Zločin a trest

Děj se odehrává v Petrohradě ve druhé polovině 19. století. Hlavní hrdina student Rodion Romanovič Raskolnikov je velmi chudý a právě z nedostatku peněz je nucen odejít ze studií. Rodion žije v zatuchlém pronajatém pokoji, nemá peníze, hladoví, ale přesto nemá zájem si najít nějakou poctivou práci. Aby dokončil školu, chce se jeho ses... celý text

Děj se odehrává v Petrohradě ve druhé polovině 19. století. Hlavní hrdina student Rodion Romanovič Raskolnikov je velmi chudý a právě z nedostatku peněz je nucen odejít ze studií. Rodion žije v zatuchlém pronajatém pokoji, nemá peníze, hladoví, ale přesto nemá zájem si najít nějakou poctivou práci. Aby dokončil školu, chce se jeho sestra provdat za bezcharakterního boháče Lužina. Rodion je zásadně proti a sestře sňatek rozmluví. Rodina napadají hrůzné myšlenky, jak lehce přijít k penězům... méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/11_/1106/zlocin-a-trest-1106.jpg 4.51495
Originální název:

Prestuplenije i nakazanije (1866)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Academia
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (154)

Přidat komentář
Dep8
12. července

Ke konci devatenáctého století se lidé začali pomalu osvobozovat od věcí, které dříve určovaly jejich životy. Ať už zde mluvíme o feudálním řádu, starých zvycích, nebo náboženství. Zatímco Nietzsche „smrt Boha“ oslavoval jako vysvobození lidí z otroctví, Dostojevskij byl z této „smrti“ vyděšený, jak můžeme pochopit třeba ze slavné věty z Bratří Karamazových. („Neexistuje-li Bůh, je vše dovoleno a člověk nemusí mít zábrany před jakýmkoli (zlo)činem, ani před vraždou.“)
V době jeho života se začaly též rozšiřovat myšlenky, které zpochybňovaly starou etiku a morálku, otázky o „vině“ jakožto nikoliv dané věci, ale věci proměnné, záležející na sociálním postavení, intelektuální výši, či otázkách ohledně „dobrého života oběti.“ Jakkoliv pružná racionalita však stále nedokáže popřít jednu zásadní věc. Svědomí. Dostojevskij si toho byl moc dobře vědom a tak napsal dílo, které téma viny a jejích vnitřních následcích v duši pachatele rozebral neuvěřitelně vrstevnatým, hlubokým způsobem, který by pravděpodobně žádný jiný autor nedokázal. To je mimo jiné důvod, proč si zpětně uvědomuji, že každé dílo zabývající se otázkou svědomí musí nutně odkazovat na tuto vpravdě monstrózní knihu, která je pokřiveným zrcadlem pro každého z nás.

januchka
10. července

Prestoze je kniha velmi oblibenou klasikou, osobne mne kniha nenadchla, nektere pasaze jsou vynikajici, ale nektere lze cist se sebezaprenim. Zdlouhave.

Katranis
03. července

Klasická kniha.

Momana
03. června

Dlouho jsem se knize vyhýbala, přes prvních 50 stran jsem se dostávala snad půl roku, potom s pomocí audioknihy. Času stráveným nad touto knihou rozhodně nelituji, doslova mě nadchla. Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla, děj sice není nejbohatší, ale podobná kniha ani žádný nepotřebuje. Jedná se o psychologický román, kde je nejdůležitější charakter postav, který je do detailů až geniálně promyšlený. Vřele doporučuji!

Ziara.Z
23. května

K této knížce mě přivedla povinná školní četba. Po začtení jsem se od ní nemohla odtrhnout. Velmi mě oslovila, jedna z nejlepších knih, napříč všemi žánry!

Johanečka
18. května

Parádní, hluboká a nesmrtelná kniha.

MissiPippi
05. dubna

Tak jak jsem se na první přečtení zamilovala do Tolstého, do jeho krajana Dostojevského tomu je spíše naopak. Po zmařené zkoušce nedočtených Bratrů Karamazových jsem dala šanci chválenému Zločinu a trestu. Tentokrát dočteno, horkotěžko.

Dlouhé jednotvárné odstavce (často monology) a opakující se myšlenky požitku ze čtení vůbec nenapomáhaly. A vůbec nevím, co z knihy za spásnou myšlenku si mám odnést.

Vnitřní rozkoly po zločinu jsou lákavé k prohloubání, ale v Dostojevského podání je to ubíjející. Další románové postavy, ačkoliv důmyslně pojmenované, svým chováním mi byly těžko pochopitelné. Směle říkám, že bych je všechny hodila do jednoho pytle bláznů. Popisovaný mrzký život v chudobě v několika podobách mě nijak nezasahoval. V závěru jsem se hodně divila, odkud se vynořila láska. Ne, aktéři v tomto románu jsou pro mě naprosto nepolapitelné a moje čtenářské srdce pro ně také.

Kdysi dávno mě oslnily krátké Bílé noci, budu muset v blízké době vyzkoušet, zda-li tomu je stále tak. Ať mám možnost tohoto klasika aspoň opěvovat za jeho krátké dílo, když už ne za sáhodlouhé romány.

Aleh
25. března

Na jedné straně bída, hlad a nuzné podmínky pro žití a na straně druhé bohatství, rozmařilost a blahobyt. Témata, která se často v literatuře objevují. Nic nového a neznámého. Nejvíce mě však zaujala Dostojevského charakteristika Raskolnikova, který se rozhodl k zoufalému činu.... Jeho opravdu nitěrná psychologická sonda do mysli člověka, kterého neúnosné životní podmínky dovedly až k myšlence spáchat těžký zločin. Po zločinu však přichází trest. Autor rozpitval hlavního hrdinu a jeho pohnutky doslova až do samotného morku kostí.

StihOMam
17. března

Je klasika, která nestárne. Tuto publikaci řadím k dílům, kde má autor stále co sdělit. Byť je dějově knížka krapet chudá, mnohonásobně to převažuje bravurně vyobrazená psychologie hlavního hrdiny. Všichni cítíme tu tíhu a vinu během četby a všichni bychom si jistě přáli, aby i v našem světě čistota/láska/víra v Boha/,,, dokázala zvítězit. Aspoň víckrát než občas.

Kitty
07. března

Asi bych dokázala seškrtat text na polovičku, aniž by se obsah jakoliv změnil. Některé části byli dle mého názoru příliš rozvleklé, jinak kniha nemá chybu.

Greengrass
06. března

Dostojevského veledílo jsem četla, když jsem byla ve věku Raskolnikova. Raskolnikovova muka, všechnu tu trýzeň, pochyby, hledání, bezvýchodnost....vše jsem prožívala a doslova fyzicky pociťovala....

Sparkling
18. února

Připadám si sice, jako bych se rouhala, přece jen - Dostojevský, ale Zločin a trest mě nenadchl zdaleka tolik jako jiné knihy řazené mezi ruskou klasiku, proti které není radno užít křivého slova... V příběhu mi chyběla ta až divadelní barevnost a dramatičnost, na kterou už jsem si u svých milovaných Rusů zvykla jako na standard.

Mikius88
12. února

Moc nevím, co bych k tomu napsal. Aby to vyjádřilo mé pocity, musel by to být hodně dlouhý text. Kniha je někdy až moc zdlouhavá, ale zbylé části to bohatě vynahrazují, takže jako celek mi přišla hodně dobrá, akorát to asi není pro každého. Jsem ale povinné četbě vděčný, že jsem se k této knize dostal.

sick.boy
05. února

Můžu teda vraždit nebo ne?
Raskolnikov nad tím produmá 500 hutných stran, jež se odehrávají víc než v rozpáleném Petrohradu v jeho pomatené hlavě, v níž se užírá vlastní vinou.
Nikomu se neděje nic pěkného. Chudáci hladoví, boháči intrikují, a děj se sune, podobně jako nemoc která napadá vaše tělo, na začátku lehce pokašláváte a na konci jste připoutáni k posteli se smrtelnou horečkou.
Rusko je divná země, Zločinem a trestem proniká divná atmosféra a celé je to těžce stravitelné. Zní to kriticky, pravdou je opak.
Tato kniha je mistrovské dílo, kdy jsem sice při určitých zdlouhavých pasážích musel trénovat soustředění, ale rozhodně nešla odložit.
Co tam máš dál, Fjodore?

holkaslebkou
02. února

Vyborne, vyborne a jeste jednou vyborne! Tehle klasice jsem se dlouho obloukem vyhybala (ackoliv ji mam uz nejakou dobu v knihovne), odrazoval me vysoky pocet stran (z vlastni zkusenosti vim, ze je kniha pak vetsinou preplnena zdlouhavymi popisy a prazdnym tlachanim)... Kazdopadne jsem ji nakonec otevrela - aniz bych si to uvedomila, byla jsem za stranou 200. Jde tedy o neuveritelne ctivou (samozrejme bravurne napsanou a do detailu propracovanou - Dostojevskij je mistrem sveho remesla) knihu, ktera bavi, i kdyz jste jiz davno obeznameni s dejem...
Kazda strana za to stoji!

-Pečivo-
30. ledna

Psát recenzi na ruskou klasiku, je jako psát recenzi na Kabáty. Jsou toho plný internety a Vojta Lindaur to určitě vystihnul lip. Proto jen stručně - není tam ani car, ani princezna, ani jedny sáně a je to překvapivě skvělý.

Vzhledem k době děje odpouštím i absenci tanků, která by byla jinak vzhledem k délce knihy naprosto neodpusitelná. Trochu sem měl problémy s ruskými jmény, ale vzhledem k tomu, že jsem omylem přečetl několik knih od Marqueze, není to nic v porovnání s jeho veledílama, který obsahujou 6 nových osob na normostranu.

Jen škoda toho happy endu.

Kyta
28. ledna

Zločin a trest je působivé a hlubokomyslné dílo, které se do všech detailů zabývá psychologií postav. Po jejím přečtení jsem měla hlavu plnou jen Raskolnikova a jeho příběhu a osudu. Čtenář se dokonale ponoří do mysli hlavního hrdiny a sleduje jeho myšlenkové pochody, nakonec ho začne chápat a soucítit s ním. V knize se objevuje hodně silných a svým charakterem výrazných postav. Já jsem asi nejvíce sympatizovala se Soňou, kvůli její dobrosrdečné a nesobecké povaze. Tím, že jsem četla modernější překlad, se mi dílo četlo hodně dobře. K některým pasážím jsem se musela i vracet, třeba proto, že určitá myšlenka byla tak hluboká nebo zajímavá, že mi nestačilo přečíst ji jen jednou. Autor zavdal hned několik výborných témat k zamyšlení.
Je těžké, možná skoro nemožné, pohlížet na toto velkolepé dílo objektivně. Myslím, že každý čtenář, jenž dočte tuto knihu do konce, začne mít svůj subjektivní názor na danou problematiku, ať chce nebo ne. Začne se zabývat myšlenkami a úvahami o tom, co hlavní hrdina Raskolnikov provedl: jak se ke svému zločinu stavěl a jak ho ospravedlňoval. Já se už od doby, kdy jsem došla k oné pasáži, kdy se Raskolnikov odhodlal k tomu nenávratnému činu, zabývám tím, že se jeho situaci snažím pochopit a ptám se na otázky, které vedou jen k dalším a dalším úvahám.
Dílo se mi opravdu neskutečně líbilo, jak kvůli ději, který byl někdy hodně napínavý, tak díky těm hlubokým myšlenkám a úvahám, které Dostojevskij přinesl.

MartinaSladkova
12. ledna

Jak slyším Raskolnikov vstávají mi vlasy hrůzou. Psychologické romány miluji, netuším proč jsem tuhle knihu dočetla se sebezapřením.

Klárai
06.12.2016

Bezesporu nádherná kniha! Perfektní psychologické vykreslení postav, celkově sice trochu ponuré, ale to k Dostojevskému patří.

Minagon
05.12.2016

Jedna z mých nejoblíbenějších knih všech dob. Strašně intenzivní a silné čtení. Naprosto jsem se sžil s hlavní postavou a trápil jsem se spolu s ním. Geniální.

FoboSVK
22.11.2016

Každý si už musel položiť otázku „čo by sa stalo ak ...?“ alebo „dokázal by som ...?“
A Dostojevskij sa nebál (už v tej dobe) za tie tri bodky dosadiť čin (a činy vedľajších postáv ku ktorým sa vyjadruje) o ktorom sa hanbíme premýšľať, uvažovať (aj keď verím, že mnohí z nás si takú otázku položili – len tak aby si to zanalyzovali – nič viac) a aj sami pred sebou (a nie to svoje úvahy zdieľať s verejnosťou) sa takej myšlienke bránime a hovoríme si „nad čím to vlastne uvažujem, veď to nie je normálne.“ A Dostojevskij to všetko opísal vierohodne, až podozrivo...

Pomocou hlavnej postavy síce rieši extrémnu situáciu ale tá psychická analýza je fakt reálne uveriteľná. Po prečítaní knihy nemôžem povedať či to Dostojevskij vystihol ani dúfam že nikto z nás. Ale skúste zmeniť subjekt a jeho extrému situáciu... Napríklad dieťa a jeho extrémnu situáciu –rozbitie trebárs vázy a následnom mlčaní/popieraní činu. Toto už mohlo zažiť viacero z nás a keď si spätne zaspomínam na podobné situácie veľa vecí sa zhoduje s Dostojevského analýzou (síce v menšej miere samozrejme ako v knihe).

Nakoniec by som asi povedal, že je to naozaj ťažká kniha ktorá rieši ťažké otázky ako je vražda a preto si treba rozmyslieť či ju začať čítať alebo ju odložiť na neskôr.

Domuly
20.11.2016

Je to moje první dílo od Dostojevského a je opravdu neskutečné, jak dokázal vylíčit psychiku člověka. Vnitřní rozklad, který skončil až vraždou, následný boj se svědomím a Raskolnikův pocit výjimečnosti, který si myslím, je často hlavním pocitem vrahů. Geniální, až jsem si říkala, že snad autor musel taky někoho zabít. Horší než samotný akt vraždy mi přišlo ubytí kobylky. To bylo tak barvitě popsané, že mi z toho až stály chlupy na rukou. Přes všechny tyto kvality, mi ve stylu psaní něco nesedlo. Oproti Tolstému, dalšího velikána ruského realismu, do kterého jsem se zamilovala po pár stranách, mi zde něco vadilo. Nejsem schopna říct co, ale určitě zkusím ještě nějaká další jeho díla.

nikol2178
09.11.2016

Četla jsem knihu v rámci povinné četby k maturitě, ale jinak to bylo fajn čtení.

Jap
18.10.2016

Asi to není můj šálek kávy. Knižku jsem přečíst zvládnul, ale trochu mě to chytlo až v poslední třetině. Jinak jsem se v tom dost ztrácel a přemýšlel, proč ta knížka je tak vyzdvihována. Šílení mi přišli celkem všichni. Rozhodně si nemyslím, že by kniha měla být jako povinné čtení, protože bude spíš začínající čtenáře od čtení odrazovat.

slaska77
12.10.2016

V některých pasáží zejména ze začátku až urputně depresivní, nevím, jestli vhodné jako povinná četba pro středoškoláky.

Shimargh
08.10.2016

Moc nechápu v čem tkví status kultu u této knihy, je to naivní, rozvleklé a vcelku nudné čtení.

Natyna3
30.09.2016

Tak jsem to dala! Byl to mazec..
Nejprve, když na začátku knihy došlo k vraždě, jsem si říkala, co tam proboha budou těch 350 zbývajících stran řešit! Ale ono opravdu bylo co rozebírat.
Určitě nelituji, že jsem po knize sáhla. I když jít s ní k maturitě mě trochu děsí. Není to taky žádné lehké, ploché dílo, že?
Zločin a trest doporučuji všem, kteří se chtějí do něčeho na nějakou dobu vžít, protože je to jedno z děl, která si žádají čas. Tuto knihu nelze přečíst za dva, tři večery, ale možná, že se už navždy stane součástí určitého období vašeho života.

B.V.
20.09.2016

Nesmírně toužím napsat sem komentář, ale zároveň mám chuť ho smazat, ještě než dokončím první větu. Ano, doufala jsem v silný čtenářský zážitek, ale že se do mě tato kniha vpije jako kapka jedu, kterou nepřijímám s nelibostí, nýbrž dychtivě, to jsem nemohla tušit. Je to jako dívat se na film, který se vymyká všem předešlým kinematografickým zážitkům, a na konci zůstat omráčně sedět a čekat, jestli se ještě vrátíte k sobě, na začátek, než jste film pustili - anebo jestli jste opravdu jiní, překroucení, vyměnění; docela cizí, a zároveň blíž sobě samým než kdy dřív. To se pak člověk touží vrátit na začátek, jen aby to mohl všechno prožít znova…

Qadin
05.09.2016

"Co se dá dělat, minula jste! Střílejte dál, čekám," řekl tiše Svidrigajlov a pořád ještě se usmíval, avšak nějak pochmurně. "Takhle vás chytnu dřív, než natáhnete kohoutek!"
Duněčka se zachvěla, chvatně natáhla kohoutek a znovu zamířila.
"Nechte mě!" zaúpěla zoufale. "Přísahám, že střelím znova... Zabiju Vás!"
"Pravda.. na tři kroky jistě. Ale jestli mě nezabijete.. tak..."
Oči mu zablýskaly. Udělal ještě dva kroky.
Duněčka stiskla kohoutek. Revolver selhal!
"Špatně jse nabila. To nevadí! Máte tam ještě kapsli. Dejte si to do pořádku, počkám."

...
Svidrigajlov vyndal revolver a natáhl kohoutek. Achilles zvedl obočí.
"Thak přece, na thakový žertíky thady není místo!"
"Pročpak by nebylo?"
"Prothože není!"
"Podívej kamaráde, to je mi fuk. Mně tohle místo vyhovuje. A kdyby se tě ptali tak jim řekni, že jsem odjel do Ameriky!"
Přiložil si revolver k pravému spánku.
"Ale thady ne, thady není místo!" polekal se Achilles a vytřeštil oči.

úžasné dialogy, dobrá psychologie postav, cynické a kritické, pořád nechápu, že Raskolnikovi bylo pouhých 23 let...

Kremrolka
16.08.2016

Zezačátku mě kniha moc nebavila a styl,kterým byla napsána také ne,ale pak jsem se do knihy začetla a mile mě překvapila . Určitě doporučuji přečíst ;)