Bratři Karamazovi

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Jeden z nejslavnějších románů světového písemnictví vyšel poprvé roku 1880. Tento literární epos je po Zločinu a trestu, Idiotovi a Běsech považován za vrchol autorovy tvorby. Obsesivní touha po životě je společným jmenovatelem psychopatických postav, otce Fjodora a bratrů Ivana, Dmitrije, Aljoši. Starý Karamazov, děvkař a opilec, odmítá financovat večírky a alkoholové eskapády svého nejstaršího syna Dmitrije. Ten před svědky přísahá, že otce zabije. Drama o temných vrstvách paměti, o lidském svědomí, vině a trestu. Vedle divadelních představení byli Karamazovi třikráte převedeni na plátno: 1958 americkým a 1969 ruským režisérem, originálním způsobem roku 2008 v česko-polském filmu Petra Zelenky....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387905/bratri-karamazovi-CpI-387905.jpg 4.7636
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Odeon
Orig. název

Braťja Karamazovy, 1880

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (92)

Kniha Bratři Karamazovi

Přidat komentář
RyonMathrin
včera

Úžasná záležitost. Nadčasová kniha. Nevím, jak to napsat, je v tom celý život. Všechny postavy se neskutečně doplňují. Ti, kteří váhají (jako předtím já), jestli si přečíst ruského klasika, ať váhat přestanou. Doporučuji!

Rapaza
10. srpna

Moje první kniha od Dostojevského.
Úžasné dílo. Jak vykreslil jednotlivé postavy i okolnosti. Dostojevskij měl cit pro člověka, dokázal vystihnout lidskou duši. Dnes už nám přijde samozřejmé nahlížet skrz knihu do nitra člověka, ale Dostojevskij byl první, kdo se odvážil odkrývat ona niterná tajemství.
Tato kniha mě pohltila a já jsem opravdu ráda, že jsem po ní kdysi sáhla a poprvé se tak setkala s jedním z mých nejoblíbenějších autorů.


Nehorazna
06. července

Zpočátku mě kniha nebavila, podobně jako u Zločinu a trestu mě rušilo to neustálé omílání , kdo co komu řekl ....v druhé polovině už jsem se začetla a zajímal mě děj, ale dovolím si nesouhlasit s textem na obalu knihy, že Dostojevský si získává stále oblibu v generaci dalších čtenářů ... :)))

Domca1
29. června

Bratia Karamazovovci sú kolosálnou literárnou kataklizmou, ktorá sa valí na čitateľa zo všetkých strán, pohlcuje ho, uchvacuje a míňa všetky jeho očakávania a predsudky. V udalostiach jediného týždňa a jediného súdneho procesu Dostojevskij zachytáva bezmedznú a integrálnu ľudskú skúsenosť, nesmiernosť a večnú tragédiu ľudského ducha. Na piedestál kladie človeka ako ľudstvo a ľudstvo ako človeka, človeka par excellence. Stavia sa proti všetkým pravidlám literárnej logiky a v tom najintenzívnejšom a najneutíšiteľnejšom ruskom pátose zobrazuje najobyčajnejšiu ľudskú prirodzenosť a prostoduchosť. Vnáša symetriu do nezlučiteľného, skĺbil v sebe vášeň, biedu, zúfalstvo, čistú lásku, zmysel v nezmyselnosti, nehoráznosť a nevyhnutnosť, večitosť a smrť. V postavách bratoch Karamazovovcov sa simuntálme zračí celá šírka bytostného boja človeka. Najhlbšia ľudská úbohosť plynúca z neschopnosti premôcť vlastný pud, neskonalá bolesť duše, ktorá odmieta svojho Stvoriteľa a opravdivý altruizmus vydaný napospas svetu. Napriek všetkému však Dostojevskij verí vo víťazstvo oného altruizmu, keď vraví - milujte človeka aj v jeho hriešnosti...

Necháva nás na pochybách? Iste. Rozorváva nás? Nepochybne. Ponúka jasné odpovede? Pre toho, kto uhádne otázky.

Zopár poznámok z osobnej čitateľskej skúsenosti na záver. Napriek odstrašujúcemu rozsahu sa mi Bratia K. čítali prekvapivo veľmi príjemne, ľahšie ako o cca 300 strán tenší Idiot. Nenechajte sa preto, prosím, odstrašiť. Osobne ich považujem za autorov vrchol, prevýšili u mňa Idiota aj Zločin a trest, hoci tieto diela ďaleko nezaostávajú. Kapitoly zo života starca Zosimu sú pre mňa novým reflexívnym a literárnym klenotom, neskutočne nádherná pasáž knihy, ktorá by pre mňa sama osebe stačila ako zhrnutie Dostojevského filozofie. Naopak, najťažším sústom bol Veľký inkvizítor, úprimne sa priznávam, že toto bol moment, kedy som zvažovala knihu odložiť (ako dobre, že som odolala).

- A vôbec, načo rátať dni, keď človeku stačí aj jediný na to, aby spoznal všetko šťastie. -

Arcticus
13. června

Dielom Bratia Karamazovci nám tento velikán ruskej literatúry odkrýva práve tie odporné vlastnosti ľudského vnútra pred ktorými možno mnohí radšej zatvárame oči. Obsiahle opisy, dialógy, či hlboké filozofické úvahy možno niekedy stoja úsilie udržať sústredenie na text, no pri hlbšom zamyslení v nich čitateľ nájde mnoho nadčasových právd. Keď si uvedomím čím Dostojevskij počas svojho života prešie, takmer bol popravený po tom ako ho odsúdili na smrť za účasť v diskusiach proti cárskemu despotizmu a trest mu na poslednú chvíľu zmenili na nútené práce a vyhnanstvo na Sibír, zbavený občianskych práv i šľachtictva trpel dlhmi a rovnako ako u jednej z jeho postáv v knižke i on sám trpel epilepsiou, tak si dokážem odpovedať odkiaľ sa v Bratoch Karamazovcoch vzalo toľko úvah nad najtemnejšími stránkami ľudskej povahy. Okrem psychologickej sondy do týchto negatívnych vlastností nám však Dostojevskij ponúka i zaujímavý detektívny príbeh, úvahy o náboženstve a ateizme, no nechýba ani milostná zápletka. Pre niekoho môže byť dĺžka diela a spôsob akým je napísané odradzujúce, no kto sa odhodlá ten dostane pre svoju dušu skutočne chutnú potravu.

Skala317
30. května

Neviem, či to je pravda, no zdá sa mi, že T.G.Masaryk označil tento román za vôbec najlepší, ktorý bol kedy napísaný. Podľa mňa záleží aj od nastavenia čitateľa. Niekto má rád psychologické romány, druhý akčnejšie knihy, iný zase divadelné hry. Napísať však niečo o tomto diele, ktoré je tak silné a strhujúce svojou vnútornou dynamikou a búrlivým stvárnením, aj tak považujem za nedostačujúce. Jednoducho sa to nedá celé uchopiť. Pretože čokoľvek na toto dielo napíšeme, nik nedokáže ozrejmiť celú jeho hĺbku, vety a myšlienky napísané medzi riadkami aj posolstvo, ktoré kniha hovorí. Áno, kniha na prvý pohľad môže aj nudiť, môže byť rozťahaná, môže tam byť príliš detailov, veľa návštev, veľa rečí a rozhovorov... No to je všetko na povrchu. Dej románu je však podľa mňa oveľa viac vnútorný, viac introvertný, než extrovertný. Na každej stránke tejto knihy by sa našli slová, ktoré by mohli zmeniť život každého z nás. Ide len o to či si ich všimneme a čo s nimi urobíme. Nebudem tu rozoberať postavy a dej, pretože sa na to necítim už z úcty k Dostojevskému. Môžem len napísať svoj dojem. Áno, kniha občas nudila, občas sa mi zdala natiahnutá, no keď som ju dočítal- pochopil som, že presne tak to malo byť. A viete čo? Pochopil som, že ani jedno slovo nebolo naviac... Táto kniha obsahuje možno v kocke všetky knihy, ktoré kedy boli vydané. Obsahuje ich odkaz a pointu. Román v sebe skrýva mnoho hlbiny, ktorú objaví len ten potápač, ktorý má na to patričný výcvik. Kto sa dokáže potápať len do 2 metrov, objaví tam veci do 2 metrov. Kto do 8, objaví veci do 8 metrov. Kto do 100, objaví do 100 metrov. Aspoň tak to chápem. Ono to tam JE a je na každom z nás, či to tam nájde, alebo nie. Každý z nás môže vnímať tento román inak. Môže sa páčiť úplne, menej, alebo aj nepáčiť- no nik nenapíše, že to je odpad. Prečo? Pretože všetci cítime, ten hlboký odkaz, ktorý sa nás cez túto knihu dotýka zvnútra... A na to potápačmi byť ani nemusíme.

Acamar
06. května

Dalo by se říct detektivka, ovšem "uvařená" Dostojevským, takže v knize lze najít vlastně všechno. Ačkoli nepostrádá napínavost a gradaci případu vraždy a jejího vyšetřování, tato linie je trochu na periferii... Je tu milostný příběh, vášnivě spalující emoce, pochyby a útrapy nábožensko-filozofického hledání ... ale především psychologie postav, jimž je často společná hrdost, expresivní emocionalita a dramatická gesta, v čele s mužskými zástupci rodu Karamazových, jako ukázky jak podobný genetický základ může krystalizovat různými cestičkami.
Nakolik na mne působil román jako trochu chaotická změť všeho možného, plná nejrůznějších odboček a poloh, jako celek to vytváří mnohovrstevnatou, barevnou knihu o radosti i bídě lidského bytí, ať už s Bohem či bez něj.

antonin0999
03. května

Položil jsem si otázku. Jak je možné, že toho Fjodor Michajlovič tolik věděl o člověku? Po přečtení jeho životopisu se mi to zdá být jasnější. Nejen, že byli člověk a společnost hlavním předmětem jeho zájmu, ale sám si dost vytrpěl a čerpal tedy i z vlastních zkušeností. Dostojevskij se stal brilantním pozorovatelem a dílo Bratři Karamazovi knihou, která má pro mě zatím ze všech přečtených knih největší hodnotu.
Román plný vášní a úvah. Plný života. Popisy se týkají především člověka a detailů jeho uvažování, které promítá do dialogů. Každý člověk má svoji filosofii a Dostojevskij to ví a chce to čtenáři předat. Otevírá mnoho, do dnešních dob, zajímavých otázek, o kterých stojí za to přemýšlet i diskutovat.
Všechny postavy jsou trochu směšné, ale zároveň velmi vážné. V dialozích je afekt, který vnímám jako záměrný - s cílem odhalit původní, nijak filtrované myšlenky, výkřiky samotného lidského nitra.
Bratři Karamazovi jsou románem mnoha tváří, do kterých je radost pohledět, ač se mísí slzy s úsměvem a možná přijde i horečka. Čtenář musí být připraven.

1

Doporučujeme

Ginny Napořád
Ginny Napořád
Stříbrná relikvie
Stříbrná relikvie
Čekanka
Čekanka
Forrest Gump
Forrest Gump