Tulák po hvězdách

od:

Tulák po hvězdách

Tulák po hvězdách vyšel poprvé v roce 1915. Jack London byl inspirován skutečným příběhem nevinně odsouzeného Ed Morrella, který si vytrpěl pět let samovazby. Londonovi se podařilo prosadit obnovu procesu a Morrell byl v lednu 1914 z věznice v San Quentinu propuštěn. Na základě jeho vyprávění autor vytvořil skutečnou báseň o svobodě a utrpení bezmocného jedince. V románu pak ostře obžaloval americkou justici a odhalil barbarsky surové metody vězeňských správců......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/130/tulak-po-hvezdach-130.jpg 4.61608
Originální název:

The Star Rover (1915)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Labyrint
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (256)

Přidat komentář
Gwendelína
13. října

Pro mě to byla naprosto skvělá kniha. Nejen z vypravěčské stránky a ze střídání dějů a příběhů minulých životů, ale hlavně z úvah, které knihu provázejí. Líbí se mi, jak sám vypravěč je nejprve skeptický, jak trpí, a poté se naučí opouštět své tělo a cestovat. Neumím si představit, jak silná musela být jeho vůle. A co vedlo autora k tomu, aby skvěle vykreslil tak niterní pocity mučeného člověka? Pro mě neuvěřitelná kniha.

Messilina
08. října

Jedna z mála knih, co jsem četla dvakrát.

readah
05. října

Nejchytlavější dílo od Londona, myslím, že může bavit všechny, i když je přes sto let stará.

IWINDA
03. října

Skvělá kniha .

bajinecka
26. září

Ma prvni kniha od Jacka Londona-a skvela! Cekala jsem opravdu spis jen pribeh o vezni, jak je to ve veznici vse krute,ale dostala jsem plnou palbu filozofovani, respektu k zivotu, sily vule, astralniho cestovani, skutecneho pratelstvi, historie (London toho musel spoustu prostudovat a propojit!), prevtelovani a milostnou basen k zenam. Nekdo tady nize psal, ze mu vadila kritika chovani spolecnosti od nekoho, kdo sam zabil a byl tak uveznen. S tim souhlasim. London se snazil "ospravedlnit" Darellovo chovanim prave tim, ze to bylo kvuli zene. To je pro me jedine minus knihy. Jinak je to neco, nad cim budu dlouho premyslet a "chroustat" v hlave:-)

JointlieKat94
20. září

Tahle kniha byla má první, od p. Londona, a musím říct, že mě naprosto fascinovala. Vážně, ze začátku jsem se nemohla začíst, knihu jsem asi na 3 měsíce odložila.. ale potom jsem se nemohla odtrhnout! Bylo to fantastický tak moc, až jsem věřila tomu, že to jde. Umrtvit tělo a bloudit po hvězdách, v minulých životech.. já chci taky

rabor
27. srpna

Zase se mi to stalo, jsem prostě nenapravitelný. Zase jsem šel po vysokém hodnocení a vzal do ruky jednu z těch klasik, kterou polovina lidí přečetla jenom proto, že jí přečetla ta druhá polovina lidí a teď si tu navzájem přitakávají, protože je to pořád lepší než si navzájem potvrzovat svou pitomost. Je mi líto kolik toho musel chudák skutečný Ed Morrell vytrpět jenom proto, aby měl Jack London rámec do kterého zasadí pár svých dobrodružných povídek alá rodokapsy. A ten kec, že je to vlastně všechno o lásce k ženě, kterou ovšem považuje za jakousi omezenou a přízemní bytost nehodnou složitějšího a abstraktního myšlení? Musel jsem to pár stránek před koncem zavřít v obavách abych se nestal feministkou. Myslím, že London měl zcela zústat u toho, co mu jde (dobrodružná literatura) a vyhnout se filozofování. Místo fantazírování o tom, že v roli urostlých plavovlasých chlapú klátí holky napříč dějinami, si ho měl radši vyhonit a napsat dalšího bílého tesáka.

Noita
22. srpna

Někdy si myslívám, že příběh muže je příběh lásky k ženě. Vzpomínky na celou mou minulost, které nyní vypisuji, jsou vzpomínky na mou lásku k ženě. Miloval jsem ji vždycky v těch deseti tisících životů a podob. Miluji ji nyní. Můj spánek je jí plný, mé probouzející se představy, ať začínají kdykoli, vedou mě vždycky k ní. Není úniku před tou věčnou, skvělou, vždy novým leskem zářící postavou ženy.

danny_21
13. srpna

Zajímavý a zároveň trochu netradiční počin od klasika literatury. Obžaloba lidské krutosti, zákeřnosti a zároveň oslava nesmrtelné a nezlomné duše. Některé Darrelovy astrální výlety byly kostrbaté a zdlouhavé, jiné zajímavé a poutavé, moralizovaní hlavní postavy o hodnotě lidství vyznívalo místy trochu pokřiveně, vzhledem k tomu, že hrdina byl vrahem, jako celek to vnímám tak nějak v lehkém nadprůměru, určitě se k Londonovi vrátím - 75 %

Disease
10. srpna

Ty výlety do minulých životů daly docela práci přečíst. Linie z vězení byla dobrá, zvlášť ke konci diskuze s Oppenheimerem, která u mě hodnocení překlopila o tu hvězdu. Ale jinak to nejslabší, co jsem od Londona četl.

jiri7453
09. srpna

Tuhle jsem četl, je to cirka 20 let... byl jsem mlád a toulal se nejen po hvězdách, ale i po krajině. Byl jsem pln energie a když jdu doma po schodech kolem knihovny a padne mi oko na hřbet téhle knihy vždy vzpomenu a tak trochu je mi smutno, krásně smutno. Vrátit ty časy nelze.

Manyna
06. srpna

Kniha na mě hluboce zapůsobila, protože já se řadím k těm, které na minulé životy (resp. převtělování duše - nebo chcete-li hmoty) věří. Jednou mi dokonce kamarád vyprávěl příběh, který se mu stal jako dítěti cca ve věku tří let, kdy stál na úplně neznámé silnice a byl smutný, jeho matka se ho ptala, co se mu stalo a on jí řekl, že na tomhle místě měl dopravní nehodu a zemřel (to mu v pozdějším věku líčila právě jeho matka). Takže dle mého nepopiratelný důkaz "tuláctví po hvězdách". Tělo je jen nádoba a naší duši nelze spoutat, zničit, zabít. Za nejkrásnější část považuji konečnou manifestaci ženy.

manka71
31. července

Klobouk dolů pane Londone, kniha je skvěle napsaná, je nadčasová. Ne každý spisovatel je vyhledávaný za života i za sto let.

alenecka66
31. července

Super...

Killingjoke
30. července

Přesně si pamatuju ten den, kdy mi tuhle knihu doporučil kamarád. Říkal jsem si, že to napsal London, a že přece musí vědět, že knížky jako je Bílý tesák nejsou přesně tím, co bych vyhledával. A ejhle... Kniha vypráví o osudech profesora Darrella Standinga, odsouzence za vraždu svého kolegy. Tento se v cele smrti naučí ovládat svého ducha a jeho únikům ze zajetí a cestuje časoprostorem, kde navštěvuje své předchozí existence. Nejvíc mi v hlavě a nevím proč, vždy utkvěla reinkarnace centuriona při ukřižování Krista... Co k tomu Londona vedlo? Netuším. A ač na reinkarnaci či karmu osobně sám nevěřím, tahle knížka mě prostě dostala. Dokonce takovým způsobem, že po ní sáhnu vždy, když je mi v životě nejhůř, což znamená že jsem ji ze všech knih četl jednoznačně nejvíckrát. Prostě mě tak nějak uklidňuje. Možná není divu, kniha pobaví a vy si uvědomíte, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř. No co bych to dál okecával, podle mě je tohle jeden z nejlepších románů všech dob...

kiki11
29. července

Velmi působivá kniha vyprávějící o nepolapitelnosti lidského ducha. Pasáže z vězení a úvahy o nesmrtelnosti duše byly napsány poutavě, četly se skoro samy a já se po každém náhledu do minulého života netěšila na nic jiného, než na návrat do cely. Již zmíněné náhledy mě tolik nezaujaly, mnohdy mi přišly zbytečně rozvleklé a zdlouhavé - snad jen pobyt na pustém ostrově byl zajímavý. Nejsem si úplně jistá hodnocením, poněvadž některé časti bych ohodnotila pěti hvězdičkami, jiné dvěmi. Po dlouhém váhání jsem se rozhodla pro zlatou střední cestu. Nakonec mě ale zviklal konec a nezdolná vůle Darrella Standinga, proto dávám 4*.

marta14
27. července

Kniha se mi celkem líbila. Já osobně na minulé životy věřím. Přesně takovou knihu jsem hledala. Jediné, co mně vadilo, byly ty příběhy z toho putování. Z vězení mě to bavilo rozhodně víc.

Jacck
27. července

Asi budu za heretika, ale kniha mě nějak moc nezaujala. Za prvé nevěřím na minulé životy a na astrální cestování a že duše může opustit tělo. Za druhé ta kniha působí spíš jako seznam povídek, kde každé vycestování duše z těla do jiné časové epochy představuje jiný příběh. A díky tomu žádný z příběhů neměl šanci se pořádně rozvinout.

veronika97
27. července

"Život je skutečnost a záhada. Život se nekonečně liší od pouhé chemické hmoty přelévající se ve vyšší formy představ. Život trvá. Život je ohnivé vlákno, prostupující všechny formy hmoty. Já to vím."

Tahle kniha je poklad. Díky, pane Londone.

Jannnča
15. července

Čekala jsem od této knihy hodně,bohužel je pro mě zklamáním.. snad poprvé v životě jsem nebyla schopná dočíst knihu,kterou jsem rozečetla.. pasáže z vězení se mi líbily,avšak ostatními příběhy jsem nebyla schopná se prokousat..

Erudite
25. června

Tato kniha je životem.

Natyna3
19. června

Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Naprosto mě dostala. Svědectví o tom, jak nezdolný dokáže být lidský duch.

parxel
14. června

Na této knize mne zaujal především způsob, jakým Darrell Standing co by hlavní postava čelí nepřízni osudu. Zprvu lehce bizardní cestování do "minulých životů" se později stává hlavní náplní jeho života, bez kterého si jeho pobyt ve věznici San Quentin nelze představit. Postupně tak nahradí fyzické vězení iluzí nesmrtelnosti vlastní duše. A otázka, zda to co Darell prožívá jsou halucinace, či nějaký druh mystického zážitku zde není vůbec podstatná.

Na knize se mi líbili příběhy, které Darell prožívá. Zejména příběh muže, který ztroskotá se svou lodí a žije několik let doslova na kusu skály uprostřed moře.

Naopak mi neseděla postava Darella Standinga. Ačkoliv si Darell uvědomuje nezvratnost svého osudu, tak se zdá, že ho prožité utrpení nijak zásadně nezmění. Nenaučí ho pokoře před silami, které nemůže ovládat. Jakoby tím skutečným žalářem nebylo vězení samotné, ale jeho vlastní hněv, který ho do vězení přivedl a brání mu dosáhnout smíření se svým vlastním osudem a se sebou samým. A vy máte nakonci pocit, že před vámi stojí stejný člověk jako na začátku.

Tleskám originálnímu nápadu a knize dávám navíc jednu hvězdu za to, že byla inspirována skutečným příběhem nevinně odsouzeného Eda Morrella.

anuska0898
08. června

'' Nic není trvalé, jen mysl. Hmota se převléká, krystalizuje a znova se přelévá a její tvary se nikdy neopakují. Tvary se rozpadají ve věčnou nicotu, z níž není návratu."
Jedna z nejznámějších knih jednoho z nejznámějších autorů. Kniha inspirovaná příběhem nevinně odsouzeného Eda Morella, který si vytrpěl 5 let samovazby. Umíte si představit stav úplné izolace, stav bez jídla , vody a denního světla? Člověk je tvor společenský, tudíž dlouhodobé oddělení od lidí u něj může způsobit až úplný duševní rozvrat. Aby Ed Morell toto pětileté utrpení přežil, musel se naučit, jak odpojit mysl od těla. V nejtěžších chvílích, kdy mu nezbývalo nic jiného,než se povznést nad všechno, co je lidské putoval okamžiky jeho zemského bytí. Byly to živé vzpomínky na jeho dávno zapomenuté životy. Tato kniha nutí její čtenáře ptát se na nejrůznější otázky.Je čas relativní? Pamatujeme si opravdu všechno co jsme zažili? Co bude po smrti? Žijeme jen jednou?
Jack London se v této knize dotknul tématu teorie relativity času, neboť mých pět minut může být tvých pět let.

aktijnov
08. června

Další kniha, ke které jsem se po mnoha letech vrátila. A musím přiznat, že je stejně nádherná, jako když jsem ji četla prvně...

martunka
06. června

Musím se přiznat, že tohle je první kniha, kterou jsem od Londona četla. A je to láska na první přečtení. Je to krásný a zároveň místy dojemný příběh, který mě dostal.

barlow
30. května

Hodně zajímavá knížka, od níž jsem nic nečekal a přečetl jsem si ji na základě doporučení jedné naší studentky. Ale postupně se mi příběh dostával pod kůži a dlouho tam zůstal, takže pecka...

maly1929
30. května

Londona nemám moc rád, moc zdlouhavě popisuje. Někdy spousty slov o ničem. Nicméně příběh silný, hlavně tedy o lidské vůli a mysli. Příběhy z vězení jsou lepší než ty z putování.

nvkl
24. května

kniha predevsim o sile lidske mysli.

Hary
10. května

Tak to nebylo vubec špatne.byl jsem mile prekvapen.kniha se sklada z nekolika zajimavych pribehu,ktere drzi pri sobe diky vypraveni hlavniho hrdiny.krasne napsane a ctive, a nakonec docela zajimave.v kazdem cloveku je zvire kdyby nebyli lidi formovani spolecnosti.Londne,Londne...ty sicaku