Autorka nám ve své knize ukazuje nelehký úděl korejských a vlastně obecně asijských žen a to nejen na domácí půdě, ale i v zahraničí. V knize nám přitom ukazuje, jak se i přes konfuciánskou doktrínu dokáží postavit na vlastní nohy a vymanit se z tradiční podřízenosti. Kniha hezky prokresluje vztahy mezi jednotlivými ženami a pracuje s jednotlivými generacemi. Fakt pěkné čtení.
Slušně napsaná "učebnice" debatování z pera nejznámějšího českého debatéra. Uchopená je tak, aby od základů každého připravila na jednotlivé disciplíny debatování, takže je vhodná i pro úplné začátečníky. Samotné úkoly a cvičení jsou také obstojné, takže si člověk jednotlivé kapitoly může vždy vyzkoušet i v praxi. Jazykově je to jinak uchopeno tak, aby to pochopil úplně každý a kniha tak může klidně sloužit i jako výukový materiál přímo na školách.
Knižní nebo komiksové adaptace videoher chápu mnohem víc než ty podle filmů a seriálů. Ne každý je hráč nebo na to prostě nemá dostatečně silnou mašinu. Fallen Order je přitom na podobné zpracování jako stvořený, protože má slušný filmový příběh bez zbytečných odboček. První půlku hry tak manga adaptuje velice slušně a jednotlivé pasáže mají dostatek prostoru, aby to nepůsobilo zkratkovitě nebo příliš osekaně. Do druhé části určitě znovu půjdu a jsem zvědavý, jak se tvůrcům podaří do manga stylu převést další z postav, které se na scéně ještě neobjevily.
Jsem rád, že se Sapkowski rozhodl na stará kolena rozšířit svět Zaklínače, ale na druhou stranu si říkám, že mohl sáhnout po zajímavějším období nebo jiné postavě. O Geraltovi máme celou knižní ságu, hry a několik komiksů a svět jen vybízí k tomu, abychom viděli i perspektivu třeba takového Vesemira, Lamberta, Eskela nebo zbrusu nového zaklínače, který mohl žít dávno před nimi (případně i čarodějky atd.). Samotný příběh je takový slušný začátek Geraltovy cesty na Stezce. A jak už to u podobných prequelů bývá, dozvídáme se informace, které jsme VŽDYCKY chtěli vědět, jako proč Geralt nosí čelenku nebo jak potkal Nenneke. Vlastně úplně jako film o mladém Hanu Solovi. Rozhodně se ale nejedná o špatný titul, jen by to příště chtělo sáhnout po něčem, co by svět skutečně obohatilo. Tohle by se dalo klidně smrsknout i do jedné povídky.
Dvoukvítkova cesta napříč Zeměplochou je u konce a po Barvě kouzel vše dospěje do uspokojivého konce. Pratchett hezky pokračuje v parodii na celý žánr fantasy a to například skrze barbara Cohena, který byl kdysi dávno velkým a známým hrdinou, ale naším protagonistům jaksi nedošlo, že čas plyne a lidé stárnou. A vlastně je hodně fajn, že zatímco Hollywood dělá z velkých hrdinů (Star Wars, Indiana Jones atd.) v důchodu staré mrzouty, kteří musí projít vždy stejným příběhovým obloukem, aby znovu nabyli slávu Cohen ukazuje, že věk je někdy jen číslo a i po letech můžete konat velké věci.
Stejně jako kolegové tady jsem knihu objevil skrze film The Order. A jelikož mám úchylku číst náboženské, politické nebo přímo extremistické texty, nemohl jsem ve své sbírce vynechat ani tento kousek. S ohledem na pravicový extremismus se hodí srovnání s Mein Kampfem. Oproti němu se nejedná o deníček a výžblebt ublíženého rakouského malíře, který se stal hlavním představitelem tehdejší dezinformační scény... ale pokus o reálný román s deníkovou formou. V něm vidíme dystopickou budoucnost, ve které jsou bílí heterosexuální muži terorizováni černochy a Židy a tito statní Američané si musí vzít svou zemi zpátky. No, že by to bylo nějak úchvatné dílo se říct nedá. Původně jsem doufal, že oproti jiným politickým textům tomu dám hvězdičku navíc za originální ztvárnění, ale muselo by to být alespoň trochu zábavné. Což není.
Kde se první díl dotýkal vztahových a osobních témat jde dvojka ještě daleko více do hloubky. Ať už to jsou vzorce z rodiny nebo minulých vztahů, případně problémy se sebevědomím apod., kniha vám skrze situace a vnitřní monology ukáže to, co se může dotýkat i vás. Cením, že jsme se tentokrát dočkali vícero perspektiv, takže sledujeme různé problémy, osobnosti, traumata a dramata, které lze uplatnit víceméně na každého.
Celkem slušná seberozvojová kniha, která vám informace o vztazích nepředhazuje v odborných nebo filosofických pasážích, ale skrze příběh a vyprávění několika postav. Člověk si tak při čtení čas od času uvědomí, že mu nějaká pasáž připomíná jeho skutečný život nebo se zamyslí nad svými vzorci z dětství, od rodičů apod. Čte se to navíc velmi snadno, takže to za jeden večer každý snadno přelouská. Co mi akorát vadilo, bylo, že jsou vlastně všechny postavy úspěšnými a bohatými podnikateli.
Byť to patrně nebyl plán, tak i přesto bylo docela chytré postavit úvodní příběh Zeměplochy na prvním turistovi, se kterým tak nevšední svět máme možnost prozkoumávat. Zároveň je to i funkční parodie na podobné dobrodružné a fantasy romány, kdy si Pratchett nebojí si ze všeho udělat v rozumných mezích srandu. Že čaroděj musí být moudrý a všemocný? Tak to jste nepotkali Mrakoplaše. A vlastně se nedivím, že pak v dalších příbězích dostal Smrť více prostoru, protože je jednoduše skvělý.
Manga z Vrcholné republiky funguje překvapivě mnohem lépe než hlavní komiksová série. A to nejen po stránce příběhu, ale i postav nebo kresby, která byla místy u komiksů hodně odfláklá. Možná manga funguje i tím, že se jedná o menší příběh, který je sice lehce napojený na události, jenž v galaxii probíhají, ale stále je víceméně uzavřený na zapadlé Banchii.
Chytře uchopená myšlenka, která vysvětluje, proč se Joker napříč historií choval pokaždé tak drasticky jinak. Cením, že je to temnější a více psychologické (zejména pro Red Hooda a Batgirl) než hlavní komiksový run. Jediný problém je víceméně zasazení, protože komiks je sice kanonický pro hlavní universum, ale je to samostatný příběh, který se odehrává patrně někdy po Znovuzrození.
Když jsem zjistil, že je tahle kniha propojená se Sovím tribunálem, zajásal jsem... ale dlouho mi to nevydrželo. V nultém sešitě máme rozšířený origin story malého Damiana, který nám ukazuje, čím si u Ligy zabijáků prošel. To byl vlastně fajn bonus. Pak tu máme onen příběh se Sovami, ale je pouze na jeden sešit, protože tentokrát tu nemáme celistvý příběh, ale víceméně jen epizody a "menší" případy, které Batman s Robinem řeší. Samy o sobě fungují, ale malinko mě to zklamalo, protože jsem čekal větší POV jiné postavy na známý event.
Ani v New 52 mi Batmanův syn Damian zatím úplně nesedne, což ale neznamená, že se to nemůže změnit. Oproti jiným Robinům je víc divoký a nestálý, za což může nejen jeho původ, ale i podstatně nižší věk. V příběhu tentokrát dvojice čelí jednomu z Batmanových mentorů, který si s ním přišel vyřídit účty. Sice je škoda, že je to vlastně jen typický "padouch týdne", ale pro vývoj Damiana tak nějak postačil.
Nepříliš povedené uvedení Batmanova syna, které mu umožní s Damianem interagovat víceméně jen chvíli než jen znovu uklidí ze scény. Samotný Damian je navíc otřesný spratek, který sice trénoval pod zabijáckými mistry, ale ti jej jaksi nenaučili ovládat své emoce. A co se týče Man-Batů, tak by mi popravdě stačilo, aby byl jen ten jeden původní. Není třeba hned všemu dávat vícero kopií.
Maličko lepší než první část, ale pořád mi přijde, že je to v něčem překombinované. Hush se na scéně objeví pouze na krátkou chvíli, jinak za sebe nechává jednat všechny Batmanovy nemesis, ať už se jedná o Two-Face, Hádankáře nebo Scarecrowa. Jeho motivace je taktéž trošku nesmyslná... kdy chce Bruce porazit, protože jeho táta zachránil na operačním stole jeho mámu... a on tam v dětství nemohl zdědit majetek svých rodičů. A jen kvůli přišel s tímhle zbytečně komplikovaným plánem.
První část ticha skáče od jedné postavy ke druhé, než aby se Batman okamžitě střetl s novým protivníkem, který vlastně ještě ani není na scéně. Máme tu tak Croca, Poison Ivy, Catwoman, Supermana i Jokera, takže víceméně mix těch známějších postav, se kterými Báťa interagoval, ať už z Gothamu nebo Metropolis. Při čtení jsem si ale pořád říkal, že na to, jak je to známý komiks, tak se to pořád ještě nerozjelo. Snad tedy ve druhé knize.
Stejně jako u minulé knihy jsem měl pocit, jestli to Šejić nezačíná trochu zbytečně natahovat. A pak se člověk dočte, že jsme teprve ve třetině Milosti (z původních 4 story arců budou jen 3, takže origin story dostane více prostoru). Chápu, že chce skrze prequel více rozpracovat minulost, motivace a osobnosti svých postav, ale možná je to v něčem trochu moc.
Nemám nic proti propagačním politickým textům, ale tohle se moc nepovedlo. A to říkám jako volič i člen Pirátů. Celá kniha je vlastně souborem rozhovorů / PR článků, které ukazují, jak jednotliví členové strany něco dokázali. Ať už jde o větší či menší věci, vždy jde ale o čistě lokální záležitosti, takže nejde o něco, co by změnilo republiku jako celek. Samotný styl, jakým je publikace napsaná, navíc není kdovíjak zajímavý... vlastně je to klasická PR řeč, která běžného čtenáře spíše uspí než zaujme.
Jsem rád, že u nás konečně začaly vycházet i komiksy o Zaklínači z 90tek, byť nelze říct, že by byly kvalitou jakkoliv výjimečné. První tu máme příběh o Geraltových rodičích, u kterého jsem rád, že jej alespoň někdo zadaptoval, protože i jiné postavy z tohoto universa si zaslouží svůj prostor (když už všechny hry i komiksy byly dosud o Geraltovi). Druhý příběh je spíše fanfikcí, kdy si autor spoustu věcí upravil a obecně bylo (stejně jako u novodobých komiksů) vidět, že když to nepíše Sapkowski, je to spíše maglajz. Kresba nic moc. Sice někdo může namítat, že je to starý komiks, ale mnoho dobových příběhů vypadá mnohem lépe.
Pokud se nejedná o adaptaci povídek, jsou komiksy o Zaklínači vesměs tragédie. Tady tvůrci hezky navázali na datadisk O víně a krvi, ale příběh sám o sobě je nudná slátanina. Geralt i Yennefer jsou oproti původním příběhům značně oslabeni. Zejména tedy čarodějka několikrát padne do zajetí nebo je omráčena obyčejnou bandou kriminálníků a jen čeká, až to její milý zaklínač nějak vyřeší. Nějak mi tu navíc chybělo Geraltovo služebnictvo - majordomus Barnabáš a Marlene.
