Víkend v Londýně

od:


KoupitKoupit eknihu

Průměrný český muž se dožívá sedmdesáti šesti let, což znamená, že jste-li muž a je-li vám čtyřicet, jste ve druhé polovině svého života. V té horší polovině. Dostavuje se úzkost z času, který vám zbývá, z toho, kým jste se stali, i z toho, kým už nikdy nebudete. Cítíte, že šance na změnu života jsou minimální, a začínáte si uvědomovat jeho konečnost. A pokud máte navíc pocit, že jste v té první půlce něco zanedbali, něco nestihli nebo si ji dostatečně neužili, je právě teď poslední možnost to napravit. Tři kamarádi a bývalí spolužáci se chystají na víkendovou pařbu v Londýně, kde chtějí oslavit své čtyřicátiny. Chlast, sex, jídlo, fotbal a kecy o všem a o ničem. To všechno proto, aby odehnali společnou úzkost z toho, že se jejich životy právě lámou do té horší poloviny. A to je ještě ta nejoptimističtější předpověď. Během nadcházejícího víkendu se však v jejich životech změní víc než jen jejich věk....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/36_/362798/vikend-v-londyne-LxM-362798.png 3.694
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (26)

Přidat komentář
rottovat
13. listopadu

Po první vydařené kapitole s Petrem, u které jsem se velmi bavila, jsem si říkala, že Víkend v Londýně bude svižná, dobře napsaná oddychovka. Bohužel celkový dojem je nakonec rozpačitý. Ještě do doby, než se děj začne odehrávat v Londýně, je to dobré, ale pak mi najednou přišlo, že celý příběh přestal postrádat smysl a ucelenost, zejména pak koncové kapitoly vyprávěné okrajovými postavami mi přišly nesourodé, neprovázané, jako kdyby na sebe byly křečovitě nalepené, ale ve výsledku vlastně každá byla o ničem. Škoda.

Clea3112
29. září

Někteří autoři píšou knihy proto, aby reflektovali (s větší, či menší dávkou fikce) svůj život, jiní míří výš a chtějí nahlédnout na život, bytí, existenci v širší perspektivě a dát podnět k úvahám v obecné rovině. Jan Folný patří do první skupiny a není na tom nic špatného. Víkend v Londýně je příběh o krizi středního věku z pohledu mužů se zajímavě vystavěnou dějovou linií. Strukturou mi kniha trochu připomínala R. Murukamiho "V polévce miso". I zde příběh postupně graduje, vrchol přichází lehce za polovinou a potom již pouze doznívá, včetně různých vedlejší motivů.Život je teď a tady a za chvíli může být všechno jinak.

bagel
28. srpna

Na základě pochvalných ohlasů a recenzí jsem čekala malinko víc. Příběh postupně trochu ztrácel tempo a škoda, že nebyla více rozvedeny některé vedlejší linky.

rodak
01. července

Moc výborné.Další český spisovatel,který za to stojí.Je mi 43 let a sedlo mi to přesně.Ale není to jen o tom že by to četla skupina lidí kolem čtyčiceti.Je to svěží,český,čtivý román pro všechny.

MortRainey
25. června

"Věnováno mužům v nejlepších letech, kteří doposud nepřečetli žádnou knihu. Tahle musí být vaše první!"
Tak zní motto/věnování Jana Folného v úvodu knihy mužskému pokolení ve věku čtyřiceti let. Nevím, jestli bych chtěl londýnský Víkend přečíst jako svou první knihu, a už vůbec ne, zda ve svých 40 ke kterým mi ještě nějaký ten pátek, sobota a snad i neděle zbývá;-)
Nicméně i přes nějaké ty neduhy je Folného Víkend velmi čtivý příběh s podkresem samostatných subpříběhů, které tvoří jednoznačný celek a hlavně povedený literární zážitek. Ony zmiňované "dodatky" mohou některého čtenáře otrávit, proč kniha "nekončí" nedělí, ale bez nich by to nebylo prostě ono.
I když jsem v rámci čtenářských recenzí periferně zahlédl spoiler, který je jasným twistem příběhu, jakož i jeho vyvrcholením, stálo si k této gradaci četbou dojít sám. Ze zásady se snažím knihy nesrovnávat s jinými, ale přiznávám, že jsem si během Víkendu několikrát vzpomněl na Prvok, Šampón, Tečka a Karel a Vybíjená včetně jejich atmosféry a poselství.
Celkový dojem si 5* zaslouží, třeba už jen proto, že kniha je pro čtenáře dalším příjemným, a hlavně povedeným, setkáním se současnou českou beletrií. A to bez ohledu na to, že jde "jen" o další popis krize středního věku obou pohlaví i toho věčného (sebe)litování nad "cobykdyby", nenaplněnými tužbami a nesplněnými sny...
PS. Knihu budu na rozdíl od Folného doporučovat i něžnému pohlaví;-):-)

rozarada
23. června

V první půlce jsem se náramně bavila, vrchol románu zcela určitě přichází s druhou propařenou nocí v Londýně. Kapitoly věnované partnerům byly taky čtivé, ale oproti první půlce knihy už mě moc nebavily. Za přečtení kniha stojí.

kytarka
04. června

Tři kamarádi ze střední školy, ve středním věku. Udělají si výlet do Londýna, na oslavu 40-tých narozenin. Kniha kdy pasáže děje vypráví jiná osoba. Vtipné a zátoveň smutné čtení. Taková víkendová rychlovka. Kniha určená mužům ve středním věku. Mě jako ženu také bavila a přečetla jsem jí jedním hltem.

greatbear
26. května

Já se na tu knížku vážně těšil. Četl jsem jeho předešlé knihy a byl jsem nadšený, ale tahle....
Jakoby chtěl spojit povídky do jedné dlouhé, jakoby měl začátek a konec musel nastavovat.
Do úmrtí v Londýně to mělo nějaký děj, někam to vedlo, ale pak?
Vypořádání se se čtyřicítkou asi řeší hodně lidí, každé kulatiny, tady to působilo dost depresivně, ale chápu, že psal hodně lidem z duše.
Knížku jsem zklamaně dočetl a byl rád, že jsem ji měl jen půjčenou a neutratil jsem za ni ani korunu.

bekule
24. května

Naprosto souhlasím s komentářem msjadepaton , Marie nebo Misi 78. K hodnocení nemám co nového dodat, jen mě mrzí že nebyla alespoň uzavřena linka pedofila na internetu.

......................................................................................................Výzva 2018

babyboar
22. května

Na novou knížku Jana Folného jsem se velmi těšila a má očekávání byla naplněna. Baví mě sty jehol psaní. Kniha se mi četla sama, nejraději bych si příběh jednoho víkendu v Londýně přečetla za odpoledne. Jen mít čas. I když ono není v životě kam spěchat, protože je sám o sobě dost krátký. Aspoň, že do té čtyřicítky mám ještě chvíli čas.

Martina99
19. května

Zajímavý příběh a osudy lidí. Ale na začátku to znělo hrozně depresivně. Ale jinak to byl docela strhující příběh.

Prey
29. dubna

Ze tří knih těžko soudit, ale zdá se mi, že Folnému jdou zatím lépe kratší texty. I tady mě totiž nejvíc oslovily pohledy vedlejších postav, třeba Pavla nebo Penny. U celku vnímám kladně schopnost provázat příběh bez ohledu na orientaci hrdinů a odvahu opustit čtenáře bez násilných happyendů. Jenže celé to milionté vyjádření zklamání ze vztahů, stárnutí, života – proč a nač? Od čtenáře je to vždycky trochu arogantní věta, ale: čekal jsem víc.

Jana_Hlus
27. dubna

"Víkend v Londýně" jsem zařadila na svém pomyslném žebříčku nejlepších knih českých autorů současnosti hodně vysoko. Drsná výpověď o životě čtyřicátníků, o jejich zklamáních i touhách bravurně napsaná skvělou češtinou. Každá figura mluví jinak, čtyřicátník-otec jinak než jeho syn, matka učitelka jinak než gay Adam. Možná to někomu přijde samozřejmé, ale já jsem se většinou setkala v knihách současných autorů s tím, že všechny osoby mluví stejně (Třeštíková-Bábovky apod.). Autorova práce s češtinou je téměř dokonalá a přináší čtenáři skutečný požitek ze čtení.

Nedá se říci, že všichni dnešní čtyřicátníci (nebo většina) jsou stejní jako Folného postavy, rozhodně ale přinášejí uvěřitelnou výpověď o životě lidí, jejichž mládí je už dávno pryč, ale důchod také zrovna neklepe na dveře... (5/5).

PS. A knihu bych v žádném případě neoznačila jako oddechovku...nebo možná jen pro příslušníky mladších generací:-)

Alysa
26. dubna

Víkend v Londýně je příjemná oddychovka plná negativních emocí. Kupodivu mi to ale nevadilo. I přes takto negativní a životem zkroušené osoby jsem si našla vždy něco, co mě dokázalo rozesmát.

Oceňuji rozdělení kapitol podle osob, vždy se mi takovéto knihy lépe čtou a víc toho ve mně zanechají. Jediné co mi v knize opravdu vadilo, byla krátká část psaná Petrovým synem Pavlem. Nevěřím, že dnešní puberťáci mluví až takto přehnaně. Dělalo mi problém těch pár stran přelouskat a autorova snaha vykreslit postavu Pavla podle jeho věku, byla podle mě přehnaná.

ondras666
19. dubna

Pan Folný opět nezklamal. Svým stylem mi naprosto vyhovuje. Oproti jeho předchozím knihám je tahle méně "buzní". Není to 248 stran o sexu mezi muži, kteří nastavují své anály a penisy kde komu a pokud možno všude.
Tímhle dílem bych řekl, že se autor pokusil o trochu hlubší charakteristiku osob a jejich povah a pohled na život z mnoha stran. A povedlo se mu to. Obzvlášť se mi líbilo rozdělení kapitol na jednotlivé osoby.
Doufám, že bude ještě nějaké další dílo.

Marie
17. dubna

Zdá se, že autor nemá moc valné mínění o lidech obecně, ale především o mužích přibližně jeho věku... Taky pozoruju, že tahle (moje) generace má řekněme krizi identity a potřebuje zjistit, kým vlastně jsou a co je jejich úkolem v životě, ale tenhle pohled je trochu drsný a hlavně působí dost "jednoduchým" dojmem. Jen doufám, že až tak zlé to s nimi není...

alzbeta4340
09. dubna

Pro mě byl Víkend v Londýně příjemné čtenářské překvapení. Jedná se o hodně čtivý román s hrdiny, kterým táhne na čtyřicet let. Přečetla jsem snadno, ovšem na konci knihy jsem měla trochu pocit, že těch přemrštěných očekávání a nespokojeností se životem je možná trochu moc. Beru to tak, že autor chtěl, aby si čtenář řekl - sláva, to jsem na tom ještě dobře :-).

Tereziee
06. dubna

Skvělá kniha, která se ze začátku tváři nevinně. Tři kamarádi, co prožívají krizi středního věku se chystají na společný víkend v Londýně plný alkoholu a zábavy. Pak je ale v půlce knihy nečekaný zvrat a vše je úplně jinak.

Napsaný čtivě. Spoustu vtipných pasáží, smutných pasáží i pasáží plných erotiky. Pecka!

boticelli
31. března

Je mi prave ctyricet, takze to byla hlavne zvedavost. A vyplatila se! Neco pasuje - neco ne, neco je k smichu - neco k placi...
Ale zivot - i pres par otazniku - ve ctyriceti preci nekonci!

msjadepaton
28. března

Kdyby knihu někdo překládal do angličtiny, mohl by ji klidně pojmenovat "What the fuck did I just read", protože to naprosto přesně vystihuje, jak jsem se cítila po dočtení.
Nebylo to vůbec špatné, ale čekala jsem něco dost jiného.
Občas mi dělalo problém se orientovat. Kdo co říká, kdo zrovna vypráví, jestli je to, co čtu realita, sen, halucinace nebo představa... Takže jsem se z knihy vyhrabala s očima navrch hlavy a celkem dost dezorientovaná. Musím uznat, že jsem knihu možná nepochopila. Možná byla takhle zmatečná schválně.
Kdybych se snažila si z knihy něco odnést, asi by to bylo varování jak daleko nás může zahnat posedlost. A taky jak velký je rozdíl mezi tím, jaký je člověk uvnitř a jak ho různí lidé vidí.
Můj šálek kávy to každopádně nebyl.

Yunnan
20. března

Musím prostě dát pět hvězdiček, protože to byla opravdu jízda a zážitek. Skvěle napsáno! To, jak jsou popsány myšlenkové pochody všech zúčastněných je prostě dokonalé. O klíčové události se nemohu zmiňovat, ale šokovala mě hodně podobně jako ostatní čtenářky. A spoustu věcí jsem si díky ní uvědomil. Doufám...

magnolia
10. března

Já jsem nadšená, od autora je to moje poprvé. Počáteční obavy, jak moc to bude "pouze" mužsky bujaré a drsné, se rozplynuly. Je to mužské, vtipné, dramatické, dojemné. Máme možnost poznat dobře hlavní hrdiny, očima druhých, i z jejich vlastních, utajených úvah a zpovědí. A ještě se objeví další vedlejší postavy, včetně žen a dospívajících dětí (naštěstí v rozumném množství, žádné "bábovkové" propletence). U postavy manželky a přísné učitelky (jedna osoba) mě pobavilo prolínání jejího běžného života s osudy červenoknihovních hrdinek z její oblíbené četby - na malém prostoru vítaná a odlehčující hravost. Knížku doporučuji těm, kdo čtou současné autory, od P.Soukupové po P.Hartla. Tento román Jana F. je něčím zase jiný, ale velmi dobrý.

Měňavka
05. března

Opět výborné čtivo a za mě okamžitě pět hvězdiček bez jakýchkoliv námitek. Příběh mě okamžitě chytil, přišel mi upřímný, opravdový, bez obalu o tom, jak se může cítit chlap ve čtyřiceti a co se mu asi tak honí hlavou. Občas jsem se i zasmála a vzpomněla si na někoho ze svého okolí, kdo by přesně udělal nebo řekl,co bylo v kapitole. Moc chválím prolínání děje, rozdělení textu i styl sepsání knihy. Klíčová událost v příběhu mě šokovala a bohužel na mě zapůsobila poněkud depresivně. Najednou si člověk uvědomí, že nikdy neví, co ho potká, že by měl žít naplno a nejen o něčem snít, plánovat si, věřit, že se samo nějak spraví. Nikdy není jisté, kolik na to budeme mít ještě času a to je, si myslím, také částečným poselstvím této knihy.

Misi78
25. února

Ze začátku mě kniha bavila hodně. Pak mi přišlo, že příběh jde do ztracena. Přečteno za dvě a půl hodiny cesty vlakem, ale čekala jsem víc.

Sunday
23. února

Tři muži, tři nečekaná vyústění oslavy 40. narozenin v Londýně. Ještě mi to "běží" hlavou. Palec nahoru (opět) pro autora

hs777
21. února

Perfektní sonda do duše mužů překračujících čtyřicítku a pociťujících nastávající krizi středního věku. Co na srdci, to na jazyku, proto je styl psaní dost přímočarý, svérázný, ale ani drsnější výrazy mne nijak nepohoršovaly. Doporučuji i ženám přečíst si, po čem vlastně muži touží.