IHT
komentáře u knih
Robert M. Sapolsky v knize Máme na vybranou? systematicky obhajuje tezi, že svobodná vůle neexistuje. Navazuje na svou předchozí práci o biologii chování a ukazuje, že naše rozhodnutí jsou výsledkem genů, prostředí, výchovy, hormonů, mozkové chemie a náhody.
V první části knihy shrnuje výzkumy z neurověd a biologie chování. Připomíná experimenty typu Libetova „potenciálu připravenosti“, které ukazují, že mozek „startuje“ akci dřív, než máme vědomý pocit rozhodnutí. Jednání je tak výsledkem dlouhého řetězce příčin, táhnoucího se od milisekund až po celý předchozí život.
Druhá část se zabývá třemi často zmiňovanými „únikovými cestami“ ke svobodné vůli – chaosem, emergentní komplexitou a kvantovou fyzikou. Sapolsky je vysvětluje neobvykle srozumitelně a dochází k závěru, že i velmi nepředpověditelné systémy mohou být plně determinované, a žádnou skutečnou svobodu nám neposkytují.
Třetí část řeší důsledky popření svobodné vůle. Na historických příkladech (epilepsie, schizofrenie, autismus, PTSD) ukazuje, jak se měnilo vnímání „viny“ u různých stavů, u nichž dnes spíše přijímáme biologické a psychologické příčiny. Stejný posun si přeje i u kriminality: místo trestu jako odplaty prosazuje „karanténní“ model – ochranu společnosti při současném důrazu na humanitu, soucit a minimalizaci utrpení. Inspirací mu je mj. norský vězeňský systém.
Sapolsky píše lehce, s ironií a angažovaností. Přiznává, že žít důsledky popření svobodné vůle je psychologicky velmi těžké – ale i když čtenáře zcela nepřesvědčí, jeho kniha je intelektuálně podnětná, často zábavná a místy překvapivě dojemná.
Překlad Pavla Pecháčka je brilantní.
Jo, stara dobra Yrsa :)
lehce suchoparne krimi z depresivniho Islandu, ktery obyva snuska podivinu a zkrachovalcu :)
ve finale vyborne vymysleny pribeh - v ulici se ztraceji kocky! Haha!
Nekteri autori v prubehu zivota ztraceji dech, Nesbo to vsak neni.
Krasny pribeh, silne myslenky, silne emoce.
Nejen jakozto odpurce zbrani jsem si cetbu uzil :)
krasne, lehka nostalgie po detstvi, kdy jsem Muminky hltal :)
(SPOILER) nepotesilo. Prislo mi to takove krecovite, ci hystericke. Nemyslim, ze by bylo spatne, ze se hlavni postava potyka s neempatickym/vyhorelym/lhostejnym okolim, ale nektere situace mi prisly docela zbytecne vyhrocene ci nafouknute.
hlavni problem mam se zapletkou - prijde mi pitoma. Autorka se zjevne inspirovala priklady ze zvireci rise ("ptacatka"), ale interpretuje je uplne mylne a postavi na tom zapletku, ktera je zavadejici a neverohodna. Motivace pachatele (podle me) nema realny smysl, o vrazdach deti se uci napr. v evolucni psychologii (cetli jste "Proc se lide zabijeji?" nebo "Evolucni psychologii cloveka"?) , ale tato situace tedy ucebnicovym prikladem neni. Autorka mela stravit vice casu resersi problematiky, nez se pustila do psani.
(SPOILER) Shari to umi lip.
Charakteristicke rysy jejiho pera z knihy cisi, nektere z nich by se daly nazvat "nesvarem". Treba zamerne povlovne, nikam se neubirajici vypraveni o dilematech a premitani jednotlivych postav. Vetsina z nich je vedlejsich a ano, tohle se povazuje za "psycho-" podstatu celeho thrilleru, ale je to takove prvoplanove protahovane. Vetsina postav se totiz "pouze" opakovane utapi v pochybnostech a v dilematech, zda se zachovat "spravne" ci "prospecharsky".
Druhym specifikem Lapeny je stridani nahledu jednotlivych postav - vetsina je popisovana ve treti osobe, nektere (jedna) jsou aktivnimi vypraveci (ich-forma). Je to zajimavy pristup, uznavam, ale zpetne receno, znate-li jeho vyznam, tak to ve finale je kontraproduktivni (nenapovidam).
a ruku na srdce, tech viniku je v zaveru tolik, ze to ponekud kazi celkovy dojem - kazdy podezrely ma maslo na hlave (byt nazev knihy to pekne reflektuje).
(SPOILER) Au, tohle neni zrovna podarene...
Postavy jsou neuveritelne (kladasi, zaporaci a nekteri, kteri se zmeni v prubehu), vysetrovatelka je uplne otresna, chova se nelogicky a varieuje mezi profesionalitou a necim malo snesitelnym... Kazdopadne ji to vysetrovani vubec nejde a mrtvoly nachazi spise nahodou...
Pasaze z "prozivani ostrova" jsou radoby duchaplne... a cteni o neme kricicich srnkach a jezcich, pripadne o zabitych zmijich a rozslaplych mravencich mi prislo spise smesne (ano, moje chyba, nekdo jiny to urcite vidi jinak).
Jsem rad, ze to nebude mit pokracovani.
Samotne vypravovani je ponekud klopotnejsi a zdlouhave, ale tak nejak to sedi k tem dobovym realiim. Skoro vzdy mi ty historicke knihy (vcetne pana Vondrusky) prijdou takove mene "vtahujici do deje", zrejme kvuli dost velkym odlisnostem ve zpusobu zivota. (Markantni to je u posklebovani se na ulici, utoku lupicu, mrznuti...)
O to vic me vzdycky prekvapi u pana Potzsche propracovana zapletka, ta me vzdycky potesi. Akorat ta cinska plisen v zaveru mi prisla zbytecna :D
Krasa - klasicka americka drsna detektivka, akorat hlavni hrdina nenosi klobouk a nehuli ve sve kancelari o 106. Uz se tesim na dalsi dil!
A chvalim prekladatele - ty hlasky, to je krasna ukazka napadite kreativity na spravnem miste! Palec nahoru!
Mno, co jsem si z knihy odnesl? Ze do Skotska se podivat nechci, respektive urcite ne s baglem. Mozna pred triceti lety, ale i tehdy bych si zrejme neuzival mokro, zimu a muchnicky.
Co jsem se dozvedel o Skotsku krome popisu ohavneho pocasi? Nic moc zasadniho, jen povsechny popis turistickych destinaci, pripadne ze Skoti jsou vstricni a mili (to je fajn, to se mi libi). Vic jsem se dozvedel jen o autorce, ale i ta byla takova "slunickova" a jeji pritel docela morous... Cele takove dost monotonne popisne, emoce prevazne pozitivni (mame radost, ze jsme ve stanu, kam na nas ty muchnicky nemuzou) a hlubsich myslenek poskrovnu. Pouziti prime reci bylo urcite osvezujici, ale konkretni proslovy ponekud bezobsazne ("Hele, zaba flegmatik!")...
Vhodne jako studijni material pro ty, kteri se na cestu chystaji.
Nebylo to spatne, byt postava manzela mi prisla hodne neverohodna (po precteni knihy Psychopat v mem mozku nicmene uznavam, ze se asi pletu). Uplny zaver mel asi byt mrazivy, ale mi spise pokazil celkovy dojem (muis byt pokazde na koci nejake sokujici odhaleni?).
Ariely opet zari! A mrazive k tomu - ten clovek je odivuhodne odolny, protoze prestat podobnou situaci si neumim predstavit. Dan nam opet predklada rozbor iracionalniho chovani lidi, tentokrat koherentne zamerene na pomylenost a nespravnou viru. Zevrubne rozebira konspiracni teorie (jich se stal nechtenyou soucasti behem pandemie) a mechanismy, ktere lidi delaji nachylnejsi k propadnuti. Kniha je opravdu paradni a poucna, vrele doporucuji.
Preklad je bohuzel misty ponekud klopotny a pan prekladatel bohuzel neni zbehly v psychologii. Opakovane pouzivane zkomolene jmeno Peter Watson namisto Wason (vsude krome seznamu pouzite literaratury) me ponekud rozladilo, ale rikal jsem si, ze stat se muze... Mnohem horsi jsou snahy o doslovne preklady - napriklad "mental bandwidth" prelozeny jako "kognitivni vlnova delka" mi zrejme bude jeste dlouho lezet v zaludku. Pritom spravny preklad "mentalni kapacita", zcela srozumitelny a zazity, nabidne i freewarovy prekladac DeepL.
Nekdy je tedy ponekud narocnejsi dopatrat se puvodniho smyslu vety, ale celkove je kniha vyborna.
Toto je presne typ cestopisu, ktery radu ctenaru od tohot zanru odrazuje. Cestovni denik plny popisu odkud kam a jak, se snahou ozivit dej nejakou faktografii. Faktogarfie je bohuzel velmi povsechna a casto zavadejici (ne, tuatara skutecne neni plaz), nekdy naprosto naivni (opravdu vetsina ctenaru nevi, ze kivi nezije nikde krom NZ?).
Zcela bizarni je vztah autoru k domorodcum - popravde nejplastictejsi postavy z jejich knihy jsou jini cestovatele, Australci jsou vlastne jenom bubaci, kterych je treba se stranit a ctenar bude prekvapen s autory, kdyz potkaji jednoho, ktery je vlastne normalni a hodne podobny nam, civilizovanym lidem. Tyto nazory (o odlisnosti a menecennosti Australcu, zde v knize spatne skryte mezi radky) byly bohuzel bezne jeste pomerne nedavno (pred sedesati lety se upustilo od kradeni domorodych deti a jejich umistovani do belosskych rodin), kdy se nizka komplexita puvodni kultury (ve srovnani s Evropou) povazovala za doklad primitivnosti.
Co se dozvime o cestovatelich? Nic moc, krome toho, ze Katarina je na sve prvni ceste a Martin je zkuseny stopar. Bohuzel se nedozvime nic moc o jejich fungovani behem cesty - nevime, jak se vyviji jejich vztah (dokud se v Bangkoku neodlouci), nevime, jak funguji na stopu, neprozdradi zadne life-hacky... kniha je takova neslana nemastna, postradam v ni vrelost - nadseni z uspechu, radost z cesty, unavu a vztek pri neuspesich atp. Netvrdim, ze autori cestuji spatne - sam jsem Malajsii, Thajsko i Australii mel moznost trochu poznat (AU v aute, JV verejnou dopravou), takze vim, ze navstevovali ta hlavni turisticka mista (pod taktovkou pruvodcu Lonely Planet), ale v teto knize postradam ten prozitek. Chybi mi ta radost z dobrodruzstvi, protivi se mi stravovani v McDonaldu, vadi mi neochota dohledat si informace (ten chutny "jakysi druh lici" je zjevne mangostana ci rambutan, urcite by nebyl problem najit na webu fotky s nazvem) a ten casty odstup od domorodcu.
V podstate jsem to cetl z nostalie a vzpominal na sve zazitky z navstivenych zemi a litoval autory, ze si to asi nedokazali uzit obdobne, jako ja.
Jj, tohle se mi libi. Hrdinka je sice zrala na par facek, ale neva - to dodava dramaticnost cetbe (adrenalin stoupa :-D). "Reseni" je sice ponekzd schematicke, ale to uz je proste autorcin rukopis. Priste uz to asi budou siamska dvojcata ;-)
Jo, tak tohle se povedlo! Freida vali!! Celou dobu mi vrtalo hlavou, kde je zadrhel. Par podezrelych postav sikovne (napadne) podstrkavanych, takze jsem tusil, ze ve finale bude vsechno jinak. :)
Rozuzleni je sice neverohodne a tak trochu detektivni klise, ale vubec to nevadi - cetbu jsem si uzil :)
Tohle je presne styl knih, ktere miluji. Tedy, tim myslim postrehy z jinych kultur a vesele i mene vesele historky. Tenhle typ cestopisu jsem doslova hltal v devadesatkach a snil o cestach do exotickych krajin :)
Pry to snad Domca psala jako blog, ci co, ale to mi (tentokrat) vubec nevadilo - historky jsou zabavne, kapitolky ucelene a primerene dlouhe, je to proste mile a vtipne a ja autorce celou dobu drzel palce. Co naprosto ocenuji a davam palec nahoru - autorka nefnuka a nestezuje si na obtize, jimz byla vystavena! Vse hodnoti s usmevem, coz se vida zridka :) Tesim se na dalsi knihy.
A mimochodom - vo slovencine to je naozaj neuveritelne vtipne! ;)
Bavi me stridani vypravecu - ty ruzne uhly pohledu na stejne situace jsou svezi. Snaha o popsani mysleni sestnactilete holky je trosku sablonovita, ale mam trochu obavy, ze bude spravna (mam doma teenagerku) :/
rozuzleni je prekvapive - sice neverohodne, ale zabavne prekvapive :)
Historicka detektivka jednuducheho stylu. Je to spise roman nez krimi a urcite ne thriller. Postavy se z pochopitelnych duvodu chovaji ponekud naivne a pribeh je trochu primocary. Ale je to prijemne jednoduche cteni, u ktereho se da velmi hezky odpocivat :)
Premyslel jsem, proc se mi tato serie tak libi, cim je vyjimecna. Na jednu stranu to je proste klasicka severska krimi. Na druhou stranu, temto autorum se dari nejen pribeh, ale (coz je skvele) i jejih zavery. Zadna kniha nemela utnuty konec, vsechny postavy maji dost prostoru. To je vytecne.