Anna Karenina

Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Výmluvný postřeh giganta ruského realistického románu Lva Nikolajeviče Tolstého otevírá jedno z nejslavnějších psychologických děl v dějinách literatury, v němž si spisovatel po monumentální fresce Vojna a mír dopřál komornější zápletku a dalekosáhlým přetvořením látek módních romancí vyjádřil odpor k pseudomorálce „vyšších kruhů". Inspirován skutečnou událostí, kdy se spořádaně vyhlížející mladá dáma vrhla pod kola nákladního vlaku, vytvořil Tolstoj příběh o skandálním poklesku „dobře provdané" krasavice, která je přinucena váhat mezi salonním životem v nelásce a přirozeným právem na štěstí. Vzplanutí choti carského hodnostáře k důstojníku Vronskému, jež spisovatel umně proplétá s osudy a krizemi dalších příbuzných a přátel, je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nedovede být pokrytecká a milostný poměr ani jeho následky netají. Nesmrtelnost tohoto románu potvrzuje i řada filmových adaptací, v nichž titulní postavu postupně ztvárnily například Greta Garbo, Vivien Leighová, Taťjana Samojlovová nebo Sophie Marceauová....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/20_/2066/anna-karenina-2066.jpg 4.31283
Originální název:

Анна Каренина (1878)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Leda
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (183)

Přidat komentář
PavlineCZka
15. listopadu

Kniha je docela čtivá, bavila mě, klasika, která rozhodně stojí za přečtení. Nicméně počáteční sympatie s hlavní hrdinkou Annou se v průběhu čtení rapidně změnily a její příběh mě unavoval. Naštěstí se zde prolíná příběhů více, které vás baví a nevinná láska Kitty a Levina je opravdu osvěžením. Filosofické, politické a zemědělské úvahy byly poněkud rozsáhlé a nezáživné.

gab72
06. října

Neuvěřitelné! Pan Tolstoj prostě viděl, uměl si představit a hlavně uměl napsat. Nikdy jsem ho nečetla, až teď po čtyřicítce a doslova mě posadil. S jakou bravurností, vylíčí myšlenkové pochody,toky emocí, jak u ženy tak u muže. Jen tak mimochodem se zmíní o nějakém postřehu ze společnosti. Popíše dokonale styl kosení (mám s tím nějaké zkušenosti :)). Výborná klasika, doporučuji!!!

dvoracci
05. října

Mě tato kniha nadchla. Když uvážím, z jaké je doby, je velmi čtivá a jednání Anny chápu. Na to, jak je tato kniha rozsáhlá, jsem jí měla za dva dny přečtenou.

Madluska
25. září

K Anně mám poněkud ambivalentní vztah. A vím, že si za to trochu můžu sama, nicméně svůj díl viny nese i Tolstoj. V první řadě jsem Kareninu četla dlouho - s přestávkami (ehm, třeba i ročními) zhruba 3 roky - pořád se mi do rukou draly jiné (a leckdy záživnější :-)) tituly. A tak se stalo, že jsem pozapomněla jednotlivé rodové vazby a jména (s tím mám u ruské literatury problém obecně - vyznat se v tom, kdo se jak jmenuje, když ho pokaždé oslovují jinou variantou jména, případně ještě otčestvem, grrr!), tudíž jsem se lehce ztrácela. Navíc Tolstoj nešetřil postavami ani popisy a úvahami (Levinovo hospodaření mě opravdu nechávalo chladným). Na druhou stranu pak ale jako za odměnu přišly pasáže, které se četly samy, případně nějak zapadaly do mého vlastního života (zejména co se vedlejších linek týče, s Annou bych životní eskapády sdílet nechtěla). Tolstoj prostě uměl vystihnout hnutí mysli u různých osob a jediným mistrně vylíčeným detailem (gesto, oblečení, grimasa) svedl říci všechno. Nicméně u mě ztrácí body tím, že je detailista až přílišný a neví, kdy přestat. Takže román pak bují a ubíjí. Ale možná jsem jen líný a nenáročný čtenář, který si nedovede vychutnat všechny autorovy přísady, takže to ochutná a řekne si: Hm, guláš, tak jo. Tak jo.

niknikita
16. září

Měla bych se k této klasice vrátit, ale zatím nemám dost trpělivosti k tak podrobnému a zdlouhavému vyprávění.

tygřík2
14. září

Kdysi jsem ji četla, snad k maturitě, a nudila mne tak, že na druhý díl jsem neměla sílu ani chuť. Zkusím to znovu na stará kolena a dám vědět, jestli se něco změnilo :-)

KocIQ
28. srpna

Jsem zatím v polovině, románem jsem nadšen, ale rozhodně varuji před vydáním z roku 2013 od nakladatelství Dobrovský. Přestože v ediční poznámce avizují, že pravopis přizpůsobili současnému úzu při zachování autorových jazykových a stylistických zvláštností, nějak odmítám věřit tomu, že mistr Tolstoj páchal takové šílené hrubky (tečky nesmyslně vložené do prostředků vět, jinde naopak na konci vět vynechané, místo trojtečky nebo jedné tečky běžně tečky dvě, atd.). Vše jmenované vede k tomu, že si četbu příliš neužívám, neboť stále bojuji se srozumitelností textu. Nemohu se zbavit dojmu, že román překládal buď robot, cizinec nebo někdo, kdo nemá vůbec cit pro český jazyk, protože některé vazby jsou snad příliš archaické i na dobu vzniku románu. Mám neblahý dojem, že překlad vůbec neprošel korekturou, protože chyb je k polovině románu na desítky a do textu pronikly i chyby běžné u bulváru či béčkových knih (např. slovo "protěžoval" namísto "protežoval"). Ale abych nekončil negativně: do Anny jsem se už samozřejmě dávno zamiloval a Vronskému ji závidím...

gnocchi
21. srpna

Román Anna Karenina prostě musíte milovat.

MayaBu
11. srpna

Tolstoj zkrátka UMĚL psát. Anna Karenina je komplexní dílo s obrovským rozsahem, díky kterému se ponoříte do světa vyšší ruské společnosti druhé poloviny 19. století.
Naprosto jsem si zamilovala postavu Levina. Sama Anna mě v závěru už poměrně štvala, ale Levinova dějová linka byla skvělá od začátku do konce.

Ence
30. července

Realismus v ryzí podobě. Není třeba dech beroucího, strhujícího nebo přibarvovaného vršení a popisů událostí, když stačí psát o každodenním všedním životě, ve kterém se chtě-nechtě odehrávají veškeré lidské osudy. Uvěřitelná realita se přitom stává prioritou a neuvěřitelná krása ustupuje do pozadí - pro někoho možná ke škodě, pro jiného ku prospěchu věci.

Neuvěřitelně propracovaná detailní psychologie ansámblu hrdinů ve mně nejednou vyvolala otázky směřující k osobnosti samotného Tolstého, jelikož svou omezenou mozkovou kapacitou dost dobře nemohu pochopit, jak může jeden autor vytvořit tolik komplexních a živých postav.

Jelikož bych vychvaloval tolik, až by to čtenáře mé recenze nudilo, zmíním pouze dvě věci, které shledávám spíše negativními:
1. Počeštěný překlad názvu v mém vydání: Anna Kareninová, se kterým se prostě nemohu smířit.
2. Samotný závěr románu, kde mi Levinovo konečné uvědomění do románu jakožto celku vůbec nezapadlo a připadlo mi silně vykonstruované.

Románem jakožto celkem jsem však byl doopravdy nadšen. Jasných 5/5!

Jacck
24. července

Román z doby, kdy Rusko bylo ještě jakžtakž normální zemí, než to tam zdecimovali bolševici a jejich dnešní kágébáčtí pohrobci. Tolstoj psát umí.

koki.veru
22. července

Nečekala jsem, že by se mi mohla knížka tolik líbit :) Už dlouho jsme měli tuhle knížku doma, a až teď jsem se konečně odhodlala a byla jsem opravdu moc příjemně překvapena :) moc se mi líbil příběh Anny Kareniny a ostatních osob :) opravdu povedená a propracovaná knížka.

Romžiry
10. července

Co ke knize dodat. Klasika a opravdu stojí zato si ji přečíst.

pistalka
09. července

Ústřední motiv románu - nešťastný jedinec, na nesprávném místě v nepochopené společnosti - ten stojí nad dějinami a je nadčasový.

Že je Anna Karenina jedním z největších románů všech dob, mamutím dílem ruského realismu, klenotem světové literatury apod., o tom zde není třeba obšírně diskutovat.

Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém.

kopretitinka
19. června

jak to napsat jednoduše ... Ono se to dobře nedá. Carské Rusko, 19. století, zakázaná láska, porušení konvencí a morálních zásad. Lidé sešněrovaní etiketou, falešnou morálkou a okázalými zvyky. Nádherný popis prostředí a citů. Co víc? Prostě Anna Karenina se pro mě stala, stejně jako kdysi pro mou maminku, láskou na celý život.

gigi77
17. června

Musím se uklonit autorovi, nečekala jsem od něj tak pěkné dílo ... krásně popsané scény, citově bohaté, zajímavá životní éra, společnost a konvence.

martinaandulka
12. června

Nádherná kniha,krásně napsaná a dozvěděla jsem se trochu historie z Ruska :-).

Kačkas21
08. června

Skvělá kniha, mnohé odradí svou délkou, ale mne naprosto ohromila a nemohla jsem se od příběhu odtrhnout. Skvěle propracované dějové linie jednotlivých postav a jejich osudů. Mohu jen doporučit.

KosťaLevin
25. května

Tenhle Tolstého opus má jedinou chybu: jméno, které mu Lev propůjčil. Přečetl jsem anotace ke všem zdejším vydáním a ani jedna zmínka o Kosťovi a Kitty! A přitom je tahle dějová linie stejně tak důležitá jako ta s Annou. Osobně jí mám ještě raději. Není snad krásnější číst o vzoru kladném - váhavém a nepřímočarém, a o to opravdovějším a prokreslenějším? Škoda, že Cimrman při svě návštěvě u Čechova nezaskočil také za Tolstým, aby mu poradil lepší název knihy a první větu: Kitty Ščerbacká - Všechny nešťastné rodiny jsou si podobné, každá šťastná rodina je šťastná po svém.

Vězte, že být jako Kosťa Levin má samé výhody. Chcete třeba své milé vysvětlit, že nedokážete tak dobře jednat s lidmi? Stačí říct, že jste jako Kosťa. Nevíte, co si v některých situacích počít? Nevadí, jste jako Levin. Vyrůstala vaše milá ve víře, ale vy do kostela, jak je rok dlouhý, nevkročíte? Ano, jste jako on. A když se to všechno dozví, nechá vás? Výborně, Kitty Kosťu taky poprvé odmítla. A co víc, Levin je alterego samotného Tolstého. Popisujete, jak jste nemožní, ale přitom se vlastně chválíte - jste jako sám Tolstoj!

Palorizek85
23. dubna

Tak jsem to dočetl... :), skoro 900 stránek. SPOILER: No název Anna Karenina (či Anna Kareninová), je trochu zavádějící, protože se autor stejnou měrou věnuje i jiným postavám. Osobně jsem si oblíbil Levina a Kitty, byť každá z autorových postav měla své kouzlo. Z příkladu Anny jde velmi dobře vidět trpké ovoce nevěry a následné výčitky svědomí, které ji v kombinaci s opiáty dohnaly k sebevraždě. Kniha se celkem dobře četla a myslím, že to dobře dokresluje dané období Ruského carství.

simonit
17. dubna

Knížku jsem si vybrala ze seznamu povinné četby, co jsme dostali od profesorky na gymplu. Četla jsem ji téměř 2 měsíce. A musím říct, že je to jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla! Líbilo se mi perfektní zpracování, autorův popis venkova i charakterů...Nádhera. Moc doporučuji, kdo ještě nečetl.

Jass
17. dubna

Musím říct, že takhle dlouho jsem žádnou knihu snad nikdy nečetla. Částečně na tom sice mělo podíl to, že teď skoro nemám na čtení čas, ale stejně... Čtyři měsíce... Ze začátku jsem si knihu skutečně užívala, protože je napsána naprosto excelentním jazykem (za to ta čtvrtá hvězdička...), díky kterému jsem zapomínala, kde právě jsem a místo toho cestovala vlakem napříč zasněženým Ruskem. Problém byl, že čím déle jsem četla tím víc mi všechny postavy lezly na nervy. Na konci už jsem neměla ráda naprosto nikoho. Líbila se mi podrobná prokreslenost celého příběhu a proto mě trochu mrzelo ukončení, které sice ukončila Levinův, Kittin a Vroského příběh, ale vůbec se nevracel k Alexeji Alexandroviči, který mi ve výsledku začal připadat skoro nejzajímavější (ne, že bych ho měla ráda, ale na rozdíl od ostatních byl prostě jen hrozný trouba...). Musím přiznat, že jsem poněkud rozčarovaná, forma byla dokonalá obsah už mě tak neuspokojil.
edit 18.4.: Viděla jsem film(2012) a musím říct, že mě neskutečně pobavilo, jak moje emoce z něj byly téměř identické s knihou, začátek byl skvělý, některé moje oblíbené scény sice chyběly, ale ty zbylé jako by byly zhuštěné a utvářely přesně ten dojem, který to mělo mít. Bohužel potom přišla ta slabší část, kdy to dost radikálně proškrtali (což se není co divit) a najednou byl konec... Kitty s Annou byly perfektní, přesně tak jsem si je představovala. Mužské charaktery se mi ve výsledku také líbili, ale musím říct, že moje původní představa byla radikálně jiná (Vronský a blonďák?).

MartinaP1984
12. dubna

Dějová linka Anny a Vronského byla bez chyby, ostatní ušly, až na Kity a Levina. Levin mě štval od začátku do konce a jeho příběh mě bohužel příliš nebavil. Konec mi přišel jaksi navíc, to už bylo o ničem. Jinak ale doporučuji přečíst, protože příběh Anny a Vronského stojí za to překousat se slabšími pasážemi. Jejich příběh je za plný počet hvězd.

Romanka89
07. dubna

Bylo to náročné, ale dočteno. Hlavní příběh, příběh Anny a Vronského byl úžasný. Popisný realismus je holt popisný realismus, takže několikakapitolové popisování lovu sluk, politiky atd., s tím člověk musel počítat, ale občas mě to odvádělo od děje a musela jsem se často vracet. Postavy dokonale vykreslené. Každopádně je to veledílo a jsem ráda že jsem ho přečetla. Jen mi chyběly pocity Vronského po smrti Anny, tomu bylo věnováno málo.

Čtenářská výzva 2017: Kniha s jménem v názvu.

katushah
04. dubna

Je to klasika, která nikdy nezestárne a stojí za to si jí přečíst. Bohužel i mně se strašně těžko a dlouho četla, je tam mnoho informací, které nejdou tak snadno strávit. Ubrala bych tak půlku obsahu. I když pak by to zase asi nemělo takové kouzlo. :)

iva2423
03. dubna

Výborná klasika.

Mia77
10. března

Malinko jsem se s tím prala, asi to bylo tím, že jsem úplně nedokázala přijmout styl života střední a vyšší vrstvy v té době. Jako výplní dní jsou zdvořilostní návštěvy, plkání většinou o ničem a řešení kdo si koho vezme a namluví. Anna mi svojí povahou štvala, nezájem o rodinu, velká láska kterou svým způsobem stále citově vydírala, nepřirostla mi prostě k srsti. Možná Levin, ten to trochu zachraňoval, venkovský život bral zodpovědně a pokud mu něco nedávalo smysl (náboženství a hospodářská politika) říkal to nahlas a nepřikyvoval všem, pokud mu to nedávalo logiku. Ale jsem ráda, že jsem si to přečetla, opět další poznání jednoho díla světové literatury.

Šura
09. března

Kniha na mě velice zapůsobila. Nečekala bych, že tak staré dílo bude zároveň tolik aktuální. Častokrát jsem se od ní nemohla odtrhnout, i když mi přečtení trvalo déle než jiné knihy (dáno délkou a také snahou si příběh vychutnat, popřemýšlet o přečtených částech). Objevuje se zde mnoho témat a všechny mě zaujaly. Jedinou nudnější pasáží byl Levinův pobyt v Moskvě při čekání na porod jeho ženy.
Je to pro mě kniha nadčasová, čtivá s barvitě vykreslenou tehdejší dobou a plná zajímavých postav.

intelektuálka
19. února

Ruská klasika je náročná. Já chápu Annu, že se v té době chtěla oprostit od nemilovaného muže. Ale vztah s dítětem jí brání. Nechtěla bych žít v té době, kdy jen smrt je řešení.

Msourkova
03. února

Tak dočteno, upřímně z posledních sil. Je těžké dnes hodnotit knížku napsanou před skoro stoletím a půl, autor rozhodně psal pro jinak smýšlející publikum.
Bylo toho příliš - příliš stran, filozofických rozprav umístěných tak, že to ději ubíralo na dynamice. Přišlo mi to příliš rozvleklé, místy zbytečně nastavované, smrti Anny se skoro nevěnovalo místo.
Zdá se mi ale, že klasická díla nemůžeme hodnotit z dnešního pohledu, proto je beru s rezervou a ty tři hvězdy jim dám.