pozadím českoněmeckých vztahů a polistopadové politiky. Samotná alternativní realita je nezajímavá, nudná a jediným plusem je slušně vylíčená atmosféra hospodských schůzek všemožných spolků hlásících se o slovo v polistopadové době. Hezky jsem si vzpomněl na mnohé prožité a nacítěné ze začátku devadesátek.
Do té začouzené, sychravé, bruntálské nudy vnáší zmatek hromada postav, v nichž jsem se ztrácel, jeden Němec střídal druhého Němce a já se modlil, ať už panu Kyšovi počet postav stačí a navíc jsem stále čekal, co že vlastně bude tak moc jinak, protože od začátku mi přišlo všechno tak nějak nealternativní a neúplným odsunem Němců prakticky neovlivněné.
Až po desítkách stran jsme pochopil, že tady nejde o alternativní realitu dějin, ale že půjde o obyčejnou a průměrnou detektivku a pro tento příběh se ta omáčka s odsunem/neodsunem vůbec nemusela stát.
S prozřením o co že to jde, mě začal Sudetenland vlastně i docela bavit, pomalu jsem si zpětně začal postavy zařazovat a začal se soustředit na stejnou věc, jako postava novináře Lichkeho, jehož pohledem knihu čteme. Avšak s přicházejícím závěrem se nenaplňovala plná spokojenost ani s tou detektivní částí. Jednak autor tak nějak kroužil a kroužil anebo nesourodě přeskakoval tam a zpět, a ne a ne se něčeho dobrat, no a pak poslední kapitoly...závěr vyústil v úplně unylý konec, kdy už jsem nad knihou zíval a s koncem jsem se už nic nového, co by nebylo zřejmé dávno, nedozvěděl.
Jsem celkem rád, že jsem to nemusel skutečně číst, to bych opravdu nedal a musel bych knížku odložit. I poslech byl boj na dva týdny.