Krvavý román

Kniha má spoustu dějových linií a popisuje několik rozličných příběhů, které se začnou prolínat až ke konci. První dějová linie začíná v barcelonském paláci. Kníže Pedro se setkává se svou milenkou Elzevírou. V tu samou chvíli se chystá do paláce oknem vniknout Kurt – nemanželský syn knížete, který o jeho existenci nemá tušení. Při pohledu oknem ale poznává v Elzevíře svou bývalou lásku a z pomsty se po ní vrhá a uřezává jí prsty na rukou. Kníže Pedro ve tmě Kurta nepoznal, obviní Elzevíru z pokusu o vraždu a dá ji zazdít ve sklepě. Ta však najde dveře do tajné chodby a utíká pryč. Dostane se do kláštera, kde se ukrývá. Páter Brůno (což je zároveň zpovědník knížete) se ji pokusí otrávit (kvůli části dědictví po knížeti) a odnáší ji do pitevny. Tam pracuje Kuba. Mimo jiné udí mrtvoly v komíně, prodává je klášteru a tam jejich maso přidávají do polévky pro chudé. Elzevíra se po otravě probouzí a utíká na půdu pitevny. Tam se setkává se záhadným mužem, který zneškodnil Kubu. Ukrývají se na půdě a chtějí spolu uprchnout. Z močových měchýřů mrtvol si sestrojí jakýsi přístroj, na kterém odlétají. Kníže Pedro mezitím zemřel, ještě před tím však nevědomky podepsal závěť, kterou mu Jgnác podstrčil v jeho poslední chvilce. V té odkazuje veškeré své jmění jezuitům. Jgnácovi zároveň svěřuje existenci pokladu u Honolulu. Jgnác se tam vydává na lodi Albatrus pod vedením kapitána Rodrigueze. Tajně je sledován páterem Brůnem. Loď je přepadnuta piráty a oba dva jsou zatčeni. Loď ale ztroskotá a Jgnác se zachrání. Setkává se z domorodými ostrovany a zanedlouho vytahuje z moře Kubovu ženu, která ze strachu z prozrazení utekla z pitevny. Nakonec spolu doplují až k Honolulu. Další příběh je o Marii, dceři hajného. Vydává se na schůzku se svým milým Třasoňem. Toho ale cestou kdosi zastřelí a Marie, když to spatří, omdlí nad jeho tělem. Takto je nalezne Mariin otec Kalina a oplakává svou dceru. Je zatčen místním strážníkem a obviněn z vraždy. Kalina v náhlém popudu strážníka těžce zraní a až posléze mu dochází, že je jeho syn (podle tetování na paži ve tvaru žížaly – odvěkém znaku jejich rodu). Společně se vydávají hledat vraha. Objevují sídlo padělatelů peněz. Hrabě-strážník se ho vydá prozkoumat, ale je zatčen a považován za vlkodlaka. Mezitím se Třasoň i Marie probrali – ani jeden z nich nezemřel. V Pařížském nevěstinci se setkal nesmělý a nezkušený malíř Fragonard s prostitutkou Klárou. Vybral si ji, aby mu stála modelem pro jeho obraz Panny Marie a ona mu za to vypráví příběh svého života. Fragonard má ale problém ji tak spletitý příběh uvěřit. Ke konci románu se objevuje i postava spisovatele Paseky. Vnímavý čtenář brzy pochopí, že jde o autora samotného. Píše knihu a jeho přítelkyně Anna mu opravuje chyby (Paseka je ale v knize i nadále ponechává). Anna je rozhořčená a vyhrožuje Pasekovi, že už mu dál nedá peníze na nový papír, aby mohl knihu dopsat. Toto autor bere jako důvod k ukončení knihy. Udělá jakýsi spletitý závěr, příběhy narychlo uzavře, některé nechá nedokončené....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/30774/krvavy-roman-Qq2-30774.jpg 4.2150
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Paseka
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (20)

Přidat komentář
Rihatama
05. srpna

Vtipné. Absurdní. A čarokrásné. Řečeno Váchalovo mluvou. Krvavý román, alias krvák nebo krvas, aneb studie a apologetika tohoto, dle "vzdělanců kulturních", opovrženíhodného braku a odpadku české literatury, je jedinečné dílo. Josef Váchal, známý též třeba coby Josef Paseka a "mravní spustlík", psal tuto satiru s nemalou dávkou cynismu, sarkasmu a despektu k obecně platnému systému, měšťácké společnosti, k bolševismu, katolicismu a jezuitům/inkvizici a rádoby morálním postojům své doby, tedy zvráceným přesdudkům. Své zápletky často podivně proplétá a dovádí parodicky ad absurdum. A ne všechny pak také rozplétá... Ale aby byl nejspíš spravedlivý, trefuje se v podstatě do téměř každého. Včetně sebe. Váchal oplývá specifickým, úsměvným humorem. A ta nádherná, starobylá čeština. Má čtenářšká duše plesá a oko se těší. Vydání z roku 1990 je vskutku malebné. Zakoupila jsem jej poté, co jsem shlédla impozantní, hlubiny Váchalovy duše odhalující výstavu jeho dřevořezeb, rukopisů, kreseb a dokonce i nábytku v Rudolfinu. Ze všeho na mě čišelo utrpení, nemoc, peklo... odraz jeho vlastních prožitků a temného já. Čas od času si Váchalův krvas sám řekne o otevření a začtení se.

"Ať mně vlezou všichni na hrb, pacholci."

mulderka
26. března

Škoda že jsem tuhle bombu četla už ani nevím jak dávno a od té doby ji ne a ne sehnat. Naštěstí mi ji aspoň trošku nahradilo, když jsem nedávno pročítala Tajemství starého rodu od Karla Maye /samozřejmě jen ze zvědavosti a studijních důvodů, chacha ;-)/
Rozhodně, kdo si chce hrát, užije si:-) Nakonec, současné "harlekýnky" a Ren Dharkovky nejsou zas o tolik odlišné. Jen si nemyslím, že by zažraný čtenář tohoto žánru tu nádhernou parodii, kterou Josef Váchal s takovou láskou stvořil, pochopil. To je záležitost pro fajnšmekry :-)

fleurmilk
06. února

Skutečná perla česky psané literatury. Rvu si vlasy, že jsem si Váchala pořádně přečetl až na prahu třicítky a nikoliv dříve.

wosch
18.10.2017

Vlastně nuda...

zofie3000
11.10.2017

Vždycky jsem si chtěla nějakej krvavej román přečíst mám dojem, že po téhle knížce už žádný jiný číst nemusím. Moc jsem si to užila

ondras666
18.03.2017

Vcelku zajímavá kniha. Příběh docela dobrý, navíc se hodně prolíná a utíká rychle. Co bych ovšem knize dal za velké mínus, že během posledních několika stran je kniha zaměřena na jednoho člověka a už se čtenář nedozví, jak dopadnou ostatní. Já třeba stále čekal jak dopadne policejní komisař, vlkodlak. Ale asi to byl autorův záměr.
A musím ocenit tiskovou formu knihy, kdy Paseka zachovala historickou reálnost.
A ta stará čeština je taky dobrá, ze začátku trochu krkolomná pro čtení, ale rychle se na ni zvykne.

moonell
13.02.2017

Z nenápadné satiry se vyklube český Pratchett. Víc k tomu dodat nemůžu.

Alaglesia
14.12.2016

Váchal chtěl předvést, co je to Krvavý román,a tak co nejvíce motivů z tohoto druhu literatury nacpal do jedné knihy. Setkáme se zde s vraždou, výměnou dětí, nevěrou, falšováním peněz, zkorumpovanou církví, zmrtvýchvstání, nadpřirozenými postavami, kanibalismem, atd. V knize se objevuje spousta postav a dějových linií, autor "skáče" z jedné do druhé, takže je složitější se v tom zorientovat. Pobavil mě konec, kdy nakladatel Paseka nemá peníze na další papír, tak příběh "usekne". Dávám pouze dvě hvězdy, protože to nebyla četba dle mého gusta. :-) Přesto nelze upřít, že Váchalův humor je vskutku originální.

Filda
09.12.2016

"Ta anekdota byla tak pitomá, že by nad ní se bůh musel v hrobě obrátit, kdyby ji byl slyšel." (s. 233)

Annieren
13.09.2016

"Co chlap, to smrad."

"Rodriguez počal kolem sebe zběsile kopati, až se mu podařilo tomu žralokovi vykopnout oko. "Následkem toho se ten žralok kramfleku pustil a zahanbeně odplaval."

Rodriguezovi jde ke cti, že se poté chtěl ještě žralokovi omluvit. Každopádně, tato kniha je opravdu skvost.

Salonka
04.05.2016

Rozkošné. Autor si v Předmluvě k čtenáři krásne definoval vybraný žáner – v tomto prípade „krvavý román“. Vytipoval cieľovú skupinu (spodina ľudstva – ehm, ďakujem, aspoň viem kam patrím). :-) Ctenému čitateľovi so smrteľnou vážnosťou nepokryte vysvetlil, čo môže od krvavého románu očakávať – hnusné vraždy, nechutné intrigy, plno krvi, nehorázne smilnenie, kopy mŕtvol, vzrušujúce dobrodružstvá úplatných a prešibaných jezuitov, ďaleké exotické končiny s ukrytými pokladmi, muky pekelné už na zemi, zase mŕtvoly... žiadne psychologické hĺbanie, naopak, len úroveň nižšia ako najnižšia. Ponúkol prehľad iných diel tohto žánru a nakoniec stvoril vlastný ukážkový počin nazvaný (citujem) Mordýřská katovna aneb Peleš lotrovská v hraběcí kryptě či-li Mátoha a popravenec, t. j. Tajní duchové na pirátské lodi, nebo-li Krvavá nohavice či-li s poctivostí nejdál dojdeš, aleb Klášterní panna a nevěstinec ve Španělích či Žalářní lucerna a tajemní vrahové v pustém mlýně u černého lesa. Mňam, výživná upútavka. :-)

Autentický zážitok je umocnený ponechaním originálnej tlače a pôvodných strašidelných ilustrácií (vo vydaní nakladateľstva Paseka z roku 1990). Ide o jednoduchý a do veľkej miery parodický príbeh, v ktorom vystupuje množstvo postáv (sú pred smrťou aj po smrti a zase pred smrťou – ale nie je v tom žiadna mágia) a kde sa absurdné dejové línie premiešavajú fantasticky uleteným (zámerne nahlúplym) spôsobom. Váchal (zaujímavá a svojská umelecká osobnosť) ironizuje všetko možné, od samého seba cez spiritualizmus či alkoholizmus až po konkrétne ideály svojej doby.
Krvavý román je charakteristický excentrickým dejom – nejdem sa z toho síce zblázniť, ale priznávam, že som sa aj dobre zasmiala a úprimne ma bavila milá brutalita a morbídnosť (mne blízkeho) čierneho humoru. Čo riadok, to perla. :-)

---
Po těchto slovech se shýbnul k mrtvému Kubovi a vyhodil ho vykýřem ve střeše dolů. Jako těžký žok padal Kuba obloukem k zemi z pátého patra. Vlétl do sklepa, kde byly samé mrtvoly.

Když modlitby jezuitů docela nic nepomáhali, dal vyvaliti na palubu veliký kotel a kuchař musel vařiti námořnický grog. Ten grog se vařil asi tak, že na tři vědra čistého líhu přidaly se dvě lžičky rumu, aby ten nápoj nebyl tak silný.

Byla to jeskyně čarokrásná. Po stěnách visely krápníky. Všichni přítomní byli tou krásou mile dojmuti a samotnému hraběti, kterýž co policejní komisar byl vůči všem dojmům hodně otrlý, vyhrkly nadšením nad tou krásou slzy, splývajíce pohnutě a s kapající mu dosud krví z rány na hrdle. Také z těch krápníků ustavičně kapalo. Nebyla to však voda, jak obvykle v podobných jeskyních bývá, leč z krápníků odkapávalo do připravených nádržek nejvýtečnější plzeňské pivo.

Jest na čase, abychom se podívali, co ten blázen a bezprstá milostnice na půdě pathologie dělají.

Takový korsár na jedno máchnutí svou širočinou rozetnul svého protivníka vejpůlí jako hada veskrz na dvě stejné polovice a ještě přibral dvěma jiným ruce i nohy. Šplounající o ty lodě moře bylo těmi osekávanými údy celé zkrvavělé; četné dravé ryby požíraly ty údy hned jak do vody dopadly velmi hltavě a s chutí. Ty ryby měly z toho radost, protože ustavičně vrtěly svými ocasy.

Také ti korsáři utrpěli veliké ztráty; zejména to je hnětlo nejvíce, že ta stříkající z Albatrusu krev jim uhasila na pirátské lodi oheň, na kterém se jim grog vařil.

Na rohu skály objevila se jim černá postava. Před nimi se vztyčoval strašlivý netvor, jak se jim oběma zdálo. Byl to však pouze španělský jezuita. My v něm pátera Jgnáce poznáváme.
---

lil_monster
07.03.2016

"Teď již bylo doktorovi jasno, kdo před ním stojí. Pevnou rukou napsal o tom nešťastníkovi, že je mente captus." Neznám knihu, která by se brala méně vážně.

JP
05.01.2016

Nic v Krvavém románu není náhoda. Tahle kniha je taková poklona a současně jeden velký žert, co ve skutečnosti míří jen k určité obci, i když to definitivně není to, co bych označil jako těžké čtivo. Váchal si utahuje z žánru, ze sebe, ze všech. Nicméně, jak jsem se nejdřív prokousával první polovinou loni v červnu, nedokázal jsem se do knihy dostat, možná proto, že jsem ji bral zbytečně vážně a snažil se držet příběhu, zatímco on tu vlastně žádný není, resp. to není o něm. V druhé polovině, teď, po půl roce, už jsem se chytal hlavně nadsázky a došlo mi, kam autor směřuje - a to jest největší z důvodů, proč 'Krvavý román' stojí za přečtení, je to dílo nadmíru české a trefné a snaží se působit a znít vznešeně, tak trochu exoticky, zatímco vypráví o laciných mordech a ještě lacinějších hampejznicích. Váchalův záběr, že si knihy dokázal i sám sázet, vázat i vydávat, o něčem vypovídá, vždycky je to známka vyššího zájmu, když kdokoliv (např. filmař) zná kompletně celý proces svého povolání a je schopný ho i sám dělat, zatímco v díle bez ostychu rejpe do všech a rozdává lidová moudra jako "Co chlap, to smrad." nebo "Komu se nelení, len nepěstuje."

Střípky (co jsem si musel poctivě zakládat nebo zapsat poznámkou do papírku, že vám je sem musím napsat):
"Oni sice mívali jednoho takového umělce, příjměním Žloutka, který už měl oči celé potočené, jak jimi k nebesům kroutil a o kterém bylo známo, že se půl hodiny před jídlem modlí (ač to dělal jen proto, aby mu vychladla polívka)..." (str.186)

"Když se tak stalo, zahřměl na ně strašlivým hlasem:
"K modlitbě, padouši!" (str.207)

"Záhy se počaly rojiti z toho podniku ty nejrozmanitější obluzeniny národa českého." (str.211)

"Velice ho zarmucovalo, že tomu žralokovi vykopnul oko." (225/226)

"To, co začal Mistr z té španělštiny vykládati, byla ta samá anekdota, pro kterou už Kain Abela zabil... Ta anekdota byla tak pitomá, že by nad ní se bůh musel v hrobě obrátit, kdyby ji byl slyšel." (233)

"Bylo patrno, že ta vyvrhlice z moře, jest nějaká zpustlice mravní, když tak do sebe dovedla tu lihovinu nalíti."

"Jedině pohled na hvězdnatou oblohu trochu jej povznáší a usmiřuje, neboť poznává, že i doba trvání pomníků, byť i nejtrvanlivějších, jest prdem proti věčnosti."

A poslední kapitola je klenot sám o sobě, mám na mysli ten duševní tělocvik.

kristleko
23.05.2015

Perla české literatury, pozoruhodné dílo samorostlého a extravagantního grafika, dřevorytce a spisovatele Josefa Váchala, sázené rovnou do knihtisku – bez rukopisu! Text doplněný řadou originálních ilustrací (dřevorytů) se skládá z mnoha příběhů bizarních postaviček (z nichž ale každá má šlechtický původ nebo to aspoň předstírá), které vesměs nekončí a nekontrovatelně se proplétají. Čtenář se dostane do vskutku exkluzivních lokalit jako je udírna lidských těl či tropický ostrov, dozví se převratné metody léčby alkoholismu, jakož i rozličné recepty na výrobu námořnického grogu. Do příběhu je hned pomocí trojice postav přimíchána i osoba autora. Je to poučná a nesmírně zábavná literární směs či rovnou „galimatyáš“, jak své dílo nazývá sám Váchal. Čtenář se poučí literární a kulturní studií o fenoménu „krváků“ v první části knihy („Nelze si představiti takového tkalce někde z Hlinska neb v Rudohoří, čtoucího spisy Nerudovy nebo Třebízského. Jak jinak mu hoví takový krváček!“) a velice se pobaví nad neuvěřitelnými dějovými zvraty v druhé části, která se pokouší – parodicky, ale zároveň s citelnou něhou k žánru – vytvořit „ideální typ krvavého románu“. Zkrátka, jste-li literárními labužníky a chcete se dozvědět o rozmanitých špatnostech páchaných jezuity, zednáři, abstinenty, piráty a podobnou verbeží, rozhodně sáhněte po této knize! Nebudete litovat ani minutu.

kitja
16.12.2014

Váchal byl geniální. Tolik ironie, dějových zvratů, humoru a parodie sebe sama těžko na jednom místě kde najdete. A když už se ve druhé části začne vše hroutit a objeví se Váchal jako trojjedinný hrdina, nepřekvapí vás už nic dalšího. Určitě to není dílo pro každého, nicméně jde o neuvěřitelně svobodné a neobvyklé dílo. Silné.

Nacopak
19.11.2013

Ve své době to bylo jistě zajímavé počtení. Mě se při mé nevzdělanosti už trochu ztrácely satyrické souvislosti.

Hendrychova.K
26.04.2013

Krvavý román byla asi jedna z nejzvláštnějších knih, které jsem kdy četla. Líbilo se mi, jak si autor s ničím nebere servítky, dokáže být kritický a zároveň si ze všeho umí udělat legraci – i sám ze sebe. Ze začátku mi dělalo problém se orientovat ve všech příbězích, v tolika postavách, ale poté jsem pochopila, že tady ani tak není důležitý děj, jako spíše ztvárnění vražd, absurdnost některých scén a parodičnost, která z každého momentu v knize dýchala.

Bránolog
07.02.2012

Poprvé jsem tohle dílo potkal na jedné chalupě v Jizerkách pár let před revolucí a v rámci "společného čtení" se do něho zamiloval. Hned, jak po převratu vyšlo, jsem si ho opatřil. Škoda, že ten film byl taková blbost, ale ono to asi natočit nejde.

Abdach
04.02.2012

Jedna z nejoriginálnějších českých knih, která byla poprvé vydána v roce 1924 v pouhých 17 exeplářích. Kniha se skládá ze dvou částí. Obě části jsou parodiemi na literární žánr, ke kterému se hlásí. První část knihy je Studie kulturně a literárně historická, která se snaží popsat fenomén krvavých románů. V druhé části se autor snažil takovýto ideální krvavý román sám vytvořil. Použil přitom postupy, které zmínil v první části knihy: "rozvláčnost děje, látka roztažená do nemožnosti a nekonečnosti, o kostře takové skladby ani nemluvě, kresba i popis charakterů neúplná a nejasná, mdlost hovorů, gest a obratů, mnohdy časový zmatek a popletení osob, hrdinové nazdařbůh přicházející a libovolně odcházející ze světa, (...) spousta germanismů, atd." str.17. V knize je možné najít autobiografické prvky, mnohé osoby mají své reálné předobrazy, slečna Kocourková je ve skutečnosti družka autora Anna Macková, hrabě Portman je ve skutečnosti sběratel a podporovatel díla J. Váchala, Josef Portman. Vystupuje zde i autorův pes Tarzan. Sám autor je v příběhu knihy zosobněn hned ve třech postavách, v Mistru z Vršovic, v malíři Fragonardovi a ve vydavateli Pasekovi. V závěru knihy se tyto tři osoby sejdou v knihařské dílně a vedou spolu rozhovor, v kterém se odráží více stránek Váchalovy osobnosti. Vedle literárního díla je kniha i unikátním grafickým dílem s množstvím originálních dřevorytů typických pro tvorbu Josefa Váchala.

Jackjelly
23.09.2011

Zvláštní lehce ironicky temná kniha, místy jsem si nebyl jist, zda jde o parodii a nebo vážně myšlený temný román :-). Každopádně vydání s reprintem rytin má své kouzlo s lehce zvrácenou poetikou souznějící s Klímovým "Utrpením knížete Sternenhocha". Žádný milovník českých literárních podivností by si tuto knihu neměl nechat ujít.