lucy.sankova komentáře u knih

Opět mě autorka nezklamala.
Beznaděj, strach, bezpodmínečná láska, nenávist, ztracené dětství..
Tohle se Mornštajnové povedlo. Nemohla jsem přestat číst. Fascinující. Nečekané. Lítostivé.

20 22.07.2022

Tichá voda břehy mele ..
Tohle bylo silné téma až mi z toho bylo dost úzko. Přečetla jsem ji za dva večery a po přečtení jsem zůstala ležet jako paralyzovaná. Sama mám dvě děti a tohle bych nikdy nedopustila. Tohle by se nemělo dít a už vůbec ne dětem.
Mornštajnová je brilantní ! Smekám !

15 04.11.2023

Sářin boj s rodiči, minulostí, nepochopením.. Bylo mi jí líto. Jak mladou, tehdy desetiletou dušičku, ovlivnila “nepříjemná opakující událost”, se kterou ji nikdo nedokázal pomoci.. snad jen les, to ticho, ta samota...
Bravůrně napsané!

14 25.05.2021

Tak tohle mě úplně pohltilo. Jak mě bylo smutno.. držela jsem pěsti Štěpánovi a za to všechno ho obdivovala.
Když se tak zamyslím, může to být příběh každého z nás.
Příběh o dospívání mladého jedenáctiletého chlapce, který ovšem příliš brzy se stal “soběstačný” ..

13 17.01.2023

Člověk si ani nedokáže představit, jak krutá doba holocaustu byla. Skvěle napsané, detailně vylíčené... Za mě má rozhodně pět hvězdiček.

13 28.07.2019

Hodně smutné. A přitom je to o tom.. mluvit, mluvit, mluvit spolu a mít chuť se ve vztahu posouvat. Pokud ovšem není chuť něco na vztahu "vylepšovat", tak bohužel celý vztah jde pak do kopru.
Je to vlastně obyčejný příběh dvou lidí a jejich sedmnáctiletý vztah, jeho proměny, malé výhry, ale spíše velké prohry a taky přeměna vztahu z původní zamilovanosti až k totálnímu odporu.
Těžko se mi to četlo, ale může to být příběh každého z nás. O to smutnější to je.

11 27.08.2023

Jak málo stačí k tomu obohatit tento svět.. Slova svět nemění, svět mění činy.

11 25.12.2021

Příjemné pohlazení po duši. Četla jsem ji zachumlaná v dece v těchto podzimních dnech ať už s kávou v ruce, s vínem nebo s dobrým čajem.

11 03.12.2021

Přečteno za dva dny. Nemohla jsem se odtrhnout. Až se mi nechtělo věřit, že se tohle opravdu mohlo stát. Mohlo. Bohužel. Bylo mi z toho slabo :( .. Člověk si hned o to víc váží toho, co má a jak dobře se tu vlastně máme ..

11 20.05.2021

Knihu jsem si koupila náhodou, zaujala mě obálka a také to, že jsem od této autorky ještě nic nečetla.
Trefa! Do černého!
Tolik nepochopení, přehlížení, samoty, smutku. Měla jsem chuť z toho příběhu Barunku vytáhnout a vzít si ji domů. Nechápu, jak někteří rodiče dokážou jedno dítě upřednostňovat... A co je horší? Že tohle se opravdu děje a mnohdy o tom ani nevíme, jak to v rodinách opravdu je.
Ten konec byl opravdu šílený.
Pro Barunku však možná jediné východisko...

11 23.04.2020

Tak z této knihy jsem byla opravdu na větvi :)
Sama pracuji v Nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež, tudíž se setkávám s různými typy lidí. Ale právě ta "různorodost" mě baví. Nikdy nevíte, co od takových dětí čekat.
A ano, chce to mít dávku odvahy, ale i lidskosti a pokory. A o tom to je. Lidé, kteří pracují s lidmi jsou dle mého tak trochu "andělé". Pomáhají, i když třeba nevědomky.
... a tento pán mě ujišťuje v tom, že to, co dělám, má smysl.
Těším se na druhý díl :) a všem doporučuji :)

11 16.12.2019

Já jsem se teda nemohla odtrhnout! Wow! Donutilo mě to přemýšlet sama nad sebou, zda opravdu žiji svůj život tak jak bych chtěla. Nora měla několik milionů možností, jak svůj život prožít a kdykoliv mohla říct STOP a prostě z něj odejít. Ale my tuto možnost nemáme, máme jen několik cestiček životem, kterými se vydáváme a naše rozhodnutí nejdou vrátit zpět ba naopak.. formují naše životy, naši cestu, naši budoucnost.
Doporučuji.

10 12.10.2023

Milé, příjemné, krásné gesta a láska na první pohled a trochu ochlazení v těchto vedrech! :) Oproti předchozích knihách ze série se mi tato líbila o něco více. Možná je to i tím, že toto prostředí mi bylo blízké a nebo taky těmi postavami, kde snad žádná mi nebyla protivná, spíš naopak, všichni byli na sebe moc milí a tak by to mělo být všude :)
Už se těším na další díl :)

10 16.07.2023

Tahle mě bavila malinko víc než předchozí knihy. Možná to bylo i tím zasněženým prostředím.
Samozřejmě od začátku tušíte jak celý příběh dopadne, ale i tak mě to malinko překvapilo.

10 05.02.2023

Knihu čtu už po několikáté, obsahuje mnoho užitečných a naučných úvah :) Vždy mě nutí se pousmát a věřit, že svět bude zase krásnější a zároveň ve mě odkrývá touhu radovat se z maličkostí.

9 12.07.2020

Zprvu se mi do útlé knížky vůbec nechtělo. Když jsem ulehla s nemocí, donutila jsem se a nelituji. Kniha ve mě vyvolala smíšené pocity. Bohužel taková "Farma zvířat", která je rozdělena na "ty nadřízené" a "tamty podřízené", je na celém světě.

9 10.10.2014

Tohle byl tak krásný příběh o vztazích v několika rovinách - dcera/otec vdovec, opuštěný senior-seniorka, senior-mladá dívka, apod.
V knize je zachyceno mnoho momentů od nepochopení, po lásku v seniorském věku, pomoc jednoho staříka a vděčnost.
Je málo knih, které hovoří o tématu staří, tato je jedna z těch milejších, které mi utkví v srdci.
Doporučuji.

8 15.11.2022

Digitální demence. Přečetla jsem na doporučení naší psycholožky. Kniha mě okamžitě z jejího vyprávění zaujala. Místy je to k neuvěření, co s námi digitální média dělají, jaký mají na nás vliv.

"Není lhostejné, co děti a mladiství celý den dělají, neboť to v jejich mozcích zanechává stopy."

"Hráči střílecích her si dobrovolně oslabují koncentraci a sebekontrolu, čímž klesají na mentální úroveň reflexivního automatu."

"Užívání digitálních médií především večer, u žen zejména chatování, u obou pohlaví psaní e-mailů a hraní her, jakožto dosažitelnost skrze mobil, kráčely vždy ruky v ruce s rostoucím výskytem poruch spánku."

"Víme, že děti rodičů s menšími příjmy a nižším vzděláním se více dívají na televizi a více hrají počítačové hry, zatímco děti zámožnějších rodičů spíše čtou knihy."

"V Německu trpí demencí 1,3 milionu lidí a tento počet se do roku 2050 zdvojnásobí na 2,6 milionu."


Zamysleme se.
To je trochu smutné, co se děje a nikdo z nás nic nedělá. Nemyslíte..?

8 25.11.2014

Už jsem četla od Mornštajnové Tiché roky a Hanu, takže Listopád je v pořadí má třetí kniha od této autorky. Za mě bohužel zatím nejslabší. Malinko více mě zaujal příběh Magdy než samotné Maji. Trochu mě štvala Magdina jakoby lhostejnost od doby co si prožila dlouhé roky ve vězení až prakticky do její smrti.
Možná je to i tím, že mě toto téma nepotkalo, proto mi není zas tak moc blízké.
Nicméně mě tohle neodradí a ráda si přečtu i další knihy od autorky.

7 29.07.2023

Samota, deprese, zoufalství, prázdnota. Mathildy mi bylo upřímně líto. Bossing a následné psychické vyčerpání je velké téma o kterém se příliš nemluví..
Opět mě Delphine de Vigan nezklamala, zhltla jsem knihu za dva večery.

7 30.06.2023