Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Tak tato kniha se mi moc líbila neměla chybu

Díky letošní ČV jsem se dostala i k této sérii knih. Ještě před tím jsem četla Povídky podivných, takže jsem měla trochu představu, do čeho jdu.
Grafické zpracování je netradiční a zajímavé. Sedlo mi postupné navyšování napětí. Jen mi připadalo, že postavy, hlavně smýšlení a pocity dětí, byly popsány jen okrajově. Ale zase je to teprve první kniha.
Četlo se dobře, ani nevím, jak jsem se dostala ke konci.

Obdivuji fantazii autora, který tak pobaví dospělé i děti. Nečekala jsem takový obsah. Ale nahlédla jsem tak do smýšleného světa a myslím si, že vykonstruovat takový děj, není nic snadného. Pěkný vztah vnuka k dědovi i vztahy, kdy si navzájem pomáhaly děti, nás mohou povzbudit i v reálném světě.
Andrea"12- 22. 9. 2021

....Měl jsem ji rád, jistě, ale z větší části jen proto, že milovat mámu je povinné, a ne proto, že by byla někým, koho bych měl moc rád, kdybych ji potkal, jak kráčí někam ulicí....

....Já jsem se přestal snažit otci rozumět už dávno. Když tě někdo nechce pustit dovnitř, nakonec přestaneš klepat. Chápeš, co tím myslím?...

....„Nečekám, že mě pochopíš,“ řekl, „ale bylo by od tebe hezké, kdyby sis ze mě přestal dělat srandu.“....

....Chlapi se krátce pomodlili za Martinovu duši a pak hned začali přicházet s nejrůznějšími teoriemi. Během několika minut se z toho místa stalo zakouřené doupě plné namazaných Sherlocků....

Podivuhodná směsice kouzelných záhad a jemně zašmodrchaných osudů připomíná návštěvu u tetičky, co místo dortu servíruje přesně ten druh zmatku, který baví víc než hodiny na TikToku. Svět, kde je zvláštnost normou a normálnost podivnou výjimkou, rozčísne každou šedou myšlenku jako vichřice s roztomilým úsměvem na tváři. Někdy je to jako když si obujete boty na dvě nohy jiné velikosti, a přesto vám to sedí lépe než jakýkoliv módní diktát, který v obchodě vidíte. Kdo má rád záhady s křupavou krustou tajemna a vnitřkem plným nečekaných sladkostí, si přijde na své a možná ještě o něco víc. Jestli toužíte po dobrodružství, co nevyjde z módy a přežije i ten největší chaos, tenhle svět vám naservíruje svou nabídku v nejlepším duchu podivnosti s humorem jako šlehačka na dortu. Je to jako křehká pavučina, co chytí každou vaši myšlenku a nenechá ji utéct, přičemž s elegancí září na slunci. Fanoušci zvláštních tajemství a neotřelých eskapád si přijdou na své, protože někdy je třeba jít proti proudu a přitom se u toho ještě pořádně zasmát.

Vzácně se stane, že svět plný podivností a tajemství otevře dveře tak ladně, že i ten největší skeptik zatleská a nechá se unést atmosférou, která voní jako starý kožich s nádechem kouzla a kapkou melancholie. Tady se fantazie protahuje jako pružina na trampolíně, a přitom si hlídá každý skok, aby nevyklouzla z rukou jako voda z prasklé konvice. Nápady skáčou jako motýli v lahvi, nikde ani stín nudného stereotypu, zato pořádná dávka šmrncu a nečekaných zvratů, co by rozveselily i zamračeného pošťáka. Když si představím večer s tímhle dobrodružstvím, připadá mi to jako pití horkého kakaa za deště s kamarádkou, co má v rukávu triky, o kterých jinde ani neslyšíš. Každá stránka je jako výlet do světa, kde se fantazie nemlátí o dno realitní šedi, ale houpá se na vlnách nápadů, co by rozesmály i stromy v lese. Není divu, že mi srdce tluče jako buben na karnevalu, protože takovýto koktejl tajemna a něhy si zamiluje i ta největší pragmatička s hořkou kávou v ruce. Dokonalost s jemným úsměvem, co nezklame žádného milovníka podivného a krásného zároveň.

Začátek super, pak se mi to trošku táhlo, ale konec zas super a já jsem zvědavá, co bude v dalších dílech. Mají lepší hodnocení, tak třeba mě to bude bavit víc. Uvidíme :)

Kniha mě velmi bavila za mě kvalitní fantasy těším se na ostatní díly jdu na to!!!!!

Když byl syn malý, film, který tehdy frčel, měl v jeho (a trochu i v mé) hlavě pověst něčeho děsivého. Něčeho, co je sice možná i pro děti, ale co jde hlouběji a kde je na místě si dát pozor, aby z koukání nebyly noční můry. Zkusili jsme film a nedokoukali. Bál se. Teď, po letech, jsem něco podobného zažil s nejmladší dcerou. Nakonec film zvládla, ale občas musela zavřít oči. Ale už dost o filmu, který má své kvality i slabiny, pojďme na knihu. Ležela nám v polici a já si řekl, že ze studijních důvodů bych si ji mohl střihnout, abych si ověřil, zda je místy tak nelogická, jak se bojím, ale jinak opravdu originální a patřičně děsivá. Originální je tak nějak napolo, děsivá skoro vůbec. Přitom napsaná není špatně! Na knihu pro náctileté je až překvapivě dospělá, občas se mihne cizí slovo nebo přiměřená vulgarita. Cením si toho, že Riggs nedělá z „dětí“ infantily, že k nim přistupuje jako k sobě rovným. Líbí se mi také (bohužel jen málo použité) názvosloví (ymbrina, apod.), které je v dodatku i vysvětleno. Škoda, že wichta překladatelka neponechala a udělala z něj stvůru, ale nešť. Jenže názvosloví je fajn, odkaz na Tunguzku potěší, ale celý systém podivných je opravdu těžko uvěřitelný, motivace a chování záporáků (tedy hlavně jednoho), má vratkou logiku (a oproti filmu mi přijde strašně slabý a málo démonický) a o časových hrátkách už ani nemluvím. Takže logika je asi stejně vachrlatá jako ve filmu a v knize mi chybí děsivost (obrázek stvůry je dost krotký a popisy jsou velmi střídmé). Co tedy Riggs chtěl? Odvážnou knihu pro mladé, ale zalekl se, že by je mohl postrašit? Fotky, od kterých jsem si dost sliboval, mi v mém věku připadaly velmi slabé. Prostě mi u nich scházela taková ta děsivost, která vyplývá z nepojmenovatelné podivnosti např. Muybridgeových fotek. Ale jako koncept je to moc dobře vymyšleno, jen tady je to skutečně tak, jak psal Skabandari – jakoby měl prvně fotky a podle nich vymýšlel příběh. Možná proto je Sirotčinec tak slabý v oblasti příběhu (proč vlastně bylo třeba zachraňovat ymbrinu, kromě samotného citu k ní, který děti měly spíše ambivalentní?) a diskutabilní v oblasti atmosféry. Další díly číst nebudu. Ověřil jsem si, že kniha není špatná, ale není o moc lepší než film, možná i horší. První dvě třetiny byly fajn, ale jakmile se začalo odhalovat, šla atmosféra do kytek a logika dostávala čím dál víc na zadek. Se stárnutím podivných mimo smyčku si navíc autor dost naběhl a byl bych skoro i zvědav, jak z toho vybruslí v dalších dílech. Ve filmu to pominuli, což se jím vůbec nedivím. Ale myslím, že pro náctileté nejde o špatnou knihu, která je více dobrodružná a o hledání sebe sama a přátel než o hororu.

Skvělé, krásné a oddychové fantasy, které se lehce a rychle četlo. Opravdu perfektně a originálně udělaná kniha proložená starými fotografiemi. Myslím že jí mohu vřele doporučit. VS

Tohle byla naprostá bomba! Sirotčinec slečny Peregrinové mě okouzlil od první stránky – ta atmosféra, tajemství, zvláštní děti a hlavně ty staré fotky, které tomu dávají úplně jiný rozměr. Bylo to temné, podivné, ale přitom krásné a citlivé. Jacob je skvělý vypravěč, a jak se ponořuje do toho zvláštního světa, měla jsem pocit, že tam jsem s ním. Líbí se mi, jak kniha balancuje mezi realitou a fantazií, zároveň ale řeší i silná témata – samotu, jinakost, hledání sebe sama. Originální nápad a krásné provedení. Miluju tenhle svět a okamžitě sahám po dalším dílu!

Přestože jsem svým věkem poněkud mimo cílovou skupinu čtenářů, které je kniha určena, nenašel jsem důvod pro nižší hodnocení. Ransom Riggs si svůj svět smyček slušně propracoval a mě jeho příběh vcelku zaujal. Další rozměr mu ale dala až rozsáhlá a pro mě velmi zajímavá, fotografická příloha.

Příběh mě překvapil, čekal něco jiného. Knížka mi trošku připomíná X-meny v historickém kabátku. Je tam ale i trochu tajemna a nadpřirozena. Cestování v čase jsem také nečekal. Nakonec se mi to ale líbilo, děj má spád a zajímavé postavy. První díl je především takový úvod do epického příběhu, který čtenáře jistě čeká.

Nejsem cilova skupina, ale tohle me zaujalo. Melo to napad, melo to spad. Ta fotodokumentace je skvela.
Ale je to takove prumerne dilo, na zadek jsem si nesedla a brada mi nespadla.

Přečteno již před dlouhou dobou na doporučení - viděla jsem nedavno i filmové zpracování, které mě mile překvapilo. Kníže se nevyrovnalo, ale i tak ho doporučuji.

Riggs Ramson nám přinesl pěkně propracovaný příběh se symtickymi postavami a zajímavou myšlenkou.
V plánu mám vyhlédnuté i ostatní díly.

ku knihe som sa dostal na zaklade početu hodnotení , nemal som od nej žiadne očakávania ale je to pekne napisaný pribeh a tie fotky to len podčiarkuju , pokračovanie by som si nemal nechať ujsť

Moc pěkně napsaná kniha

Prvé čo ma zaujalo na knihe bolo jej spracovanie po vizuálne stránke, klobúk dole, takú knihu som ešte nevidela - obrázky resp. fotky v nej sú úžasné. Dej knihy bol celkom pútavý, plný zaujímavých postáv najmä detí. Kniha bola plná prekvapení, zvrat aj akcie. Všetko napovedá tomu, že to bola super kniha, ale neviem niečo mi tam chýbalo a nemalo to tú správnu "šťavu". Napriek tomu odporúčam. Asi ju skúsim niekedy, ešte raz - možno som ju nečítala v správnej dobe.

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno LEDEN 2014):

Jacob jako malý poslouchá příběhy svého dědy o jeho mládí o boji s nestvůrami. Jsou to strašidelné a dobrodružné příběhy o boji s nestvůrami, ale o podivných dětech a sirotčinci, ve kterém žijí a ve kterém žil i jeho dědeček... Jen že jak Jacob stárne a vyrůstá, přestává příběhům svého dědy věřit a nebere je vážně, ale tak je právě jeho děda myslí... Až když dědu napadne jedna z nestvůr a zabije ho, Jacob uvidí onoho pachatele a začne příběhům svého dědy opět věřit. Vypraví se hledat sirotčinec, ve kterém jeho děda část svého života žil a doufá, že se o dědově minulosti... Nakonec najde skoro rozpadlý sirotčinec a kupodivu se i ukáže, že podivné děti s úžasnými schopnosti stále žijí.

Na knihu mě nalákala jedna super recenze. Nemůžu říct, že jsem od knihy moc nečekala, protože sem čekala hodně. Nejspíš by jste mi asi teď položili otázku, jestli mě kniha nezklamala, když jsem čekala tolik, ale ne, musím říct že nezklamala. Bylo to úžasné dobrodružství. Kniha je úžasně zpracovaná. Hlavně ty fotky, které perfektně zapadají do děje a vytvářejí tak skvělou atmosféru. Nakladatelství si ze zpracováním opravdu pohrálo a i obálka se moc povedla. Dívka levitující ve vzduchu se k příběhu skvěle hodí a je to také jedna s fotografií, která je v knize.

Postavy byly dobře popsané a promyšlené. Nejvíc mě zaujali asi podivné děti žijící v sirotčinci a to tajemno kolem nich. jejich schopnosti, třeba právě levitující dívka, nebo neviditelný kluk, nebo velmi silný holka, která unese velký kámen a ještě víc. Nebo třeba slečna Peregrinová, ředitelka sirotčince, byla také skvělá postava. Oblíbila jsem si jí. Byla to taková tajemná paní se super schopnostmi (o kterých si bude muset přečíst sami).

Jacob byl taky fajn. Byl to takový normální šestnáctiletý kluk, který chce zjistit něco o svém dědovi. Je zvědavý a cílevědomý a ani strach nahánějící zřícenina sirotčince v bažinách ho nemůže zastavit. Kniha je psaná v ich-formě a vypráví ji právě Jacob, takže je snadné se do něj vžít a pochopit ho.

Já vím, že tu pořád říkám jak je ta kniha dobrá atd. ale ona vážně SKVĚLÁ! Kdo nečetl, určitě si jí musíte přečíst. Je to skvělé čtení plné dobrodružství, napětí, sem tam pár trošku strašidelnějších pasáží, prostě skvělé. Takže moc DOPORUČUJU.