Tulák po hvězdách

od:

Tulák po hvězdách

Tulák po hvězdách vyšel poprvé v roce 1915. Jack London byl inspirován skutečným příběhem nevinně odsouzeného Ed Morrella, který si vytrpěl pět let samovazby. Londonovi se podařilo prosadit obnovu procesu a Morrell byl v lednu 1914 z věznice v San Quentinu propuštěn. Na základě jeho vyprávění autor vytvořil skutečnou báseň o svobodě a utrpení bezmocného jedince. V románu pak ostře obžaloval americkou justici a odhalil barbarsky surové metody vězeňských správců......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/130/tulak-po-hvezdach-130.jpg 4.61810
Originální název:

The Star Rover (1915)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Labyrint
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (287)

Přidat komentář
Kyta
29. června

Z knihy jsem nadšená. Líbí se mi její námět i zpracování - to bylo pojato jako vyprávění muže odsouzeného k smrti, který se retrospektivně vracel v čase a vzpomínal na léta strávená ve vězení. Její filosofický námět přímo nutil k zamyšlení nad životem a smrtí.
Jack London v této knize velmi výrazně ukázal, že nesouhlasil se způsoby, které byly praktikovány v tehdejších věznicích USA. Zesměšňoval dozorce a různé pracovníky věznice, kteří jen poslouchali rozkazy zeshora a kritizoval všechny lidi, kteří nevidí, s jakou krutostí a nespravedlností se zachází s vězni. Nebo to možná nechtěli vidět a radši si namlouvali, že něco tak nehumánního se dít nemůže... Také kritizoval trest smrti a jak málo stačí k tomu, aby člověk takový trest dostal...

Kniha mě nadchla tématem života a smrti - tyto dva pojmy se tu hodně stavěly do kontrastu. Autor poukázal na sílu lidské duše a její nesmrtelnost bez ohledu na to, co se děje s tělem - tělo je jen "schránka", ve které se duše na čas usadí, a když tělo zemře, neznamená to, že je úplný konec - právě naopak. Duše se stává silnější a ta síla ducha stoupá. Líbila se mi myšlenka zmíněná hned ze začátku, že když se člověk narodí, jsou v něm ještě vzpomínky na minulé životy, ale postupem času a vlivem nového života se tyto vzpomínky vytrácejí a později ani netušíme, že jsme takové vzpomínky měli.

Líbilo se mi zasazování příběhů do různých časových pásem, takže se neodehrávaly jen v rozmezí například jednoho století. Také se mi zamlouvala rozmanitost jednotlivých příběhů - odehrávaly se v Egyptě, Asii, Americe, na moři, na ostrovech... Všechny tyto příběhy měly něco do sebe a každý se mi nějakým způsobem vryl do paměti. Nejvíc mě zaujalo putování malého Jesseho s čtyřicetičlenným průvodem v Americe a jejich těžký osud; Jesse byl odvážný a schopný obětovat se pro ostatní. Do srdce se mi také vryla cesta Daniela jakožto ztroskotance na moři - vydržet tolik týdnů utrpení, aby nakonec žil sám na pustém ostrově, mi přijde nanejvýš kruté.

Hlavní postavu jménem Darell Standing jsem si oblíbila. Obdivovala jsem ho - snášel všechny nástrahy vězení a i přes hrozbu trestů se vysmíval svým věznitelům do tváře, aby ukázal, jak moc jimi pohrdá a že nesouhlasí s jejich zavedeným systémem. Měl nezdolnou a silnou duši a i přes odsouzení k trestu smrti si zachovával svůj věčný optimismus, protože věděl, že smrt ve skutečnosti není, že ho čekají další životy. Darell Standing je pro mě příklad člověka, který až do poslední chvíle bojuje s tím, co mu život přichystal, ať už to bylo zlé či dobré. Jeho nezdolný duch byl důsledkem těch mnoha životů, která měl za sebou - svět mu ukázal všechny své odvrácené tváře, prošel si tím nejhorším, co jen život člověku může přihodit - takže pár dní ve svěrací kazajce mu vlastně nedělalo problém. Ta nekonečná muka ve vězení ve finále byly k užitku, neboť si Darell prožil znovu své předchozí životy a zjistil, jaké zkušenosti má za sebou. To mu dodávalo tu duševní sílu, kterou potřeboval k tomu, aby dožil ta léta ve vězení, aniž by ztratil svou chuť k životu. Tady se hodně stavěla do kontrastu ta volnost a nespoutanost duše a vázanost těla, které nemůže opustit stěny cely, jakožto hmoty, která stejně jednou zanikne.
Autor se také dotkl lidských vlastností - ředitel věznice byl tvrdohlavý, stál si za svým a nedokázal připustit, že by se mýlil. Svou moc využíval k bezvýznamnému týrání muže, který duchem zůstával silný. Ten ředitel mu duševně nesahal ani po kotníky - a takhle krutí a nemorální lidé se dostávali k moci...

Kniha se mi moc líbila a dala mi toho hodně. Skrývá mnoho poselství, která se tam dají najít. Určitě doporučuji všem, kteří se zajímají o duchovno či věří v reinkarnaci. Je to opravdu kniha, kterou stojí za to přečíst!

vlkodlaq
28. června

Výborné. Ačkoli toto téma nepatří k mému oblíbenému žánru, kniha mě chytla a povětšinu čtení to ve mě vřelo vztekem a zanechala ve mě hluboký šrám. Podobně jako kukly, jenže tohle bylo na motivy skutečných událostí, o to to bylo horší. Skvěle napsáno.

Sparkling
26. června

Těšila jsem se na knihu popisující především vztahy mezi vězni a život ve vězení jako takový, Standingovu minulost, jeho myšlenky a vzpomínky, možná ve formě proudu vědomí, ani nevím proč.
Části knihy týkající se života ve vězení ve mně nakonec nezanechaly žádný dojem, žádné pocity. Místo očekávaného zhnusení a beznadějí nad lidskou nespravedlností se dostavila jen lhostejnost, moc jsem to celé Londonovi nevěřila.
A variace na téma "minulé životy" mě taky bohužel minula. Nejvíc ze všeho to na mě celé působí jako zjednodušení práce - místo vytvoření celého příběhu se všemi aspekty pozadí, na kterém se odehrává, Londonovi stačilo naskočit do rozjetého vlaku, chvilku se vézt, a pak spatlat (velmi předvídatelný) konec.
Kapitolu o takzvané lásce k ženám jsem protrpěla (nudou a vnímaným pokrytectvím).

neheria
12. června

Věřím, že pro spoustu lidí je Tulák po hvězdách jen jednou z těch knih, které lidi čtou a dobře hodnotí jen proto, že je před nimi četli a dobře hodnotili jiní lidé. Můj případ to ale není. Kniha mě sežvejkala a po dočtení prostě vyplivla, celou pochroumanou a narušenou děsně dlubokejma úvahama. Nevím, jestli bych knihu četla znova, vzpomíná se na ni ale dobře.

Kočičáci
05. června

"Inteligentní lidé jsou krutí. Hloupí lidé jsou příšerně krutí."

Krásný, ale velice smutný příběh o tom, jak lidské plémě dokáže být zlé. Zlo bylo, je a bude. Ale nejhorší zlo je to, které je pácháno na nevinných a bezbranných.

Darrel naštěstí dokázal svou mysl odpoutat a toulat se po hvězdách a prožít mnoho dalších životů. Jeho fyzično trpělo, ale jeho mysl zůstala svobodná.

"Život je skutečnost a záhada. Život trvá. Život je ohnivé vlákno, prostupující všechny formy hmoty. Já to vím. Já jsem život. Žil jsem v deseti tisících pokolení. Žil jsem milióny let. Byl jsem majitelem mnoha těl. Já, vlastník těch mnoha těl, jsem přetrval. Jsem život."

Měňavka
30. května

Měla jsem tu čest poznat autora skrze tuto knihu poprvé. Musím říct, že je to láska na první pohled.Excelentní, originální, dramatické, vedoucí k zamyšlení, se špetkou psychologie a snivosti.

MissBlack
28. května

V začátku knihy jsem byla trošku rozpolcená, věděla jsem, že by to mělo být skvělé, ale popis vztahů ve věznici mě až tak neuchvátil. Nicméně, pokud člověk zvládne přejít přes tuto část, je to kniha, která se těžko pouští z rukou.

pepa4081
12. května

Knížku jsem četl kdysi v mládí a tak nějak jsem si ji pamatoval jako něco úžasného. Teď po letech mne ale trochu zklamala. Obsahuje zajímavé myšlenky, ale střídají se zde pasáže, (ať už z vězení nebo z jiných životů) které jsem četl jedním dechem, s místy, kde jsem se téměř nudil. Před koncem knihy je kapitola - jakési vyznání muže ženám. V ní je mnoho hezkých slov. Bohužel je psána pohledem muže - chlapa, který je nejsilnější a nejchytřejší, a žena i když milující, je jen puťka, která ho sráží k zemi. Já znám ženy, kterým takzvaní chlapi nesahají ani po kotníky (jednu mám nějakým zázrakem doma). Takže mi knížka přišla celkem nevyrovnaná. Za přečtení stojí, (pozor - rozhodně nečíst v depresi) ale k mým oblíbeným se nezařadí.
Uspokojivé.

los
27. dubna

vyprávění vězně před popravou o moci a nesmrtelnosti lidského ducha, pandán pomíjivosti jedince a síly lidské vůle a také palčivá kritika lidské bestiality, tuposti mocenského (tj. náboženského, politického, soudního, ...) systému
s přihlédnutím k době vzniku díla až neskutečně aktuální, doporučuji každému čtenáři bez ohledu na věk, vyznání, světonázor a pohlaví

xxxZlatonka
09. dubna

Krásná slova, ale místy zdlouhavé, časté opakování stejných myšlenek. Trvalo mi dlouho, než jsem Tuláka po hvězdách přečetla, nedokázala jsem se do příběhu ponořit (ale to je asi mnou a tím, že upřednostňuji jeden dlouhý příběh před spoustou krátkých, byť spolu souvisí). Každopádně kniha s jedním z nejkrásnějších názvů zanechala dojem.

Median
07. dubna

Miluju.

Zikus
27. března

Výborné. Moc se mi líbilo vyprávění tolika příběhů, střídané s popisem života v samovazbě. Díky tomu se knížka čte svižně a když pominu slabších posledních dvacet stran, které opět přejdou v hladký konec, tak příběh nikde nedrhne. Tulák po hvězdách oplývá úžasným jazykem, což je zřejmě zásluha jak Jacka Londona, tak překladatele Josefa Pospíšila.

Rozhodně doporučuji. Výjimečný kousek.

Bobina74
25. března

Tak tohle určitě ano. Sice je to už nějaký ten pátek co jsem ji četla, ale i teď po více jak 25 letech stále můžu říct, že je skvělá a pamatuji si o čem je ( což u spousty knih po týdnu říct nemůžu). A že to napsal Jack London od Bílýho tesáka? Tak to bylo další překvapení...:-)
P.s. : Teď už chybí jenom vzlétnout....

banánovépyré
23. března

Jedna z mých nejoblíbenějších knih, je prostě skvělá a nezapomenutelná. Což mi připomíná, že bych si ji asi měla zase připomenout. Ve starším (hodně starém) překladu se jmenuje Stopami minulých životů, kdyby to třeba někoho mátlo. Je to kniha plná dobrých myšlenek.

Beebee
23. března

Díky této knize jsem v 17 letech objevila výraz "astrální putování". Velmi silný příběh od dobrého vypravěče.

TipsyChipsy
23. února

Zpočátku jsem byla nadšena skvělým tématem. Nejen s hrdinou prožívat nelidské utrpení při mučení, ale navíc se dozvědět, že lze to přežít a také psychologickou metodu jak. Vždycky mi totiž tyto věci vrtaly hlavou a říkala jsem si, jak bych já sama vydržela.. No ale pak přišla nezáživná dobrodružství při toulání po hvězdách a to mně docvaklo, že o tohle Londonovi šlo, v tom se vyžívá, vyprávět a psát co mu fantazie dovolí. A tak jsem si řekla, že možná i ty zážitky a prožitky mučeného člověka nejsou pravdivé, jen Londonovy představy, a zkazilo mi to celý příběh o tom, jak duch zvítězí nad hmotou.

annemonne
20. února

čtena podruhé a myslím že nénaposledy. Je to kniha plná toulek a překvapivě nádherných úvah a vět.

Kikina105
05. února

Jaká je kniha Tulák po hvězdách? Je to kniha plná toulání a neskutečných zážitků. Muž odsouzený na doživotí co znovu a znovu prožívá životy minulé. Toulá se ve svých snech, aby nemusel snášet bolest vnějšího světa. Čtenář si z této knihy odnese dvě úrovně - první z nich je, utrpení samotného vězně Darrella Standinga, které prožívá ve věznici s San Quentinu. Druhou úrovní je úroveň duchovní. Momenty, kdy se Darrell Standing nachází ve svěrací kazajce a přivádí se do "malé smrti", aby se tak mohl odebrat mimo své tělo a navštěvovat své předešlé životy. Věřím, že ve čtenáři to na konci knihy, zanechá víc než jen pouhý pocit. Život je přeci duch a duch nikdy nemůže zemřít.

konstelanski
03. února

Jaký byl rok 1915 ? .. Nevím, každopádně ve všem úplně jiným než 2000, jenom lidská povaha se nezměnila.. a co ty, kde jsi byl ? .. a kde sto let předtím? ..vzpomínám si na pochybnosti když jsem začal číst tento román.. záhy mi však dal na vědomí, že vede někam mnohem dál než do věznice v San Quentin.. daleko za hvězdy.. neskutečný příběh který se každou cestou zpátky vesmírem napříč času stává skutečnějším.. asi nejlepší od Londona.

Karhal
11. ledna

Nezdolná síla ducha, Mistr ne zbytečného pohybu, perfektní!

Paulus.1987
09. ledna

Výjimečná kniha o tom, že i v uvězněném, spoutaném a mučeném těle může žít svobodná duše a že smrt nemusí znamenat konec, nýbrž nový začátek.

Radek72
06. ledna

Tuhle jsem četl, je to asi tak 30 let a bylo mi 15, takže mě nějaká genderové blbosti vůbec nezajímaly...a za komanče nic o výletech do životů minulých nebylo ani zmíněno. Pamatuji si, že jsem knihu četl asi 3x a vždy se zanícením. Teď jsem si jí znovu koupil a přečtu si s tím hrozným odstupem - jsem zvědav, jak po 30ti letech obstojí. Když jdu doma kolem knihovny a padne mi oko na hřbet téhle knihy, je to jako nostalgie těch let, které prolétly okolo..ale vrátit ten čas nelze.

Inka063
03. ledna

Tohle že je víc jak 100 let stará kniha??? Klobouk před Londonem dolů. Taky mi trvalo, než jsem k ní dozrála. Začala jsem jí číst tak trochu z nouze a s despektem. London nebyl zrovna mým koněm. A ona mi přitom vyrazila dech!
Cholerický vysokoškolský učitel Darrel Standing si určitě trest zasloužil. Jestli byly podmínky ale takové, jak autor (či Ed Morrell) popisuje, pak mi běhá mráz po zádech. Oč větší muselo být jeho utrpení, velice schopného intelektuála, když nad ním měli moc tupci. A když tupec dostane moc, vždy se schyluje k tragédii. Svými duchovními útěky primitivní dozorce jen více popuzoval. Hrdý a nepoddajný člověk. Darrele, máš moje sympatie. I když si myslíš, že by žena nikdy tak silného ducha nemohla mít.

MacBara
02. ledna

Překvapila. Zjistila jsem, že jsem celá léta vlastně nevěděla, o čem tahle Londonova knížka je. Ačkoli mám od něj přečteno vícero, k Tulákovi jsem se chystala roky s narposto jinou představou, než co nastalo. Spirituální přesah možná napoprvé člověk ani nedocení. A výtky k pohledu na muže, ženy jejich role - vypráví muž a popisuje svůj pohled. To, co jsem četla bylo o obdivu k ženě, o přiznání toho, že i kdyby v té době už existoval pojem "genderově korektní" stejně ani tehdy ani dnes nemůžeme nikdo z nás tvrdit, že detailně chápeme, jak ostatní prožívají, myslí, cítí...

petuleta
19.12.2017

Ale jo, mně se to líbilo! Hrdina je trochu šovinista, to je fakt, ale z toho, že se pokaždé narodil jako jako silný, statečný, neohrožený, krásný a já nevím co, si na zadek nesednu, páč je evidentní, že duchovně má pořád co dohánět, protože jinak by se pořád nerodil znovu a znovu, že.. :) Ale je dost možný, že právě v kazajce dospěl k vrcholu nebo hodně blízko vrcholu, takže se třeba už tolikrát nenarodí a je už blízko, hodně blízko.. jak píše.. světlu. Shodou okolností jsem knížku dočetla v den, kdy mi umřela kočka, a když jsem četla ten konec - "Čím budu, až znovu obživnu? To mě zajímá! To mě opravdu zajímá..." - na jejím čerstvém hrobečku právě dohořívala svíčka, tak mi bylo i trochu líp.

LEGACY
08.12.2017

Matně zavzpomínám na všechny dosud prožité životy a konstatuji, že jsem nikdy předtím nečetl ani vzdáleně nic podobného jako tuhle spirituální očistu na těle a duši o vybudování nezlomného vědomí a ducha, který i přes neduhy a pošramocení tehdejší morálky jednotlivce přetrvá a dává tak čtenáři tolik myšlenek k zamyšlení, kolik je hvězd nad San Quentinem a celou smrti, kde v útrobách pekla doposud hrají muži ve svěracích kazajkách šachy.

lushi
03.12.2017

Když jsem Tuláka četla poprvé (cca před 5 lety), byla jsem nadšená, milovala jsem ho, říkala jsem, že je to jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy přečetla.

Teď při druhém čtení jsem nechápala, co mě na něm tak nadchlo. Už nejsem tak spirituálně laděná, jsem více skeptická k tomu, co čtu. A Tulák je prostě... nuda a žvásty.

Ani tak nemám problém s tím, že hlavní hrdina odpoutával svou duši od těla a cestoval do svých minulých životů, to může být možné, né že ne. Ale takový bullshitting, že byl vždycky jedním z nejdůležitějších mužů (mužů!) dané epochy, to bylo na mě prostě příliš. Ano, vždycky byl muž, protože jak v závěru skvěle popsal, žena by takové síly nebyla nikdy schopná, jeho silný duch by přece nikdy nemohl být přízemní ženou.

Och pardon, já jsem vlastně žena, se svou neschopností abstraktního myšlení knihu nemůžu nikdy pochopit, že ano.

Ladislav73
29.11.2017

Úplně nejlepší knížka co jsem četl.

petrakočárová
18.11.2017

Tuláka jsem četla už třikrát a myslím, že se k němu časem zase vrátím. Je to kniha, která má u mě v knihovně jedno z nejčestnějších míst.

Sajmoonek
29.10.2017

Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Naprosto jedinečně a úžasně napsaný příběh, který vás provede nejen lidskou myslí, ale také různými životy a naprosto vás okouzlí. Rozhodně doporučuji každému. (Nebo aspoň každému, kdo rád čte a rád se nechává knížkou unést z každodenního života.)