Něžná

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Jedna z nejmistrnějších povídek Dostojevského z roku 1876, která předznamenává některé módní disciplíny tehdejší doby (např. Freudovu psychoanalýzu). Základ tvoří tragický milostný vztah dvou lidí s odlišnou životní zkušeností, staršího muže a mladé dívky, který dává jednomu z partnerů příležitost k sebezpytování a pokání....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/5492/big_nezna-Zwd-5492.jpg 4.3350
Žánr:
Literatura světová, Povídky

Vydáno: , Volvox Globator
Originální název:

Кроткая (Krotkaja), 1876


více info...
Nahrávám...

Komentáře (33)

Kniha Něžná

Mimir
19. listopadu

Sartre raz povedal: "Krásna žena muža očarí, inteligentná ho nadchne, ale súcitná ho dostane." Vystihol tým slabinu mužskej náklonnosti, a teda, že každý muž hľadá nehu, súcit, pochopenie. Toto všetko si však nešťastný zástavárnik chcel vynútiť u mladej a hrdej vychovávateľky príliš skoro a príliš zvráteným spôsobom a čitateľovi to priznáva asi v polke dielka: "Chcel som, aby ma zbožňovala pre moje utrpenie." Chcel súcit, ľútosť a NEHU. Túžil po nich, aby ušiel pred hanbou a zbabelosťou, ktoré ho prenasledovali, nútili k podivným monológom a neustálemu sebaospravedlňovaniu smerovaním viny na druhých. Tužil po jedinom, aby ona, nežná manželka vyslovila tie slová, po ktorých tak bažil: Ty nie si zbabelec! Ty nie si na vine! Ty si môj muž! Môj hrdina!

KristynaKohleo
26. října

Ikonický příběh.


warca
06. května

Velmi čtivá psychologická novela. Překvapivě jsem přes to všechno jaksi soucítila s hlavním hrdinou.

Stefan63
21. března

naprosto geniálne a zásadné dielo FMD

deirdre
30. ledna

Do pozornosti sa mi táto krátka novela dostala vďaka čitateľskej výzve. Síce som ju zhltla na jedno posedenie, celkom iste si zaslúži opakované čítanie. Pokus o sebareflexiu muža, ktorému sa zasamovraždí mladá manželka, je zdrvujúci. O vnútornom svete ženy sa toho na prvý pohľad veľa nedozvedáme, už leží mŕtva na stole a celý príbeh nám rozpráva jej zmätený muž. Je to však len prvý pohľad a oplatí sa zahľadieť aj na ňu dôkladne. Kratučké, ale hĺbkou ponoru do ľudskej psychiky, majstrovské dielo. Kto iný, Dostojevskij.

Knišíl
08.12.2020

Jak jinak u Dostojevského než za pět hvězd. Fjodor byl geniální myslitel, o věcech musel hodně přemýšlet a pak je teprve vrhnout na papír. Je mi jasné, že si toho hodně vytrpěl, a je to znát na jeho textech, ač nejsou stoprocentně stylisticky perfektní, opravdovost z nich sálá. Umělecká autenticita je Dostojevského největší zbraní. Byli tu lepší stylisti, ale málokdo mě dokáže tak připoutat k textu, vybičovat moji imaginaci a zapojit myšlení jako právě texty tohoto ruského velikána. Jen nevím či se mi snad jen zdá, že dnes ho zase tolik lidí nečte. Nemám pro to data, ale adorace slyšíš spíše na škrábaly laciných zápletek rádoby psychothrillerů, které ve skutečnosti nesahají takovému Zločinu a trestu ani po paty.

Kryštofka
21.02.2020

Psychopatické a manipulativní jednání hlavního hrdiny postupně ubíjí jeho mladinkou ženu až k tragickému konci.
V hlavě se toho hlavnímu hrdinovi děje hodně, navenek ale působí chladně a odtažitě a tvrdě.
Stejně mám ale pocit, že Něžnou nejvíc vyděsí jeho citový výlev v závěru.
Kdybych chtěla nějaký dobrý příměr, tak hlavní hrdina hraje soustředěně šachovou partii, rozmýšlí každý krok, myslí si, že to má pod kontrolou, a nakonec je překvapený, že mu někdo smetl figurky z šachovnice.

Jadlut
01.12.2019

Něžná je asi jen 50 stránková novela, přesto je čtení hutné, atmosféra příznačně stísněná a typicky dostojevskovsky vyšinutá.

"Představte si muže, jemuž doma na stole leží žena, která před několika hodinami spáchala sebevraždu skokem z okna [...] mluví sám se sebou, vypráví, co se stalo, a chce si to ujasnit. Přes zdánlivou důslednost si během vyprávění několikrát odporuje, i v logice, i v citech. Ospravedlňuje se, všechnu vinu svádí na ni a zabíhá do vedlejších podrobností: je v tom zatrvzelost mysli a srdce i hluboký cit."

Něžná je čtivá, pohltí vás podobně, jako hlavní postavu pohlcují neurotické úvahy. Na rozdíl od Dostojevského románů, jako jsou Bratři Karamazovi nebo Zločin a trest, je zde příběh jen načrtnut, některé pohnutky postav stále zůstávají "za rouškou". Přiznám se, místy jsem se ztrácel a motivace postav mi přišla nesrozumitelná. Ano, Dostojevského postavy jsou často frenetické a iracionální, ale tady jsem těm hysterickým záchvatům a bláznivé velkodušnosti tolik nevěřil. Možná je to kvůli tomu menšímu rozsahu, např. bratři Karamazovi si mě po několika stech stránkách zcela získali.

1