Inferno

Inferno jsem četla s vědomím, že většinou sahám po jiném typu literatury. Řekněme méně posedlém symbologií. Přesto jsem si tenhle román užila, s lehkým odstupem, ale i s opravdovým zaujetím.
Hlavním tahákem pro mě byla Florencie. Město, které je díky mému tamějšímu studijnímu pobytu tak trochu „moje“ a které Brown proměňuje v dokonale rozkreslené hřiště pro hlavního hrdinu Roberta Langdona. A tady přichází moje FOMO nebo jak bych to nazvala. Zatímco já jsem během dvou pobytů ve Florencii stihla jen zlomek toho, co město nabízí, Langdon během pár hodin prosviští kostely, paláce, muzea, tajné chodby i symbolické vrstvy města takovým tempem, že by zahanbil kdejakého průvodce. Především mě mrzí, že Vasariho koridor byl během obou mých pobytů v rekonstrukci, takže jeho „prohlídku“ budu Langdonovi ještě dlouho tiše závidět.
Brownův vypravěčský postup funguje stejně jako v předchozích knihách: krátké kapitoly, cliffhangery, neustálý pohyb a pocit, že se pořád musí běžet dál, jinak přijde konec světa. Občas zvednete obočí nad tím, jak elegantně se složité historické a umělecké odkazy mění v akční rekvizity.
Inferno přes své historické kulisy není intelektuální výzvou, čte se snadno. Pokud máte k Florencii osobní vztah, budete se bavit a možná si po dočtení řeknete, že se tam musíte vrátit a projít si všechno to, co stihl Langdon, jen bez apokalyptických hrozeb. Doufejme.

Opět poutavě čtivé, že se od toho nedá odtrhnout. Zvraty, záhady a napětí tvoří jednoznačně skvělé pokračování s Robertem Langdonem v kulisách Itálie.

Knihu mi donesl Jéžišek v roce 2022
Sérii s Robertem Langdonem mám rád a tenhle díl opět nezklamal.
Věděl jsem, že se odehrává v Itálii, tak jsem si ji s sebou vzal na dovču v Bibione a po přečtení MUSÍM do Itálie znovu, tentokrát do Florencie :-)

Kniha stejně dobrá jako Andělé. Bavila mě od začátku do konce. Místa, informace, to jak se vše odehrává ve spěchu vás vtáhne. Moc krásné, doporučuji všem. Úžasně zpracované aktuální téma.

Miluji příběhy a hlavně napětí v sérii knih Dana Browna a zejména profesora Langdona. Další kniha plná napětí a zvratů.

Pomalu pokračuju v sérii s Robertem Langdonem, abych se konečně dostala k té novince, co se odehrává tady u nás v Praze.
Infermo nás zavádí zpět do Itálie, ale tentokrát se místo v Římě ocitáme ve Florencii, kde rozplétáme záhadu točící se kolem Dantova Pekla. Zápletka mne do sebe velmi dobře vtáhla - líbí se mi, jak na začátku knihy toho víme stejně málo a jsme stejně zmatení jako Langdon, který si toho z určitých důvodů moc nepamatuje a musí se vracet po malých krůčcích zpět, co dělal posledních pár dní.
Máme tu opět motiv toho, že Langdon pátrá za doprovodu a pomoci krásné vzdělané ženy - to už je to taky takový klasický motiv téhle série, který to člověk čeká předem. Zároveň se nám tu propojuje výtvarné umění s literaturou - symboly se tu opět spojují velmi nečekanými způsoby.
Pravda, některé věci už byly předvídatelné - zvlášť když víte, jak autor píše a že není radno věřit na první dobrou všemu, co vidíte. Ale to nic nemění na tom, že jsem si tuhle knihu užila. Daleko víc než ten předchozí díl. Opět jsem to poslouchala jako audioknihu, které se tentokrát opět ujal vynikající Miroslav Táborský.

23.10.2025

Tak toto je bezesporu jeden z nejlepších románů, které Dan Brown napsal. K tomu krásy Florencie a Dante… Za mne jasných 5 hvězdiček!!!

Tak vám pane Langdone, respektive vlastně pane Browne, děkuji. Danteho Božská komedie zakoupena a dojde na ní řada. Již brzy. :)
Co se florentské anabáze pana Langdona týče, tak opět super vystavěný příběh s otočkami tak, jak jsme zvyklí. Dostal jsem přesně to, co jsem očekával - napínavý příběh, který mě bavil od začátku do konce.

Před pár lety jsem viděla film, a asi dobrý. Tak jsem teď měla a nebo spíš neměla čas číst a proto jsem si pustila audio. Je pravda, že když čtu, více se soustředím, a když něco nechápu, čtu tak dlouho, dokud mi to nedojde. To u audia moc nejde. Každopádně starý známy vzorec. Robert se nám seznámí s mladou, inteligentní atd dívkou, která ho provází celým příběhem. Společně spolu prchají historickými městy, tady to byly Florencie, Benátky a Istanbul, nahání je padouši, před kterými prchají, aby se nakonec ukázalo, že se je jen snaží kontaktovat, protože už dávno spolu spolupracují. No trochu propletenec, za který by se nestyděl ani James Bond s Chucke Norisem. Je až neuvěřitelné, jaké má Langdon v některých únicích štěstí. Když už jsou pronásledovatelé na krok před ním, zčista jasně jim zazvoní telefon a už ten poslední odhalující krok prostě neudělají a Robert s partnerkou může jednoduše prchat za dalším dobrodružstvím. Někdy docela legrace sledovat. Jinak jako oddechovka dobré. Také vás to může nadchnout pro návštěvu míst v knize popisovaných.

(SPOILER) K této knize mám přece jen výtku - ač byla hodně napínavá, propracovaná, napětí budované hned od začátku - výborně zvolená lokalita - moje milovaná Florencie, pak Istanbul...tak jsem nepochopila, proč Zobrist chtěl, aby byl dopaden a zanechával za sebou indicie, které měly vést k rozšifrování toho, kde bude ukryta nákaza, když onu nákazu rozšířit chtěl a proč na Langdona nasadil svoji přítelkyni, aby ho zastavila? Možná jsem jen natvrdlá, ale tuto zápletku se mi rozšifrovat nepodařilo. Taky mi vadilo, že to celé bylo zakomponováno do pouhých pár hodin...na mě to bylo akční už na sílu.

AUDIOKNIHA

Předem je třeba říct, že Dan Brown není autor úplně pro každého. Ano, je to mainstream a ano, témata se často opakují. Ale i přesto bylo Inferno absolutně můj šálek čaje. Autor má často sklony čtenáře "vzdělávat", což mu rozhodně nevyčítám, ba naopak, jakožto dávná absolventka Semináře estetiky si některá fakta velmi ráda osvěžím a googlení uměleckých děl i florentské architektury jsem si vyloženě užívala.
Téma, které se celým dějem knihy táhne je poměrně těžké, respekt autorovi, že si zvládne načíst takové množství informací z různých oborů a přesto, že tento thriller nepatří k nejčerstvějším, je stále aktuální... Nemůžu jinak než 5 hvězdiček.

(SPOILER) Další geniální dobrodružství Roberta Langdona. Četla jsem jej již kdysi a opět jsem se ke knize po čase vrátila, a přestože jsem ji četla podruhé a věděla tedy, co a jak dopadne. Už kdysi jsem byla nadšená z tématu knihy - přelidnění na planetě. Rozhodně si myslím, že je to důležité téma rozhodně k řešení. Proto jsem byla nadšená, když na konci knihy čtenář zjistí, že se záporák Zobrist skutečně odvážil skrze vědu s přelidněním humánně bojovat. Nápad, že nikdo neumře na mor, ale prostě se třetina obyvatel stane neplodným mi přijde naprosto geniální. Rozuzlení pro mě naprosto úžasné a nečekané. Chápu, že to někomu může přijít děsivé, ale vlastně nikdo neumře, svůj život prožije, jen nebude moct mít děti. Na druhou stranu bych se bála, že by se po světě začalo praktikovat něco jako v seriálu Příběh služebnice.
Jediné, co mi trvalo trochu propojit, a musela jsem se v knize k tomu vracet, jsou vzpomínky ve vlaku do Benátek. Kdy osoba pod kódovým označením FS-2080 láskyplně vzpomíná na Zobrista. Přičemž poté, o pár desítek stránek dál to se to samé vybavuje Sienně, tedy to, že to nebyly vzpomínky Ferrise, ale Sienny, která měla právě označení FS-2080.
Film s Tomem Hansem byl pěkný, přestože se sem tam v něčem odlišoval, ale nejvíc mě naštval konec. To skutečně musí všechny americké filmy končit happyendem, protože to tak filmový průmysl vyžaduje? Mě to akorát naštvalo!!!

Tak tohle mě dostalo. Četla jsem 2x abych to pobrala a vstřebala.

Zajímavé, chvílema jsem se sice ztrácela. Kniha, ale stála za to mnoho historických zajímavostí.

Inferno je napínavý román, sice komplikovaný a dlouhý, ovšem se spoustou informací z oboru historie, umění a architektury. Robert je od začátku knockautován ze všech stran, nemůže věřit nikomu ani svým vzpomínkám, ale jako vždy překoná všechny překážky a případ vyřeší. Po dlouhém intenzivním čtení dojdete k (ne)překvapivě zajímavé pointě. Doufám, že Bertrandův vynález někdo brzy uvede do praxe, v Indii, Číně, Africe...

Po celou dobu čtení Inferna se mi tahle rovnice honí hlavou.
Pravé neštovice zahubily ve 20.století až 500 milionů lidí, více než čtyřnásobek obětí Druhé světové války + Dne 8.května 1980 vyhlásila WHO pravé neštovice za celosvětově vymýcené + Za posledních čtyřicet let se počet obyvatel některých afrických zemí zvýšil dvojnásobně. V těchto zemích chybí infrastruktura, produkce potravin nestačí populační explozi, většina obyvatel nemá přístup k nezávadné vodě + Katolická církev nesouhlasí s používáním kondomů a antikoncepce, jedinou schválenou antikoncepční metodou je abstinence = Inferno!

Ach, tak už konečně vím, jak se cítí lidé, kteří si přečtou či zhlédnou příběhy o něčem, čemu rozumí. Protože co se týče konce knihy, tak takhle to nefunguje! Takhle nic z toho nefunguje! Tím pádem se pro mě celé odhalení zápletky stalo nezamýšleně vtipným, místo toho, aby to bylo dramatické.
Kromě toho, víc mě bavilo, když Langdon rozplétal tajemství neodhalených pokladů a tajných chodeb, než když běhá místy, kde naráží na turisty.

Mé čtvrté setkání s Robertem Langdonem a tentokrát se musím přiznat, že mi čtení knihy trvalo velice dlouho. Vůbec jsem se nemohla začíst, knihu jsem častokrát odkládala, mezitím četla i jiné knihy (což většinou nedělám), nejvíce mě bavilo posledních asi 150 stran. Asi jsem čekala něco více nebo něco trochu jiného..? Možná jsem nebyla ve správném rozpoložení. Každopádně neustálé omílání některých věcí mě nebavilo, dávání hádanek místo aby si věci/ informace řekli rovnou... Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, ale jen tak se k ní nevrátím.

19.05.2025

První dvě třetiny byly až skvostné. A pak ... pak se to celé zhroutilo a zkazilo. Agatha Christie by se nemusela stydět za překombinovanost zápletky ... A ten (pozor, následuje SPOILER) šťastný konec, to už bylo úplně smutné. Škoda.
K další knize DB mě to nejspíš nepřitáhne.