Digitální demence. Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum

01. května

Kniha je zajímavá svými tezemi. S většinou z nich souhlasím. Digitální média jsou prospěšná, ale zároveň ničí mozek. Myslím si, že každý nový, ať už průmyslový nebo digitální výrobek je k užitku a usnadňuje život a zároveň se z něho stává zbraň. Je na nás lidech, jak s novými technologiemi budeme zacházet.

2 05. března

Doporučuji pro všechny (stejně jako Odpojeného muže). Mnohým se to nebude líbit, ale s tím se nedá nic dělat.
Občas kniha sice trochu škobrtá, ale tady bych vinu přikládal chybám v překladu (a že je tam vidím i bez předlohy). Zbytečně to vrhá špatné světlo na autora.

1 09. února

Knihu jsem dočetl se sebezapřením. Přehršel "duplicitních", dopodrobna a čísly rozebraných informací... Základní myšlenka je správná - bohužel "digital natives" jsou tady, není to fikce. Vidím to rovněž na svých dětech. A o dospělých to platí také - no je těžké nevyužit např. Google, když ta možnost tady je. Hledat v knihách se v dnešní uspěchané době moc nedá. Možná až budu v důchodu. ;-)

06.11.2017

Autor se několikrát opakuje, složitě popisuje výzkumy (aby bylo jasné, že čísla jsou podložená), ale to mě unavovalo. Bohužel je ale pravdivá. Dostala mě kapitola o navigacích v autě a rentgenu v obuvi. Naštěstí nepatřím ke generaci, která nevyrůstala na PC a snad ani mé děti technologie neohlupuje. Aktivní výchova je náročnější (než posadit dítě k televizi), ale snad se nám vyplatila. Víc je láká jít na koncert, do divadla, na pivo, než sedět doma u PC. Ale pokud alespoň jednou denně nezkontroluji mejl, whatsupp, SMS jsem jak na trní.....že by to postihlo i mne? Je na čase udělat si dovolenou a nebýt při ní na síti. Než se dostaví digitální demence.
Doporučuji přečíst, i když, kdo hodně čte knihy, asi je víc závislý na nich, než na PC naopak (ten si to pak nepřečte).

2 16.10.2017

Doporučuji rovnou přejít k zajímavým kapitolám o učení a pozornosti. Zbytek sice také obsahuje podnětné a důležité informace, ale jsou utopeny v nekonečném spílání na všechno, co má obrazovku. Jsou to všechno jen "mašiny na střílení monster" a jiný názor může mít jen lobbista herního průmyslu či závislák na PC. Počítače, GPS a jiná média nestačí používat s rozumem a rozvahou. Nepoužívejte je vůbec. Nevěděli jste to? Autor Vám to vysvětlí. Bohužel nejen, že z téměř celé knihy tak sálá radikalita, že se dá snést jen po malých kouscích, ale autor přitom sám vystupuje jako nevycválaný "hater" první den na síti...
Dítě, které dostane PC, už nenapíše žádný úkol, nepůjde do školy, přestane mít rádo své rodiče a nakonec postřílí spolužáky. Přehnané? Kdepak, přes to nejede vlak, na to jsou studie. Často velmi "fér" studie, jejichž účelem je svést všechno na google, ať už ho využíváte příliš, nebo ne.
"Chlapče, máš radši úkoly nebo hru na počítači? Že hru? No ne, alarmující!" ...Osobně mi to přijde jako dát mu skicák a stěžovat si, že do něj raději nakreslí pejska, než vypočítá rovnici. Zato autor by to robě poslal do dechové kapely. (Ano, tato alternativa tam skutečně padne!) A na počítač by uvalil daň jako na alkohol, aby ho raději nikdo nepoužíval.
Připadá mi to vůči spoustě rozumných uživatelů a rodičů až urážlivé. Ale to nevadí, je to pro naše dobro. Vždyť hned zkraje autor urazí tři celé národy - "Dali jim PC do škol, celá jejich další generace bude blbá" - a dodá: "Žerty stranou." Já přitom ještě ani ten žert nenašla. Asi jsem zhloupla kvůli počítači. Takže máte pravdu, pane autore, a jdu se vrátit zpět na stromy. Tam se snad už nesetkám s další Vaší tvorbou.

1 21.05.2017

Bohužel pravdivé.

3 11.05.2017

Kniha se četla velmi dobře, ale jak již bylo uvedeno, nemohu se také zbavit dojmu, že je Manfred Spitzer až příliš radikální. Digitální technologie jsou součástí běžného života populace 21. století a je třeba se s tím smířit. Poté už záleží pouze na nás, do jaké míry si je vpustíme do života.

3 28.01.2017

Kniha je velmi odborně zpracována, včetně vyjmenování mnoha a mnoha kvalitních studií. Přesto se až na určité krátké pasáže velmi dobře čte. Pět hvězdiček nedávám pouze proto, že kniha je, i přes občasnou autorovu snahu o objektivnost, zaměřena poměrně jednostranně a ke čtení knihy je dle mého názoru potřeba jistá dávka nadhledu.

4 20.01.2017

Také na ulici vídáte ty shrbené opičky s placatým plastovým banánem v ruce? Viděli jste někdy stočtyřicet kilo těžkého sedmnáctiletého mladíka, který se při osmnácti stupních Celsia zavlažuje coca colou? Neznáte náhodou některého z těch mladých mužů, co si dennodenně užívají virtuální sex s .avi formátem? Dívali jste se někdy čtyři hodiny v kuse na sport v televizi za účasti obtloustlého dělníka s mastnými párky na talíři vyhraného z Penny a basem piv u nohou, a říkali jste si u toho "co tu sakra dělám"? Pozorovali jste někdy hubený shrbený "kuřecí řízek" s brýlemi, který si neumí ani ohřát večeři a při zametání se mu lámou ručičky, ale jako virtuální mariňák likvidující mimozemské brouky byl děsně "cool" a drsnej?
Ne?
Ne?!
Tak jste to možná vy! A možná právě proto tuto knihu posíláte do horoucích pekel!
My ostatní, kteří technologii využíváme s rozumem a vídáme nebo přímo známe ty zrůdy, které bývávaly lidmi, nebo mohly býti lidmi, ale dosud se na takovou úroveň nevyvinuly, tuto pravdivou knihu zatracovat nebudeme, naopak ji budeme předčítat již zmíněným opičkám a budeme doufat, že v textu uvidí sama sebe a poučí se. Moc si to přeju.
A tak zbývá říci jediné: konečně! Konečně se někdo vyjádřil bez skrupulí...

2 10.10.2016

Pán Spitzer urobil kus fundovanej prácej s odkazmi na vedecké štúdie a s jeho lekárskym pohladom pridal na odbornosti titulu. Kniha obsahuje mnoho hodnotných informácií, no subjektívne sfarbenie a jednostrannost, ako uz bolo spomenuté mnohokrát, uberá knihe na výnimočnosti (hlavne v spektre témy (v ktorej sa pohybuje ako jedna z mála)). Kniha sa čítala často velmi dobre, no zbavit sa pocitu, ze pán Spitzer nenávidí digitálne média a mediálny priemysel, jednoducho nešlo. Pokial sa dokázete od toho pocitu odosobnit, tak je kniha výnimočným vhladom do tejto málo preskúmanej oblasti.

13 15.04.2016

Hrozně rád bych dal pět hvězdiček, ale kniha je tak jednostranně zaměřená, že to nejde. Vlastně tak shazuje sama sebe a to je velká škoda.
Na knize je úžasné, že se dozvíme spoustu věcí o fungování lidského mozku. Je vysvětlen jeho vývoj v dětství, fungování synapsí a změny v jeho struktuře během života a během učení. Spitzer vše velmi srozumitelně vysvětluje a musím říct, že se mi kniha celou dobu dobře četla. Nestalo se, jak se někdy stává, že kniha začne ke konci nudit. Bohužel předkládaný tón knihy je tak negativní, že se tomu člověk zdráhá věřit. Co je nejhorší, některé jeho závěry ohledně počítačových her jsou až směšné. Jeho popisy her odhalují, že mu chybí praktické zkušenosti. Působí to totiž, jakoby v životě ani žádnou hru nehrál a vše má jen odpozorováno u druhých. To knize extrémně ubírá na věrohodnosti. Přitom je to velká škoda, protože spousta jeho argumentů co se týče zneužívání elektronických médií je podpořena výzkumy.

Kniha je extrémně znepokojující, protože vysvětluje jak zhoubný vliv má na dětský mozek svět elektronických médií. Tak jako děti musíte regulovat ohledně pojídání sladkostí, protože se ve svém věku ještě nedokáží adekvátně ovládat, tak musí být regulovány i ohledně přístupu k elektronickým médiím. Doporučuju všem rodičům malých dětí, protože kniha je určená především pro ně. I přesto, že je kniha extrémně jednostranná, dá se tento pohled odfiltrovat a kniha je skutečně v mnohém poučná až šokující. Rozhodně doporučuju k přečtení. 85%

27.03.2016

Zajímavé dílčí poznatky, ale jako celek mi kniha moc nedává smysl. Skákání z jednoho tématu do druhého, hromady odkazů na jinou literaturu nebo vědecké články. Navíc v této době už kniha za tématem trochu pokulhává...

4 07.03.2016

Je rozhodně potřeba, aby byla na trhu kniha, která bude na toto téma vyvolávat diskuze, a aby to fungovalo, musí být trochu kontroverzní. Spitzer toho zřejmě dosáhl, ale rozhodně doporučuji číst tuto knihu s jistým odstupem.
Pokud očekáváte nezujatou, odbornou studii, ani tuto knihu neberte do ruky. Spitzer se sice celou dobu tváří jako odborník, ale nechová se tak. Už na samém začátku stojí jasně proti všem digitálním médiím, aniž by se snažil maskovat fakt, že s nimi příliš nepracuje (naopak to prezentuje jako výhodu). Celá kniha je pak v podstatě pouze výčet různých studií, které jeho názor podporují. Protiargumenty neexistují, pokud je nemůže obratem vyvrátit. Člověk by si myslel, že v televizi se vysílají pomalu pouze reklamy a Teletubbies a počítačové hry existují pouze ve formě vesmírných a jiných stříleček.
V mnoha bodech se se Spitzerem dá souhlasit, ale pouze výjimečně to jde bez výhrady. Z knihy si nejspíš pár věcí odnesu, ale celkově mě svým postojem nepřesvědčil. Na stromy se kvůli němu nevrátíme.

1 21.02.2016

Zajímavá kniha. Autor se ji snaží psát zajímavě a čtivě. Jenže občas je to i na škodu. Něco co jde shrnout na jednu stránku a to velmi důkladně, tak napíše třeba na deset stran. Jinak autor někdy ty digitální média až moc démonizuje. Jasně, neměli bychom na nich trávit veškerý svůj čas, ale aby dítě nemělo telefon až do patnácti je trochu moc....
Ale ve většině případech má autor pravdu...

2 16.12.2015

Skvela kniha, mnoho vyskumov, statistiky ktore nasledne boli podlozene experimentmi ktroe si vdaka prilozenej metodike mozeme sami overit. Dokonala prirucka ako postupovat pri vychove deti pokial z nich nechceme vychovat prazdnych konzumentov medialneho braku. Osobne posobim v oblasti medii a reklamy, a mnoho postupov poznam z tej druhej strany. Casto prazdni ludia tvoria prazdne umenie, len aby bolo, aby sa minul grant, alebo zaplatal vysielaci cas. A to malo kvality je prehluseno pasovou vyrobou brakov. A tym vsetkym mnoho dospelych ludi krmi svoje deti a seba samych. Vidim rodicov ako dobrovolne vkladau detom do ruk tablety mobily a najme hry. Na zaciatku so zamienkou vyucbovych programov co sa zmeni behom chvilky na bezduche hry. Na bezduche opakovanie rovnakych pohybov v rovnakych situaciach. Dokonala priprava na dospelost za beziacim pasom pokial robotnik nebude vystriedany robotom. Ciastocne ucim aj na skole a pomerne dobre poznam mladu generaciu, pravdou je ze vacsina hlada pomoc najskor mimo svoj rozum. Interent okolie ale aj s najjednoduchsim problemom si vacsina nevie rady. Da sa to zmenit ale bez dobreho vedenia sa velka cast mladej generacie strati vo vlastnej neschopnosti v prazdnych internetovych priatelstvach, ktore sa po skole okamzite rozpadavaju a v depresii. U mna je to kniha desatrocia.

1 19.10.2015

Jak knihu jedním slovem charakterizovat - je radikální. V některých ohledech mi možná trochu otevřela oči, nicméně s mnohými výroky autora nesouhlasím, ač jsou možná potvrzena různými studiemi. Nicméně jak sám autor v knize často konstatuje, v sociálních vědách je těžké určit příčinu a důsledek... Naprosto nesouhlasím s totální démonizací počítačových her. Z knihy mám pocit, že autor nikdy žádnou hru neviděl, protože se o nich vyjadřuje opravdu podivně. Především věta "vraždění vetřelců z vesmíru", která se v knize v různých obměnách vyskytuje asi tak 150x mi neskutečně lezla krkem.
Napadá mi otázka - jaktože byl středověk v porovnání s dneškem tak brutální? Násilí vidíme v západní společnosti všude kolem sebe, brutální hry a filmy jsou dostupné jak nikdy jindy, přesto je naše doba ve srovnání se středověkem téměř nenásilná.
Knihu přesto doporučuji a některými radami, především ve výchově svých dětí, se pokusím řídit.

Je ironické, že knihu si přečtou ti, kteří jakási rizika v moderních technologiích vnímají a jen si takhle utvrdí své stanovisko. Naopak ti, kteří by svůj postoj potřebovali přehodnotit jako sůl, po této publikaci nikdy nesáhnou.

4 19.07.2015

Kniha by měla být povinnou četbou ve škole a poté znovu pro nastávající rodiče... je až neskutečné, kolik lidí dnes podléhá digitálním médiím bez jakékoli retrospektivy zdroje:(

7 28.06.2015

Rozhodně si nemyslím, že by Manfred Spitzer vedl jakýsi džihád proti digitálním médiím, ostatně reakce Michala Rybky, člověka, který se chlubí tím, že napsal recenzi na hru z obrázků a který se snažil proniknout i k čtenářům fantastiky svojí ryze podprůměrnou, povídkovou sbírkou Příběhy pro Bastet, nemá autorovi co vytýkat, protože každý z nich si vždycky bude vehementně stát za tou svojí pravdou.

Co se nedá upřít knize jako takové je fakt, že je svého druhu asi jediná a možná proto se Spitzer místy pouští až do přílišného bujarého vykřikování na všechny strany s poselstvím "Zachraňte naše děti!" Statistika a různé výzkumy jsou možná nudné, nicméně už dávno bylo prokázáno, že čím je mozek méně trénovaný, tím dříve zakrní. O vzniku demence nebudu polemizovat, neznám fakta, ale co bych zde vyzdvihl je to, že si až příliš zjednodušujeme život, abychom ušetřili čas a místo toho, abychom se radovali sami ze sebe, z lidí, rodiny a přírody, tak čučíme na nesmysly v TV a čteme nepodložené kraviny na internetu. Takže vlastně žádný čas díky digitalizaci ani neušetříme. Kvůli těm všem přístrojům - chytřejším mobilům, plochým LCD televizím a monitorům jsme naopak čím více v práci a to jen, abychom si koupili statky které vlastně ani nepotřebujeme a to vše na úkor rodiny a volného času pro sebe.

Digitální média jsou dobrý sluha, ale zlý pán a už nám začínají přerůstat přes hlavu, to je nesporný fakt. Vidím to všude ve svém okolí i mezi dětmi na ulici. Nicméně už není cesty zpět a trochu mě mrzí, že Spitzer nepřišel s nějaký poselstvím, namísto toho, aby se v poslední třetině knihy neustále opíral do FPS stříleček nebo MMORPG jako WoW a tvrdil, že jsou hry životu nebezpečné, protože si to rozhodně nemyslím a je to stejná polemika jako v případě účinku homeopatie... Jo, já jako děcko hrával třeba Golden Axe a s kuličkovkama běhal po lese hrajíce si na vojáky. Je to naprosto stejné a je vtipné, že to vztahovačného Rybku tak strašně štve.

2 05.01.2015

Zásadní monografie pro každého rodiče. Populární formou podává recentní výsledky neuropsychologického výzkumu. Pět hvězd!

2 05.01.2015

Kniha sa mi veľmi páčila najmä v častiach, ktoré populárno-vedeckým štýlom približujú čitateľovi anatómiu a fungovanie mozgu a celej nervovej sústavy. Ako nelekár som sa s touto tématikou a v tomto merítku nestretol a niektoré poznatky boli pre mňa nové a fascinujúce. Čo sa týka kritiky digitálnych médií, v dosť veľkej miere som sa s ňou stotožnil, pretože podobné účinky, ako popisuje autor (povrchnosť vnímania, nesústredenosť, spoliehanie sa na digitál, netrénovanie vlastného mozgu ...), som začal pozorovať aj na vlastnej koži a napriek tomu, že som počítačovým a digitálnym nadšencom, v poslednej dobe som začal spoliehanie sa na digitálne médiá významným spôsobom obmedzovať. Takže opäť používam klasický diár, zoznamy úloh si píšem plniacim perom a pod. :-) Trošku mi vadil autorov skoro až militantne negatívny postoj ku všetkým digitálnym médiám a záver knihy, kde je tento postoj významne skoncentrovaný, som dokázal čítať už len dosť povrchne.

5 25.11.2014

Digitální demence. Přečetla jsem na doporučení naší psycholožky. Kniha mě okamžitě z jejího vyprávění zaujala. Místy je to k neuvěření, co s námi digitální média dělají, jaký mají na nás vliv.

"Není lhostejné, co děti a mladiství celý den dělají, neboť to v jejich mozcích zanechává stopy."

"Hráči střílecích her si dobrovolně oslabují koncentraci a sebekontrolu, čímž klesají na mentální úroveň reflexivního automatu."

"Užívání digitálních médií především večer, u žen zejména chatování, u obou pohlaví psaní e-mailů a hraní her, jakožto dosažitelnost skrze mobil, kráčely vždy ruky v ruce s rostoucím výskytem poruch spánku."

"Víme, že děti rodičů s menšími příjmy a nižším vzděláním se více dívají na televizi a více hrají počítačové hry, zatímco děti zámožnějších rodičů spíše čtou knihy."

"V Německu trpí demencí 1,3 milionu lidí a tento počet se do roku 2050 zdvojnásobí na 2,6 milionu."


Zamysleme se.
To je trochu smutné, co se děje a nikdo z nás nic nedělá. Nemyslíte..?

7 18.09.2014

Pro některé dílo demagoga a náboženského fanatika, pro mne kniha, která se snaží lidem otevřít oči. Místy je trochu nadnesená, ale věřím, že nadsázku autor používá právě proto, aby si lidé jeho slov vůbec všimli. Většinu názorů, které kniha obsahuje, jsem měla již před jejím přečtením a je sympatické, že takový přístup sdílí i někdo další. Nežiji v jeskyni, nevyhýbám se moderním technologiím, denně je používám, ale také uznávám i tradiční hodnoty a přeji si, abychom dětem nekradli slastné období jejich dětství a abychom je naučili, že moderní technologie jsou nám nápomocny v mnoha úkolech, ale nejsme jejich otroky a je třeba poznávat svět i vlastníma očima.

30.07.2014

Kniha, která mě místy bavila, místy jsem četla jen shrnutí, protože mě to neustálé omílání výzkumů toho a tamtoho nudilo. Četla jsem to hodně s nadhledem, protože téměř vše autor vidí jen negativně a ani se nesnaží nějaká pozitiva hledat. Na jednu stranu má v hodně věcech pravdu, na druhou je to kritika v podstatě úplně všeho. Co se mu ale nedá upřít je fakt, že poukazuje na spoustu nebezpečných jevů, které by bylo fajn mít na paměti a snažit se "hlídat se". Nemyslím si, že bych byla na digitálních médiích závislá, přesto je dobré se nad určitými věcmi občas zamyslet a nespoléhat se na to, že se nemusím nové anglické slovíčko naučit, protože mi ho Google přeloží. S takovou si ho nikdy nezapamatuju. Knihu bych doporučila hlavně rodičům a učitelům, aby si uvědomili, co s dětmi počítač, internet a média vůbec dělají.

14 23.07.2014

Pravda nebude pravdivější, napíše-li se velkými písmeny. Jak mnoho je tím ale nebohý čtenář odváděn od nezaujatého naslouchání a uvažování: viz např. reakce Michala Rybky na PC Tuningu (http://pctuning.tyden.cz/multimedia/hry-a-zabava/30384-digitalni-demence-a-antidigitalni-dzihad-manfreda-spitzera ), která sice na účet knihy obsahuje mnoho oprávněně kritiky, přičemž ale to podstatné pomíjí a spolu s jízlivým způsobem vyjadřování vyvolává dojem "autor je pitomec, jeho názory jsou blud a tady, vážení přátelé, není nad čím hloubat".

Pomocí statistiky lze objevovat mnoho báječných souvislostí. Hůře už se pomocí ní zjišťuje příčina a následek mezi dvěma jevy. A už vůbec pomocí ní nelze nic neprůstřelně dokázat (pokud je něco na základě statistického testu tzv. statisticky prokázáno, např. když je na základě omezeného vzorku vytočených piv prohlášeno, že hostinský nalévá pod míru, zpravidla to znamená, volně a nepřesně řečeno, že pokud bych byl takový neřád a hostinského trápil s tímto testováním opakovaně, křivě bych ho obvinil z nalévání pod míru pouze ve velmi malém a předem daném počtu případů, řekněme v jednom procentu). Přímo excelentně však lze statistikou mást, zavádět a lhát. Na druhé stránce zmíněného článku Rybka předkládá graf, který ukazuje nárůst počtu patentů s rostoucí digitalizací. Dle Rybky to dokazuje, že se Spitzer plete, když říká, že "digitální média přináší duševní úpadek" (V jakém smyslu? U koho?). Ale co tento graf dokazuje? Přímou úměru např. vykazuje také počet udělených Nobelových cen dané zemi na osobu v závislosti na spotřebě čokolády na osobu za rok (http://filipspagnoli.wordpress.com/2012/10/22/statistical-jokes-44-correlation-doesnt-imply-causation-ctd ).

Spitzer se do podobného dobrodružství uvažování o příčině a následku často pouští také. Ano, jeho závěry jsou většinou v souladu s naší intuicí, ale to neznamená, že jsou správné. Abychom se pokusili zjistit, zda má třebas na onen zmíněný nárůst počtu patentů skutečně významný vliv rozvoj digitalizace, museli bychom holt obětovat pár měsíců času a důkladně celý proces napříč světem a historií prozkoumat, což by samo vydalo na samostatnou knihu (co když to bude přece jen tou čokoládou?!). Spitzer na hlubší vhled rezignuje a spoléhá se přespříliš na laboratorní experimenty a jejich statistické vyhodnocení, což nás může přivést na stopu, ale samo o sobě nám porozumění nepřinese. Tam, kde se Spitzer do hlubších vod vydává, končí nakonec na mělčině průměrné středoškolské hodiny psychologie či poznatku, kterého si každý patrně již někdy všiml.

Knihu nakonec přesto spíše doporučuji. Popichuje k zaměření pozornosti na věci, které jsme zvyklí přehlížet a o to by tu mělo jít především. Zda a jak nás digitalizace mění, nechť si pozoruje každý sám na sobě a sám si také odpoví. Ostatně těžko učeným textem někoho přesvědčit, že se bude cítit šťastnějším, pokud si místo nočního paření po síti raději zrána vyrazí s přáteli, mapou a kompasem někam do lesa, aniž si to dotyčný sám nevyzkouší. Osobně s lecčím v této knize souhlasím, nicméně na rozdíl od Spitzera se domnívám, že bychom si starosti neměli dělat kvůli nadbytku integrovaných obvodů, ale kvůli nedostatku prachobyčejné sebekontroly a kritického myšlení. Digitální svět je jen mocným zesilovačem, v kterém nedostatek obou velice snadno vyjde najevo... podobně jako ve Spitzerově textu. Pokud jste dočetli až sem, gratuluji k nadprůměrné schopnosti koncentrace.

2 15.07.2014

Tato kniha vzbuzuje mnoho vášní a odsudků. Pravda, autor je příliš radikální a neuškodilo by mu studium faktů, ale na druhou stranu: není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Na toto téma - a knihu - skvěle reagoval Václav Cílek http://echo24.cz/a/igHPc/digitalni-demence-zranitelne-deti-chudi-i-nejisti .

5 26.06.2014

Kniha nutí k zamyšlení nad součaným digitálním světem.... Nemůžu říct, že bych úplně se všemi tezemi souhlasíl - i když s většinou ano :-). Každopádně musím uznat, že kniha je docela čtivá, autor má své názory podloženy arugmentací (různé experimenty...), v některých názorech jde proti proudu. Bohužel realita současného světového vývoje je taková, že za pár let bude vše online a bez uživatelské znalosti "digitálních médii" bude člověk trošku "out", i když paradoxně bude třeba žít spokojenější život....

2 26.06.2014

Malá výprava do vašeho mozgu, v ktorej Vám pán Spitzer otvorí oči zistíte prečo ste takí depresívni a nenaplnení keď strávite denne 6 hodín pri počítači. V žiadnom prípade sa nejedná o niečo kontroverzne, ale o ucelenú vedeckú prácu, kde autor vychádza zo štúdia viac než 300 autorov a štúdií. Jeho slová môžem len podčiarknuť, lebo "obeťou" médií som bol aj ja a môj školsky prospech, ktorý na druhom stupni základnej školy začal drasticky klesať. Aspoň viem, že vinníkom bola televízia a rozprávky na Cartoon Network.

Knihu jsem si koupil omylem, neboť jsem si nepřečetl, že autor je psychiatr a vědec, který hledá fakta. Já jsem doufal, že kniha bude konspirativně fantastická a byl jsem překvapen a nutno říci mile. Po prvním přečtením, jsem zjistil, že Digitální demence je hrůzyplná kniha a její autor je skutečný mistr hrůzy. V každém případě si tento realný horor přečtu ještě aspoň dvakrát a doporučím všem svým známým.