Bílé noci

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

1848, lyrická, vymyká se jeho další tvorbě. O dívce, která každý večer čeká na svého milého u břehu řeky. Nesmělý mladík jí začne dělat společnost a po čase se do ní zamiluje, ale dívka chce, aby zůstali přáteli. Přesto jí vyzná lásku...

https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/1802/bile-noci-1802.jpg 4368
Žánr:
Literatura světová, Novely

Vydáno: , Svět sovětů
Originální název:

Белые ночи, 1848


více info...
Nahrávám...

Komentáře (48)

Kniha Bílé noci

666Jitka
22.11.2021

Musím říci, že jsem zvyklá na jiné knihy od mistra Dostojevského - silná psychologická dramata ze staré Rusi. Tato lyrická, zamilovaná až hysterická záležitost, rozhovory přitažené za vlasy jako na velkém divadle starých dob, mi už zhruba v polovině začaly lézt na nervy - nikdy by mě nenapadlo, že toto napsal Dostojevský. Myslím, že chápu autorův záměr ponořit se do srdcí a pocitů nešťastně zamilovaných, ale toto mi zkrátka vůbec nesedlo. Poslouchala jsem jako dramatizaci na radiu VLTAVA v hlavních rolích s Gabrielou Vránovou a Jaroslavem Kepkou.

Doubravka1975
22.11.2021

Příběh smutný a docela reálný o samotě a lásce.


Janina2609
15.11.2021

“Byla překrásná noc, jaké snad bývají, jen když jsme mladí, milý čtenáři. Nebe bylo takové hvězdné, takové jasné nebe bylo, žes na ně hleděl a musel se bezděky ptát, mohou-li opravdu žít pod takovým nebem všelijací zlostní a náladoví lidé.”
Lyricko poetický až infantilní příběh zamilovaných v podmanivě vylíčené atmosféře Petrohradu. Snílek-vypravěč se stejně tak jako Nastěnka utápí v bouřlivých vodách lásky a přátelství, nechybí nezbytný pláč a rozmarnost ženské hrdinky.
Popis vnitřních pocitů nese autobiografické prvky autora, který sám sebe vnímá jako podivína a snílka.
Útlá knížka pohladí po duši.

boticelli
31.08.2021

Prvních pár stránek jsem se bavil, dál už se táhl jen dětinsky teatrální dialog hlavních dvou protagonistů. Opravdu tak lidé tenkrát jednali? Takhle fungovalo zamilování? Čtenář by si asi měl hledět jen toho “poetického” příběhu a nehledět vpravo vlevo.

Knišíl
01.08.2021

"Ano, jsme-li nešťastní, cítíme neštěstí druhých silněji; cit se netříští, ale soustřeďuje." (s. 66)
Tato Dostojevského přiznaná romantická novela okouzluje nejen citem, ale i vytříbeným slohem. Po Něžné, Krokodýlovi či Věčném manželovi se jedná o další parádní Dostojevského kratší prózu. A musím zdůraznit, že Dostojevský povídkář-novelista není o nic méně zajímavější než Dostojevský romanopisec.
Nutno podotknout, že se jedná o jednu z ranných Dostojevského próz, ještě před okamžikem, kdy čelil ústí pušek popravčí čety, tedy před okamžikem, který Dostojevského radikálně změní. Ale přesto již zde je vidět Dostojevského pravdivé vidění světa.

Maanna
07.03.2021

Je to na mě moc krátké, abych se dokázala s postavami opravdu sžít, ale atmosféra knihy je skvělá. I když obsah a forma konverzace snílka a Nastěnky by dnes již byly jiné, ty pocity čerstvé zamilovanosti, která prozařuje všední realitu, očekávání dalšího setkání i obav z něj asi známe všichni. I když ty mé noci nebyly úplně bílé, celkem jasně jsem si je při čtení připomněla.

3826
15.01.2021

Tohle je ta jedna kniha, kterou bych si vzal na pustý ostrov, zachránil před požárem atd. Zbožňuju všechna Dostojevského díla, ale tahle novelka má v mém srdci zvláštní místo. Přečetl jsem ji nesčetněkrát a pořád nemám dost.

barrie
17.12.2020

Příběh byl jednodušší, ne zvlášť strhující, ale popis každodenních drobností a myšlenek postav je naprosto dechberoucí. S hlavní postavou soucítím od prvního až do posledního řádku.

1