Jiskra života

24 12. října

Nechce se věřit, že toto je realita odehrávající se před ne zas tolika roky. Takové zrůdnosti a přitom tak čtivě napsané. Remarque je skvělý autor. Miluju jeho knihy.

6 22. září

Právem zařazována na seznam povinné četby.

6 21. srpna

Moje první kniha, která se týkala této tématiky. Byla to povinná četba na střední škole a moc se mi do toho nechtělo. Ale nakonec, i když jsem v budoucnu ještě přečetla mnoho knih s touto tématikou, viděla hodně filmů, tak tahle byla první a o to víc ve mně zanechala stopu.
Je to smutný, surový příběh a největší tragédie je to, že je to podle skutečnosti.
Určitě by ji měl mít přečtenou každý, aby se nezapomínalo na zvěrstva, která se doopravdy stala a aby každý věděl, co je člověk člověku schopen provést a kam je schopen člověk zajít.

13. srpna

Bohužel do knihy jsem se nemohla zacist. Dvakrát jsem ji odložila přečetla asi čtyřicet stránek a nedocetla. .Zda se mi zdlouhavá. Jinak velice smutná. Kruté výslech y a boj o přežití. Když ji otevřu tak mě láká číst dál... třeba ji ještě přečtu dokonce.

16 21. května

(+ SPOILER) Drsné, syrové, krásně a čtivě napsané, emotivní, opravdu silné vyprávění o (ne)životě v koncentračním táboře.

"Jeden z dvanácti veteránů zešílel a představoval si, že je vlčák. Neměl uši; urvali mu je psi, které na něm cvičili esesáci. Nejmladší se jmenoval Karel a byl to chlapec z Československa. Jeho rodiče byli mrtví; pobožný sedlák ve vesnici Westlage jimi pohnojil brambořiště. V krematoriu se totiž popel spálených sypal do pytlů a prodával jako umělé hnojivo. Obsahoval hodně fosforu a vápna."

Když nad vězni poprvé přeletělo spojenecké letadlo a zamávalo jim křídly, tak mi slza ukápla. Remarque umí vtáhnout do děje. Moc jsem si přála, aby to 509 přežil.

9 15. května

Skvělé, silné, zdrcující. Nevím, co k tomu víc dodat, všichni už to řekli za mě.

17 06. května

Tohle byla rána přímo na solar. Moje tehdy středoškolská dušička zmučená mistrně vykresleným prostředím koncentračního tábora nedokázala pochopit... a pořád nechápe.