Království těla a ohně

(SPOILER) Mám z téhle knížky strašně rozpolcené emoce. Přečetla jsem ji za pět dní a absolutně mě nepustila ale upřímně wtf? Jak už tady bylo v komentářích několikrát, Poppy pořád opakuje dokola to samé, Casteel je sice asi hot ale manipulátor, ani jeden není schopný komunikace kromě toho jednoho upřímného rozhovoru. Popisy jsou děsně dlouhé ale stejně si podle nich neumím nic představit, pořád se ztrácím v tom jak funguje ten systém mezi atlanťany, upíry a smrtelníky. O popisu míst a staveb ani nemluvím a o tom že kolikrát netuším jestli sedí leží nebo stojí už vůbec ne. Každopádně na další díl se asi vrhnu. Škoda že to nedává větší smysl.
Jo a pořád vlastně nevím co je Výšina. To jsou prostě asi hradby nebo co to má být? :D

Stejne jako u prvniho dilu mam rozporuplne pocity. Kdyz vynecham ty presprilis dlooooouhe popisne pasaze, hlavne jejich myslenek, ktere jsem radsi preskakovala, jinak bych tu knihu zahodila. Tak mi vadil fakt, ze on si behem nekolika minut uzdravi probodnute srdce, ale na rukou ma stale mozoly? Jako vazne? Ty se mu nehoji jako z jakeho duvodu?
A pak mi chvilema vadil ten az prilis moderni jazyk. Obzvlast kdyz rekla tohle je trapas, tak jsem skripala zuby. Mela rict, tohle je trapny, ale trapas mi do toho sveta vazne nesedi. Stejne tak jako bylo nekolikrat pozito slovo katalyzátor. Ta holka vyrustala izolovana s minimem informaci a i kdyz cetla i to co nemela, tak pochyubuju, ze studovala chemii, aby vubec vedela, co to je katalyzátor. Nevim, jestli je to chyba autorky nebo prekladu, ale nekdo tomu mel udelat lepsi editaci... Kazdopadne pribeh me docela vtahnul, takze zkusim i treti dil. Uvidime, jestli ho zvladnu docist az do konce

Mám to jako audioknihu a jestli ještě jednou řekne Poppy “pro lásku boží” nebo “otočil se mi žaludek”, tak si vytrhám všechny vlasy!! Jako já vím, že svým věkem nejsem úplně cílovka, ale to nevadí, Dvory se mi líbily, ale tohle je děsný. Mám ráda draky, víly, a jakékoliv fantasy bytosti. Klidně i romantiku, nevadí mi ani explicitní scény, ale zase tak jednoduchá nejsem. Kdybych to neměla koupené jako audioknihu, tak už jsem to dávno zahodila- takhle to poslouchám při úklidu, když už se do toho dala tolik peněz.
Přitom příběh a celý ten svět by byl zajímavý, stačilo by osekat všechny scény mezi Poppy a Casteelem na třetinu a víc rozvinout svět okolo. Jo, to mám za to, že si vybírám knížky pro sedmnáctileté holky. Příště musím sáhnout po nějakém inteligentnějším fantasy jako byla třeba Fionavarská tapiserie .
Jak jsem četla Čtvrté křídlo, pak Dvory a teď toto, tak mám skoro pocit, že čtu pořád to stejné dokola.

(SPOILER) Fakt nechápu hodnocení téhle knihy. Mám pocit, že jsem četla něco úplně jiného než ostatní. Mám ráda romantické fantasy, když je dobré. Proti žánru nic, naopak ho teď vyhledávám. A to je i důvod jak jsem se k sérii dostala. Nadchlo mě to hodnocení, ale furt si říkám, kde se vzalo. Konec prvního dílu a velké odhalení (které dojde každému už ve třetině první knihy, pokud má průměrné IQ a načteno pár knih) slibovaly rozjezd série zajímavým směrem. Potenciál však nebyl využit, naopak byl úplně roztrhán na padrť.

Poppy je mladá, nejistá a naivní osoba, kterou zmanipuloval dvousetletý predátor, který se vydával za někoho, kým není, a dělá to dál po celou knihu. Kolikrát řekla ne a nebylo to vyslyšeno? To není romantika. Stejně jako oznámit někomu, že si ho vezmete bez diskuze. Není v pořádku mít první sex s vážne zmatenou a nejistou osobou na útěku, když vás považuje za jinou osobu. Osobu, která vás měla chránit a důvěřovala vám. Vůbec to není po celou dobu knížky zásadně reflektováno, jen tak se to nakousne a pak její hormony vše vyřeší. Místo katarze je tu okamžitě naštvaný sex ve sněhu. WTF?! Tak nevyužitý potenciál příběhu jen proto, aby mohlo být hodně erotických scén. Působí to celé tak hloupě.

Přijde mi to stokrát horší než kdejaká dark romance, protože se to za ni ani neoznačuje. Nejhorší možnost pro young adult čtenáře, kteří budou překračování hranic snad ještě považovat za důkaz velké lásky. Ne, ne a ne. Red flag!

Jinak kniha nemá ani literární kvality. Svět je překombinovaný, pořád se rozšiřuje a není to přirozeně vysvětleno, ani to nedává smysl. Když se mluví o něčem novém ve světě, říkají to Poppy v nějakém rozhovoru, který může snadno konkurovat Vichru z hor od Jára Cimrman. Pořád se vše opakuje, je tu moc dialogů, ve kterých se mají postavy jen hašteřit, aby srdce fanoušků ústřední dvojice zaplesalo. Pro děj to nemá vůbec žádný význam. Když už přijde akce, připadá mi naopak zkrácená, aby se mohlo opět přejít k flirtování. Ještě ze spaní se mi bude zdát o tom, jak jsou Poppy a Hawke krásní, jak se ona umí bránit a jak chce po někom pořád něco házet.

I druhý díl zaujme, příběh se vyvíjí, má spád, udržuje v napětí a zvědavosti. Občas irituje neustálé opakování některých replik, připomínání jedné události, chtělo to maličko proškrtnout. Ale je to druhý díl, obvykle čtu pouze první díly sérií a tady jsem nezaváhala a zhltla ho jako ten první. Což je vyznamenání pro autorku a ubírám jen půl hvězdy.

Pro lásku boží, ještě že už to mám za sebou. Vzájemné pití krve mě znechucovalo skoro stejně jako interní, repetitivní monology hlavní hrdinky. Dolíčky už nemůžu ani vidět. A Casteelův způsob vyznávání náklonosti? Ick! Knížce by prospělo osekat ji minimálně o třetinu.

(SPOILER) Druhý díl, i když zde je více děje než v prvním díle, líbil se mi méně. Na mě jsou moc krvelační, moc se vyžívají ve vraždění. Samozřejmě, že jdu číst dál, protože mě zajímá jak to bude pokračovat, jaké postavy se tam ještě objeví a kdo Poppy ve skutečnosti je a kdo jsou její rodiče. Ano příběh mě vtáhl...

Druhý díl a já jsem měla úplně stejný pocit jako u prvního.
První polovina?
Zase nuda.
Všechno strašně pomalé.
Spousta řečí. Spousta pocitů. Spousta vysvětlování.
Moc všeho kolem a málo akce.
Četla jsem, protože jsem chtěla. Protože ten svět je krásný. Protože Poppy a Cas mají mezi sebou jiskru. Ale nemůžu si pomoct – děj se táhne. Občas až zbytečně.
Pak se to ale zlomí.
Druhá část už má větší tempo. Napětí houstne, vztahy se prohlubují, začíná jít opravdu do tuhého. A tam už jsem zase byla víc ponořená. Tam už to mělo sílu.
Stejně mi ale celkově přišlo, že je toho prostě moc. Moc popisů. Moc omáčky. Moc natahování. Místy bych klidně ubrala.
A přesto…
Je to krásná fantasy pohádka. Temnější, romantická, místy krutá, ale pořád pohádková. Ten svět má atmosféru. Ty emoce tam jsou. Jen bych si přála víc svižnosti a méně rozvláčnosti.
Není to dokonalé.
Není to akční smršť.
Ale je to krásný fantasy příběh, který má svoje kouzlo.

Oproti prvnímu dílu je tento slabší. Sexuálních scén začíná být stále více a přijde mi, že začíná pokulhávat příběh. Uvidíme, jak se to posune dál.

Teda tohle bylo něco úplně jiného než první díl! Ten mě moc nebavil a měla jsem co dělat, abych to dočetla, ale druhý díl? Boží! Kniha má 600 stran, ale četlo se to jako po másle, děj byl výborný, pořád se něco dělo, bylo to zajímavé, poutavé, čtivé,..ale sakra, jak mohla Poppy tak dlouho odolávat proboha? V určitých chvílích jsem si říkala, že bych se snad měla stydět, jak rychle bych podlehla.

Mám tuhle sérii čím dál víc ráda. Od začátku do konce se neděje nic a všechno. Líbí se mi, že po celou dobu je v knize nějaká akce a i když to není žádný velký zvrat, není nudná. Děj se trošku táhne a je tam na mě až moc přemýšlení. Poppy trvá neskutečně dlouho než se rozhodne že Castela vlastně miluje ale Líbí se mi její drsná povaha. Nenechá si nic líbit a vlastně se k sobě neskutečně hodí. Další postavu kterou jsem si zamilovala byl Kieran. Přítel a ochránce a prostě vlky já můžu. Tuhle autorku čtu poprvé ale už teď je mi jasné, že ne naposledy. Simpatická, sedmisetstaránková kniha slibuje vše co od romantasy čekáte.

Tohle se tak dobře četlo!
Bichle, kterou není radno číst vleže v posteli, pokud nestojíte o parádní bouli na čele, ale mě stránky ubíhaly jedna radost.
Bylo tam hodně akce, bylo potřeba hodně vysvětlování, ale chemie mezi Casem a Poppy byla skvělá a i když bylo nad slunce jasné, jak to mezi sebou budou ve finále mít, pohánělo mě to ve čtení dál.
Teď si dám malou pauzičku s něčím “normálním” a pak zase šup do pohádky se třetím dílem.

Vzrušující kombinace vášně a nebezpečí vytváří svět plný intenzivních emocí a nečekaných zvratů. Síla a křehkost se vzájemně prolínají v každé scéně, která poutá pozornost

(SPOILER) Už v prvej časti mi vadil dej, ktorý sa ťahal ako žuvačka, a ani v tejto časti som nenašla uspokojenie s tempom deja. Myslím, že by sa dal rozvíjať aj inak ako formou otázka-odpoveď. Poppine neustále otázky ma už občas vedeli pomerne znechutiť. Svet mi začal pripadať máličko prekombinovaný, samí upíri, vlkolaci, elementáli, empatici a mnohí ďalší, na ktorých si teraz už ani nespomeniem. Koľkokrát bolo v texte spomenutého slovo dolíčky sa ani nesnažím odhadnúť. Rovnako otrávene, ako nad Casovými dolíčkami, som prevracala očami nad opismi Poppinho vzrušenia pri Casovom pohľade alebo letmom dotyku. To naozaj je niekto takto nadržaný?
Úprimne, Poppy ma ako hlavná hrdinka vôbec neoslovila, aj keď musím uznať, že bola občas pomerne vtipná. Ale samozrejme bola najlepšia lukostrelkyňa, akú kedy Viktor videl, kravena skolí bez problémov a vo všetkom je úžasná, ale čo je hlavné, Poppy je "surová". Bohužiaľ mi jej osobnosť vôbec nesadla, prišla mi jednoducho príliš.
Druhá polovica knihy je už podstatne lepšia ako prvá, konečne sa dej niekam pohne a začne to byť zaujímavé. Niektoré scény sú naozaj pekné (mne sa najviac páčila tá v jaskyni, odhliadnuc od samotného aktu). Trochu ma mrzí, že je v tomto príbehu až tak výrazná romantická linka, že zatieňuje všetko ostatné. Chcela by som sa dozvedieť viac zaujímavostí - napríklad svadba Poppy a Casa bola naozaj super.
Po jazykovej stránke som si všimla niekoľko slangových fráz, rovnako ako v prvej časti, no nič mi nevadilo viac ako nadávka "do prdele". Vôbec sa mi to tam nehodilo.
Nad prečítaním tretej časti stále uvažujem, no naozaj neviem, či sa k tomu prinútim.

Tak konečně se v ději někam posouváme a dozvídáme se spoustu důležitých informací. Tenhle díl se mi líbil, hlavně dynamika mezi Poppy a Casteelem, bylo tam napětí a nad některými pasážemi jsem se i zasmála. Za mě to splnilo vše, co jsem očekávala.

Druhý díl rozhodně lepší než první. Děj rychle plyne a ani nemrknete a budete na konci už mám nachystano pokračování.

Tento díl mě bavil ještě víc než ten první. Už nejde jen o chemii mezi dvěma postavami, ale do popředí se dostává i třetí, což ději přidává na zajímavosti. Občas je to možná trochu zbytečně komplikované, ale věřím, že se to v dalším díle vyjasní. Každopádně – emoce fungovaly a od knihy jsem se nemohla odtrhnout!

Druhý díl z Krve a popela a já už teď musím říct, že byl o dost lepší, než ten první!

Bože můj, Poppy je tak super a úžasná! A ten konec? Fíha! Od začátku do konce se stále něco děje!

Casteel a Poppy, tyhle dva jsou takový fakt šílený, zvrácený magoři, až se u toho musím smát. Ne, teď vážně… Komu by se tak líbilo a rajcovalo ho, že ho žena bodá? To je solidně zvrácený. Fakt jako moc!

Musím ale uznat, že ti dva jsou spolu šíleně moc kouzelný i když to jsou naprostý magoři kteří jsou hrozně zvrácený.

Všechna akce co se děje, oběti, tajemství, lži a intriky? Ty vogo, to je fakt něco! A to začínám míchat sama u sebe žánry, které jsem dřív slibovala, že číst nebudu.

Baví mě, že Poppy je svá a je tvrdohlavá a jak říkám - je svá. Casteel se z ní může zbláznit, za to co vše vyvádí. Přijde mi, že je taky pěkně střelená, ale to i Casteel.

Oni se hledali, až se našli, doslova a do písmene. Nevadilo mi, kolik lidí zemřelo, když to byli ti, co Poppy celý život drželi pod zámkem. Není mi líto vévodkyně a jejího osudu a jak dopadla.

Vévodkyně si to zasloužila a vévoda také. To jak se k Poppy chovali bylo nepřípustné a nedivím se Casteelovi, že se mu to nelíbilo.

„S tebou dávám přednost boji zblízka,“ řekl, a když jsem se ohnala druhou pěstí, chytil mě za zápěstí. „Jsem rád, že nás to sbližuje, princezno.“
Podrážděně jsem vykřikla: „Něco je s tebou hodně špatně!“
„Nejspíš ano, ale víš co?“ Zvedl hlavu ze země. „To se ti na mně líbí ze všeho nejvíc.“

Uf, začátek dílu byl slibný, perfektní únos a pěkně napsané zjištění, kdo je vlastně Cas a co jsou Povznesení zač. Začala jsem mít trochu problém od poloviny knihy, kdy se Poppy topila ve svých myšlenkách a už mi přišlo, že je neustále opakuje a působilo to na mě dojmem následovným: fňukání nad Casem, sex, fňukání, sex, fňukání, sex a další fňukání. Dočíst bez přeskakování stránek mě nutilo jen to, že jsem chtěla vědět, zda se dostanou do Atlantie spolu nebo zda Poppy Povznesení získají zpět a bude o ní boj na Pustinách a já nechtěla prošvihnout něco důležitého.
Zakončení dílu bylo super, takže se mé pocity z dílu vyrovnaly.
Věřím, že třetí díl bude stejně dobrý jako ten první.