Anna Karenina

5 07. května

Vrcholné dílo ruské literatury, vyznačující se neobyčejnou tematickou vrstevnatostí. Většina filmových adaptací (z roku 1927, 1935, 1948 a 2012), posunujících důraz na vztahovou rovinu vyprávění, jej bohužel zploštila na tragický příběh jedné ženy, která se svým jednáním vzepřela společenským normám (nejvěrnější knize je střízlivě pojatá ruská verze z roku 1967). Tolstého román přitom půdorysu mateřského melodramatu využívá ke kritické výpovědi o stavu jeho domoviny, nacházející se v mravní a společenské krizi. Společenské rozpory v návaznosti na metafyzickou filozofii konfrontuje s nadčasovými mravními příkazy, kterým se lidská přirozenost mnohdy vzpírá. Ego vítězí nad altruismem, rodina se rozpadá. Zatímco velké vášně mají destruktivní charakter (Anna), pravá láska (Levin) člověka navrací k lidem a činnosti vedoucí k nápravě společnosti. Můžete přelouskat všechny příručky snažící se vás naučit, jak správně žit, ale nenajdete v nich tolik životní moudrosti jako v Anně Karenině.

3 04. května

tak tohle je klasika. stojí za přečtení.

18. dubna

Bohužel jsem nedočetla, i když bych hrozně ráda. Na čtení do vlaku to pro mě moc není, dlouhé vyprávění a popisování situací a osob mě rychleji uspí :-) Mrzí mě to...

03. dubna

Vím, že to ženy v té době neměly lehké, ale Anna Karenina na Vojnu a mír nemá. Samotná Anna Karenina mě jako postava zaujala tak průměrně. K srdci mi spíš přirostl Vronskij.

6 27. března

Nenechte se odradit odstrašujícím počtem stran, jde o jeden z nejlepších a nejčtivějších románů z doporučené/povinné literatury. A je jen škoda, že ve všeobecném povědomí zůstává především zpráva o tom, jakým způsobem Anna ukončí svůj život, ale málo už se ví, že Anna je jen jednou (tragickou) hrdinkou z mnoha. Autor nám předkládá mnohovrstevnatou mozaiku ze života ruské společnosti, tisíc a jednu podobu lásky, bolesti a nacházení smyslu ve složitém světě.
A pokud jsem si snad myslela, že Dostojevský nemá v ruské literatuře konkurenci, musím svůj názor mírně revidovat.

4 24. března

Přečteno! A stálo to za to! Byla jsem mile překvapena, že kniha není striktně jen o lásce AK, ale je bohatě propletena osudy jiných postav. Je to čtivý pohled na ruský život, na náboženství či na carskou smetánku. "Klasicky realisticky" perfektní!

6 17. března

V této knize se toho odehrála opravdu spousta. Po několik týdnů jsem měla možnost žít s hlavními postavami, pociťovat jejich radosti i hoře a zamýšlet se nad jejich osudy.
Realismus, který mě opravdu baví. Dlouhé popisy obyčejných každodenních činností, radostí i těch méně příjemných záležitostí. Setkávání se s lidmi, kteří nám do života nic nepřinášejí, ale jen ze zvyklosti a z jakési společenské zdvořilosti s nimi udržujeme poměr. Radost z vykonávané práce jako sekání trávy, dělení se o jídlo, sbírání hub, koupání dětí,...
Přestože jsem se v některých pasážích ztrácela a občas pořádně nevnímala, o čem vlastně čtu, vyvolalo to ve mně silné pocity. Jen mě mrzí, že v závěrečné části už nemáme možnost nahlédnout do myslí pozůstalých...

17. března

dnes už by som to nečítal, ale pred 40 rokmi to bolo pre mňa nové, atraktívne, dobrodružné, jednoducho som dostal túto knihu do ruky v pravej chvíli. ale doma ju mať nemusím.

3 16. března

Kniha mě bavila ihned od začátku, ale co si budem. Natáhnout románek a životy ostatních postav do skoro 900 stran je obtížné a chvílemi mě kniha moc nebavila, sekla jsem se například u řešení hospodářství a politiky. Pokud máte ovšem přehled o politice Ruska v té době krásně vidíte jaký z toho měl autor sám pocit a k jakým názorům tíhl. Kniha je krásná a kolikrát se mi u ní tajil dech.

15. března

i když je to povinné a klasiky bavilo mně to

1 27. února

Velkolepé, viděla jsem i balet a nemůžu si vynachválit

6 04. února

Na přečtení 'Anny Kareniny' jsem se těšila velmi dlouho. Je to první román od L. N. Tolstého, který se mi dostal do ruky, a zároveň je to i má premiéra na poli klasické ruské literatury. A ačkoliv jsem se do čtení pouštěla s nadšením, musím se přiznat, že jsem knihu dočetla s mírným zklamáním.

O zjevných kvalitách románu se nebudu příliš rozepisovat - popisy prostředí a zejména postav, jejich niterné úvahy, gesta a emoce, to na mně nechalo silný dojem spolu s krásně obtížným, bohatým jazykem, který v kontrastu s některým současnými knihami působil jako pohlazení po duši. Je pravda, že mě ta někdy až přílišná popisnost u některých částí rozčilovala, přestože jsem s tím dopředu počítala (vzhledem k přítomnému realismu), větší problém jsem ale měla s hojně se vyskytujícími úvahami o politice a zemědělství, které mi častokrát nezapadaly do kontextu právě probíhajícího děje a působily na mě rušivým dojmem. Líbilo se mi, do jakého protikladu se stavěly dvě hlavní dějové linie. Všednost příběhu Levina a Kitty, to radování se z maličkostí, ta nevinnost a upřímnost, mi přirostla k srdci. Pro tragický příběh Anny Kareniny jsem už od začátku neměla příliš pochopení a postupně jsem si vůči této postavě vypěstovala silnou averzi. Snažila jsem se porozumět jejím pohnutkám a myšlenkovým pochodům, snažila jsem se s ní soucítit, ale nedokázala jsem to. Působila na mě jako znuděná, destruktivní a sebelítostivá potvora, které nic není po chuti, i kdyby se pro ní všichni ztrhali. Ale kdo ví, třeba budu mít za nějakých dvacet let, až po tomto románu opět sáhnu, jiný názor, třeba Anně naopak porozumím zcela dokonale. Kdo ví.

Co mě na knize nejvíce zklamalo, to byl její konec. Sedmá část, hlavně její závěr, kdy Anniny myšlenky pomalu spějou až k definitivnímu rozhodnutí o ukončení vlastního života, ta úžasná rozpolcenost, pro mě byla z celého románu pravděpodobně nejsilnějším zážitkem... Ale pak přišla osmá část, která se náhle zcela nepochopitelně začala zabývat knihou Levinova bratra a já si připadala, jako by na mne sám autor vylil kýbl ledové vody.

I tak jsem nesmírně ráda, že jsem 'Annu Kareninu' přes všechny strasti úspěšně dočetla a po nutném odpočinku u méně náročné literatury si ráda přečtu nějaké další Tolstého dílo.

6 26. ledna

Klasika ruského mistra stvořená přímo pro mě, už od dob střední školy. Jedna z nejoblíbenějších. Pro mě je kniha velmi čtivá, což myslím, že pro mladší čtenáře může být problém jak se samotným dějem, tak i stylem psaní. Tolstoj měl vynikající styl psaní, detailní popisy hrdinů, včetně jejich citů a charakteru, mě vždy při čtení vtáhne do děje. Najdou se popisné pasáže, které se vlečou, ale neubírají příběhu na jeho originalitě svého druhu. Příběh, který pro čtenáře nabídne poutavý děj o vášnivé lásce, zoufalosti, zášti, podvodu a závěr s tragickým koncem hrdinky.

Je tryzna to číst, ale potom co to dočtete si uvědomíte ,že bylo tryzna žít bez toho.

7 03. ledna

Četla jsem Annu kareninu jako gymnazistka (protože tuto knihu četl idol mého srdce) no a pak podruhé jako skoro čtyřicátnice a rozdíl ve vnímání postav, děje apod byl neskutečný.az jsem nevěřila že je to tatez kniha....

4 15.11.2017

Kniha je docela čtivá, bavila mě, klasika, která rozhodně stojí za přečtení. Nicméně počáteční sympatie s hlavní hrdinkou Annou se v průběhu čtení rapidně změnily a její příběh mě unavoval. Naštěstí se zde prolíná příběhů více, které vás baví a nevinná láska Kitty a Levina je opravdu osvěžením. Filosofické, politické a zemědělské úvahy byly poněkud rozsáhlé a nezáživné.

5 06.10.2017

Neuvěřitelné! Pan Tolstoj prostě viděl, uměl si představit a hlavně uměl napsat. Nikdy jsem ho nečetla, až teď po čtyřicítce a doslova mě posadil. S jakou bravurností, vylíčí myšlenkové pochody,toky emocí, jak u ženy tak u muže. Jen tak mimochodem se zmíní o nějakém postřehu ze společnosti. Popíše dokonale styl kosení (mám s tím nějaké zkušenosti :)). Výborná klasika, doporučuji!!!

3 05.10.2017

Mě tato kniha nadchla. Když uvážím, z jaké je doby, je velmi čtivá a jednání Anny chápu. Na to, jak je tato kniha rozsáhlá, jsem jí měla za dva dny přečtenou.

4 25.09.2017

K Anně mám poněkud ambivalentní vztah. A vím, že si za to trochu můžu sama, nicméně svůj díl viny nese i Tolstoj. V první řadě jsem Kareninu četla dlouho - s přestávkami (ehm, třeba i ročními) zhruba 3 roky - pořád se mi do rukou draly jiné (a leckdy záživnější :-)) tituly. A tak se stalo, že jsem pozapomněla jednotlivé rodové vazby a jména (s tím mám u ruské literatury problém obecně - vyznat se v tom, kdo se jak jmenuje, když ho pokaždé oslovují jinou variantou jména, případně ještě otčestvem, grrr!), tudíž jsem se lehce ztrácela. Navíc Tolstoj nešetřil postavami ani popisy a úvahami (Levinovo hospodaření mě opravdu nechávalo chladnou). Na druhou stranu pak ale jako za odměnu přišly pasáže, které se četly samy, případně nějak zapadaly do mého vlastního života (zejména co se vedlejších linek týče, s Annou bych životní eskapády sdílet nechtěla). Tolstoj prostě uměl vystihnout hnutí mysli u různých osob a jediným mistrně vylíčeným detailem (gesto, oblečení, grimasa) svedl říci všechno. Nicméně u mě ztrácí body tím, že je detailista až přílišný a neví, kdy přestat. Takže román pak bují a ubíjí. Ale možná jsem jen líný a nenáročný čtenář, který si nedovede vychutnat všechny autorovy přísady, takže to ochutná a řekne si: Hm, guláš, tak jo. Tak jo.

3 16.09.2017

Měla bych se k této klasice vrátit, ale zatím nemám dost trpělivosti k tak podrobnému a zdlouhavému vyprávění.

4 14.09.2017

Kdysi jsem ji četla, snad k maturitě, a nudila mne tak, že na druhý díl jsem neměla sílu ani chuť. Zkusím to znovu na stará kolena a dám vědět, jestli se něco změnilo :-)

Jsem zatím v polovině, románem jsem nadšen, ale rozhodně varuji před vydáním z roku 2013 od nakladatelství Dobrovský. Přestože v ediční poznámce avizují, že pravopis přizpůsobili současnému úzu při zachování autorových jazykových a stylistických zvláštností, nějak odmítám věřit tomu, že mistr Tolstoj páchal takové šílené hrubky (tečky nesmyslně vložené do prostředků vět, jinde naopak na konci vět vynechané, místo trojtečky nebo jedné tečky běžně tečky dvě, atd.). Vše jmenované vede k tomu, že si četbu příliš neužívám, neboť stále bojuji se srozumitelností textu. Nemohu se zbavit dojmu, že román překládal buď robot, cizinec nebo někdo, kdo nemá vůbec cit pro český jazyk, protože některé vazby jsou snad příliš archaické i na dobu vzniku románu. Mám neblahý dojem, že překlad vůbec neprošel korekturou, protože chyb je k polovině románu na desítky a do textu pronikly i chyby běžné u bulváru či béčkových knih (např. slovo "protěžoval" namísto "protežoval"). Ale abych nekončil negativně: do Anny jsem se už samozřejmě dávno zamiloval a Vronskému ji závidím...

2 21.08.2017

Román Anna Karenina prostě musíte milovat.

5 11.08.2017

Tolstoj zkrátka UMĚL psát. Anna Karenina je komplexní dílo s obrovským rozsahem, díky kterému se ponoříte do světa vyšší ruské společnosti druhé poloviny 19. století.
Naprosto jsem si zamilovala postavu Levina (i přesto, že
pro jeho zálibu v kosení trávy jsem příliš pochopení neměla)

6 30.07.2017

Realismus v ryzí podobě. Není třeba dech beroucího, strhujícího nebo přibarvovaného vršení a popisů událostí, když stačí psát o každodenním všedním životě, ve kterém se chtě-nechtě odehrávají veškeré lidské osudy. Uvěřitelná realita se přitom stává prioritou a neuvěřitelná krása ustupuje do pozadí - pro někoho možná ke škodě, pro jiného ku prospěchu věci.

Neuvěřitelně propracovaná detailní psychologie ansámblu hrdinů ve mně nejednou vyvolala otázky směřující k osobnosti samotného Tolstého, jelikož svou omezenou mozkovou kapacitou dost dobře nemohu pochopit, jak může jeden autor vytvořit tolik komplexních a živých postav.

Jelikož bych vychvaloval tolik, až by to čtenáře mé recenze nudilo, zmíním pouze dvě věci, které shledávám spíše negativními:
1. Počeštěný překlad názvu v mém vydání: Anna Kareninová, se kterým se prostě nemohu smířit.
2. Samotný závěr románu, kde mi Levinovo konečné uvědomění do románu jakožto celku vůbec nezapadlo a připadlo mi silně vykonstruované.

Románem jakožto celkem jsem však byl doopravdy nadšen. Jasných 5/5!

2 24.07.2017

Román z doby, kdy Rusko bylo ještě jakžtakž normální zemí, než to tam zdecimovali bolševici a jejich dnešní kágébáčtí pohrobci. Tolstoj psát umí.

1 22.07.2017

Nečekala jsem, že by se mi mohla knížka tolik líbit :) Už dlouho jsme měli tuhle knížku doma, a až teď jsem se konečně odhodlala a byla jsem opravdu moc příjemně překvapena :) moc se mi líbil příběh Anny Kareniny a ostatních osob :) opravdu povedená a propracovaná knížka.

1 10.07.2017

Co ke knize dodat. Klasika a opravdu stojí zato si ji přečíst.

7 09.07.2017

Ústřední motiv románu - nešťastný jedinec, na nesprávném místě v nepochopené společnosti - ten stojí nad dějinami a je nadčasový.

Že je Anna Karenina jedním z největších románů všech dob, mamutím dílem ruského realismu, klenotem světové literatury apod., o tom zde není třeba obšírně diskutovat.

Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém.