Obraz Doriana Graye

od:

Obraz Doriana Graye

Příběh s utopickými prvky se odehrává v 19. století v Londýně. Jediná rozsáhlejší próza Oscara Wilda předvádí na fantastickém příběhu aristokrata, jemuž kouzelná moc propůjčila věčnou krásu a mládí, rozpor mezi morálkou a estetickým prožitkem - zatímco Dorian Gray zůstává stále dvacetiletý, jeho dokonalá podoba na plátně stárne a ohyzdí se podle toho, kolik dívčích srdcí zlomil a kolik nadějných mladíků přivedl do zkázy....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/3182/obraz-doriana-graye-WGD-3182.jpg 4.34443
Originální název:

The Picture of Dorian Gray (1891)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Alpress
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (449)

Přidat komentář
vodovodnice
20. září

Příběh mi přišel jednoduchý, ale i tak zajímavý, ale ten nový film je naprosto úděsný.
Ale hlubší zážitek to ve mne nezanechalo.

Bórborka
17. září

Kniha se nezabírá moc příběhem, ale postupně nám rozvíjí osobnost Doriana. Občas až příliš rozepsané myšlenky vás nechají se ztrácet a zapomenout o čem vlastně čtete. Tahle knížka má v sobě spousta myšlenek, nad kterými jsem občas jenom kroutila hlavou či nevěřícně přemýtala nad tím jestli to opravdu myslí vážně.

M100
13. září

Kniha mě mile překvapila. Nějaké části byli sice trošku těžší a zdlouhavé, ale příběh pěkný a hodně myšlenek..

jfialova
10. září

Příběh dobrý, děj v podstatě jednoduchý. Spíš než o příběhu je ale kniha o myšlenkách, úvahách, též o době a společenských poměrech, životních postojích. Styl je hodně květnatý, až tak moc, že někdy musíte hodně domýšlet, o čem se vlastně mluví. Ohledně zvrhlého Dorianova života tedy nezjistíte téměř nic konkrétního, většina věcí je uvedena pouze v náznacích, a to mnohdy dost obecných. Každopádně to není zas tak dlouhé, aby se to nedalo přečíst a některé myšlenky byly zajímavé.

Clea3112
18. srpna

Podobenství o kráse duše a těla. Nadčasová alegorie o morálních hodnotách světa. Odpověď si hledá každý sám :)

slawa.cap
14. srpna

Poslouchal jsme jako audioknihu. Nemůžu si pomoct, ale kniha je stará. To ne jen podle data vydání, ale příjde mi, že obsahově stárne víc než jiné knihy - ne přímo obsahem, ale formou zdělení. Třeba u Frankensteina jsem tento pocit neměl. Téma je zajímavé, forma není vyloženě špatná, ale prostě něco mi vtom nehraje.

viviann
12. srpna

Námět zajímavý a zná ho snad každý, avšak kniha mě vůbec nebavila. Do čtení jsem se nutila...

Fortuna
09. srpna

Kniha, ze které čiší kouzlo už jen díky názvu. Dílo, u nějž nejde ani tak o příběh, jako o myšlenky, které musí oslovit snad každého.

ZNellyZ
08. srpna

Kniha mě osobně nebavila. Některé pasáže zbytečně dlouhé a celkově mi asi nesedl styl psaní autora.

gonegirl
04. srpna

Tato kniha na mě velmi zapůsobila. Je to příběh, který promluví snad ke všem generacím. O podstatě lidské duše, pokrytectví, přetváření, nalhávání, falši. Je zde spousta podnětů k přemýšlení, postavy jsou skvěle vykresleny, jako byste měli pocit, že vidíte dokonale celou jejich podstatu... Je šílené, jak může pár dobře zvolených slov neúmyslně zničit život jiného člověka...

Marekh
02. srpna

Kniha byla náročnější na četbu, nicméně námět knihy se mi líbil a v knize nalezneme velmi hodně myšlenek včetně aforismů. Na knihu jsem se musel více soustředit a číst pomaleji, takže rozhodně to není oddechová četba, kniha nutí čtenáře více přemýšlet. Někdy nastaly okamžiky, kdy mne popis určitých věcí nebavil a připadal mi zbytečný. Každopádně jsem rád, že jsem se odhodlal knihu přečíst, setrval v četbě až do konce a rozhodně toho nelituji.

Dorian Gray je ovlivněn názory lorda Henryho Wottona, který např. zastává názor, že mladý člověk by si měl především užívat, vyzkoušet všechny neřesti, které ho lákají, tak si nejvíce užije, a pokud je nezakusí v mládí, ve stáří toho bude litovat. Dorian Gray je zpočátku skromný mladík, nicméně postupem času se jeho povaha mění k horšímu, vidí jenom sám sebe, je chladnokrevný a vypočítavý. Zde vidíme příklad toho, kdy je mladý člověk ovlivněn názory jiného člověka, podle kterých se řídí a to pak může vést k jeho záhubě.

V knize se vyskytuje láska, různé nelichotivé narážky na ženy, pohlédneme do nitra Doriana, který je zaslepený krásou, kdy z jedné strany fyzicky vůbec nestárne, z druhé strany postupně černá jeho duše a tyto proměny můžeme pozorovat na obraze, na kterém je zobrazený.

Viděl jsem také film, který byl natočený v roce 2004. Film se v určitých částech odlišuje od knihy. Hlavní odlišnost, která bije do očí, je ta, že Dorianova přítele - malíře Basila Hallwarda ztvárňuje ve filmu žena. To bylo zvláštní. Na konci filmu mne zaujal tento citát, který vyslovil Oscar Wilde:

"Ano, v Dorianu Grayovy je mravní poselství, které všem chlípným zůstane skryto, ale ti, jejichž mysl je čistá, ho najdou."

"Je to tragédie, ve které se odráží můj život. Svět mě vidí jako Henryho /Harryho/. Basil je bytost za níž se považuji. A Dorian je ten, kým bych rád byl... možná v jiném životě."

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Na tomhle světě jsou na tom nejlíp oškliví a pitomí lidí. Můžou si klidně sedět a jen sledovat, oč se pokoušejí jiní. Nepotká je sice žádné vítězství, zato nikdy nepoznají porážku. Žijí si tak, jak bychom měli žít všichni - nerušeně, netečně a v klidu. Jedině tak nepřivodí zkázu jiným a nedojdou trestu ani z cizích rukou.

Protože ovlivnit nějakého člověka znamená promítnout do něj svou duši. Nespřádá pak vlastní přirozené myšlenky ani nehoří vlastní přirozenou vášní. Jeho ctnosti pro něj přestanou být upřímné. Jeho hříchy, tedy pokud existuje něco jako hříchy, jsou napříště vypůjčené. Stává se ozvěnou melodie kohosi jiného, ztvárňuje roli, která nebyla napsána pro něj. A přitom cílem života je rozvoj vlastní osobnosti.

Nic nedokáže občerstvit duši líp než smysly, stejně jako nic nedokáže vyléčit smysly líp než duše.

Smích opravdu není špatný začátek přátelství. A je naprosto nejpříhodnější, když přátelství končí,...

Muži se žení, protože jsou unavení; ženy z toho důvodu, že jsou zvědavé - a obě strany čeká velké zklamání.

Aby člověk znovu získal mládí, stačí, když pouze opakuje vlastní nerozvážnosti.

Často se stává, že když se domníváme, že zkoušíme cosi na jiných, zkoušíme to vlastně sami na sobě.

Petrush
24. července

Dobrá kniha s velmi podobným námětem jako Oslí kůže od Honoré de Balzaca (a tato zmíněná mi přijde lepší).

jengibre
21. července

I kdyby Oscar Wilde za celý život nenapsal nic jiného, než tuto knihu, stačilo by to na to, aby to pro mne byl už navždy PAN SPISOVATEL. Geniální, nadčasové, naprosto výjimečné a ojedinělé. V budoucnu se k ní budu vracet znovu a znovu a znovu.

InstanTia
16. července

Tento román má hloubku a je to přesně ten typ knihy, který vás po jejím přečtení nějakým způsobem obohatí. Myšlenky Lorda Henryho byly prostě úžasné a stejně tak strhující byl osud samotného Doriana, který nám ukazuje, že i ta nejmenší maličkost nás nakonec může zavést až do samotného pekla... Tragické, ale krásné.

Fascinuje mě, jak moc hlubokomyslní lidé typu Oscar Wilde žili v tak "dávné" době...

p.pavlina
14. července

Tuto knihu bych mohla číst stále dokola a nikdy se mi neomrzí. Skvělý a nápaditý příběh.

Barbora216
12. července

Obraz Doriana Graye - tak tato kniha se mi velmi líbila. Měla jsem ji přečtenou asi za tři dny. Originální a skvělé téma a ještě výborně napsané. Moc se mi líbila.

MikeDV3
07. července

Obraz Doriana Graye je vážně velmi povedená kniha. Některé pasáže a myšlenky byly ale podle mého názoru příliš zdlouhavé. Každopádně jsem rád, že jsem knihu přečetl.

9katarinka9
25. června

Na základe filmu, ktorý sa mi veľmi páčil som sa rozhodla pre knihu. Som žiaľ sklamaná, kniha ma nezaujala. Je zaujímavé ako dokázal opísať i tak nezaujímavé veci, ale úplne mi to skazilo celý dojem z knihy. Niekomu sa to však môže páčiť.

beatadudova
24. června

Nebylo to špatné, ale ani mě to nijak zvlášť nezaujalo. Většinou jsem se do čtení nutila, abych to už měla za sebou. ze začátku a na konci to bylo docela dobré, ale ten prostředek mě nebavil. Některé pasáže byly opravdu zdlouhavé a nudné, rozsáhlé popisy jsem už pomalu nevnímala. Myslím, že by tento příběh dosáhl stejného účelu i při polovičním rozsahu. Části, kdy se dělo něco zajímavějšího nebyly špatné. Ale v názorech Henryho Wottona jsem se dočista ztrácela i když jsem je četla pořád dokola, jednoduše jsem jim nerozuměla. Jsem zvědavá na filmové zpracování, mám pocit, že v tomto případě by mohlo být lepší.

Gabux
17. června

Já ten příběh miluju. Ale styl psaní mi teda vůbec nesedl. Jeden z mála případů, kde radši sáhnu po filmu než knize.

kalinka99
10. června

Snažila jsem se to přečíst, ale ani jsem to nedočetla. Spousta myšlenek, dlouhé popisy a často jsem se ztrácela o čem je vůbec text. Jediné pozitivum je ukázka tehdejší společnosti v dané době.

annamc
10. června

Pěkná kniha, nad úvahami jsem se vždy zamyslela, některé mě překvapily, fascinovaly či co, jak lidé asi uvažovali v 19. století. Kniha mile překvapila :)

LenJen
09. června

Dekadence ztělesněná barvami. Dorian, zpočátku libivý mladík s vlasy ze zlata a očima jako studánka se postupem času mění v rez a dehet. Jeho činy už nejsou lidské, protože on sám není lidský. A komu za tento přerod může vděčit? Zřejmě lordu Henrymu, který zažehl jiskru, nicméně je to Dorian, kdo za sebe zodpovídá. Ke konci jsem ho nesnášela, přesto mám za sebou dvě čtení. Doporučuji.

Oryk
04. června

I když silnou stránkou této knihy není děj, ale podivné filosofické úvahy hlavních postav, po určité době pochyb se mi velmi zalíbila. Osobně si myslím, že skutečným viníkem všeho zlého v příběhu je lord Henry, který zničil dobrou povahu Doriana Graye a způsobil tak pád mnoha nevinných lidí. Navíc jsem se při čtení bavil ještě víc kvůli tomu, že postava lorda Henryho mi opravdu hodně připomínala jednoho mého spolužáka :-)

Šalvěj
02. června

Hned několik prvních vět mě fascinovalo. Četla jsem je mnohokrát. Zněly jako krásná hudba. Oscar Wilde měl rozhodně obrovský cit pro jazyk. Věty plynou a navazují na sebe jako vlnka na vlnku na hladině jezera. A ty spojení. Zaujal mě "mrzoutský bzukot včel". Ikdyž jsem tuto nadhernou knihu četla již před půl rokem, stále ve mě zachovává hluboký dojem. Ani nevím, proč jsem ji vlastně začala číst, ale jsem za to neskonale ráda. Je to krásná kniha, kterou stojí rozhodně za to přečíst.

soukroma
01. června

Jak to ten Oscar dělal, že každá druhá věta je perla, (nad)životní moudro, k podumání, zapamatování, zapsání a opětovnému rozjímání, a ještě je kolem vystavěn více než solidní příběh - tu veselý, tam dramatický, či dokonce "utopický".
I Obraz Doriana Graye se vyplatí číst víckrát, poprvé pro příběh, podruhé až posté pro větší porozumění životu.

šneki
28. května

Zajímavé myšlenky, bohužel to ale nebylo to, co jsem očekávala. Navíc shazování žen také nebylo úplně příjemné.

ChristineDaee
11. května

Portrét Doriana Graya nie je kniha o zle, aj keď ho v duchu radím k svojim obľúbeným viktoriánskym hororom. Je to kniha o kráse. Je neobyčajne opojný, sladký, neodolateľný. Zvlášť nádherný je úvod, ktorý, podľa mňa, udáva veľmi výstižný pohľad na umenie a jeho odporcov. A prvá kapitola, kedy sa vždy nanovo nechám omámiť príťažlivými paradoxmi lorda Henryho, ktoré sú často zámerne nepravdivé a práve tým tak pôsobivé, jemnými, nezvyčajnými replikami maliara Basila a nadpozemskou krásou Doriana, ktorý je vtedy skôr predstava ako človek. Všetko sa to odohráva za letného večera a vy cítite vo vzduchu orgován, sedmokrásky a letný vietor. V celom diele asi nie je príťažlivejšia kapitola. Dej ale stále popisuje mnoho, krásy, ktorú postupne zastiera zlo. Lebo zlo je odpudivé. Sluhovia ho spoznali len podľa prsteňov. Jeden z najsmutnejších a najdesivejších koncov za celú históriu literatúry.

Marek978
11. května

Každý musí mít v životě nějaký smysl, smyslem života Oscara Wilda to byla dekadence.
Aristokrati opovrhující tradičními hodnotami společenského chování, opovrhující a znechuceni ženami, láskou a city. Věčný filozofové a cynikové „Kdo jsi, abys mi přikazoval, co mohu a nemohu, kdo jsi, abys říkal, co je morální a nemorální“. To vše se projevovalo v jeho „upadající“ literatuře, jeho největší dekadentní dílo jest „Obraz Doriana Graye.“

Půvabný, krásný, mladý, okouzlující, a hlavně nevinný Dorian i tak bych ho mohl na začátku knihy popsat, i když „nevinný“ je v tomto případě hodně zavádějící a diskutabilní, však už v té době byl bohatý aristokrat. Nemůžeme z určitostí říci, jak se choval, takže raději zůstaneme u té krásné myšlenky, že byl zkrátka nezkažený.
V tomto díle jsou podle mého názoru dvě důležité postavy (když nebudu počítat Doriana). Basil Hallward a Henry Wotton, dvě naprosto odlišné osobnosti. Basil řídící se společenskými normami chování, který se zamiloval do svého modelu Doriana, především kvůli jeho duši, a poté Henry, úplně jiný umělec, cynik, zvrácený filozof, faust tohoto příběhu, všude známý svými obskurními názory, a proto je taky všemi milován. Dvě postavy, které se spolu i přes svoje jaksi paradoxní chování přátelí.
První dojem u těchto dvou postav byl, že sám Oscar stojí na obrovském, zlatém hledišti jako loutkař a sám si s loutkami hraje podle vlastních not. Ale to je mylné! Tyto postavy představují mnohem víc, představují samotného Oscara! Umělce se dvěma tvářemi, umělce, který naprosto propadnul dekadenci, a zvrácené filozofii, ale i přesto v něm zůstalo kousek mravní zásady, kterou tak trochu vyjádřil právě v Basilovi. „Umělec je stvořitel něčeho krásného. Zjevit umění a ztajit umělce, to je cílem uměleckého díla.“ Naopak, když se na to koukneme z jiného hlediska můžeme to pojmout tak, že Oscar v Dorianovi zhmotnil sám sebe a v Henrym zase jeho věrného přítele Alfreda „Bosie“ Douglase. Něco jako autobiografické dílo. Basilovi se Dorian ihned zalíbil, spatřil v něm ideály mládí i dobroty, proto hned zatoužil, aby se mu stal modelem. I přes vážném začínajícím přátelství se objevil pan Henry, který zapůsobil jako klín. Naprosto Doriana očaroval. Přátelství mezi Dorianem a Henrym se dále víc a víc prohlubovalo, společně s Basilem strávili většinu společného času spolu, až do toho zlomového okamžiku, okamžiku, která poznamenala všechny tři osudy těchto postav. "Kdyby se obraz měnil a kdybych já zůstával nezměněným.“ Tahle spontánní prosba, ta žádost, změnila Dorianovi život. Kdo by si pomyslel, že tohle lehké rouhání se může vyplnit. Od této chvíle byl život Doriana nerozlučně svázán s obrazem. Jeho duše, jeho hříchy to vše se projevovalo na tomto úchvatném mistrovském díle, které vytvořil malíř Basil.
Filozofie lorda Henryho si pomalu prohryzává cestu k Dorianovi a mění ho k nenávratnu. Stává se z něj člověk, který naprosto propadá chtíči, narcismu a hledání vášně ve všem možným od sexu, přes opium až k hudbě. Proto nemám rád tvrzení, že to byl prachsprostý úchyl, byl to objevitel, člověk s příležitostí, objevit něco co nikdo před ním neobjevil. Váhal Kryštof Kolumbus objevit Ameriku? Ne.
Co je člověk bez duše? Přízrak? Zrůda? Jako zrůda se choval. Netrvalo dlouho a rozešel se svojí přítelkyní Sibylou, když nepředvedla na jevišti to, co on si představoval. Jak taky mohla? Milovala ho a nedokázala ani na jevišti předstírat lásku k někomu jinému. Ještě tu noc se zabila. Smrt Sibyly mě opravdu zasáhla, byla to jediná čistá duše v tomto hororovém díle. Jak to, že jediná? A co malíř Basil? Podle mého názoru, to on je tvůrce toho krásného a při tom zrůdného obrazu, jeho chamtivost namalovat dílo, tak krásné, jako žádný umělec před ním. Jak Basil řekl. „Nemohu ti ho ukázat, namaloval jsem příliš. Zobrazil jsem tam sám sebe.“ Proto se nedivím, že ho Dorian v afektu zabil, to on mu to způsobil, to on ten obraz namaloval, to on mu ukradl duši. Tudíž z pohledu Doriana musel zemřít, jenže ani smrt Basila Dorianovi nepřinesla klid. Musel žít ve vlastním chtíči po všem a po všech rovněž ve strachu, že jeho malé tajemství někdo zjistí.
Co se stane, když se člověk už nemůže pro nic nadchnout? Nic ho neuspokojovalo, žádný chtíč už ho nelákal, vyzkoušel vše, co mu jeho prokletí dovolilo. Vyzkoušel vše kromě smrti, v knize bylo popsáno, jak se chtěl osvobodit z okov obrazu a žít normální život, proto obraz zničil a zemřel.
Já to chápu trošku jinak, pokud se čtenář začte, tak ví, že obraz byla jeho duše, jeho zrcadlo. Proto si nemyslím, že se chtěl osvobodit, když už skoro žádnou duši neměl. Samozřejmě, že občas měl výčitky svědomí a utíkal na okraj Londýna, avšak pokušení ze zakázaného ovoce je obrovské.
Zase to ve mně evokuje objevení lidské chamtivosti, mohl a měl vše co chtěl, objevil a ochutnal vše, kromě smrti.

Mark2000
28. dubna

Většinou bojuji s pocitem, že když se něco číst musí, nemám do toho chuť nebo mě knížka nebaví. To se ale nedá říct o této! Po celou dobu sledujeme rozklad duše zpočátku dobrého člověka na nelidskou zrůdu, která se nezastaví před ničím. Při čtení se mi od začátku tajil dech a i já spolu s Dorianem propadala kouzlu přesvědčivého lorda Henryho...