Nomia komentáře u knih

Můj hon na obstojný erotický román, který bude mít dostatečnou jiskru, erotickou atmosféru a nebude působit, že autor(ka) je po lobotomii a neodumřou mi při něm veškeré mozkové buňky, i nadále pokračoval.
Po všemožných dílech z dob dávno minulých jsem se rozhodla, že bych mohla opět dát šanci něčemu novému, přestože po přečtení 50 Shades of grey jsem se zařekla, že nikdy víc nic podobného. Nechala jsem se zlákat hodnocením a na řadu tedy přišel Božský bastard od Ch. Lauren.

Opominu-li úděsný kostrbatý překlad, tak to vůbec nebyla katastrofa. Ve svém žánru je to celkem fajn čtení, které si na nic nehraje (a asi o něj nikdo ani příliš nečeká). Klasické "co se škádlivá" tady fungovalo dobře, humor byl místy taky příjemný, sexuální scény se nesly v duchu spousty promáčených a potrhaných kalhotek, mocných pyjů a mohutných orgasmů, ale to se dalo čekat. Postavy trochu nesympatické, ale čert to vem, tady jde hlavně o šuk***.

Přečíst se to rozhodně dá, v podstatě se u toho člověk i pobaví, ale hodnocení 82%? To mi vážně hlava nebere. :) Asi zřejmě nespadám do té pravé cílové skupiny. Abych nezapomněla, tak nečekejte jen bušení, tahle kniha je ve své podstatě romantická.

8 24.02.2019

Griša vlastně není vůbec špatná kniha, je to sice příběhově taková klasicky konstruovaná fantasy, ale naopak díky neobvyklému rusky působícímu prostředí působí celkem originální a přináší trochu svěží závan do fantasy vod, což hodnotím jako obrovské plus.
Jako celek funguje dobře, čte se snadno (přesně taková knížka, kterou s klidem zhltnete za jeden večer). Ale pocitu, že člověk čte křížence dívčího románku a fantasy se jen tak nezbavíte.

Běžně bych hodnotila třemi hvězdičkami, ale přeci jen za tu ruskou atmosféru, griši, nepopiratelnou čtivost příběhu a postavu Temnyje - dávám o hvězdičku víc. Jsem zvědavá, jestli se autorka v dalších dílech ještě zlepší.

// Jen dodatek, Bardugo se opravdu s dalšími a dalšími knihami jen lepší, posun v psaní, ale i v promyšlenosti příběhů je znatelný. Nenechte se tedy odradit tak trochu průměrností prvního dílu.

5 24.02.2019

Barbar Conan je v podstatě až trochu kýčovitá záležitost, balancuje to někde mezi naprostou peckou a totálním brakem. Ale baví. A to setsakramentsky hodně.

Tenhle výběr povídek je skvěle sestavený, některé jsou sice lepší, jiné slabší, ale všude exceluje náš nabouchaný milovaný Conan, povídky to jsou napínavé a akční. Když se do toho přidají urputné souboje, lepé děvy a nějaká ta magie, tak to snad ani nemohlo dopadnout úplně blbě.

Asi nikdo od Barbara Conana neočekává nějakou závratnou vysoce intelektuální smršť, ale pořádnou chlapáckou řežbu. A té se dostane vrchovatě. Conan je prostě fenomén a pobaví i teď.

6 24.02.2019

Vždy mě bavilo poslouchat reportáže a vyprávění Jakuba Szántó a ani v knižní formě tomu není jinak. Jakub vše vypráví barvitě, detailně, ale zase čtenáře neutopí v nepodstatných detailech. Dává nahlédnout pod pokličku válečných konfliktů, ale zároveň se dost zaměřuje na vlastní zkušenosti a postřehy.

Musím vyzdvihnout, že ani takhle těžké téma neochudil o humor. Autor nijak vehementně nevnucuje své názory a pravdu, rozhodně stojí za přečtení i pokud máte třeba odlišný pohled na jednotlivé konflikty. Zajímavý vhled do světa válečného reportéra.

11 24.02.2019

Sudety, pohraničí, válka očima malé holky, člověk by očekával, že ta kniha bude prosáklá depresí, zmarem a smutkem, ale kupodivu pro mě je to ve výsledku neskutečně pozitivní a nabíjející kniha.

Sládková do díla - a hlavně postavám - přimíchala tak neuvěřitelnou míru lidskosti, síly charakteru, ale i humoru, že si to nejde nezamilovat. Však už provařené: "Jéžišmarjá, na tragickej život já jsem pes!" snad vypovídá za vše. Postava Anny Urbanové je fenomenální, ale ani ostatní charaktery si s ní rozhodně nezadají.

Pokud znáte jen seriál od pana Kachyni, tak se nebojte, kniha je ještě o chlup lepší! :)

8 24.02.2019

McEwan si vždy uměl vyhrát s lidskými charaktery, obzvlášť s těmi pochroumanými, pokaždé dokázal vytřískat maximum z atmosféry a většina komorních scén působila opravdu tíživě, ale to hlavní, onen základní kámen téhle knihy - samotná láska mezi Florence a Edwardem - zde příliš nefunguje.

Možná je problém jen ve mně, ale díky chabé uvěřitelnosti hloubky jejich vztahu pro mě celá kniha nevyzněla tak, jak měla. Možná jde i o samotné téma, třeba je na mě příliš křehké a neuchopitelné, ale kniha ve měla zanechala pouze dojem typu - ano, bylo to dobře napsané, zajímavé, ale to je tak vše.
Pouze jsem se utvrdila v tom, že sex až po svatbě je cestou do pekel. A mnohdy věci, které zůstanou nevyřčené nadělají právě tu největší paseku...

6 24.02.2019

Remarque nikdy nepsal zrovna roztomilé pohádky na dobrou noc, ale to, co se mu povedlo v Jiskře života bylo až nevídané.

Tahle je kniha je naprostá esence zmaru, deprese a lidské zrůdnosti, to jak skvěle dokázal pracovat s atmosférou, negativními pocity a temnými stránkami charakteru postav je i na dnešní dobu naprostá špička.

Jiskra života má neskutečné grády, je to přesně typ knihy, kterou i když na chvíli odložíte, tak na ní musíte stále myslet. I když na Vás působí znepokojujícím tíživým dojmem, tak i tak máte stále touhu číst dál a dál. Tohle je dílo, které i největšího cynika nenechá chladným.

Je to jedna z nejlepších knihy, které jsem četla, na "509" se nedá zapomenout.

25 24.02.2019

Vesmírná paralela na Hunger games. Nyxiin nástup na knižní trh provázela poměrně masivní marketingová masáž, přiznám se, že jsem byla celkem zvědavá, na co tolik vydavatelství a prodejci sází. A myslím, že se nesekli v úsudku, takhle kniha je rozhodně líbivá a čtivá.

Umím si představit, že si série vybuduje velkou základnu skalních fanoušků a předpokládám, že to budou právě ti, kteří v minulosti milovali série od autorů typu S.Collins, Marie Lu, V. Roth atd. Je to přesně ten typ knížky, která je natřískaná dějem, akcí a obsahuje velké množství zvratů a navíc bude čtivá pro široké spektrum čtenářů.
Bohužel i přes všechny twisty se čtení zdá být trochu repetitivní, přičemž v druhé polovině lehce dochází dech, ale naštěstí konec opět nastoupí v plné síle.

Emmet jako hlavní hrdina je sympatický a lehce si ho oblíbit. Nyxia jako celek působí celkem energicky a napínavě, celé sérii dávám zelenou, jen se nemůžu zbavit dojmu, že ani další díly nepřijdou s ničím extra nečekaným.

4 24.02.2019

Upřímně během prvních stránek jsem si říkala, co to sakra má být. Sexuální prokletí, permanentně nadržená hlavní hrdinka, Liberec jako hlavní město a centrála magie, trochu mi to zavánělo slušným prů***.

Ale kupodivu to jako celek funguje. Je to originální, čte se to takřka samo, i když pár scén mi přišlo trochu přitažených za vlasy, tak se to v celkovém vyznění knihy dá snést. Pozitivně hodnotím postavy, ty mě opravdu bavily, byly zajímavé, měly charisma a fungovala mezi nimi chemie.

Nečekejte dílo natřískané dějem s jednou bitvou za druhou, Ve stínu Rudé věže stojí především na charakter a oné jinakosti/originalitě, je tam sice dost sexu, emocí a rodinných vztahů, ale naštěstí to není úplná telenovela. Vztahová linka mezi bratry byla poutavá a obzvlášť povedené pasáže byli mezi Janem a Dasine.

A jako patriot ze severu musím samozřejmě dát palec nahoru za Liberec! :)

3 24.02.2019

Pokud jste fanoušky Mužů pod ochranou od Merleho, případně už kultovní polské Sexmise, tak věřte, že Vás rozhodně nezklame ani Země žen.

Skvělé téma, zajímavě podané typicky paralovským specifickým stylem psaní i humoru. Páral byl sám o sobě dost svérázný člověk a takové jsou i jeho knihy. Sexuální tématika, ale i sci-fi mu prostě sedí.
Nejen, že se pobavíte, ale Páral ví, jak čtenáře "dokopat" i k zamyšlení...

6 23.02.2019

Asi jsem už opravdu nechutný cynik a necita, ale na můj v kus byla kniha až moc romantická, prošpikovaná neutuchajícím optimismem, nadějí a láskou.

Lalemu samozřejmě každý fandí a Tatér se opravdu čte snadno a v podstatě i příjemně - a to je možná to, co mi na tom vadilo. Hrůzy koncentračního tábora tam dle mě nebyly dostatečně vykreslené.
Od válečných románů očekávám o něco tíživější atmosféru, ten pocit, kdy jste naprosto zděšeni a zhnuseni tím, co čtete, co se tehdy dělo. Tady mi to chybělo. Když to srovnám třeba s knihami od Lustiga, tak tomu chyběla ona "syrovost".

Tatér z Osvětimi za přečtení rozhodně stojí, ale počítejte spíš s tím, že je to spíš příběh velké lásky, než syrové válečné drama.

9 23.02.2019

"Respect was invented to cover the empty place where love should be." Asi tak.

Má srdcová záležitost. Anna Karenina je perfektní obsáhlé dílo, ke kterému je ovšem potřeba dozrát. Asi nikdy nebudu mít v lásce samotnou postavu Anny a i přesto tuhle knihu zbožňuji. Myslím, že má mnohem víc, co nabídnout, než jen tragickou lovestory...

7 23.02.2019

Do Červenáka jsem se naprosto zamilovala, Slovensko v něm má nemalý poklad a Hradba západu to jen znovu a znovu potvrzuje.

Tahle série prostě má pomyslné "gule". Je tam všechno, co si přejete - je to napínavé, čtivé, skvělé popisy, je znát, že autor je v reáliích kovaný, celá série nijak neztrácí dech a postavy si jen s každou stránkou víc a víc oblíbíte. Jako třešničku na závěr bych už jen zmínila skvělý humor.

13 23.02.2019

Tahle útlá knížečka mě naprosto uchvátila. Nemá cenu to okecávat, tohle se musí přečíst, je to jedna z knížek, která zanechá pořádný dojem.

13 29.12.2018

V šedých tónech je v podstatě smutný koncentrát hnusu a zvěrstev. Obvykle, když je kolem nějaké knihy příliš velký povyk, tak se jí obloukem vyhýbám a nemám příliš chuť ji číst, ani zde tomu nebylo jinak, ale tahle kniha za všechny ty adorace stojí.

Bez zbytečných keců - tahle kniha je výborná a jen tak na ni nezapomenete. Je jen dobře, že i díky takovýmto knihám se dostane do povědomí, že nejen Hitler byl monstrum, ale že si s ním Stalin rozhodně nezadal...

16 29.12.2018

Pravděpodobně už taky (i když dost předčasně) trpím krizí středního věku, protože si jinak nedokážu vysvětlit, jak je možné, že mě Víkend v Londýně tak nadchl.
Tohle je prostě ten typ knížky, o které ví, že to není žádné veledílo (a ani si na to nehraje), ale nějak se vás osobně dotkne a něčím vás okouzlí. Je tam nadávkováno všechno humor, spousta myšlenek o životě, o sexu; rodinný život, práce, přátelství, ale i i splín a depky. Přesně ten šílený guláš, který se člověku často motá hlavou, když překročí hranici čtyřicítky.
Celá kniha je napsána dost přímočaře, působí opravdově. Na můj vkus zahrála trochu příliš depresivní tón, ale jako celek mě to neskutečně bavilo!

"Dokdy bude pociťovat sexuální touhu? napadlo ho. Dokdy bude sexuálně aktivní? Do šedesáti? Nebo snad do sedmdesáti? Těžko. Moničiným rodičům je přes sedmdesát a je to tam podle všeho už desítky let úplně vyschlý. Že by jen do padesáti? To spíš. Sakra, tak to mám před sebou posledních deset let šukání. Tedy jestli se tahle předem naprogramovaná a mechanicky odvedená činnost, které se pravidelně jednou týdně s Monikou dopouštějí, ještě vůbec dá nazvat šukáním. Mám před sebou posledních deset let nadějí plného, ale přesto ve výsledku marného mytí penisu! A co po té padesátce sexuální touhu vlastně nahradí? Křížovky, letáky supermarketů a dlouhé ospalé posedávání na gauči, tak jak to vidí u Moničiných rodičů? Anebo ještě hůř — sex nebude nahrazen ničím a tohle nic se začne postupně rozšiřovat a prohlubovat, až nakonec obepne vše…"

10 29.12.2018

Fantasy ala Bollywood style. V zásadě to není vůbec špatné, působí to poměrně svěžím dojmem, po všech klasických fantasy k nám najednou přichází čarokrásná a drsná Indie, nápad, atmosféra, období - to všechno by bylo super, ale...

To ale je bohužel celkem zásadní. Kniha prostě občas působí neskutečně brakovým dojmem, postavy jak z papundeklu, navíc notně zmítané emocemi, chování občas na hranici pomateného puberťáka, dialogy prazvláštně našroubované a příliš moderních frází a výrazů (Nemůžu říct, jestli se tohle chyba i originálu, nebo jde jen o pofidérní překlad.)

Ale abych jen nehanila, Nesmrtelní z Meluhy mě bavili, bylo to jiné, zvláštní, ale čtivé a zábavné. Indie a celá spletitá mytologie - to vše působila zajímavě. Rozhodně ale nečekejte vyprávění ala Pán prstenů.

7 29.12.2018

Kniha, kterou napsala v podstatě mladinká slovenská cácorka, která přesto působí, že její autorka má vše do detailu promyšlené a chystá na čtenáře poměrně poutavou a zábavnou sérii.

Na Majke Danihelové je znát, že má poměrně dost z žánru YA načteno a je vidět, že přesně ví po čem čtenáři tohoto žánru touží. Poměrně často se mi stává, že mi jsou hlavní hrdinky něčím protivné, ale Magii patří mezi ty světlé výjimky, které si mě dokázaly získat.

Krom faktu, že mě baví samotná hlavní hrdinka (A nejen ona, kniha disponuje vícero zajímavými postavami např. Wen.) , romantická linka, není žádná prvoplánová harlequinová brakovka, kniha oplývá i zajímavým světem rozděleným na několik království plných rozličných ras.

Rozhodně jsem zvědavá na pokračování série a doufám, že tenhle slibný potenciál nepadne v nič. Doufám jen, že se nám v příštím roce objeví ještě víc fantasy z Čech i Slovenska. Vůbec nejsou marné a rozhodně stojí za prozkoumání, byla by chyba je opomíjet. :)

7 29.12.2018

Juraj Červenák je pro mě taková malá slovenská perla. Zamilovala jsem se do jeho stylu vyprávění a popisování postav. Už v sérii o Kapitán Steinu mě okouzlil a tohle kouzlo přetrvává i v dalších knihách, které jsem od něj zatím četla.
Dobrodružství kapitána Báthoryho je další výborná (a hlavně čtivá!) série. Koketerie fantasy a historie knize sluší.

11 21.12.2018

Mám ráda podivnosti, miluji fantasy a nebráním i se ani příběhům s nádechem hororu. Měla bych být přesně prototyp čtenáře, který se do Sirotčince slečny Peregrinové zamiluje, ale nestalo se tak.

Podivností jsem se dočkala, kvituji i trochu netradičnější fantasy a opravdu mě bavil vizuál knihy a obsažené fotografi. Ale ruku na srdce, kniha nebyla odvyprávěná tak, že bych se z ní posadila na zadek a hltala jednu stránku za druhou. Dokonce bych řekla, že začátek knihy se skoro vleče.

Jestli si přečtu pokračování? Pravděpodobně ano, ale rozhodně nemůžu říct, že bych nemohla dospat, než si zaběhnu koupit pokračování. Pro mě spadá Sirotčinec do fajn průměru.

9 21.12.2018