Vojna a mír přehled

06.03.2025

Bavilo mě sledovat jemné předivo vzájemných vztahů, které umí autor barvitě popsat. Co mně naopak vadilo, že Tolstoj občas popisuje složité rozhodování některé z postav, těžké dilema, před nímž stojí, čímž vystupňuje čtenářovo očekávání, jak si s tím ona postava poradí. V té chvíli je však vyprávění doslova utnuto a výsledek celé situace, pro co se postava rozhodla a co se dělo pak, je popsán nejvýše jednou či dvěma větami. Následuje další kapitola věnující se už něčemu jinému. Možná je v tom nějaký záměr, ale mně tento styl moc neseděl.
Občas se zde objevily rozvláčnější pasáže, zvlášť při popisu všeobecné politické situace. Také zdlouhavé úvahy autora o silách, které jsou v historii příčinou celospolečenských změn, mě moc nezaujaly. Naopak oceňuji samotný propletenec příběhů jednotlivých postav, stejně jako popis doby napoleonských válek a života tehdejších lidí zejména z vyšších vrstev společnosti.

„… jen Němci bývají sebevědomí na základě nějaké abstraktní ideje, vědy, to jest domnělé znalosti dokonalé pravdy. Francouz bývá sebevědomý, poněvadž považuje sám sebe po stránce duševní i tělesné za neodolatelného a hodného zbožňování muži i ženami. Angličan bývá sebevědomý proto, že je příslušníkem nejlépe uspořádaného státu a že jako takový vždy ví, co má dělat, a kromě toho ví, že vše, co jako Angličan dělá, je nepochybně správné. Ital je sebevědomý ve chvílích vzrušení, kdy zapomíná na sebe i ostatní. Rus bývá naopak sebevědomý proto, že nic nezná a ani znát nechce, protože nevěří, že by bylo možné poznat něco dokonale. Němec je sebevědomý hůř a neúprosněji než všichni ostatní, a je také protivnější než ostatní, protože se domnívá, že zná pravdu, to jest vědu, kterou si sám vymyslel, ale která je pro něho absolutní pravdou.“