Běsi

kniha od:


Koupit

Předposlední román Fjodora Michajloviče Dostojevského (1821–1881) byl marxisty a zejména Gorkým a Lunačarským léta odsuzován jako pamflet brojící proti revoluční akci, nicméně světoznámému znalci temných pohnutek lidské duše v něm šlo především o to, jak a zda vůbec se jeho milované Rusko vyrovná s démony. Inspirován procesem s anarchistou Něčajevem, jenž jako zastánce bezohledných praktik boje připravil o život svého oponenta z ilegálního hnutí, vytvořil spisovatel rozsáhlý portrét generace, která ve snaze vymanit se z rutinní morálky a kulturních vzorců svých rodičů nyní váhá mezi módním mysticismem a pragmatickým rozumem, mezi rozvracečským násilím a pokornou důvěrou v dobro. Toto obrozování sleduje Dostojevskij prostřednictvím provinční kroniky, v níž nenápadný pozorovatel zaostřil na trojici mužských protagonistů: bezstarostného dandyho Stavrogina, zakomplexovaného radikála Kirillova a mocichtivého pleticháře Verchovenského, jejichž výstřelky jsou podrobovány obecnějším zkouškám cti a lásky. Dílo z roku 1872, rozvíjející řadu motivů z Idiota a předjímající rodinnou tragédii Bratrů Karamazových, bývá označováno za autorovo nejkrutější. V roce 1988 je na filmové plátno převedl režisér Andrzej Wajda....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12702/besi-12702.jpg 4.4337
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Leda, Rozmluvy
Originální název:

Бесы, 1872


více info...
Nahrávám...

Komentáře (32)

Kniha Běsi

R47
19. ledna

Já mám s Dostojevským problém. Vždycky mě nějak nemile překvapí. Jeho knihy se ubírají vždy jiným směrem, než předpokládám. To by zas tolik nevadilo, ale většinou mě vezmou někam, kam nechci. A to je problém i Běsů. Čekal jsem, že se příběh bude víc točit okolo postavy Stavrogina. Ale v půlce se to najednou láme a hlavní postavou se stává Šatov a ta revoluční partička. To je vůbec problém téhle knihy. Chybí jí hlavní postava, resp. je jich tam příliš… Možná kdysi prorocké, dnes ale nebaví.

čarokrásná
24.11.2022

Když čtu Dostojevského, je to, jakoby se někdo ledovýma rukama dotýkal mých vnitřností. Ten pocit vyhledávám. Zatím nejvtipnější dílo, které jsem od něj četla (nutno dodat, že i nejtemnější). Nemohla jsem se přestat smát, od začátku až do trpkého konce. Dosťa je mistr ironie. A pokud jsem se zrovna nesmála, tak jsem cítila niterný pocit hnusu, úzkosti a smutku.
Kniha o démonech, temnotě, o absenci víry v cokoliv, o "vlažnosti". Pro mě hodně osobní témata, ale jsou určitě aktuální i obecně. Autor se často vrací k pasáži z poslední knihy Nového zákona:

Znám vaše činy a to, že nejste ani studení ani vřelí. Kéž byste byli to nebo ono, ale vy jste odporně vlažní, a tak vás vyplivnu z úst.

Myslím, že na jejím základě vznikla postava hlavního hrdiny (nebo lépe řečeno antihrdiny) Stavrogina, znuděného aristokrata, co překračuje hranice morálky, jen aby něco cítil.
I další postavy stojí za to. Kirillov posedlý sebevraždou, jakožto nejzažším vyjádřením děsivé svobody, co se pojí s nihilismem, nebo Verchovenský, o kterém si stále nejsem jistá, jestli je víc děsivý, komický nebo politováníhodný.

Cítím se zvláštně otřeseně. A rozhodně si tuhle úžasnost plánuju přečíst znova.


Kabuky
06.06.2022

Klasika.

Robin86
28.01.2022

na tuto knížku se musi pomalu a zároveň je dobré mit historické znalosti druhé poloviny 19 století Ruska, jinak nepochopíte lidské pohnutky a nebudete vědět co a proc se tam vlastne deje. V Prvních cca 200 stranach najdete pouze náznaky a především desítek různých postav, místy opravdu náročné, ale jakmile se tímto statečně probijete, začne se příběh více otevírat, presne v této části jsem se poradně zacetl :) Štěpánem Trofimovicem a Petrem Stepanovicem jsem doslova pohrdal, odporne postavy, jeden prostitutka, druhy vrah a manipulátor..no, musela byt primo chuťovka zit mezi těmito nihilisty, anarchisty, komunisty a šlechtici, jedna velka lidská komedie.. ” v přechodných obdobích se vždycky vynořuje lůza, vyskytující se v každé spolecnosti a nejenže nema zadny cíl, ale ani sebemenší náznak nějaké myšlenky a jenom horlivě ventiluje nepokoj a netepelivost. A tahle lůza, i kdyz nevědomky, se skoro vždy ocitá pod komandem nepatrné hrstky oněch prorokaru, kteří speji za určitým cílem, s ta hrstka usměrnuje tu chamrat, kam de ji zlíbí, pokud se ovšem rovněž neskládá z úplných pitomců, což se ovšem také stává”

D.V.Spudil
23.12.2021

Já nějak nevím. Spoustě hrozných lidí se dějí hrozné věci a oni si ještě přidělávají další hrozné věci. Nějak nevím, proč bych se do nich měl vciťovat, proč bych s nimi měl cokoliv prožívat, proč bych měl být tou knihou jakkoli zasažen.
Uznávám, že je to naprosto brilantně propracovaný svět a charaktery postav jsou vystiženy velmi dobře a zapadají do příběhu. Jenže do naprosto nezajímavého příběhu. Že jich tolik umře? No a co?

Apo73
06.12.2021

Nedá se nic dělat - další Dostojevský a další bomba. Nejsem si jist, jestli bych si při setkání s panem Dostojevským osobně rozuměl, mám pocit, že bych se ho spíš bál, protože zatím všechno, co jsem od něj četl, má v sobě takový temný proud, který se táhne jeho dílem, jakýsi kanál nebo stoku, jehož/jejíž víko na ulici bych se bál odklopit. Byla by to taková Pandořina skříňka.
Vynikající dílo. Zatímco Bratři Karamazovi jsou hlubinná sonda do jedné rodiny, tak Běsi jsou sonda do ruské společnosti, resp. vůbec společnosti. Tajné spolky, snaha narušit řád, proorganizovanost postupného úsilí ke společenské změně (ale jaké? a co přinese? a nebude to totéž, jenom jinak?), ale zároveň velký strach z ní - to je jen rámec, který postupně tane na povrch. Ale podstata je v lidech a jejich přístupech k životu. Jsou-li "běsi" vlastně ty staré slovanské nestvůry, kterých se bojíme, tak tady jsou dokonale transformovány do skrytých motivací jednání postav. Nikdo není šílenec (ani ten, co se jeví nejšíleněji, jím vlastně není - je prorokem, možná náboženským blouznivcem, ale není nebezpečný; navíc se chce osvobodit pouze tím, že se chce sám zabít a neohrožuje okolí). Jen všichni žijí v nějakém řádu, v nějaké konvenci, v níž si hledají místo a každý jinak. A s postupem času se věci také začínají měnit. A jak lidé na tyto změny reagují? Zvlášť, když naším chováním v každé změně nasvětlujeme vnitřní motivace, nasvětlujeme i temné stránky naší duše, necháváme probublávat, co někde vespodu máme zasuto. Líbilo se mi velmi, že kniha je sice určitým "politickým názorem", vyplývajícím z Ruska Dostojevského doby, ale zároveň je tak obecná, tak hluboká, že dnes lze ji číst jako by byla ze současnosti. Dotýká se jakési podstaty. Tedy mám ten dojem. Na druhou stranu bych asi nebyl úplně za to, abychom Dostojevského knihy nějak ztotožňovali s Ruskem jako takovým, Čechov ukazuje jiné Rusko, Bunin taky jiné a o Tolstém a Gorkém nemluvě.

666Jitka
03.12.2021

Knihu jsem četla už na gymnáziu a v té době jsem Dostojevského doslova hltala. Nyní jsem si knihu velmi ráda oživila. V tomto románu autor do jednotlivých postav vtiskává různorodé povahy, na kterých vystaví své fiktivní dílo, jenž má poukázat na úpadek morálky, nové nihilistické postoje a názorové proudy hraničící s fanatizmem, a jako vždy rozervanost ruské duše. Jako většina autorových děl jsou také Běsi psychologickým dramatem, ale zároveň krutou sociální a politickou satirou.

Chesterton
06.12.2021

[audio Vltava]
Mám velice vážnou obavu, že ani napodruhé to fakt nepůjde!!
Poslouchám na Vltavě, ztrácím se, vracím se a zase se ztrácím. Jména, jména, jména, jména po otci a zase jména. Kdo s kým, kdo je kdo, kdo proti komu . . .
A do toho můj ryzí odpor k všemu ruskému jako reálné trauma z dětství spáchané socreálnými soužkami účami. A že jich bylo!! Jen jedna rustinářka na ZDŠ stála za povšimnutí!! Bohužel měla málo prostoru širokou ruskou duši nepatrně naťuknout socreálným nezvedeným pubošům. Škoda. Jako ženská byla skvělá.
Zatím to snad nevzdám, byť k času adventnímu mi Dostojevskij vůbec neladí. . . .a někdy kolem novoročních předsevzetí třeba koment doplním??
Zatím srdečně podepisuji komentář karolina8709 a Chajda69 a tiše obdivuji všechny, co to dali, včetně svého muže!!!

1