Fjodor Michajlovič Dostojevskij

ruská, 1821 - 1881

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nová kniha

Idiot. Kniha druhá

Idiot. Kniha druhá - Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Hlavní hrdina, kníže Myškin, který se po pěti letech vrátil ze švýcarského sanatoria zpět do Ruska, je muž neobyčejně citlivý, dobrosrdečný, ale i dětsky naivní... detail knihy

Populární knihy

/ všech 117 knih
Zločin a trest
Zločin a trest
Bratři Karamazovi
Bratři Karamazovi
Idiot
Idiot
Bílé noci
Bílé noci

Nové komentáře u autorových knih

Zločin a trest Zločin a trest

„Čakala som boj s čítaním a naopak, šlo to samo! Jedna z tých "doporučených" kníh zo školy, kde sa dá naozaj ponoriť do deja, zamyslieť a tiež si tak trochu povedať... možno keby sme na tej strednej boli duševne zrelší, dívali by sme sa na to inak, ale na to treba mať nažité, urobiť pár chýb v živote, rozhodnutí, aby človek mohol oceniť. Vybrala som si ju po návšteve múzea Dostojevského v Kazachstane, malé mesto Semey / Semipalatinsk, ešte menšie múzeum, ale nadšenie miestnych veľké a som rada, že ma tak inšpirovalo!“... celý text
— Hradčiatko

Bratia Karamazovovci Bratia Karamazovovci

„„Prečo toho a toho človeka tak nenávidíte?“ „Nuž prečo: on mi, pravda, nič neurobil, ale ja som mu raz vyviedol jedno strašné svinstvo, a len čo som ho urobil, hneď som ho za to znenávidel.“ Dostojevského ťažným koňom nie je dej, ale dialógy a – čo je ešte dôležitejšie – vnútorné monológy. Niet väčšieho znalca ľudskej povahy. Dostojevskij dáva všetkým postavám tie najsilnejšie argumenty, aj tým, s ktorými on sám skrz iného protagonistu nesúhlasí. A preto je to také skvelé a geniálne. Dať všetkým rovnakú šancu, urobiť svojho súpera rovnako silného, ak nie silnejšieho a potom jeho chybný svetonázor rozmetať na kusy niekedy možno naivnými, ale vždy úprimnými slovami, v tom tkvie (nielen) literárny génius. Klobúk dole. Plus má kniha taký ten krásny starý, trochu ťaživý, trochu poetický jazyk. Znovu som sa zamilovala do slovenčiny. „… milujem ľudstvo, ale sám sebe sa čudujem: čím väčšmi milujem celé ľudstvo, tým menej mám rád ľudí osobitne, totiž jednotlivých, ako oddelené bytosti. V myšlienkach vraj som často došiel až k fantastickým predstavám o slúžení ľudstvu a možno naozaj by som sa dal za ľudí ukrižovať, keby to odrazu nejako bolo potrebné, a pritom nemôžem dva dni prežiť s niekým v jednej izbe, to viem zo skúsenosti. Len čo mi je blízko, už svojou osobou uráža moju samoľúbosť a obmedzuje moju slobodu. Za dvadsaťštyri hodín znenávidím i najlepšieho človeka…““... celý text
— kurama45

Něžná (4 novely) Něžná (4 novely)

„Krásná milostná literatura. Poslední povídku Bílé noci jsem již v minulosti četl samostatně 2x a byl jsem z ní naprosto unešený. V této knize v porovnání s dalšími mi tak exkluzivní již nepřijde. Paradoxně oproti většině čtenářů mě zaujaly nejvíce povídky Bytná a Malý hrdina, které mi v podstatě jediné utkvěly na paměti. Kvalitní soubor pro citově založené. :o)“... celý text
— Mr.Fox

Idiot Idiot

„Přečteno před měsícem, hodnoceno a komentováno až teď. Kniha se vám musí trochu rozložit v hlavě. Z počátku jsem byl nadšený, neboť poklidný, spíše konverzační román mi svou povahou a tempem velmi sedl. Současně se však místy dostavuje zmatení, které s postupujícím příběhem sílí, neboť kníže se v ruské společnosti dopouští různých společenských trapností, což čtenář, neznalý dobového standardu, někdy zjistí až z reakcí knížetova okolí. Nebudu dále shrnovat stokrát shrnuté nebo hodnotit stokrát hodnocené. Chci jen poznamenat, že jsem to asi čekal horší. Kníže byl nakonec docela rozumný, nenechal s sebou úplně vláčet, naopak, na závěr si přese všechno zvolil podle sebe a znepřátelil si všechny přátele. Asi nemůžu jinak, než naplnit klišé a dát oblíbené knize dobré hodnocení.“... celý text
— Claudius

Chudí lidé Chudí lidé

„Chudí lidé; Fjodorova prvotina – a je to asi znát. Nečte se to jako jeho ostatní knihy, ale čte se hezky a plynně. Kniha je psána ve formě krátkých dopisů, na které si postavy navzájem odpovídají, takové knihy se čtou hezky. Ani jedna z postav mi nebyla nijak zvlášť sympatická, celý příběh se točí jen kolem nich dvou: slečny a pobudy. Slečny mi bylo líto, ale možná je dobře, že si ji ten boháč nakonec odvezl. Chlap se jenom lituje, kupuje ji cukrkandl a vyhýbá se společným návštěvám. Její životní příběh bylo to jediné, co mě z knížky skutečně zaujalo, osud jí rozhodně neustlal na růžích. Naopak, přišlo mi, že chlapova odezva na její srdceryvnou story byla jen „politováníhodná“ slátanina. Fňukna ten chlap. Taky ji furt něco kupuje a škudlí, anebo to propije? Závěr knihy se povedl, ale overall ***. Jak se ti dva vůbec dostali k tomu, aby si začali psát?“... celý text
— Jílek_K._Ondřej

Přejít na knížky autora