Z krve a popela

"Ach bohové..." To mi trhalo žíly, ale jinak pecka :)

27.08.2026

Řekněte mi, jak je možné, že po tomhle někdo jde a hned má potřebu číst další knížku??
544 stran nebo necelých 21 hodin poslechu naprostého utrpení.
Někde jsem četla, že je na konci pořádný zvrat a jen kvůli tomu jsem to doposlouchala. A vlastně jsem vůbec nemusela. 90 % zápletky jde odhadnout, jen si pak ujasníte kdo přesně je kdo a tím to končí. Hlavní hrdinka? Ani bych slovo hrdinka snad nepoužila. Je opravdu ale opravdu hloupá. Dělá ze sebe chudinku přitom se snaží “jakoby” vzdorovat svému poslání, akorát že vůbec. Těch pár hvězdiček je za Hawka, který si jde za svým. Další díl fakt nedám a to jsem se na sérii tak těšila. Za mě jedno velké ne.

Ke knize jsem se dostala hlavně proto, že mi byla doporučena jako něco, co by mohlo připomínat sérii Dvory od Sarah J. Maas. A přestože určité podobnosti jsem našla, nakonec na mě zapůsobila trochu jinak.

Nejvíc mě kniha bavila zhruba do dvou třetin. Od začátku mě totiž okouzlila svou atmosférou, která mi místy připomínala Zaklínače – temné lesy, stará tvrz, mlhavé počasí, příšery a tajemné rituály vytvářely prostředí, do kterého jsem se snadno ponořila.

Příběh má svižné tempo, čte se velmi lehce a stránky rychle ubíhají. Přestože je vývoj děje v mnoha ohledech poměrně předvídatelný, autorka dokázala přijít i s několika nečekanými momenty, které mě příjemně překvapily. Poppy na mě občas působila až příliš naivně, ale jinak mi byla sympatická a její pohled na svět mě bavil sledovat.

Poslední třetina knihy se však podle mě až příliš soustředí na romantickou linku. Velkou část děje tvoří dialogy mezi hlavními postavami a spicy scény, kvůli čemuž šla původně skvěle budovaná atmosféra trochu stranou. Na druhou stranu oceňuji, že intimní scény nepůsobily přehnaně ani bizarně, jak bývá u některých populárních romantasy titulů zvykem.

Celkově pro mě bylo Z krve a popela příjemným čtením s výbornou atmosférou a poutavým začátkem. Jen bych uvítala, kdyby si kniha udržela větší důraz na fantasy děj i v závěru a romantická linka nepřevážila nad vším ostatním.

No... nesnasim panny v romantasy - vetsinou to nikdo neumi vybudovat tak, aby ta promena v mysleni, odvaze a erotice byla uveritelna... Coz je i tento pripad.

Myslela jsem, ze jestli jeste jednou rekne, ze je "panna vyvolena", "bohove" a "vune koreni a borovice", prohodim to oknem :D Hawke je peknej manipulator a ona naivni blbka. Ani ji neverim ty bojovy schopnosti... Dalsi vec je slovnik - erotika, ale neumi napsat ani slovo penis :D "ho" a "tam dole" "to misto". Prvni kapitolu radsi ani nekomentuji...

V kapitole 20 uz jsem douhodla uplne celou zapletku a konec knihy... Chvilema mi prislo, ze musis bejt uplne blba, abys nepochopila ty tajemstvi a ona to tam tajemne odhaluje x stran. No, mohlo to bejt kratsi a melo by to stejnej efekt... Jsem docela zklamana, cekala jsem to lepsi. Asi kdyby mi bylo 15, byla bych nadsenejsi. Doufam, ze dalsi dil bude lepsi... Ale potrebuju pauzu s necim zajimavejsim.

A take audioverze od Kateriny Perinove mi tezce nesedela. I kdyz, zase jeji prednes dost odrazi blbkovitost hlavni postavy :)

24.07.2026

Nudaaaa. Kdybych neposlouchala jako audio, tak bych se nedostala ani přes první 2 kapitoly, kde vám hlavní hrdinka Poppy nejméně 100x připomene, že je panna... vyvolená. No a kdybyste to náhodou hned zapomněli, tak se nebojte, bude vám to připomínat skoro na každé stránce v každém odstavci. Ok girl, you're special, we get it! To byla první věc, která mi utkvěla v hlavě a další bylo to její: bože, bohové, u bohů, u všech bohů.... také opakované do zblbnutí + kněžka Analie... to jako vážně???
Co se děje týče, tak jsem se totálně nechytala, nevím o co jde, co mělo být to její Povznesení, prostě nic a to jsem se doposlouchala někde na 200 stranu a jako pardon, ale 200 stran je dost na to, aby se už něco začalo dít a abyste si udělali nějaký obrázek! Za mě to byl absolutní brak, ale aspoň si můžu tuhle autorku i její knihy odškrtnout ze seznamu.

Nenechte se odradit pomalým rozjezdem. Na prvních 100 stránkách jsem opravdu moc nechápala, o co jde, nechápala jsem svět, chyběly širší souvislosti i drobnosti, které by celek dotvořily. Čím dál ale knížka plynula, tím víc věcí dávalo smysl a posledních 150 stran je epických. Příběh pracuje s prvky, které jsou z literatury známé, ale kombinuje je novým a neotřelým způsobem. Těším se na pokračování.

(SPOILER) No, na to že jsem knížku přečetla za čtyři dny tak z toho mám takové smíšené pocity. Ta hromada vnitřních monologů mě překvapivě celkem bavila a přišlo mi to jako reálný pohled do hlavy mladé holky která je zvyklá všechno nadmíru analyzovat. Možná bych ale v tom případě čekala že se v některých případech nebude chovat tak strašně hloupě no. Nevím. Čtivé mi to přišlo hodně, určitě jdu na druhý díl ale k mým oblíbeným fantasy romance sériím se to zatím určitě neřadí. A škoda že se to fantasy nerozvíjí dál než upír-zombík-vlkodlak. Radši bych viděla něco nového ale nevadí, 3/5.

(SPOILER) Po přečtení prvních vět v knize jsem si říkala ,,no to je blbost" ,,je mi trapně za postavy". Po překonání prvních kapitol to začalo být lepší a lepší. Při pokračování jsem byla zmatená kdo je Poppy? Kdo jsou její rodiče? Aha, tak už to víme. Cože to je jinak? A pořád dokola. Každým dílem jsem si vždy jistá, že už vím kdo je Poppy, kdo jsou její rodiče a vždy zjistím, že jsem se mýlila. Každou knihou taky přidávám další a další papričku, ve čtvrtém díle je to už pěkně spicy, ne že by tyhle scény v prvním díle chyběly. Taky se nám pořád rozrůstá počet postav, kdo se neorientuje ve více než 10 postavách, tak tohle není série pro vás. Ale zase to není Skleněný trůn, zvládnou se to dá. Ovšem varováním je, že se jedná opravdu o rozsáhlou sérii s velkým světem, zatím přeloženo 6 knih, přičemž ta šestá má skoro 1 000 stran. Další 4 knihy jsou v rámci spin-offu.

Musím se přiznat, že když jsem si Z krve a popela vylosovala v losovačce, tak jsem nebyla zrovna dvakrát nadšená. Rozečítat další nekonečnou sérii o několika dílech, kdy každý díl je bichle, ne díky.
Naštěstí jsem díky Audiotéce mohla poslouchat první díl v audiu. Ze začátku jsem si musela trochu zvykat na přednes Kateřiny Peřinové, ale po pár kapitolách jsem si zvykla a už si to nedovedu představit namluvené někým jiným.
Začátek mi přišel pomalejší, ale ono je třeba se prvně trochu zorientovat, když začínáte novou romantasy sérii. Po prvních třech kapitolách mi hrozně lezla na nervy hlavní hrdinka Poppy. Myslela jsem, že jestli ještě jednou řekne, že je Panna vyvolená, tak to normálně vzdám. Naštěstí jsem vydržela. Teď bych si to vyčítala, protože pak se to rozjelo. V druhé polovině jsem si oblíbila i Poppy, která je takovou tou typickou badass hlavní hrdinkou, která umí zacházet s mečem a ničeho se nebojí. Dostala jsem jednu akci za druhou. Autorka se nebojí zabíjet. Některé zvraty jsem očekávala, ale některé vůbec. Bylo to čtivé a jedním slovem boží! Romantikou tady autorka taky zrovna nešetřila.
Po dočtení mám jediné štěstí, a to že druhý díl - Království těla a ohně je v audiu taky, protože já teď nechci poslouchat nic jiného.

Měla jsem teď v žánru zkušenost s pár knížkami, které byly horší, takže nemůžu říct že by z Krve a popela stálo za prd. Přečetla jsem ho za pár dní, knížka mě držela a zajímala i když v některých chvílích už jsem přeskakovala, protože myšlenky hlavní hrdinky tvoří víc než 50% knihy a mě víc zajímal děj. Musím přiznat že ze začátku jsem byla poněkud zmatená názvoslovím a bytostmi světa, což se na konci vysvětlilo a usadilo v zážitem klišé upír-vlkodlak-neco jako zombie a stále jsem zmatená z Atlantidy ale ta se snad vysvětlí v dalším dílu.
Vztah hlavních hrdinů je v knize asi to nejzábavnější, jen jsem doufala, že to nebude takové klišé ale bohužel je. Ke konci už oba úplně ztratili rozum. Na další díl jsem mírně zvědavá. Nemám pocit že když ho nebudu mít tak umřu, možná proto je to mě hodnocení nižší.
Poppy je taky neuvěřitelná MarrySue. Dost mě mrzí když už teda v těchhle knihách jsou ty staleté bytosti, že vždycky propadnou nějaké té devatenáctce a chovají se při tom jako pubertáci. Existuje kniha kde je tenhle generační rozdíl nějak pěkně trochu realisticky napsaný? Pošlete mi tip do pošty, díky.

Mam rozporuplne pocity... Pribeh celkem ok. Postupne me stvalo jak je hlavni hrdinka natvrdla a nektery veci ji nedosly, ale pak sama priznala, ze je pitoma a tim se to trochu vylepsilo. Co me na tom ale nejvic stve jsou prehnane dlouhe popisne pasaze, kdy jsem kolikrat prestala vnimat a pak vylozene fakticke chyby. V jednu chvili si klekne na kolena a o dve radky dal je ze padne na kolena, jako wtf? Ted jsem zacala cist druhy dil a neni to nic lepsi. Dotkne se zabradli a o dve radky dal chyti jednou rukou zabradli... Nehlede na to, ze na konci prvniho dilu mela rozpustene vlasy, aby skryla kousnuti na krku a na zacatku druheho dilu ma vlasy v copu... Pribeh ujde, ale tyhle chyby v deji to dost kazi

(SPOILER) Začátek se mi zdál zajímavý, hlavně díky novému světu a tajemnu. Zajímavostí určitě bylo i to, že hrdinka má jizvy a není tedy typická kráska. Postupně se děj začal, ale propadat do jámy lvové a začlo se to pořád opakovat. Opravdu by si to zasloužila radikální zásah editora. Hlavní ženská postava je hrozně naivní a rozporuplná, její chování nedává smysl a nehodí se k její životní historii. Mužská postava je manipulativní hajzl. Furt jsem si říkala, že je to úvodní knížka a dál to bude lepší. Opak byl pravdou. Takže ne, tohle nikomu doporučuji. Hlavně protože pak mi měl číst další díly a je to razantně horší a horší.

AHA! Tak tohle je Armentrout? Myslela jsem, že je to další absolventka kurzu tvůrčího psaní, která si vypomáhá AI... Tak to jsem se pořádně spletla.
Tato kniha si mě našla přesně v době, kdy nemám myšlenky na filozofické rozbory, kdy potřebuji vyplnit dlouhou chvíli ve dne i noci beze spánku. Chce to strhující děj, který zaujme a udrží pozornost mnoho hodin v kuse.
A to je Z krve a popela beze zbytku.

Pokud je, hned první díl bichle mám obavu ze, 3 věcí. Dlouhé nekončící kapitoly. Popis tak důkladný všeho a všech. Přečtete 100 stran a vlastně se nikam neposunete. A bohužel všechno tohle tato kniha má. Nemohla jsem se začíst. Chvilkama jsem se přistihla, že mi myšlenky utíkají úplně jinam. Přečetla jsem 50 stran a vlastně nevěděla o čem. Někdy opravdu platí méně je více.

Můžete mi vysvětlit, proč jsem tuto knihu odkládala přes rok?

Pane bože!!
To bylo dokonalé!!!

Vůbec nechápu, že jsem tu knihu odkládala, dokonce jsem jí nechtěla číst. (Musela jsem si nafackovat)
Protože.. Protože!!!

Ok, uklidníme hormony, Radko.

Máme tu další fantasy svět (napíšu to podle svých slov)

Máme tu upíry, vlkodlaky, stvůry a vyvolený bohy.

A jedna z vyvolených je ,,Panna" Penellaphe.
Zkráceně Poppy.
Je střežně hlídaná na hradě u vévody a vévodkyně.
Nesmí se určitými lidmi mluvit (kromě své služebné, strážců a vévody a vévodkyní).
Nesmí dělat vůbec nic.

Co by jste dělali Vy na jejím místě?
No samozřejmě, porušovali pravidla. Ale na tajňáka.

Poppy není ledajaká vyvolená ,,Panna"
Je silná, tajně trénuje, aby přežila a má speciální dar.
(Musím říct, že jsem si jí velmi oblíbila.)

Jak tak ráda porušuje pravidla, narazí na nikoho jiného než dokonale pohledného a svůdného Hawkea.

Dámy a pánové - hlavně dámy!
Máme tu dalšího (za mne rozhodně!) Kaie Azera.
Akorát trošku více, drsnějšího, více s velkým egem..ehm.
No prostě více zákeřnějšího.

Chemie mezi nimi?
Bum, prásk!!! Explodující galaxie!
To jejich popichování jsem žrala i s navijákem.

V příběhu se dozvíme něco o světě, co se tam odehrává. Kdo je ten špatný (možná) a kdo dobrý (možná).
Dobrodružství, tajemství, šoky...

Půl hvězdičky jsem dala dolů proto, jelikož jsem tušila, jak to dopadne.
Ale pokud milujete sérii Skleněný trůn, tak rozhodně doporučuji.
Protože já rozhodně budu v sérii pokračovat.

Knížku jsem dostala před lety a až teď se k ní prokousala. Začala jsem jí číst, je to možná 3-4 roky zpátky, možná i déle, a nedostala jsem se za kapitolu 4. Říkala jsem si - to jako fakt je to tak natáhnuté?
No, v pátek jsem chtěla začít číst něco nového a z trochu odlišného žánru než detektivku, a jak tak koukám na poličku, tak ta bichle mě udřela do oka (a nedala pokoj), tak říkám poď sem a dem na to.
Dneska je neděle. Má to přes 500 stran. Vstávala jsem o půl páté a šla spát kolem desáté, abych mohla číst (ráno se mi čte nejlíp). Stačí to? Jako ano, řadila bych to spíše do slow burn, začátek se táhne než se tak nějak děj usadí, než jsem se seznámila se světem (jakž takž) a postavami. Ty eroťárny bych ve fantasy žánru moc nemusela (a jako že se dají napsat slušná dílka bez intimních hrátek). Četla jsem 2 díly Dvorů a 2 díly Skleněného trůnu - jo, v něčem je to hodně podobné, plus ještě série Griša. Bojím se, že z prvních dílů jsem byla nadšená a pak to nešlo, takže babo raď, jestli si koupit postupně knihy nejen z této série, ale i z druhé, která je s tím nějak provázaná (je to 12 knih?! o podobném a větším počtu stránek, hmmmm).
Děj je opravdu spletitý a dost složitý v tomhle prvním díle, ale četla jsem to se zájmem, kam se bude posouvat. Pro mne ten obrat na konci nebyl moc překvapující, nějak takto jsem to čekala, ale to bude tím, že ta knížka je už na trhu dlouho a víceméně se to točí dokola.
Ale teda po prvotním nezdařeném pokusu, jsem spokojená. Dokonce i slza ukápla v jistý moment.

Zajímavý a poměrně komplikovaný příběh nechává tušit spoustu rozplétání v dalších dílech. Dej se rozvíjí opravdu snecim tempem a děje se hlavně v hlavách hlavní hrdinky, několikrát jsem tím byla dost otrávená a chtěla knihu odložit. Příběh trochu nabere na obrátkách někde za polovinou knihy, ale kromě pár zajímavých odhalení se víc nedočkáme a jsme napnutí jak kšandy. Hlavní hrdinka občas trochu na facku, fandila jsem víc Casteelovi. Zatím, jestliže jít do dalšího dílu, protože je o kus větší a nevím, jestli zvládnu ještě pár stovek stran nudy navíc, přestože mě rozuzlení celkem zajímá.

Nejprve jsem váhala, zda se pustit do knih Jennifer Armentrout, protože jsem tušila, že u jedné určitě nezůstane a moje už teď přeplněná knihovna bude muset opět povyrůst. Knihu Z krve a popela bych označila za skutečně povedený rozjezd celé série – od první stránky mě bavila. Děj byl sice v některých částech předvídatelný, ale přišly i chvíle, kdy jsem si říkala: „Co se to právě stalo?“ a byla jsem skutečně překvapená.
I když hlavní hrdinka byla občas jak se říká na facku, tak mne všechny postavy bavily. Příběh měl navíc skvěle vyvážené tempo. Chvíle napětí střídaly ty klidnější, díky čemuž jsem měla čas všechny události vstřebat a zároveň se těšit na další zvrat. Autorka umí výborně pracovat s atmosférou, a i ty nejmenší detaily dokážou čtenáře vtáhnout hlouběji do světa, který vytvořila.
Velký prostor dostává také vztah mezi hlavními postavami, který se vyvíjí pomalu, ale o to uvěřitelněji. Chemie mezi nimi byla místy doslova hmatatelná a já jsem se přistihla, že některé pasáže čtu s úsměvem na tváři. I když je děj místy temnější, nikdy nepůsobí přehnaně nebo samoúčelně — spíše podtrhuje to, jak nebezpečný a zároveň fascinující tento svět je.
Celkově mě kniha nadchla natolik, že jsem se po dočtení nemohla ubránit touze okamžitě sáhnout po dalším díle. A přesně to dělám — připravuji si v knihovně další místo, protože mám pocit, že tahle série si ho rozhodně zaslouží.

Má nejmilovanější série. Cokoliv, co napíše tato autorka, automaticky kupuji.