Anna Karenina

(SPOILER) Mám hodně rozporuplné pocity. Na jedné straně tu byly vnitřní myšlenkové boje postav, některé byly vážně perfektní, třeba Karenin, který se rozhodl promluvit si s Annou. Nebo Levin prožívající utrpení během ženina porodu. Na straně druhé to však byly nudné pasáže, jako například Levinovy dlouhé elaboráty o zemědělství nebo prázdné plkání smetánky.

Líbilo se mi vykreslení tehdejší doby, ale hned si uvědomíte tu, řekněme, svobodu ve smyslu rozvodů a celkově mezilidských vztahů.

Anna Karenina se pro mě stala postupem času naprosto nesnesitelnou postavou, až mi byl nakonec její osud úplně jedno.

Autor předvádí jedinečné umění zachytit psychologický vývoj postav.

Nejde jen o příběh tragické lásky, ale o hlubokou studii lidských emocí, motivací a vnitřních konfliktů.

Anna prochází fascinující proměnou – od okouzlující ženy plné nadějí až po člověka zmítaného pochybnostmi a zoufalstvím.

Stejně tak Levin, který hledá smysl života, prochází cestou od nejistoty k vnitřnímu klidu.

„Anna Karenina“ je příkladem toho, jak se má psát kniha - promyšleně, s hloubkou a s uměleckou vizí, která přesahuje dobu svého vzniku.

Úvodní souvětí dokonalé, ehm DOKONALÉ. Ovšem to co následuje...

Na to, že jde o psychologický román jsem z té přehršle postav "živoucnost" věřil jen dvěma. A to paradoxně ještě těm nejvíce opomíjeným.

Když se ani do třetiny knihy nestalo lautr nic a většina postav mi akorát lezla krkem, tak přes veškeré Tolstého slovní mistrovství jsem to prostě odložil. Možná moje škoda, možná ne.

Anna Karenina Leva Nikolajeviča Tolstého, ktorá bola prvýkrát vydávaná na pokračovanie v rokoch 1873 až 1877, je pre mňa nepochybne jedným z vrcholov svetovej literatúry. Nevnímam ju len ako milostný príbeh, ale predovšetkým ako hlbokú analýzu ľudskej psychiky a ruskej spoločnosti v prevratnej dobe, kedy do cárskeho Ruska prenikala priemyselná revolúcia, symbolizovaná motívom železnice.

Román ma úplne uchvátil tým, ako je majstrovsky postavený na princípe kontrastu, kde sa prepletajú dva hlavné dejové prúdy:

Tragická línia Anny Kareninovej a Alexeja Vronského: Tento príbeh vášnivej, osudovej lásky sa dostáva do priameho konfliktu s pokryteckou morálkou aristokratickej spoločnosti. Annina túžba po úprimnosti a autenticite (na rozdiel od lživej frašky manželstva s Alexejom Kareninom) nevyhnutne vedie k jej spoločenskému vylúčeniu, strate syna a napokon k samovražde, čo je pre mňa srdcervúce vyústenie.

Hľadanie šťastia Konstantina Levina a Kitty Ščerbackej: Postava Levina, ktorá nesie silné autobiografické prvky samotného Tolstého, ma oslovuje v hľadaní zmyslu života, viery a mravnej dokonalosti, ktoré nenachádza v spoločenských salónoch, ale na vidieku a v manželstve s Kitty. Ich vzťah pre mňa predstavuje autorovu víziu ideálneho, hoci zložitého, rodinného života.

Tento kontrast, doplnený o realistický pohľad na manželstvo Stěpana a Dolly Oblonských, umožňuje Tolstému preskúmať široké spektrum tém, ktoré sú aj dnes aktuálne: zmysel rodiny, morálka, viera, spoločenská kríza a dopady technického pokroku.

Pre mňa sila románu nespočíva ani tak vo vonkajšom deji, ako skôr vo fascinujúcom opise vnútorného sveta jednotlivých postáv. Tolstoj sa prejavuje ako geniálny psychológ, ktorý odhaľuje premenlivosť človeka, jeho túžbu po šťastí a úsilie o mravné sebazdokonaľovanie.

Túto hĺbku dosahuje vďaka bohatému spisovnému a knižnému jazyku a kombinácii rôznych štylistických postupov: od rozprávačského a opisného štýlu po intenzívne úvahové pasáže a monológy. Pritom využíva silné nepriame pomenovania (metafory, metonymie) a symbolické motívy (napríklad vlak), ktoré v čitateľovi posilňujú pocit úzkosti a nepokoja.

Záver
Anna Karenina je pre mňa triumfom realistickej prózy a moje druhé najobľúbenejšie dielo od Tolstého (hneď po Vojne a mieri). Je to dielo, ktoré ma opakovane núti zamýšľať sa nad hranicami medzi vášňou a povinnosťou, spoločnosťou a jedincom, a nad konečným zmyslom ľudského života. Keďže tvorí jeden z pilierov autorovej tvorby (popri Vojne a mieri, Vzkriesení a Kreutzerovej sonáte), predstavuje pre mňa Anna Karenina nevyčerpateľný zdroj psychologickej i filozofickej inšpirácie. Jej trvalá aktuálnosť a brilantné spracovanie ma presviedčajú, že sa k nej budem vracať aj v ďalších rokoch.

Očarenie Anny Kareniny Vronským je jednou z najväčších záhad svetovej literatúry. Tento tieň ruského muža nám totiž za celý čas nepredvedie nič, za čo by si mal vyslúžiť pozornosť vnímavej ženy, ako nám ju s plnou vážnosťou opisuje L. N. Tolstoj. Čitateľkám, ktoré boli Vronským hypnotizované (podobne ako hlavná hrdinka), preto odporúčam, aby za žiadnych okolností nenavštevovali ozajstného hypnotizéra, pretože by mu zrejme upadli do kómy, len čo by povedal "dobrý deň."

Nedočteno. Těžko říct, jestli se chci ke knize někdy vrátit, ale docela mě zklamala. Kdysi jsem četla jen kousek a vzpomínám si, jak jsem si říkala, že na tu knihu musím být asi starší - tak jsem asi pořád moc mladá. Čte se to neskutečně těžko, ve druhé části se přidává nesmyslné množství vedlejších postav, které v příběhu nehrají téměř žádnou roli (alespoň v té části, kterou jsem přelouskala), ale přesto je autor barvitě popisoval. Bavila mě počáteční hra pohledů, z nichž o sobě postavy usuzovaly, co si ta či ona o kom myslí, ale je to náročné na soustředění. Po 30 stránkách jsem byla úplně vyčerpaná čtením a znechucená neznámo čím. V životě jsem takové pocity z žádné knihy neměla, a to jsem už pár horších knih přečetla. Vůbec nechápu, co to mělo znamenat, ale uložím oba díly do knihovničky a třeba se na ně ještě někdy dostane. Kniha má alespoň hezké ilustrace. :D

(SPOILER) Tak jsem knihu po nějakém měsíci dočetla a musím uznat, že rozumím jejímu zastoupení v maturitní četbě. Už od začátku mi padla do oka postava Levina, tedy spíš jeho psychika a přemýšlení než řešení hospodářských a jiných krizí. Našla jsem se v jeho ztracenosti a touze konat dobro a držet se pravidel.

Samotná Anna je pro mě velmi rozporuplnou postavou. Zpočátku jsem jí rozuměla, zastávala se jejích činů, ale později se mi v průběhu čtení vzdalovala.

SPOILER
.
.
Její konec mi přišel snad uspěchaný, myslím, že by se hodilo Anninu psychickou situaci a nespokojenost popsat trochu dříve a ne pouze pár stran před sebevraždou. Takhle působí zbrkle a skoro zbytečně, a já si nejsem jistá, jestli tak působit měla.

Z knížky si odnáším určitě hodně, v jejích postavách jsem našla tu lidskost, která je tak běžná a přirozená, že v dnešních knihách už bývá popisována jen málokdy.

Jak to říct. Tolstoj byl určitě vyjímečný autor. Pro mě to bylo místy až bizarní. Přepjaté chování ústřední dvojice. Řešení (ne)důležitosti dívčích gymnázií. Vůbec pozice ženy... může to být zajímavé, čist o životě ruské šlechty, ale současnému člověku to moc nepřináší. Zajímavá linie vývoje dvou rozdílných vztahů -
Vronský a Anna, Levin a Kitty. Propad Anny x vývoj Kitty, která narozdíl
od Anny pochopí, že není nutné žít jen láskou. Kdo nečetl o moc nepřišel.
Pro sebe si odnáším symbol lásky a bolesti zubu, to je opakující se motiv.
To přirovnání mě zaujalo.

Tohle je jedna z nejkrásnějších a nehlubších knih, které jsem kdy četla.

Rád bych pochválil nakladatelství Rybka publishers za parádně vypravené vydání (2024), krásné ilustrace. Je radost číst takovou krasavici.

Tolstoj vymyslel telenovelu ještě 200 let předtím, než to bylo v módě. Miluju to.

Každé slovo, holá věta , souvětí, a všechna tahle havěť má svuj smysl, nic tam není navíc, nic nechybí. Velké uznání překladu a to nejen za tuhle krásu.Dokonalé!! a citát?"Deprese je jako velký, černý, věrný pes, vždycky se vrátí,"

Obrovská a dlouhá kniha. Velmi dlouhý a komplikovaný děj s velkým množstvím různých filozofických, sociologických a teologických úvah, velmi detailně rozvinutých vnitřních pohnutek a motivací spousty postav.
Tato kniha, i když je velmi dlouhá, je mistrovské dílo. Je velmi dobře napsaná. Důkazem nechť je, že jsem ji zvládl dočíst.
Děj skončil pro mě poněkud překvapivě a poslední kapitola byla poměrně zajímavá a obzory rozšiřující.

Dále bych knihu jedině doporučil, ale asi ne každému. Dokonce ne ani mému vlastnímu a mladšímu já. Prostě do téhle knihy musíte dozrát.

Je to neobyčejně čtivá záležitost. Tolstoj byl nepochybně vizionář (viz poslední, osmá část, zasvěcená úvahám o povaze ruského národa, válce a slovanstvu). A jeho anatomie vášně a hledání smyslu, s rozhledem po životě ve městě a na venkově v 19. století přes jednu širší rodinu a její známé, je analyticky přesná a svým způsobem fascinující. Což neznamená, že čtenář tu a tam nepřeskakuje celé odstavce, přece jen je toho filozofování na jedné a zevrubných popisů podrobností všedního života na druhé straně příliš. Řekněme, že to hlavní je žít z okamžiku na okamžik a s pokorou přijímat, co přichází. Nemilovat přespříliš ani druhé, ani sebe. A další se nějak vystříbří. Amen. P. S. Ilustrace skvělé, jen tak dál, Rybko.

(SPOILER) Hrozně dlouhý, rozvleklý, ze začátku jsem měl fakt odvahu a čtení docela šlo, pak se to ale začlo opakovat a dost nudit. Klidně by to mohlo mít 200 stran a nic by se nestalo. Některý pasáže jsem si užíval (třeba kosení trávy), ale některé zajímavé politické otázky byly zbytečně načaty, ale nedokončeny. Trochu nevyužitý potenciál bych řekl. Spousta nudných pasáží má klidně 20 stran, Anina smrt je v porovnání s nimi jen rychle odbytá. Od ruské literatury a konkrétně Tolstého si dám na dlouhou chvíli pauzu.

Rozsáhlé dílo, které se si určitě do jisté míry svůj věhlas zaslouží. Kniha má přes 900 stran, autor se tedy rozepsal velmi podrobně o životě ruské společnosti v 19 stol.
Ale bavilo mě to více, než jsem očekávala. Je to jedna z knih, kdy naopak jste rádi za tak tlustou bichli.
Samozřejmě byly části, které mě zaujaly méně a jiné více. Kitty jsem si velice oblíbila a dychtivě jsem očekávala její nástup na scénu.
Myslela jsem si, že knížku budu mít dlouho rozečtenou, ale nakonec jsem ji přelouskala za pár dní. :-)
Věřím, že za čas se ke knize ráda opět vrátím.

(SPOILER) Annu Kareninu často najdete v rozličných seznamech nejromantičtějších knih všech dob. Po přečtení musím konstatovat, že ačkoli je vztah Anny a Vronského bezesporu osudový, tak Tolstého román není příběhem romantické lásky. Anna Karenina je spíše bravurní sondou do ruské společnosti 19. století. Milostný vztah je hybatelem děje, akt, který ovlivňuje téměř všechny postavy příběhu. Můžeme si také klást otázku, zda hlavní hrdinkou je skutečně Anna Karenina (není to spíše Levin?). Tolstoj vytvořil opravdu velký román světové literatury. Bohužel však nemůžu dát plný počet hvězd. Jde o to, že nejvíce mě v knize bavily pasáže s Annou, naopak části s Levinem pro mě byly celkem nezáživné, a pokud na scéně chyběla Kitty, nebavily mne vůbec. Přesto musím říct, že se mě Anna Karenina dotkla na správných místech a jsem si jistá, že jsem ji nečetla naposledy.

Co na to říct. Román Vojna a mír nebyl překonán.

Krásné dílo velikána klasické literatury Lva Nikolajeviče Tolstého. V knize jsou pasáže, pro mě, na čtení náročné a zdlouhavé, ale to už k takovým knihám patří.