Fjodor Michajlovič Dostojevskij citáty

ruská, 1821 - 1881

Citáty (76)

" Člověk musí být do sebe příliž nízce zamilován , aby mohl bezostyšne psát o vlastní osobě " ( Výrostek s.7 )


"A přece je potřeba, aby každý člověk aspoň někam mohl jít. Protože bývají chvíle, kdy člověk musí jít -- kamkoliv, ale jít!" (Zločin a trest)


"Někdy se setkáme třeba s docela neznámým člověkem, který nás zaujme na první pohled, zčistajasna a nenadále, dřív než s ním vyměníme jediné slovo." (Zločin a trest)


"Při plném realismu najíť v člověku člověka... Nazývají mne psychologem: to není správné, jsem realista ve vyšším slova smyslu, tj. zobrazuji všechny hlubiny lidské duše."


"Ptáte se, kdy se to stane? Stane se to, ale nejprve musí skončit období lidské osamělosti. " "Jaké osamělosti?" ptám se ho. "Přesně té, která světem vládne, zejména v tomto století, které ovšem ještě neskončilo, jeho lhůta zatím nevypršela. Protože dnes se každý snaží sebe sama co nejvíc vyčlenit, hodlá si plnost života vychutnat sám v sobě, jenže místo plnosti života přinese všechno jeho úsilí jen sebevraždu, jelikož místo k životnímu naplnění lidé spějí do naprosté samoty. Protože v naší době se všichni rozdělili na jedince, každý se uchyluje do vlastní nory, jeden druhému se vzdaluje, ukrývá sám sebe i všechno, co má, a vše vrcholí tím, že se sám zapuzuje od lidí a lidi zapuzuje od sebe. Samotářsky hromadí majetek a myslí si: "Jak jsem najednou silný, jak jsem zajištěný" - a neví, ten šílenec, že čím víc toho nahromadí, tím beznadějněji se noří do sebevražedné bezmoci. Jelikož si zvykl spoléhat sám na sebe, z celku se vyčlenil, naučil svou duši nevěřit v lidskou pomoc, v lidi a lidstvo se jen chvěje hrůzou, že přijde o své peníze a práva, jež si vydobyl. Dnes je běžné, že lidský rozum se dobírá pitvorné nechápavosti a neuvědomuje si, že bezpečí nespočívá v jeho osamělé osobní snaze, ale v lidské pospolitosti. Bezpochyby to ale nakonec bude tak, že i této strašné osamělosti nadejde konec a všichni rázem pochopí, jak nepřirozeně se jeden druhému vzdálili.


„Není většího utrpení, než když se mi myšlenka nevyvede ve slovech.“


A poněvadž člověk není schopen zůstati bez zázraků, tu si vytvoří nové zázraky, již vlastní, a bude se klaněti fušerskému zázraku, babskému kouzelnictví, byť stokrát byl buřičem, kacířem a neznabohem. Bratři Karamazovi


Asi najvyšším prejavom ľudskej dôstojnosti je priznať, že som hlúpejší, keď iný je naozaj rozumnejší a vtipnejší.


Čeho se lidé nejvíc bojí? Zajímavá věc - nového kroku, nového vlastního slova, toho se bojí ze všeho nejvíc... [Zločin a trest]


Čím temnější noc, tím jasnější hvězdy. Čím hlubší žal, tím blíže Bohu. Zločin a trest


Člověk je padouch, zvykne si na všechno!


Dávno už mě trápí jistá myšlenka, ale bál jsem se z ní udělat román, protože je to námět velmi obtížný a nejsem na něj dost připraven, zároveň však je nesmírně lákavý a jsem do něj zamilován. Jde o zobrazení dokonalého, krásného člověka. Nemůže být snad nic obtížnějšího, zvláště v naší době... Jenom á zoufalá situace mě přinutila, abych sáhl po této nedozrálé myšlence... Všichni spisovatelé, nejen naši, ale i všichni evropští, pokud se snažili zobrazit kladnou krásnou postavu měli vesměs neúspěch. Protože je to úkol nadlidský. Krásné je ideál a ani u nás, ani v civilisované Evropě nebyl tento ideál dosud vypracován. Z krásných postav křest'anské literatury je nejucelenější Don Quijote. Je však krásný jedině proto, že je zároveň směšný. Dickensův Pickwik (mnohem slabší myšlenka, než Quijote, ale přece veliká) je také směšný a jen tím vyhrává. U čtenáře vzniká soucit k vysmívané kráse neznající svou cenu, a tudíž i sympatie. Takto vznícený soucit je právě tajemstvím humoru. Jean Valjean (Hugův) je také silný pokus, jenže budí sympatii svým hrozným neštěstím a tím, jak je k němu společnost nespravedlivá. Já nemám nic podobného, vůbec nic, a proto se bojím, že to bude naprostý nezdar. (o Idiotovi)


Hezký je život, jestli uděláš něco dobrého a spravedlivého.


Hlupák si nedovede vážit ničeho. (Bla bla bla)


Chtěl jsem se rozptýlit a skončil jsem na pohřbu. (Bla bla bla)


Jakmile se opravdu odřekneš Boha, všechno bude jiné. Padne morálka jako zanikající geologické období a lidé budou hledat radost tady na zemi. Člověk zvítězí svou vůlí a rozumem nad přírodou, pochopí, že je smrtelný, že nemá naději na vzkříšení a přijme smrt a přijme ji rád. Bude jako Bůh a všechno mu bude dovoleno. A jakmile se Člověk stane Bohem, přestane platit jakkýkoliv zákon. Všechno bude dovoleno, všechno!


Je lépe být nešťasten, ale vědět, než být šťasten a žít jako hlupák.


Kde jenom jsem to četl, jak jeden k smrti odsouzený hodinu před smrtí říká nebo uvažuje, kdyby musel žít někde vysoko na skále a na tak maličké plošce, že by tam nebylo víc místa než pro dvě chodidla, a kolem jen propasti, moře, věčná tma, věčná samota a věčná bouře, tu i kdyby tak, na té pídi země, měl stát celý život, tisíc let, celou věčnost, raději by tak žil, než teď umíral! Jen žít, žít, žít! Žít jakkoli, ale žít...! (Zločin a trest)


Kdo nemá národ, ten nemá ani Boha! Bud'te si jistí, že všichni ti, kteří přestali chápat svůj národ a ztrácí s ním spojení zároveň ztrácí svou otcovskou víru a stávají se bud' lhostejnými nebo ateisty. ( Idiot )


Kdyby bylo skutečně dokázáno, že v Kristu není pravda, raději bych zůstal s Kristem než s pravdou.


Keby Boh neexistoval, bolo by všetko dovolené.


Koho najväčšmi milujeme, tomu najväčšmi ubližujeme.


Krása je strašná vec. Diabol v nej zápasí s Bohom a bojiskom sú ľudské srdcia.


Krása zachrání svět.


Kto chvíľu miloval, splnil Boží zákon na Zemi.


Kto mlčí je buď natoľko geniálny že nechce ublížiť, alebo hlúpy a nemá čo povedať.


Kto mlčí, je bud' natoľko múdry, že nechce ublížiť, alebo natoľko hlúpy, že nemá čo povedať


Kto nemá národ, ten nemá ani Boha! Buďte si istí, že všetci tí, čo prestanú chápať svoj národ a strácajú s ním spojenie, strácajú zároveň vieru otcovskú, stávajú sa buď ateistami, alebo ľahostajnými.


Láska je buď malá alebo veľká. Nenávisť je vždy celá.


Láska je jediná nepremožiteľná sila na svete.