Anna Karenina

2 16. září

Měla bych se k této klasice vrátit, ale zatím nemám dost trpělivosti k tak podrobnému a zdlouhavému vyprávění.

2 14. září

Kdysi jsem ji četla, snad k maturitě, a nudila mne tak, že na druhý díl jsem neměla sílu ani chuť. Zkusím to znovu na stará kolena a dám vědět, jestli se něco změnilo :-)

Jsem zatím v polovině, románem jsem nadšen, ale rozhodně varuji před vydáním z roku 2013 od nakladatelství Dobrovský. Přestože v ediční poznámce avizují, že pravopis přizpůsobili současnému úzu při zachování autorových jazykových a stylistických zvláštností, nějak odmítám věřit tomu, že mistr Tolstoj páchal takové šílené hrubky (tečky nesmyslně vložené do prostředků vět, jinde naopak na konci vět vynechané, místo trojtečky nebo jedné tečky běžně tečky dvě, atd.). Vše jmenované vede k tomu, že si četbu příliš neužívám, neboť stále bojuji se srozumitelností textu. Nemohu se zbavit dojmu, že román překládal buď robot, cizinec nebo někdo, kdo nemá vůbec cit pro český jazyk, protože některé vazby jsou snad příliš archaické i na dobu vzniku románu. Mám neblahý dojem, že překlad vůbec neprošel korekturou, protože chyb je k polovině románu na desítky a do textu pronikly i chyby běžné u bulváru či béčkových knih (např. slovo "protěžoval" namísto "protežoval"). Ale abych nekončil negativně: do Anny jsem se už samozřejmě dávno zamiloval a Vronskému ji závidím...

2 21. srpna

Román Anna Karenina prostě musíte milovat.

2 11. srpna

Tolstoj zkrátka UMĚL psát. Anna Karenina je komplexní dílo s obrovským rozsahem, díky kterému se ponoříte do světa vyšší ruské společnosti druhé poloviny 19. století.
Naprosto jsem si zamilovala postavu Levina. Sama Anna mě v závěru už poměrně štvala, ale Levinova dějová linka byla skvělá od začátku do konce.

5 30. července

Realismus v ryzí podobě. Není třeba dech beroucího, strhujícího nebo přibarvovaného vršení a popisů událostí, když stačí psát o každodenním všedním životě, ve kterém se chtě-nechtě odehrávají veškeré lidské osudy. Uvěřitelná realita se přitom stává prioritou a neuvěřitelná krása ustupuje do pozadí - pro někoho možná ke škodě, pro jiného ku prospěchu věci.

Neuvěřitelně propracovaná detailní psychologie ansámblu hrdinů ve mně nejednou vyvolala otázky směřující k osobnosti samotného Tolstého, jelikož svou omezenou mozkovou kapacitou dost dobře nemohu pochopit, jak může jeden autor vytvořit tolik komplexních a živých postav.

Jelikož bych vychvaloval tolik, až by to čtenáře mé recenze nudilo, zmíním pouze dvě věci, které shledávám spíše negativními:
1. Počeštěný překlad názvu v mém vydání: Anna Kareninová, se kterým se prostě nemohu smířit.
2. Samotný závěr románu, kde mi Levinovo konečné uvědomění do románu jakožto celku vůbec nezapadlo a připadlo mi silně vykonstruované.

Románem jakožto celkem jsem však byl doopravdy nadšen. Jasných 5/5!

2 24. července

Román z doby, kdy Rusko bylo ještě jakžtakž normální zemí, než to tam zdecimovali bolševici a jejich dnešní kágébáčtí pohrobci. Tolstoj psát umí.

1 22. července

Nečekala jsem, že by se mi mohla knížka tolik líbit :) Už dlouho jsme měli tuhle knížku doma, a až teď jsem se konečně odhodlala a byla jsem opravdu moc příjemně překvapena :) moc se mi líbil příběh Anny Kareniny a ostatních osob :) opravdu povedená a propracovaná knížka.

1 10. července

Co ke knize dodat. Klasika a opravdu stojí zato si ji přečíst.

5 09. července

Ústřední motiv románu - nešťastný jedinec, na nesprávném místě v nepochopené společnosti - ten stojí nad dějinami a je nadčasový.

Že je Anna Karenina jedním z největších románů všech dob, mamutím dílem ruského realismu, klenotem světové literatury apod., o tom zde není třeba obšírně diskutovat.

Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém.

1 19. června

jak to napsat jednoduše ... Ono se to dobře nedá. Carské Rusko, 19. století, zakázaná láska, porušení konvencí a morálních zásad. Lidé sešněrovaní etiketou, falešnou morálkou a okázalými zvyky. Nádherný popis prostředí a citů. Co víc? Prostě Anna Karenina se pro mě stala, stejně jako kdysi pro mou maminku, láskou na celý život.

1 17. června

Musím se uklonit autorovi, nečekala jsem od něj tak pěkné dílo ... krásně popsané scény, citově bohaté, zajímavá životní éra, společnost a konvence.

1 12. června

Nádherná kniha,krásně napsaná a dozvěděla jsem se trochu historie z Ruska :-).

3 08. června

Skvělá kniha, mnohé odradí svou délkou, ale mne naprosto ohromila a nemohla jsem se od příběhu odtrhnout. Skvěle propracované dějové linie jednotlivých postav a jejich osudů. Mohu jen doporučit.

3 25. května

Tenhle Tolstého opus má jedinou chybu: jméno, které mu Lev propůjčil. Přečetl jsem anotace ke všem zdejším vydáním a ani jedna zmínka o Kosťovi a Kitty! A přitom je tahle dějová linie stejně tak důležitá jako ta s Annou. Osobně jí mám ještě raději. Není snad krásnější číst o vzoru kladném - váhavém a nepřímočarém, a o to opravdovějším a prokreslenějším? Škoda, že Cimrman při svě návštěvě u Čechova nezaskočil také za Tolstým, aby mu poradil lepší název knihy a první větu: Kitty Ščerbacká - Všechny nešťastné rodiny jsou si podobné, každá šťastná rodina je šťastná po svém.

Vězte, že být jako Kosťa Levin má samé výhody. Chcete třeba své milé vysvětlit, že nedokážete tak dobře jednat s lidmi? Stačí říct, že jste jako Kosťa. Nevíte, co si v některých situacích počít? Nevadí, jste jako Levin. Vyrůstala vaše milá ve víře, ale vy do kostela, jak je rok dlouhý, nevkročíte? Ano, jste jako on. A když se to všechno dozví, nechá vás? Výborně, Kitty Kosťu taky poprvé odmítla. A co víc, Levin je alterego samotného Tolstého. Popisujete, jak jste nemožní, ale přitom se vlastně chválíte - jste jako sám Tolstoj!

3 23. dubna

Tak jsem to dočetl... :), skoro 900 stránek. SPOILER: No název Anna Karenina (či Anna Kareninová), je trochu zavádějící, protože se autor stejnou měrou věnuje i jiným postavám. Osobně jsem si oblíbil Levina a Kitty, byť každá z autorových postav měla své kouzlo. Z příkladu Anny jde velmi dobře vidět trpké ovoce nevěry a následné výčitky svědomí, které ji v kombinaci s opiáty dohnaly k sebevraždě. Kniha se celkem dobře četla a myslím, že to dobře dokresluje dané období Ruského carství.

5 17. dubna

Knížku jsem si vybrala ze seznamu povinné četby, co jsme dostali od profesorky na gymplu. Četla jsem ji téměř 2 měsíce. A musím říct, že je to jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla! Líbilo se mi perfektní zpracování, autorův popis venkova i charakterů...Nádhera. Moc doporučuji, kdo ještě nečetl.

2 17. dubna

Musím říct, že takhle dlouho jsem žádnou knihu snad nikdy nečetla. Částečně na tom sice mělo podíl to, že teď skoro nemám na čtení čas, ale stejně... Čtyři měsíce... Ze začátku jsem si knihu skutečně užívala, protože je napsána naprosto excelentním jazykem (za to ta čtvrtá hvězdička...), díky kterému jsem zapomínala, kde právě jsem a místo toho cestovala vlakem napříč zasněženým Ruskem. Problém byl, že čím déle jsem četla tím víc mi všechny postavy lezly na nervy. Na konci už jsem neměla ráda naprosto nikoho. Líbila se mi podrobná prokreslenost celého příběhu a proto mě trochu mrzelo ukončení, které sice ukončila Levinův, Kittin a Vroského příběh, ale vůbec se nevracel k Alexeji Alexandroviči, který mi ve výsledku začal připadat skoro nejzajímavější (ne, že bych ho měla ráda, ale na rozdíl od ostatních byl prostě jen hrozný trouba...). Musím přiznat, že jsem poněkud rozčarovaná, forma byla dokonalá obsah už mě tak neuspokojil.
edit 18.4.: Viděla jsem film(2012) a musím říct, že mě neskutečně pobavilo, jak moje emoce z něj byly téměř identické s knihou, začátek byl skvělý, některé moje oblíbené scény sice chyběly, ale ty zbylé jako by byly zhuštěné a utvářely přesně ten dojem, který to mělo mít. Bohužel potom přišla ta slabší část, kdy to dost radikálně proškrtali (což se není co divit) a najednou byl konec... Kitty s Annou byly perfektní, přesně tak jsem si je představovala. Mužské charaktery se mi ve výsledku také líbili, ale musím říct, že moje původní představa byla radikálně jiná (Vronský a blonďák?).

1 12. dubna

Dějová linka Anny a Vronského byla bez chyby, ostatní ušly, až na Kity a Levina. Levin mě štval od začátku do konce a jeho příběh mě bohužel příliš nebavil. Konec mi přišel jaksi navíc, to už bylo o ničem. Jinak ale doporučuji přečíst, protože příběh Anny a Vronského stojí za to překousat se slabšími pasážemi. Jejich příběh je za plný počet hvězd.

7 07. dubna

Bylo to náročné, ale dočteno. Hlavní příběh, příběh Anny a Vronského byl úžasný. Popisný realismus je holt popisný realismus, takže několikakapitolové popisování lovu sluk, politiky atd., s tím člověk musel počítat, ale občas mě to odvádělo od děje a musela jsem se často vracet. Postavy dokonale vykreslené. Každopádně je to veledílo a jsem ráda že jsem ho přečetla. Jen mi chyběly pocity Vronského po smrti Anny, tomu bylo věnováno málo.

Čtenářská výzva 2017: Kniha s jménem v názvu.

2 04. dubna

Je to klasika, která nikdy nezestárne a stojí za to si jí přečíst. Bohužel i mně se strašně těžko a dlouho četla, je tam mnoho informací, které nejdou tak snadno strávit. Ubrala bych tak půlku obsahu. I když pak by to zase asi nemělo takové kouzlo. :)

03. dubna

Výborná klasika.

10. března

Malinko jsem se s tím prala, asi to bylo tím, že jsem úplně nedokázala přijmout styl života střední a vyšší vrstvy v té době. Jako výplní dní jsou zdvořilostní návštěvy, plkání většinou o ničem a řešení kdo si koho vezme a namluví. Anna mi svojí povahou štvala, nezájem o rodinu, velká láska kterou svým způsobem stále citově vydírala, nepřirostla mi prostě k srsti. Možná Levin, ten to trochu zachraňoval, venkovský život bral zodpovědně a pokud mu něco nedávalo smysl (náboženství a hospodářská politika) říkal to nahlas a nepřikyvoval všem, pokud mu to nedávalo logiku. Ale jsem ráda, že jsem si to přečetla, opět další poznání jednoho díla světové literatury.

09. března

Kniha na mě velice zapůsobila. Nečekala bych, že tak staré dílo bude zároveň tolik aktuální. Častokrát jsem se od ní nemohla odtrhnout, i když mi přečtení trvalo déle než jiné knihy (dáno délkou a také snahou si příběh vychutnat, popřemýšlet o přečtených částech). Objevuje se zde mnoho témat a všechny mě zaujaly. Jedinou nudnější pasáží byl Levinův pobyt v Moskvě při čekání na porod jeho ženy.
Je to pro mě kniha nadčasová, čtivá s barvitě vykreslenou tehdejší dobou a plná zajímavých postav.

3 19. února

Ruská klasika je náročná. Já chápu Annu, že se v té době chtěla oprostit od nemilovaného muže. Ale vztah s dítětem jí brání. Nechtěla bych žít v té době, kdy jen smrt je řešení.

2 03. února

Tak dočteno, upřímně z posledních sil. Je těžké dnes hodnotit knížku napsanou před skoro stoletím a půl, autor rozhodně psal pro jinak smýšlející publikum.
Bylo toho příliš - příliš stran, filozofických rozprav umístěných tak, že to ději ubíralo na dynamice. Přišlo mi to příliš rozvleklé, místy zbytečně nastavované, smrti Anny se skoro nevěnovalo místo.
Zdá se mi ale, že klasická díla nemůžeme hodnotit z dnešního pohledu, proto je beru s rezervou a ty tři hvězdy jim dám.

2 03. února

Výborně popsaná psychologie postav, krásná ukázka ruské společnosti v 19. století, krásný těžký jazyk. Po celou dobu jsem nesnášela Levina, je to žárlivý hňup. Annu Kareninu jsem začala nesnášet od té doby, co začaly tahanice s jejím manželem. Jak se proboha může matka vzdát svého dítěte a pak celou dobu mluvit o tom, že svého syna nevýslovně miluje? Co to je za kec? Nejroztroušenější lidská mysl všech dob. Nicméně jsem si hrozně oblíbila Oblonského, kterým kniha začíná. Pak se ale autor k jeho soukromému životu už nijak nevrací, na to jsem celou dobu čekala. Marně. Zdlouhavé politické, zemědělské a filozofické pasáže jsem občas přeskakovala, bylo to pro mě, jakožto českou holku z 21.století, zcela nesrozumitelné a nudné. Zklamala mě osmá, tedy poslední, část po smrti Anny - opět ten pitomý Levin. Takže krásný začátek, krásný průběh knihy, kdy je čtenář vtažen do Ruska 19. století, ale ke konci už čtenáře štvou ty nesmyslné charaktery, úplný konec nic moc.

6 02. února

Když jsem knihu jako student střední školy, pro něhož byl Kánon synonymem ke koncentračnímu táboru, kde vás Nacisté nutí číst knihy, co nemáte rádi, otevřel a začal číst, ještě jsem nevěděl, jaké důsledky na mě ve výsledku bude mít. Počáteční přemlouvání k četbě se obrátilo v dychtivé očekávání dalších událostí a životních příběhů hrdinů umístěných ve vyšším společenském kruhu carského Ruska. Místo, kde Tolstoj dokázal bruslit takovým způsobem, že na to vzpomínám ještě teď po několika letech.
Příběh každého hrdiny je jedinečný a žádný z nich mě nebyl lhostejný. I přes to, že chování některých z nich byli v rozporu s mým přesvědčením, Tolstoj vždy dokázal vysvětlit (resp. naznačit) záměr a myšlenkové pohnutky hrdinů. Místo v této knize si našla i politika. I když okrajově ve formě ideologických pohnutek rodící se socialistické myšlenky.
Kniha, která ani po bezmála 150 letech od svého vydání neztratila na ceně.

3 14. ledna

Jsem opravdu ráda, že jsem si tuto klasiku přečetla. A ještě víc, že jsem jí už dočetla. Nechápejte mě špatně - je to skvělá kniha, která za přečtení stojí. Krásně je tu vidět (lépe než v nějaké odborné psychologické publikaci), jak je důležité srozumitelně a přímo komunikovat. Ale to lidé nedělají ani teď, natož v té době, kdy to bylo neslušné dokonce i mezi lidmi, kteří spolu dělali mnohem neslušnější věci :-) Děj mě chytil hned od první stránky a opravdu mě zajímaly osudy Kitty, Levina i Oblockého. A ze začátku i Anny. Ale postupem času mi Anna začala hrozně lézt na nervy a ke konci jsem už měla co dělat, abych nekřičela nahlas. Anna vůbec neví, co chce. Neumí se pro nic rozhodnout. Nejdřív rozvod chce, pak nechce, pak zase chce, pak je jí to jedno .... a tak pořád dokola. Během jednoho krátkého rozhovoru je schopná několikrát a bez jakéhokoli podkladu změnit přesvědčení o tom, co k ní ten druhý cítí: on mě nemiluje, on by pro mě udělal cokoli, on mě opustí, on mě zbožňuje ... Mám z toho trochu špatné svědomí, ale musím to napsat: Je to příšerná, příšerná a ještě jednou příšerná ženská.