Něžná

1 11. června

Jedná se o psychologickou sondu do života dvou lidí, kdy žena hlavního hrdiny právě spáchá sebevraždu. A on se formou retrospektivy vrací na začátek jejich vztahu, myšlenky mu těkají sem a tam, jsou sice upřímné, o to více ale zmatené a neuspořádané.
Vypravěčem celého příběhu je postarší majitel zastavárny, který formou přemítání odhaluje postupně genezi svého vztahu k mladinké dívce, kterou si vzal za ženu. Ovšem zcela prostá a nezkušená dívka není na manželství připravena a v tomto svazku stále více trpí, až jediné východisko nalézá ve vlastní sebedestrukci.
Námět je to výborný, psychologicky vycizelovaný, nicméně forma podání značně pokulhává. V podstatě jde o záznam velmi zmatečných úvah nad mrtvolou milované ženy, o jejíž činech a pohnutkách jsme se vlastně ani nic nedozvěděli.

13 19. ledna

Zlomená hrdost, zmařené mládí. Zpověď člověka, při níž vylézá na povrch důvod jeho celoživotní neoblíbenosti jako červ z napadeného plodu.
85% (298 hodnotících se shodným průměrem 85%).

8 08.05.2018

Spoiler.

Nic jsem od autora nečetl a věděl jsem o něm jen pár věcí.
1) Ovlivnil Freuda a psychoanalýzu.
2) Ovlivnil Sartra a existencialisty.

Od jeho knihy jsem tedy očekával dost. Kombinace existencialismu a psychologie je přesně tím, co v knize vždy s radostí objevuji. Dostojevskij neklamal. Už úvodní poznámkou, kde rozepsal proč zvolil danou vyprávěcí metodu mě naprosto dostal. Působilo to na mě, že pro něj i tato cca 60-ti stránková novela byla důležitá. S takovou láskou k vyprávění příběhů jako takovému se nesetkávám často.

Dal jsem se tedy do čtení a jen stěží jsem dokázal odtrhnout zrak. Něžná je ďábelsky čtivá. Dostojevskij dávkuje informace natolik chaoticky, ale přeci smysluplně, že to bere dech. Přesně to ale už úvodem sliboval, ne? Nesmírně silný zážitek už od prvních stránek.

Děj ale postoupil a s ním se vynořilo i mnoho dalších myšlenek a otázek. Co je pro hlavního antihrdinu skutečně důležité? Vzal si "Něžnou", aby si rozšířil majetek a připojil do své zastavárny i ji? Chtěl ji mít jako další z tolika věcí, které vlastnil nebo byl jeho zájem o ní projevem života, touhy po jiném životu? A co způsobilo jeho charakterovou změnu? Změnil se, protože pochopil, že se choval nesprávně nebo se jen bál její případné sebevraždy? (bál se že "o ni přijde", že zmizí z jeho vlastnictví) Miloval ji nebo na ní byl psychicky závislí jako na svém majetku?

Čtenář si musí odpovědět na tyto otázky sám. Já považuji hlavní postavu za neobyčejně "vykořisťovatelskou", alibistickou a neempatickou lidskou bytost. I po její smrti, kterou očividně způsobil on, myslí především na sebe. ("Ne, opravdu, až ji zítra odnesou, co bude se mnou?") Jen stěží dokáže svůj narcismus překonat, aby byl schopen odvyprávět její příběh.

Dostojevskij nejenže dokáže obsahovou a formální stránku dostat do natolik hluboké souhry s tímto charakterem, on navíc používá k prohloubení myšlenek příběhu i prostředí, kde běží děj. Například není ani zdaleka náhodou, že se takřka celá kniha odehrává v zastavárně - směnárně čehokoliv cenného, bezcenného i neocenitelného za peníze.

Dostojevskij nejenže naplnil má očekávání, ale navíc je i předčil. Něžná je perfektně fungující myšlenkově hutná analýza psychicky nemocného člověka, kterou autor vypracoval mistrně i po formální stránce. Brilantní.

5 01.04.2018

Jímavě zobrazené mládí plné zranitelnosti, idealismu, schopnosti odhalit špatnost (i tu úctyhodnou) - a jeho srážka se slepým egoismem. Ne všechno v životě se dá opravit. Ale na každém místě je možné konat dobro.

"Vzal jsem si na pomoc hrdost: vyjadřoval jsem se mlčením. Jsem na to mistr, celý svůj život jsem hovořil mlčením, mlčky jsem prožil celé tragédie. (...) Chtěl jsem, aby přede mnou klečela na kolenou, aby ctila mé utrpení - zasloužil jsem si to. Vždycky jsem býval hrdý, chtěl jsem buď všecko, anebo nic! A právě proto, že jsem se nehodlal smířit s polovičatým štěstím, ale toužil jsem po celém, byl jsem nucen tak jednat: 'Dovtip se sama a oceň!'"

"To je smůla, že jsem snílek, mně stačily moje podněty a o ní jsem doufal, že počká."

9 20.02.2018

Jedinečně psychologicky vykreslený vztah, který se měl tvářit jako láska. Vztah založený na nerovnosti, moci, manipulaci, potřebě ovládat, vlastnit, řídit, usměrňovat, kontrolovat, hlídat. Vztah očekávající od druhého bezmeznou oddanost, vděčnost, poslušnost, úslužnost, nabízející výměnou pouze chlad, oddtažitost, strnulost. Vztah, jehož radostné naplnění se mělo odehrávat v nejisté budoucnosti, jen co bude splněno to, či ono. Vztah, kde není prostor pro vzájemné naslouchání a porozumění potřebám druhého. Je jen jedno silné ego s převahou moci, která je však pouze dočasná ... Proč v dnešní době chodit k mezivztahovým koučům a psychologům? Stačí si přečíst Dostojevského Něžnou a dopřát si chvíli reflexe a zamyšlení.

06.02.2018

Novela mě neoslovila.

4 16.06.2017

Někdy věc rozbijeme tak, že už se nedá poskládat dohromady. Tragické je, když se něco takového stane s člověkem. A navíc pokud se to stane z tak malicherného důvodu.

Jediné minus této povídky je to, že mi prodloužila cestu domů, jelikož jsem o pár zastávek přejela. Ale na to jsem ochotna zapomenout.