koupit knihy

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

ruská, 1821 - 1881

Nahrávám...

Nová kniha

Idiot

Idiot - Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Nový překlad románu, který se řadí k nejznámějším dílům ruské literatury. Mladý kníže Myškin, zcela zchudlý a postižený epilepsií, prožije po návratu ze švýcarského sanat... detail knihy

TIP: Jakmile váš oblíbený autor vydá novou knihu, upozorníme vás!

Populární knihy

/ všech 116 knih

Komentáře (15)

Mimir
16. listopadu

November, taký, akých bolo už mnoho. Tento je však niečím výnimočný, a nemyslím tým ten vírus, ktorý sa tak násilne votrel do našej prítomnosti a vehementne odmieta predstavu zajtrajškov bez neho. Pripomíname si totiž niečo, lepšie povedané niekoho - kto by obišiel popri nás nepovšimnutý. Narodil sa v roku 1821 a najlepšie ho predstavím úvodom, ktorý napísala prekladateľka Marta Baránková k jeho Zozbieraným spisom:
"Na západe bol Dostojevskij bestsellerom prv, než to slovo prišlo do módy. Je pravda pravdúca, že Tolstoj a Dostojevskij sú dvaja najväčší géniovia, ktorí silou svojho talentu ohromili svet, obrátili na Rusko pozornosť celej udivenej Európy a postavili sa do radu veľkých ľudí, ak sú Shakespeare, Dante, Cervantes, Rousseau a Goethe".
Prečo je dnes Dostojevskij so svojou schopnosťou vycítiť nadčasové problémy spoločnosti v osudoch, zážitkoch, príhodách opäť tak aktuálny? Nie je a nechce to byť len tým, že si pripomíname 200sté výročie jeho narodenia. So svojou hlbinnou znalosťou ľudskej psychiky vedel sa vžiť do duševných stavov človeka i človiečika - zasiahol to dobré a čisté, čo žije - možno na zostupe či na vzostupe - v každom z nás. Vraví sa, že k veľkosti svojich "krížov" dostávame aj tie správne silné ramená, aký bol však kríž ruského velikána?
Moskva, nemocnica pre chudobných - Marija Fiodorovna práve porodila syna Fiodora Michajloviča, ktorý sa narodil ako druhý z ôsmich detí. Otec, lekár, ktorý pôsobí v tej istej nemocnici, si hrdo obzerá malinkého Fiodora. Má ešte len šestnásť, keď mu umiera matka. Otec rozhoduje o Fiodorovej budúcnosti a vysiela ho na vojenské učilište v Petrohrade. Vojenská veda nie je však to, čo ho zaujíma. Mladý kadet číta francúzsky aj nemecky: Hoffmana, Balzaca, Huga, Homéra, Shakespeara. Necelé dva roky po matke, stojí mladý Fiodor nad hrobom otca, ktorého pochoval po tom, ako ho zavraždili jeho vlastní poddaní pre krutosť s ktorou s nimi zaobchádzal. Smrť otca bola o to tragickejšia, pretože Andrejevič Dostojevskij si úporne na vlastný statok s nevoľníkmi šporil. Pomsta sluhov namierená na pána, stáva sa osudnom bodkou jeho celoživotného úsilia. Fiodor pri tejto udalosti dostáva prvý epileptický záchvat. Úspešne ukončuje učilište a je pridelený ako poručík do inžinierskeho oddelenia. Po roku opúšťa vojenskú službu aby vybojoval zápas s biedou, ktorá ho ako literáta bude sprevádzať až do smrti. Prichádzajú prvé úspešné diela: Chudobní ľudia, Dvojník a Biele noci a nedokončená Netočka Nezvanová. Za účasť v skupine Petrašovského, ktorá sa nadchýnala ideami francúzskych utopistov, za presadzovanie myšlienok o zrušení nevoľníctva, za snahu založiť ilegálnu tlačiareň je Dostojevskij odsúdený na trest smrti. Až na popravisku 22. decembra 1849 odsúdencom oznámia, keď už so zaviazanými očami čakajú na salvu smrti, že im cár udelil milosť - nútené práce na Sibíri. Presne na Štedrý deň dostáva na ruky i nohy okovy -"mali okolo desať funtov (4 kg)." Po štyroch rokoch väzenia v Omsku presunú Dostojevského k 7. sibírskemu pešiemu pluku. Tu spoznáva Mariju Isajevovu, s ktorou vykročí do nešťastného manželstva. Vyženený syn mu spôsobuje veľké finančné dlhy. V roku 1859 Cár Dostojevského omilosťuje. Vracia sa do Petrohradu a vzniká Obec Stepančíkovo, Ponížení a urazení, Zápisky z mŕtveho domu - ktoré vysoko ohodnotil Lev Tolstoj. Neskôr odchádza na zahraničnú cestu, kde spolu so západnými mravmi spoznáva ruletu a prepadá hráčskej vášni, ktorá ho trýzni desať rokov. V roku 1864 mu umiera manželka a brat. Fiodor upadá do marazmu a melanchólie - vznikajú Zápisky z podzemia. Chuť žiť opäť nachádza vďaka časopisu Russkij, ktorý požaduje dva romány - zrodí sa Hráč a Zločin a trest - pri písaní spoznáva stenografku Annu Snitkinovú, ktorú si vo veku štyridsiatich štyroch rokov ako dvadsať ročnú berie za manželku. Manželia odchádzajú do zahraničia a postupne sa im narodia štyri deti - Soňa (zomiera po troch mesiacoch) - k tomu Dostojevskij napísal: "...nemôžem zabudnúť na to drobučké stvorenie, pre ktoré by som neváhal podstúpiť muky na kríži, len aby bolo žilo." Epileptické záchvaty prichádzajú už každý týždeň a tiež strata pamäti, napriek tomu vzniká vrcholný Idiot s ideálom kladného človeka - "človek prostý ako holubica - jeho sila je v pokore a pri všetkej dobrote je smiešny - taký je Lev Myškin." O rok sa narodí manželom druhé dieťa - dcéra Ľubov - Dostojevskij píše priateľovi: "Ach prečo nie ste ženatý, drahý Nikolajevič, a nemáte deti? Prisahám Vám, že v tom sú tri štvrtiny životného šťastia!" Návrat do Ruska, kde sa narodí tretie dieťa - syn Fiodor. Už slávny spisovateľ dokončuje román Diablom posadnutí, ktorého dilema znie: veriť či neveriť? Dostojevskovcom sa narodí štvrté dieťa, syn Aľoša - ktorý ako trojročný zomiera. Začína písať Bratov Karamazovcov, hlboko odhodlaný smrťou syna vykresliť ľudský ideál, ktorý obrodí ľudstvo - lepšie pokolenie, sväté ako Aľoša! 8. júna pri príležitosti odhalenia Puškinovho pomníka zakončuje svoju reč slovami: "POKOR SA SPÚPNÝ ČLOVEČE!" O pol desiatej večer 28. januára ako päťdesiatdeväťročný zomiera.

Ithaka
09. listopadu

Český rozhlas Vltava, 2. 11. 2021
Měsíc s Dostojevským na Vltavě. 200 let od narození velikána připomenou premiérové Běsi, hra Pavla Molka a desítky dalších pořadů:
https://vltava.rozhlas.cz/mesic-s-dostojevskym-na-vltave-200-let-od-narozeni-velikana-pripomenou-8604961

intelektuálka
09.11.2018

Mistr psychiky člověka - i na pár stranách dokáže vykreslit hlubiny lidské duše.

"Utrpení a bolest jsou nutností pro každou širokou duši a pro každé hluboké srdce.
Opravdu veliké lidi , jak se mi zdá , v životě provází veliký smutek "

Delicius
07.11.2015

Josef Jedlička: "Já na tom Dostojevském nejvíce ocenuju tu jeho odvahu napsat na hřbet knihy: F.M.Dostojevskij, Idiot. "

in Zábrana Celý život, díl nevím.

Kee
08.03.2015

Jedna stránka a byla jsem zamilovaná.
Je čím dál tím méně knížek, které dočtu do konce. Snad je to tím, že jsem přehlcená, a potřebuji už určitou úroveň vyjadřování, nebo tím, že si jednoduše nedokážu nalézt cestu k většině novodobých autorů.
Ale Dostojevskij jako by místy popisoval mé vnímání světa. Neuvěřitelně strhující, přestože ne pro každého.

feex8
26.11.2014

Vyborny autor, jedne z mojich top. Mam ho radsej aj ako Tolstoja.
V jeho tvorbe sa takmer vzdy odraza jeho osobna moralka a postoj k nabozenstvu s cim sa nie vzdy stotoznujem, ale napriek tomu mam jeho knihy velmi rada hlavne kvoli sposobu, akym opisuje a vytvara charaktery postav a sposobu, akym opisuje dej.
Viem pochopit, ak niekoho jeho knihy nezaujmu, je to take tazkopadnejsie citanie, ale kto si ho raz zamiluje a komu jeho styl sadne, ten nanho neda dopustit.
Paci sa mi atmosfera stareho ruska, ktoru vie velmi dobre navodit vo svojich romanoch.

RobertRoberts
22.03.2015

F. M. Dostojevskij zcela nepochybně položil základy moderním vědám o lidské duši. Jeho stěžejními tématy charakteristickými pro většinu jeho děl je neustálá zmítanost člověka na hranici dvou světů, dvou sfér bytí - dobra a zla. A byl to právě on kdo definitivně ukončil spory o podstatě lidské přirozenosti, když zcela přesvědčivě dokázal, že dobro a zlo je s lidskou přirozeností nerozlučně spojeno. Nejen totiž duše jeho hrdinů, ale i duše současného člověka je rozvrácená, vše má dvojí podobu, člověk je vystavován mnohým pokušením, zlo se mu ukazuje v podobě dobra a svádí ho. Dostojevskij se zaobírá člověkem v okamžiku hluboké duševní krize. Právě tehdy je totiž možné dozvědět se mnoho o lidské přirozenosti. V duši jeho hrdinů se odehrává složitý a nerovný dialog mezi dobrem a zlem, stejně tak i dialektika vzahů mezi soucitem k utrpení lidí a egocentrickou touhou být pánem nejenom svého osudu, ale i strůjcem všeobecného blaha.

Dostojevského však vidím především jako velkého existencialistu a humanistu, který otevřeně, výstižně i předvídavě reagoval na problémy své doby. Množství otázek, které nastolil zůstávají otevřeny dodnes. Vzhledem na význam a hloubku tvorby i jeho myšlenek, je potřebné poukazovat na stále aktuální ideový odkaz jeho děl..

Koka
20.04.2014

V autobiografické vzpomínkové knize Zápisky kriminalistovy (česky 1962) líčí Lev Šejnin své setkání se slavným ruským kriminálním vyšetřovatelem , který se jmenoval Anatolij Fjodorovič Koni:

Po přestávce se Koni rozhovořil o Dostojevském. Vyprávěl o tom, jak se Dostojevského díla Zápisky z mrtvého domu, Zločin a trest a Bratři Karamazovi, nehledě na literárně uměleckou hodnotu, stala objevem pro kriminalisty celého světa. Tak například známý francouzský soudní pracovník Atalain nikdy neopomenul zakončit své přednášky mladým kriminalistům slovy: “Především, pánové, čtěte a znovu čtěte Dostojevského.“ Předseda pařížského apelačního soudu Bernard de Glayot citoval ve své knize zasvěcené problémům soudní praxe různá místa ze Zločinu a trestu jako příklad pronikavého psychologického rozboru tak speciálních otázek, jako je vznik zločinného úmyslu a příprava k jeho uskutečnění.
„Všichni tito utrápení, mravně skleslí, nervózní a chmurní lidé,“ řekl Koni, „které Dostojevskij dovedl tak geniálně vylíčit, nezaniknou mezi typy vytvořenými ruskou literaturou, dokud v ní bude žít přání nacházet v té nejnevlídnější, nejzatrpklejší duši schopnost láskyplného smíru … Proto, drazí přátelé, typy stvořené Dostojevským budou pro každého kriminalistu živé, budou příkladem onoho vzácného, ušlechtilého umění, které nalézá živoucí duši pod nejhrubší, nejtemnější a nejodpudivější formou, a když ji nalezne, dovede v ní s účastí a rozechvěním objevit onu jiskru hned tiše doutnající, hned planoucí smířlivým svitem …“

1