Planeta idiotů
Roman Bureš
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/466248/bmid_planeta-idiotu-8Ds-466248.jpg
4
346
346
Apokalypsa přišla s širokým úsměvem, ve kterém na nás cenila zuby. Nebyla to žádná hollywoodská kosmická šupa, žádný asteroid nebo supervulkán. Byla nenápadná a plíživá a lidstvo ji vlastně ani nepostřehlo. Nikdy nezapomenu na tu ženu v metru. Byla první a hlas měla jako zvon. Později se k ní přidali další. Stovky tisíc. Miliony. A nakonec miliardy. Byl jsem u toho. Od nesmělého začátku až po trpký konec. A tohle je záznam toho, co jsem viděl a co jsem prožil – moje osobní kronika konce světa.... celý text
Přidat komentář
Ako to spočiatku vyzeralo beznádejne, čo mi tak trochu bralo chuť do čítania, potom sa to obrátilo na "dobré"... aspoň dočasne. Trochu mi to pripomínalo green deal agendu, ale v istých hraniciach. Je fakt, že ľudstvo robí veľa bordelu a možno by sme mali aj rozum a schopnosti vyčistiť to tu hľadaním čistých energií, lenže moc a peniaze sú mocnejšie. Tak sa naozaj môže stať, že príroda a možno nejaká entita to urobí za nás (aj s nami)
(SPOILER) Roman Bureš patrí medzi spisovateľov ktorých sledujem. Jeho trilógiu Propast času radím medzi TOP diela českej fantastiky. Knihu Planéta Idiotů vlastním už dlhšie a teraz som usúdil že je čas ju prečítať. V anotácii je uvedené, že svet postihla apokalypsa. Začiatok príbehu je o živote typického mladého človeka, svojou šikovnosťou zbohatne, má všetko a potom nastane pád. Svet postihne vírus ktorý napadne ľudské pokolenie a má vplyv aj na vedomie nakazených. Ich správanie je iné a nasleduje prenasledovanie tých, čo ešte nie sú nakazení. Bureš vymyslel "postapo" ktoré ma hlavu aj pätu, správanie postav je logické, kniha sa dobre číta.
Svět se mění pomalu a apokalypsa nepřijíždí v sedlech čtyř jezdců a za hlaholu andělských trub, ale plíží se pomalu jako zákeřný had. Nejdřív jen jako ojedinělé tváře ozdobené přiblblým úsměvem od ucha k uchu, po nějaké době následované živelnými defenestracemi, převýchovnými tábory, vyhynutím lidstva. Přitom v hrdinově retrospektivním vyprávění vše sledujeme pěkně krůček po krůčku. Společenská satira, postapo, ekologická agitka? Asi od všeho trochu. Ve vrcholných okamžicích však román připomíná Páralovu Válku s mnohozvířetem nebo Tmu Ondřeje Neffa. Planeta idiotů se řadí k tomu nejlepšímu a nejsilnějšímu, co Roman Bureš napsal, ale díky skvělému Říčařovu přednesu a totálnímu nasazení se vám příběh v audio verzi zaryje pod kůži možná ještě o pár centimetrů hlouběji než v psané formě.
Pokud jste progresivni woke liberalni zeleny aktivista, tak se vam to asi bude libit.
Ja to nezvladl za prvni ctvrtinu.
Výborné PostApo.
Napínavé, s černým humorem, k zamyšlení, no pak už to byla deprese.
Příliš mě neoslovila obálka, zvláštním způsobem děsivá.
Autor píše velmi dobře, už mám vyhlídnuté další knihy.
Naprosto perfektní vylíčení plíživého začátku konce světa z pohledu jednoho přeživšího, světe div se , Pražana. To, co se děje, začíná nenápadně, ale končí to převýchovnými tábory. Musel jsem se mnohokrát smát tomu, jak autor začlenil současnost i se současnými vrcholnými jmény do příběhu, to, jak k mému popukání použil jméno Bureš :-) k tomu, aby ho totálně dehonestoval. Kvituji všemi deseti.
Trochu jsem se toho bál, zbytečně. Originální nápad, dobrá hlavní postava, velmi dobře napsané. Doporučuji
Toto je moje první kniha od tohoto konkrétního autora a... Vau!
Dobré využití přítomných problémů a situací z minulosti. Pěkné zobrazení lidské povahy a jak křehká je hranice mezi lidskostí a krutostí.
Je to napsáno dobrým stylem, takže jsem to měla za nedlouho přečtený.
Většina spisovatelů nedovede psát dobré konce... Dle mého názoru je konec v této knize velmi uspokojivý, Roman Bureš netlačil na pilu a bylo to, jako by jste koncem nádherně a svižně propluly.
Vzhledem k tomu, že jsem četla od autora lepší knihy nejsem tak nadšená, ačkoliv tím rozhodně nechci říct, že by kniha byla špatná.
Děj rychle utíká a i hlavní myšlenka je zajímavá.
Čtenář často přemýšlí, jak by se zachoval na místě hlavní postavy.
Svět vytvořený nemocnými je dost zvláštní a děsivý, ačkoliv byly chvíle (například ochrana zvířat), kdy jsem nemohla popřít, že v té chvíle jsem byla zcela na jejich straně, ale to byla asi výjimka.
Občas vtipné, občas vážné, ale bohužel mi připadalo, že chování lidí (nepostižených) často nedávalo moc smysl, a že příběh celkově se vždy chvíli zbytečně věnoval nějakým věcem hodně detailně, aby pak poskočil jinam a na vše předtím se zapomnělo.
Posloucháno jako audio kniha.
A musím říct, že kniha byla dokonale namluvená, opravdu smekám.
Knihu jsem si užila, bavilo mě jak se kniha vyvíjela od humoru po depresi.
Fíhá, tohle byla jedna velká jízda. Pohyb dějové linky a smýšlení hlavních postav mi krásně “vnutilo jejich pohled na věc — všechno to zapadalo, dávalo smysl — ejhle, on ten příběh byl o něčem jiném. A stejně jako hlavní postavy mi div brada nespadla.
Dílo se čte svižným tempem, setkáváme se s klasickým apokalyptickým dějem, kde lidé ztrácí dosavadní myšlenkové okruhy běžné v dané společnosti a viditelně začínají bláznit a “blábolit nesmysly. Ovšem se domnívám, že autor knihy Roman Bureš si famózně s jinak klasickým konceptem pohrál a vytvořil z klasické jednotvárné apokalypsy s jasným směrem apokalypsu novou, kde ani sami hlavní hrdinové netuší, co se doopravdy děje (i když to vypadá, jako že jsou přesvědčeni o opaku)
Zdá se mi, že i čtenář-nečtenáře by děj zaujal, a to především díky použitém jazyku, plynulosti, tempu a zajímavostí příběhu.
Kniha je vydaná roku 2021 a samotný děj ten fakt extrémně podporuje. Knihu jsem přečetla roku 2023 a již v té době mi narážky na v té době aktuální situace (převážně politické) přišly tak trochu zastaralé. Chápu, je to návnada na úsměv/úšklebek na tváři, ale dlouho ta emoce nevydrží.
Výborný počin PostApo Romana Bureše má skvělou zápletku i poselství. Interesantní příběh, který si bere na mušku lidskou nadutost, bezohlednost a egoismus, který nás jednou přivede do záhuby, je napsaný s jistou dávkou lehkosti a černého humoru, i když řeší závažná civilizační témata. Lidstvo jako takové je ten nejhorší virus, který mohl naší krásnou Modrou planetu napadnout a jednou dojde k jeho zkáze, možná spíše nevyhnutelné sebedestrukci - stejně si nic jiného, vzhledem k tomu, jak se chováme k Matce Zemi a Přírodě, nezasloužíme. Je paradoxní, jaké krásné věci umí člověk vytvořit a zároveň vše ničit a nechávat za sebou jenom zkázu a zmar.
Tato kniha se mi vůbec nelíbila, ačkoliv byla dobře napsaná, i téma bylo zajímavé. Mnozí lidé si myslí, že musíme chránit přírodu, ale sobecky si pod tímto termínem představují pouze prostředí, ve které jsme schopni žít a které si přesto ničíme. Ale příroda přetrvá i po zániku člověka, i když bude úplně jiná. Příroda bude existovat i bez člověka, ale opačně to nefunguje.
Navíc o ekosystémech toho víme tak málo, že scénář zániku lidské civilizace tak jak je popsaný v této knize je taky možný.
Snad se Matce ubráníme, nějak. Protože už se delší dobu pomalu, ale zato efektivně, všude rozlézá. Třeba už bude před idioty úniku jen na jiné planetě? Ale známe, že se infiltrují a následně šíří debilitu všude. Víme, jak dopadl třeba podmořský ráj v Rapture...
A před šílenstvím není úniku ani pro nás, krvelačné pistolníky; jak fanatici s opovržením nazývají.
Takže až Agrofert dá všechny své zisky na nesmyslné aktivistické účely, a Babiš dobrovolně předá žezlo nějakým zfetovaným marxistům (kteří po něm už už natahují své obě levé pracky...), doufám, že ve skutečnosti už lidstvo začne znova někde jinde, daleko. A tentokrát úplně bez idiotů. Bez zhoubného liberalismu. Ať žije meritokracie.
Začátek knihy byl super, dobrá myšlenka, rychlý spád. Ale na konci jsem měla pocit, že by bylo lepší po knize nesáhnout. Chápu, že je důležité se zamyslet nad osudem planety, ale taková deprese na mě po dočtení padla, že si dobře promyslím, než zase zkusím tohoto autora.
Štítky knihy
humorné sci-fiAutorovy další knížky
| 2015 |  Propast času |
| 2019 | Inferium |
| 2020 | Říše |
| 2016 | Císařovna |
| 2021 | Planeta idiotů |
Lepší než Říše, o fous horší než Propast. Parádní komentář situace, která tenkrát byla, ale ani dnes se mnohé nemění. Na můj vkus až trochu moc očividná zelená agitka. A trochu překvapivý konec, Bureš se toho nebojí.
Přečteno 2x s cca čtyřletým odstupem, vždy se tam dá najít něco nového a mnoho děsivě neměnného. Jediná malá srážka hvězdiček za rozhovor s Matkou, už trochu moc wtf.