MissiPippi komentáře u knih

Po Hlavě XXII se mi Dítě číslo 44 četla jak pohádka před spaním, tak jednoduše je to psáno.

První kapitola dokonale zaujme. Dalších 150 stran jsem byla ale plná pochybností, jakou má kniha páteřní linku. Nemluvě o "Murakamiho prokletí" opakovat stejné poznatky dokola. Ano, pak přeci jen následoval děj plný zvratů a akce, ale čtenářsky násilných, těžko uvěřitelných. Zkrátka styl amerikano, na který jsem mírně vysazená. A sotva se to začalo rozjíždět, člověk při první zmínce o brýlích věděl, jaké bude rozuzlení.

Nevěřím převrácení osobnosti Lva, nevěřím náhlé oddanosti Raisy, nevěřím ochotě pomoct skoro všech v druhé půlce děje, nevěřím závěru. Celé je to takové fantasmagorický a primitivní.

Oceňuji čtivost a umění zaujmout první kapitolou.

15 09.09.2016

Čtivé, napínavé i se sexem. Co víc si čtenář může přát? Jenže...

Pro mě v tomhle díle byl naprostý přebytek okatého namotávání čtenáře (svatba ala z počátku jako pohřeb, nemocnice ala bezbranný a mrtvý Harry, "milion" potencionálních vrahů....atd). Nesbovi jsem to už vůbec nevěřila a dá se říct, že mě to i otravovalo. Smrt Beaty mě snad díky tomu vůbec nezasáhla. Samozřejmě, že je jí škoda. Jejímu konci se proto mohlo věnovat trochu víc času v knize. Docela bych i momentálně věřila, že v dalším díle se dočkáme jejího zázračného seskládání :D

Neustále na mě dotírá otázka jak to trio Rachel, Oleg a Harry může fungovat po tom všem?

Nesboa nezavrhuji, ale nic se nemá přehánět.

11 12.05.2016

Velmi silný příběh lehce čtivě psaný. Až se to někomu může zdát jako nedostatečně emočně procítěné nebo chvástavé. Psaná forma mi velmi vyhovovala, nenutila čtenáře do těch pocitů - teď musíš být smutný - teď musíš být šťastný - teď by ti to mělo být líto... Jen odvyprávění událostí se snahou nevyvozovat vlastní subjektivní závěry na co se stalo nebo byli viděno. Ostatně v úvodu se hned autor vyjádřil, že se nebude snažit něco zveličovat, dramatizovat a pokusí se o co nejstravitelnější verzi příběhu pro širokou škálu lidí. Povedlo se dle mého. Čert to vem, jestli se skutečně stali jemu nebo část příběhů převzal od nepřeživších.

Jistě, můžeme polemizovat o tom, jestli je autor tak ryzí charakter, zda-li při všem to štěstí pro přežití se zároveň nestával i on svým způsobem vykořistitelem ostatních obětí. Já ale nemohu odsuzovat člověka s tak pevnou vůlí, který se pro něco naplno rozhodl a nevzdával se i při zdánlivě beznadějných vyhlídkách. Protože Ti nejvíce dokážou. Ti mi jsou příkladem.

Knize dodávám obrovské plus i za přiložené dokumenty a studie. Čistě informativní přílohy dost často u jiných publikací chybí. Nedivím se, že tato kniha je tak často základním kamenem pro novodobější příběhy s touto tématikou.

Výborné, doporučuji.

10 29.12.2016

Vyprávění babičky Minky z holocaustu na pár chybiček je výborné. Jediná pasáž, u které jsem chtěla s chutí číst dále. Ačkoliv tam na mě bylo přespříliš štěstíčka na "milosrdné" Němce. Příběh o upírovi mi naprosto nevadil, na rozdíl od té sladké omáčky, co předcházela hlavnímu příběhu a následovala i potom. Kombinace vyprávění z holocaustu s lacinou lovestory je hrůzný nápad. Naopak rozvíjení Josefova příběhu by mělo mnohem větší potenciál a kontrastní protiváhu. V tom autorka očividně potenciál neviděla a nechala to nerozvinout na pár stránek a věnovala se radši úvahám Sage o jejích kváscích na duši i u pece. . Postava Josefa mi byla ironicky nejsympatičtější a že Josef není tím, za koho se považuje muselo být všem jasné nejpozději u návštěvy nemocnice. Závěr tudíž není vůbec překvapivý a jen nás přesvědčí, jak je chování Sage smutně k smíchu.

Autorce dávám plus za proniknutí do dané problematiky pekařiny, o čemž nám o své vehementní snaze nezapomněla poreferovat na úvodních stránkách...Haha.

Závěr? Na téma holocaustu si přečtěte lepší knihy! Pokud hledáte laciný románek s telenovelskou zápletkou a trochu morbidním pozadím, směle do toho! 3hvězdy jsou ode mne hlavně z úcty k přeživším holocaustu.

10 30.06.2016

Měla jsem obavy, že druhý díl upadne na zajímavosti a čtivosti. Naštěstí jsem se mýlila. Skvělá česká fantasy, moc ji fandím, neskutečně mě baví číst, díl vždy přečtu na jeden zátah, ani kvůli tomu nespím. Dokonce jsem si i pobrečela. Jediné co mi vadí a snižuji za to hodnocení je ta nesmrtelnost a neomylnost hlavního hrdiny/ky. Chápu také, že musí být něčím výjimečný/á, ale všeho moc škodí a všichni ji nemusí zas tak vycházet vstříc. Z děje a charakterů cítím jistý nepoměr, proto dávám za 4 hvězdy.

9 17.09.2018

Překombinové.

Za mne musím napsat, že to podání příběhu je nešťastné. Polovinu knihy se člověk opravdu nudí a přemáhá ke čtení, protože se tam rozjíždí pomalu desítky linek bez nějakého rozuzlení a vše je nahuštěné na posledních 100 stránkách. Kdyby autor to pojal jako trilogii, kde jedna kniha bude vždy jeden příběh ve stejném časovém úseku (Ingrid, životopis Poutníka, Saracén) a čtenář si mohl pomalu skládat pomyslné puzzle dohromady a nemusel přeskakovat mezi charaktery/případy, na které se v danou chvili navnadil, dostavil by se u mne rozhodně větší wow efekt.

8 28.10.2022

Krátké kapitoly zapříčiňují svěží tempo bez žádných složitých zápletek. Děj se odvíjí plynule s chvilkami mírného napětí. I zde se najdou drastické momenty, ale zapálení postav pro vědu a přírodu vás po šokujícím popisu pohladí na duši.

Neobvyklý náhled na válku z pohledu slepé francouzské dívky a kontrastně k tomu inteligentního německého sirotka je nápaditý. Holocaust je téměř vynechán, ačkoliv je to velmi silné a typické téma pro období druhé světové války. Autor se zabývá zcela odlišnými problémy jako je slepota, dospívání a včlenění se do společnosti v dané době. Považuji to za odvážný krok. Líbí se mi poukázání na to, že k selekci (ne tak razantní, přesto stále drsné) docházelo i v řadách německých chlapců nebo na snahu odboje, což bývá často přehlíženo nebo zatlačeno do pozadí. Honbu za kamenem nebudu komentovat, nebylo to třeba.

Konec je vskutku nijaký, možná bych ocenila i více happy end než suché odvyprávění uběhlých životů. Celkově kniha je lehce nadprůměrná. Doporučuji ale přečíst z důvodu, že se jedná o zcela jiný pohled na druhou světovou válku.

8 13.05.2016

Bavilo mě to, to nemohu popírat. Čtivější je to dokonce i více než první díl. Jen konec se mi zdál už jen trochu přehuštěnej a oproti tempu na začátku to nabralo rychlý spád na úkor popisu. Člověk nestíhal vstřebávat všechny ty zvraty až jich nakonec bylo prostě moc. No a bez toho naprostého konce, kde se zjistilo, že čtvrtina civilizace je imunní bych se také obešla. Taková ledabylá zmínka na mě působila dost odflákle. Oceňuji ale snahu to celé uzavřít.

Účel pocty panu Wyndhamovi to splnilo skvěle. Není za co se stydět. Poklona panu Clarkovi za jeho úspěšnou troufalost.

7 06.04.2016

Dokonalost. Po dlouhé době mám zas pocit, že se občas najde pán, co rozumí ženské duši. Výborné zpracování psychických stránek postav. Bláznivé, ale přitom tak pravdivé úvahy, které se dříve nebo později jednou za čas na chvíli honí v hlavě každému. Žádná postava tam není bezchybně povahově dobrá nebo špatná. Každá postava má svůj rub a líc, což naprosto oceňuji v dnešní době škatulkování na dobráky a záporáky.

Moc obsáhle dílo? Kdeže. Četla jsem i 200stránkové knihy, kde bylo mnohem více zbytečných a nudných pasáží než zde na 900ti stránkách. Mistr popisu a vyprávění.

Dle komentářů níže ale soudím, že na tuhle knihu je opravdu třeba dozrát, aby se zcela pochopilo její kouzlo.

7 04.03.2016

Tak jak jsem se na první přečtení zamilovala do Tolstého, do jeho krajana Dostojevského tomu je spíše naopak. Po zmařené zkoušce nedočtených Bratrů Karamazových jsem dala šanci chválenému Zločinu a trestu. Tentokrát dočteno, horkotěžko.

Dlouhé jednotvárné odstavce (často monology) a opakující se myšlenky požitku ze čtení vůbec nenapomáhaly. A vůbec nevím, co z knihy za spásnou myšlenku si mám odnést.

Vnitřní rozkoly po zločinu jsou lákavé k prohloubání, ale v Dostojevského podání je to ubíjející. Další románové postavy, ačkoliv důmyslně pojmenované, svým chováním mi byly těžko pochopitelné. Směle říkám, že bych je všechny hodila do jednoho pytle bláznů. Popisovaný mrzký život v chudobě v několika podobách mě nijak nezasahoval. V závěru jsem se hodně divila, odkud se vynořila láska. Ne, aktéři v tomto románu jsou pro mě naprosto nepolapitelné a moje čtenářské srdce pro ně také.

Kdysi dávno mě oslnily krátké Bílé noci, budu muset v blízké době vyzkoušet, zda-li tomu je stále tak. Ať mám možnost tohoto klasika aspoň opěvovat za jeho krátké dílo, když už ne za sáhodlouhé romány.

6 05.04.2017

Několik povídek o běžných strašících žen v různém věku všemožnými (křečovitými? násilnými? vycucanými z palce? těžko uveřitelnými?) způsoby rádoby propojené. Dejme tomu.

Nápad dobrý. Sloh krásný. Čtivost výborná. Pointa nulová. Vyuzlení nulové. Obohacení nulové. Na oddych dobrý, díru do světa (ba možná ani republiky) to neudělá. Obávám se, že tato kniha se mi rychle vypaří z paměti.

5 30.11.2016

Nádherné grafické zpracování knihy, díky prokládaným fotografiím, zlepšilo moje hodnocení o hvězdu výše.. Ačkoliv fotografie zabíjí představivost, autor tím skvěle vynahrazuje ne vždy výstižný popis postav.

Příběh o cestování v čase s fantasy a hororovými prvky baví. Z youngadult literatury Sirotčinec řadím rozhodně mezi ty lepší. Psaná forma je nenáročná, přesto je trošku obtížnější než psaní pana Johna Greena. Obrovský klad vidím v absenci sladkobolných romantických chvilek, což bývá v tomhle žánru velmi oblíbené.V sirotčinci jsou vzájemné náklonnosti a společné chvíle rozepsány vkusně a decentně.

V první půlce se čtenář potýká s neschopností společnosti přijmout něco nestandartního a neobvyklého a okamžitého škatulkování do bláznoství, druhá půlka je ta více fantastkní a akční. Překvapivě první půlka mírně psychologického rázu s prvky bádání a pátrání mě bavila více.

Od knihy rozhodně neodrazuji, v rámci žánru je jedna z nejlepších, ovšem osobně ji propagovat také přímo nebudu.

Popravdě jsem z dnešního trhu dost přesycená superhrdinů v roli dětí. Tak si říkám, kdy se sakra dočkáme superdůchodců? :)

5 01.08.2016

Já se tak těšila!
Ale na co? Těžkopádný nucený humor, 19letá holka píšící deník jak nějaká 13ka, ke konci chování postav naprosto přehnaně vygradované a absolutně žádný konec (díky tomu hlasuji podrůměrně). Kniha má mít částečný konec, i když je součástí série.

Je to zklamání.

5 27.01.2016

Dumám, čím to, že kniha okouzlila tolik čtenářů.

Prolínání pochmurné situace ve vězení dobrodružnými nesouvisejícími příběhy, knize spíše škodí a brání čtenáři se do vžití příběhu. Neustále opakování popisu situace v kazajce působí dojmem, že každý čtenář je asi postižen Alzheimerovou chorobou. 300 stran občas padne ženské jméno, bez jakéhokoliv projevu citů a na závěr má být pointa, že všechno je jen o lásce k ženě?!

Občas padne nějaká kloudná a zajímavá myšlenka, která se ztratí v dlouhým nudným popisování a opakování, že je na samotce ve vězení. Nebýt shrnutí všech těch jmen na konci, věřila bych tomu, že autor na konci neměl absolutně ponětí, co psal na začátku.

Na megalomantsví v podobě superúžasných postav jsem si zvykla už od Wilbura Smithe, tak už mě to tak nepohoršovalo.

Námět je jistojistě originální a slibný, ale pan London se v něm naprosto utopil. Autor se nemohl rozhodnout jak pro žánr (historický, faktu, fantasy, dobrodružný, filosofický...) tak ani pro konečnou pointu knihy (láska k ženě, poměry ve věznici, náboženství, síla ducha, síla přátelství....).

Jedním slovem slátanina všehomožného. Pfff.

5 22.09.2015

No, přiznávám, knihu jsem přečetla za jeden den, je opravdu velmi čtivá. Pořád to láká dál a dál číst a nepřestat, dokud opravdu nepřečtete poslední kapitolu. Přesto vše jsem to četla s pocitem, sakra, co to čtu. To nemá žádný smysl. A kde se to vůbec odehrává? Jak to tam vypadá? Jo jedni jsou šediví, druzí modří atd atd a dál? A jaký je rozdíl mezi odevzdanými a mírumilovnými? A kde sebral Caleb tolik knih, když není sečtělí a prakticky vše dostávají na příděl? A takto můžu pokračovat donekonečna...

V honbě za akčností a lovestory máte možnost na milion otázek, ale nikdy nedostanete odpověď, jen další a další otázky. Kniha je napsána letem světem, hodně povrchně, tolik možností, kde autorka mohla jít do hloubky a nejde, prostě ne. Proč by se tím zdžovala, že? Honem musíme zase číst nějakou akci nebo srdcebolnou chvilku. A proč nezabít pár lidí jen tak bez povšimnutí, jsou to jen lidi přeci, těch je dost i ve zdevastovaném světě... To přidá na dramatičnosti. To asi těžko, když na tu smrt za minutu už nikdo nemyslí. Schválně, kdo z vás zvládne po měsíci vyjmenovat, kdo na 300 stránkách všechno umřel?

Chybí mi tam myšlenky, pocity (nemyslím, to neustálé: nevím, co jsem, nevím, co cítím hlavní hrdinky) a popisy!

Překvapivě filmu velmi prospělo osekání děje, což ve většině případech spíše škodí.

Takže doporučuji nečíst a podívat se na fillm, o nic nepřijdete, jen budete ušetřeni spoustu rozporuplných pocitů a otázek. Průměrné hodnocení dávám za umění podnítit ve čtenáři chuť číst dál.

5 28.02.2015

Opět další povedená kniha tohoto autora. Jsem naprosto nadšená tématem přelidnění, protože mě samotnou to v mých myšlenkách fascinuje.
V knize se nenajdou žádná nudná místa, jede to svižným a napínavým tempem od začátku. Nejspíše tím, že se nic nemusí rozjíždět, čtenář je vhozen rovnou do víru událostí a spolu s Langdonem se musí dopátrat, co se to vlastně dělo a děje.
Nevím, zda si autor úmyslně či neúmyslně pohrával s lidským povědomím, aby se pak čtenář cítil vševědoucně, že vlastně tušil,na čem bude založen ten vir. Každopádně u mě to přidává další +, co se týče důmyslnosti knihy.
Kniha samozřejmě zmiňuje spoustu uměleckých děl, u kterých lituji, že k tomu rovnou nevydávají nějakou příručku, aby si je člověk mohl hned představit a taky o nich něco vědět, Rozhodně mám co studovat teď :D

Sečteno, podtrženo: Nedokázala jsem se odtrhnout od knihy :)

5 27.07.2014

Běžné vyprávění z osobního pohledu s velmi silnou tématikou. 2. světová je jedna velká silná tématika. Knih na dané téma je čím dál více a tato přináší unikátní pohled ze Slovenska a částečně Maďarska, kde došlo k deportacím později. Autorka nás uvede i do veselé doby těsně před válkou a následně se pak spolu s ní procházíme postupným zvratem, který vyvrcholí deportací. Očekávala jsem ale, že pokusy budou v knize v širším měřítku než spíše jako třešnička na dortu. Příběh má šťastný konec. Určitě stojí za přečtení.

4 22.10.2018

Krásná milá vzpomínková zpověď o životě a smyslu bytí se snahou optimismu. Často na mě dýchal bohémismus, ale vždyť jo, když je autorka převážně herečka. Líbilo se mi to. Kniha je dokola o stejných tématech - láska k rodině, dětem,k jídlu, dobrému pití, sexu a mužích - a plná rozkošných přirovnání. Je velké riziko, že se toho člověk v jednom zátahu přesytí.

Nemohu pominout nádherné ilustrace od sestry Lely, které mě naprosto uchvátily. Zpověď Aňy dokonale vyzdvihují a mají velký podíl na mém kladném hodnocení.

Odhaduji, že tažná síla knihy je také v tom, že i ty slavné ženy mají úplně stejné problémy a myšlenky s dětmi, muži a celkově životem jako každá jiná méně slavnější žena.

Celkově Annino psaní na mě působí sluníčkově. Hloubku i přes používání odborných/cizích slov nemá, ale je plné pozitivismu, nad kterým se budete muset chtě nechtě uculit. Do jarních a letních dnů na odpočinek ideál.

4 02.06.2016

Kniha mě naprosto okouzlila nádhernou obálkou. A překvapivě obálka odpovídá i stylu knihy. Vyprávění je nenásilné a příjemně čtivé. Sepsáno jako příběh vypravující se u ohně. Vypráví se o snaze člověka včlenění se do společnosti, o rozdílných přístupech k životu, o lásce k zvířatům (hlavně koním) a rozporech v sobě samém. Celkově kniha je hodně založená na empatii, emocích a pocitech. Obsahuje letmé nahlédnutí do komunity Romů a jejich historie, historických faktů se ale nedočkáte. Najdou se i dobré postřehy o životě.

Jediná výtka ode mě bude za mluvení koní. Bez toho bych se s radostí obešla.

Ačkoliv kniha neoplývá genialitou, její uklidňující dojem ji nelze upřít.

4 22.04.2016

Úchvatné téma. Jsem okouzlena. Hlavně Henryho proslovy, které jsou aktuální i v dnešní moderní době. Krásná ukázka souboje se svým vlastním svědomím. Takový obraz by měl mít doma každý, ať ví, co se pod těmi jejich krásnými tvářičkami skrývá.

4 05.11.2015