Anna Karenina
Lev Nikolajevič Tolstoj
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2066/bmid_anna-karenina.jpg
4
2214
2214
Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Výmluvný postřeh giganta ruského realistického románu Lva Nikolajeviče Tolstého otevírá jedno z nejslavnějších psychologických děl v dějinách literatury, v němž si spisovatel po monumentální fresce Vojna a mír dopřál komornější zápletku a dalekosáhlým přetvořením látek módních romancí vyjádřil odpor k pseudomorálce „vyšších kruhů". Inspirován skutečnou událostí, kdy se spořádaně vyhlížející mladá dáma vrhla pod kola nákladního vlaku, vytvořil Tolstoj příběh o skandálním poklesku „dobře provdané" krasavice, která je přinucena váhat mezi salonním životem v nelásce a přirozeným právem na štěstí. Vzplanutí choti carského hodnostáře k důstojníku Vronskému, jež spisovatel umně proplétá s osudy a krizemi dalších příbuzných a přátel, je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nedovede být pokrytecká a milostný poměr ani jeho následky netají. Nesmrtelnost tohoto románu potvrzuje i řada filmových adaptací, v nichž titulní postavu postupně ztvárnily například Greta Garbo, Vivien Leighová, Taťjana Samojlovová nebo Sophie Marceauová.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , LedaOriginální název:
Анна Каренина (Anna Karenina), 1877
více info...
Přidat komentář
Každé slovo, holá věta , souvětí, a všechna tahle havěť má svuj smysl, nic tam není navíc, nic nechybí. Velké uznání překladu a to nejen za tuhle krásu.Dokonalé!! a citát?"Deprese je jako velký, černý, věrný pes, vždycky se vrátí,"
Obrovská a dlouhá kniha. Velmi dlouhý a komplikovaný děj s velkým množstvím různých filozofických, sociologických a teologických úvah, velmi detailně rozvinutých vnitřních pohnutek a motivací spousty postav.
Tato kniha, i když je velmi dlouhá, je mistrovské dílo. Je velmi dobře napsaná. Důkazem nechť je, že jsem ji zvládl dočíst.
Děj skončil pro mě poněkud překvapivě a poslední kapitola byla poměrně zajímavá a obzory rozšiřující.
Dále bych knihu jedině doporučil, ale asi ne každému. Dokonce ne ani mému vlastnímu a mladšímu já. Prostě do téhle knihy musíte dozrát.
Je to neobyčejně čtivá záležitost. Tolstoj byl nepochybně vizionář (viz poslední, osmá část, zasvěcená úvahám o povaze ruského národa, válce a slovanstvu). A jeho anatomie vášně a hledání smyslu, s rozhledem po životě ve městě a na venkově v 19. století přes jednu širší rodinu a její známé, je analyticky přesná a svým způsobem fascinující. Což neznamená, že čtenář tu a tam nepřeskakuje celé odstavce, přece jen je toho filozofování na jedné a zevrubných popisů podrobností všedního života na druhé straně příliš. Řekněme, že to hlavní je žít z okamžiku na okamžik a s pokorou přijímat, co přichází. Nemilovat přespříliš ani druhé, ani sebe. A další se nějak vystříbří. Amen. P. S. Ilustrace skvělé, jen tak dál, Rybko.
(SPOILER) Hrozně dlouhý, rozvleklý, ze začátku jsem měl fakt odvahu a čtení docela šlo, pak se to ale začlo opakovat a dost nudit. Klidně by to mohlo mít 200 stran a nic by se nestalo. Některý pasáže jsem si užíval (třeba kosení trávy), ale některé zajímavé politické otázky byly zbytečně načaty, ale nedokončeny. Trochu nevyužitý potenciál bych řekl. Spousta nudných pasáží má klidně 20 stran, Anina smrt je v porovnání s nimi jen rychle odbytá. Od ruské literatury a konkrétně Tolstého si dám na dlouhou chvíli pauzu.
Rozsáhlé dílo, které se si určitě do jisté míry svůj věhlas zaslouží. Kniha má přes 900 stran, autor se tedy rozepsal velmi podrobně o životě ruské společnosti v 19 stol.
Ale bavilo mě to více, než jsem očekávala. Je to jedna z knih, kdy naopak jste rádi za tak tlustou bichli.
Samozřejmě byly části, které mě zaujaly méně a jiné více. Kitty jsem si velice oblíbila a dychtivě jsem očekávala její nástup na scénu.
Myslela jsem si, že knížku budu mít dlouho rozečtenou, ale nakonec jsem ji přelouskala za pár dní. :-)
Věřím, že za čas se ke knize ráda opět vrátím.
(SPOILER) Annu Kareninu často najdete v rozličných seznamech nejromantičtějších knih všech dob. Po přečtení musím konstatovat, že ačkoli je vztah Anny a Vronského bezesporu osudový, tak Tolstého román není příběhem romantické lásky. Anna Karenina je spíše bravurní sondou do ruské společnosti 19. století. Milostný vztah je hybatelem děje, akt, který ovlivňuje téměř všechny postavy příběhu. Můžeme si také klást otázku, zda hlavní hrdinkou je skutečně Anna Karenina (není to spíše Levin?). Tolstoj vytvořil opravdu velký román světové literatury. Bohužel však nemůžu dát plný počet hvězd. Jde o to, že nejvíce mě v knize bavily pasáže s Annou, naopak části s Levinem pro mě byly celkem nezáživné, a pokud na scéně chyběla Kitty, nebavily mne vůbec. Přesto musím říct, že se mě Anna Karenina dotkla na správných místech a jsem si jistá, že jsem ji nečetla naposledy.
Krásné dílo velikána klasické literatury Lva Nikolajeviče Tolstého. V knize jsou pasáže, pro mě, na čtení náročné a zdlouhavé, ale to už k takovým knihám patří.
Je to výborný román, jen mu podle mě v druhé půli tak nějak dochází dech. První půlka a rozehrání postav je výborné, ale v druhé půlce mi to přišlo tak nějak příliš schematické a začalo mě to postupně i nudit.
Nejzajímavější byly pro mě paradoxně ty části, které většina spíš přeskočí a to sice ty úvahy o venkově, o dělnících, o tom, jak by se měla spravovat ruská zem, sice to šustí papírem, ale sem tam se tam objevila myšlenka jako šleha, která by se dala aplikovat i na současnou situaci v Rusku. Lev prostě uměl psát a hlavně takový ten filosoficko-esejistický styl mě sednul. Horší už to bylo s tím papundeklovým milencem Vronským, kterej mě časem dost štval a vlastně i Anna je časem dost nesnesitelná. Nejzajímavější linka byla ta s Levinem a líbil se mi i bodrý kníže (manžel Dolly).
Annino rozhodnutí jeden pochopí, ale stejně mi to přišlo tak nějak moc na sílu. Ale je to rozhodně jeden z těch nejlepších románů z 19. století. Jsem ale na trochu jiné vlně, co se čtenářských preferencí týče, takže nedokážu tenhle opus docenit a ocenit plným počtem.
Téměř tisíc stran má poslední vydání této knihy. Vydatně k její tloušťce a ku prospěchu čtenáře přispívají desítky barvených celostránkových i dvoustránkových ilustrací Olgy Okuněvové, světově oceňované ruské malířky, ilustrátorky a scénografky. Každá kapitola je uvedena něčím jako malou barevnou vedutou a hutný text je tak přehlednější i čtivější. A jak se u vydavatele Rybka Publishers stává zvykem, i v tomto případě je ořízka knihy osobitým obrazem...Krása je to nesmírná!
A jen si dovolím připodotknout, že titul tohoto vydání zní správně Anna Kareninová.
Všem milovníkům krásných knih vřele doporučuji.
Mám k tomu jediné (nemám, ale to by bylo na dlouho):
Anna s Vronským představují vše, co je mi lidsky odporné.
Na ruské literatuře miluji to, že nádherně zrcadlí tamní společenské klima. Což je teda stěžejní vlastnost takřka každé národní literatury, ale čím dál jsem přesvědčena o tom, že (klasičtí) Rusové to umí zkrátka ještě o několik levelů lépe nežli kdokoli jiný.
Anna Karenina sa podľa mojich informácií mala pôvodne volať "kniha o dvoch manželstvách" a možno by to bol nudnejší názov, ale asi by viac vystihoval celú situáciu. Vo všeobecnosti je príbeh Anny a jej vzťahov zúfalý a nakoniec asi ani nemohol skončiť inak...
Ke knize mě přivedlo filmové zpracování z roku 2012 s Keirou Knightley v hlavní roli. Film se mi hned zalíbil, tak jsem dala knize šanci. Bohužel mě docela zklamala. Ani by tolik nevadilo, že Tolstoj se více zaměřuje na situaci ruského hospodářství a život mužiků, Ale příběh Anny je z 800 stránek popsán tak na stovce, což mi přijde jako velká škoda. Z textu je patrné, jaký odpor k hlavní ženské postavě autor pociťuje a jak si více váží tradičního Levina, jehož příběh je popsán na zbývajících 700 stránkách. Určitě doporučuji přečíst jako klasiku. Každý si v knize najde něco, co se mu líbí – ať už je to milostné trápení Kitty, lhostejný Oblonskij a jeho nevěry nebo jeho sestra Anna, co se snaží vymanit z manželství bez lásky, a přitom si udržet aspoň nějaký společenský status, či právě Levin a jeho tradiční a zároveň pokrokové myšlenky.
Takže Anna Karenina...
Na čtení této ruské klasiky jsem se velmi těšila. Každopádně mě ale naopak velmi zklamala, a co hůř uvrhla mě do čtenářské krize.
Ano, linka s Annou a Vronským mě velmi bavila, ale kdykoliv přišel na scénu Levin umírala jsem nudou. Roztahané vyprávění, popisování a filozofování, které by se klidně dalo o půlku zkrátit nebo proškrtat.
Špatný to nebylo, ale nějak extra dobrý taky ne - 3,5
Tak jsem si po letech připomněla knihu kde kromě romanntické dramatické linky je román ruských dějin, její povahy a filozofie.Než jsem před lety jsi koupila knihu tak jsem viděla film v hlavní roli ze Sophii Marceau a Sean Beanem, který je za mě nádherně natočený a při čtení jsi vybavuji hlavní postavy.
Teď po dočtení se snažím pochopit, co nám Tolstoj chtěl příběhem Anny Kareniny/Levina říci. Snad asi to, že každý jednou umřeme a smysl života je v konání dobra a za tak krásnou myšlenku si kniha vysloužila tu čtvrtou hvězdu, jinak oproti opusu autora -!Vojny a míru, toto dílo dle mého zaostává. Ale psychologie postav je na úrovni a i takové kosení trávy dokáže Tolstoj popsat tak dobře, že vás přenese do parného léta mezi mužiky a doslova cítíte vůni luk a hájů ruské krajiny.
Kniha mi sice trvala velmi dlouho, ale byla neskutečná. Obě dějové linie - Anna a Vronský, Levin a Kitty, byly neskutečně zajímavé a dlouhé popisné pasáže mi vůbec nevadily. Četla se celá velmi dobře, závěr byl sice trochu nijaký, ale určitě stála za to.
To byla zamilovaná kniha mého dětství - určitě jsem to přečetla někdy na konci základní školy. Tenkrát se mi ohromně líbila postava Levina. Možná, že jsem byla na milostnou zápletku Anny a Vronského ještě malá..snad. Zato pasáž, kdy se šlechtic Levin vydává na pole, když je senoseč, aby se připojil k partě svých poddaných, pracoval s nimi a jedl z jednoho rendlíku, on - pán, zůstala na celý život. Jinak souhlasím, že některé popisné pasáže jsou zdlouhavé, i když ne všechny, mnohé líčení přírody, ruského venkova atd. je moc krásné.
(SPOILER)
Postava Anny je velice tragická. Poté co se jí podaří uchlácholit podváděnou švagrovou, upadá sama do prudké vášně. Přestože její manžel je více než shovívavý a vychází jí maximálně vstříc, Anně to nestačí. Rodinný krb opouští včetně syna a utíká za vytouženým milencem. Stesk po synovi však neutuchá a lásku k dalšímu dítěti žena již příliš nepocit'uje. Postupně u ní však propuká závažná duševní choroba histrionského typu. Anna je nespokojená, podezřívavá, žárlivá a pomstychtivá. Svůj život zakončuje nejen v zoufalství, ale i se zlobou a radostí ublížit svým blízkým.
Druhým nosným příběhem je postava statkáře Levina, který se zamýšlí nad smyslem svého života. Materiálně touží po konkrétní ženě, jež je pro něj dlouho nedostupná. Tuto nedostupnost si však způsobuje sám, nedostatkem sebevědomí. Nakonec se odhodlá a je vyslyšen. To mu ale okamžité životní štěstí nepřináší, je před ním duchovní hledání končící u Boha.
Oba tyto osudy se střetnou jen jednou, jejich setkání nemá žádný důvod ani důsledek, autor tak patrně plánoval na počátku, ale moc se to nepodařilo. V knize je mnoho dalších postav a dějů, které by se daly ku prospěchu díla hodně zredukovat ,ale k tomu se Tolstoj neodhodlal. Musíme se tak prokousat zdlouhavými pasážemi na lovu, zavařováním marmelád, volbami i obdobím kosení luk... Seznámíme se s postavami které jednorázově zaujmou, pak je opustíme a už se k nim nikdy nevrátíme.
Dílo se rozrůzňuje i stylem, zpočátku je pečlivější, časem se trochu unaví. Čtyři roky psaní jedné knihy jsou znát.
Štítky knihy
nevěra historie, dějiny smrt 19. století Rusko zfilmováno ruská literatura manželství psychologické romány mezilidské vztahy rozhlasové zpracování ruské romány Lev Nikolajevič Tolstoj, 1828-1910Autorovy další knížky
| 1969 |  Vojna a mír I. |
| 2005 | Vojna a mír |
| 2018 | Kreutzerova sonáta |
| 1964 | Anna Kareninová |
| 1959 | Smrt Ivana Iljiče |
Tolstoj vymyslel telenovelu ještě 200 let předtím, než to bylo v módě. Miluju to.