Digitální demence. Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum

Miestami autor podával informácie veľmi zložito, no kniha je podložená mnohými výskumami, relevantnými infomáciami. Podstata tejto knihy však je zrejmá a jasná a ako niekto kto pracuje s malými deťmi absolútne súhlasím s jeho názorom na digitálne technológie a deti, ich negatívny vplyv je nepopierateľný.

Nezaujalo. Nudné podání. Takové soudružsko-učitelovské.

V době, kdy jsem knihu četla, byla co do informací velmi aktuální a dozvěděla jsem se z ní mnoho zajímavého. Navíc mě právě tato kniha přiměla začít se více zajímat o problematiku sociálních médií a internetu obecně.

Komentář od Taťka Hraboše to navíc vystihuje ještě lépe.

Český čtenář této knihy si musí být vědom dvou skutečností: že je určena především německým čtenářům a že byla napsána před více než 12 lety – před boomem sociálních sítí, před dobou covidovou a s tím souvisejícím distančním vzděláváním ve školách na jedné straně a neskutečným nárůstem množství dezinformací v internetovém prostoru, ještě dále posíleným válkou na Ukrajině, na straně druhé, a především před nástupem umělé inteligence. Přesto autor už na základě tehdy existujících studií a výzkumů prokázal podle mého názoru mimořádné porozumění problému; jeho závěry a předpoklady se následným vývojem jen potvrdily, byť to politická reprezentace, byznys a možná i velká část populace bude popírat či alespoň zlehčovat. Myslím, že není náhodou, že se psychický stav dětí ve školách (jak jsem teď zahlédl ve sdělovacích prostředcích) zhoršuje už od roku 2010, byť k markantnímu negativnímu skoku došlo zvláště po covidu. Naše děti, ale i mnozí dospělí se totiž stále více odpoutávají od skutečného světa a noří se do toho virtuálního (který je navzdory vnějšímu zdání mnohem méně pestrý a bohatý než ten skutečný), ztrácejí schopnost reálný svět chápat, pohybovat se v něm a nakládat s ním. Jak autor mimo jiné zmiňuje, je obrovský rozdíl v tom, jak na váš duševní stav a mozek působí procházka v přírodě, posezení s přáteli, četba pěkné knihy nebo manuální práce či vlastní tvorba (byť jen pro sebe, pro radost), a jak nekonečné sezení před přihlouplými televizními seriály, reklamami nebo reality show, neustálé sledování čím dál horších (a často ještě úmyslně negativně zkreslených) zpráv, hraní bezduché počítačové hry či odpovídání na každou hloupou sms či příspěvek na sociální síti dlouho do noci. Jednoduše vyjádřeno: každá minuta strávená v nepřítomnosti obrazovky televize či počítače nebo displeje mobilního telefonu je dobrá. I o dalších negativních důsledcích s nadměrným používáním digitálních médií spojených velmi pěkně a srozumitelně hovoří tato kniha. Autorovi bych odpustil i poměrně silné rozhořčení, které je z textu cítit, protože jde opravdu o problém, který bude mít dalekosáhlé důsledky, ale přitom jej nikdo nechce řešit.

I kdyby byla pravda jen polovina z toho, co autor předkládá, tak posazovat děti před obrazovky (ať už jde o televizi, počítač, mobil...) je docela průšvih. Vývoj mozku je závislý na tom, jak se používá. A dětský mozek ve vývoji je. Autor považuje za škody způsobené digitálními médii např. desenzibilizaci v důsledku hraní násilných her a sledování násilných filmů, povrchní uvažování, osamělost, deprese, nadváhu, narušené sebeovládání, poruchy pozornosti a mnohé další.
Kniha obsahuje řadu zajímavých poznatků. Třeba že multitasking je vlastně aktivní trénování povrchnosti a neefektivnosti. Také způsob, jakým čteme na netu ("surfujeme" po povrchu, čteme zkratkovité titulky, překlikáváme) zmenšuje hloubku zpracování (mozek se tím trénuje v povrchnosti). Jak používání navigace otupuje naši schopnost zorientovat se. Jak si kvůli tomu, že ihned můžeme vše vygooglit, uchováváme méně vědomostí. Že u bilingvních lidí propuká demence později. Že člověk s mozkem s projevy Alzheimerovy nemoci v pokročilém stádiu může být duševně naprosto normální a čilý (souvislost s předchozím způsobem života jako vzdělání, duševní výkonnost). Že dítě poté, co sleduje moderní dětský animovaný film (tj. s rychlými střihy), má po shlednutí filmu výrazně sníženou schopnost sebeovládání (naopak koncentrace při tom, když si dítě kreslí, sebekontrolu výrazně zlepšuje).
V závěru knihy dává autor stručné praktické tipy, jak se udržet mentálně fit. Co se týká digitálních medií a dětí, doporučuje omezit dávkování, protože to je podle něj jediné účinné opatření.
Kniha je napsaná dost těžkopádně. Možná je to překladem (např. se slovem "vposledku" jsem se zatím nesetkala). Nesedl mi ani autorův styl, jakým vyvozuje závěry a kombinuje témata. Přestože kniha obsahuje řadu zajímavých informací, jako celek mi přijde průměrná.

Po přečtení jsem pobaveně hledal na různých "pařanských" webech příslušné recenze. Byly vlastně nevědomým potvrzením základních Spitzerových tezí. To byly reakce narkomanů když jim berete drogu :-)

Zajímavá kniha a vlastně první svého druhu, kterou jsem četla. Ztotožňuji se s autorem, že moderní technologie nás zbavují nutnosti více přemýšlet, používat rozum a běžné instinkty. Na druhou stranu kniha skáče z jednoho tématu do druhého, obsahuje hromady odkazů na jinou literaturu či vědecké články a není zrovna čtivá. Zároveň jsou v knize některé názory, které mi přijdou spíše přáním autora než podloženou informací. Co se mi líbilo, bylo shrnutí každé kapitoly. Když si člověk přečte jen to, tak vlastně chybu neudělá.

Stačilo číst shrnutí každé kapitoly!
Autor se zaměřuje na negativní stránku věcí, při větší důvěryhodnost by bylo lepší, aby občas citoval studii, která naopak říká, že je to dobrý.
Kritika je fajn, je důležité se zamyslet i z druhé strany, ale působí to na mě neseriózně, že si autor našel pouze studie podporující jeho názor.

Zajímavě podané téma, určitě stojí k zamyšlení. Digitální technologie nám zkrátka - a dětem - pomáhají v jistém smyslu hloupnout, zlenivět a následky to má dalekosáhlejší, než jsme si jako lidstvo schopni připustit.
Prostě a jednoduše - nedávejte zbytečně malým prckům tablety, když se můžou prodírat normální papírovou knížkou...

Hutnější a hůře stravitelnější text, který se četl těžce, dlouho, ale rozhodně se zaujetím. Jde o opravdu náročnější četbu, kterou jsem se chtěla prokousat a která mi přinesla mnoho zajímavých informací, které se pokusím uchovat v hlavě, něco si z toho vzít a aplikovat do praxe. Představa, kam tento svět asi tak spěje, je děsivá nejen po stránce vlivu digitálních médií, těch oblastí je čím dál tím víc a růžově vypadá málokterá, ale tady snad může člověk ještě něco málo zachránit, když nic jiného, tak alespoň u sebe a u svých dětí. Děkuji, pane doktore, za otevření očí, přiblížení složité problematiky a přeji hodně sil do dalšího boje...

Kniha je už dost zastaralá. Nicméně online výuka během covidu potvrdila dost jasně, že to není žádná legrace. Lidský mozek je rezistentní - nejde ho používat zcela libovolně a člověk na netu jenom ztrácí čas (například komentováním knih :-)

Kniha prináša súhrn mnohých zaujímavých dlhoročných výskumov na tému následkov dnes už takmer nevyhnutného využívania digitálnych technológií a ich vplyvu na našu myseľ, stupeň inteligencie, na naše schopnosti, znalosti, interakciu s okolím, na náš osobný, spoločenský i profesný život atď. Ponúka ozaj široký pohľad na to, ako sa vlastne ľudstvo vďaka svojmu vývoju paradoxne rúti do záhuby postupnej degenerácie.
Pripomenula mi sci-fi komédiu Absurdistán z r. 2006. Podľa tu citovaných výskumov práve do takejto budúcnosti mierime. Dosť otrasná vízia, však ako sa zdá, bohužiaľ i dosť reálna.
Keďže kniha vyšla pred 10 rokmi, jej terminológia je miestami už trošku zastaralá, ale nič sa nemení na jej posolstve. Vnímam ju ako varovanie. Nedomnievam sa ale, že bude vypočuté.

V některých názorech s autorem souhlasím a v jiných ne. Přišlo mi to spíš jako kupa autorových názorů na dané téma než jako ověřená fakta. Líbí se mi celková myšlenka a díky zavislostem a celkově častým kontaktem s moderními zdroji vznikl digitalni detox, který bychom si čas od času měli dopřát. Ale za mě je to spíš o rodičích jaký vztah a příklad dávají dětem ohledně telefonu pc i televize a to se pak na nich odráží.

Některé informace se v knize opakují, ale tak to už v podobných knihách chodí. Nová kapitola začíná nějakým souhrnem a ten může obsahovat i dříve uvedené informace.
Co je však podstatnější, tak kniha obsahuje spoustu informací pro rodiče, výchovné pracovníky i dospívající děti a mládež, proč je dobré omezit čas strávený u TV, PC, ntb, tabletu, mobilu, herní konzoly apod.
Takže určitě nelituji času stráveného při studiu této knihy (samozřejmě v papírové formě).
Nelze než souhlasit s tím, že náš moderní svět by se bez digitálního zpracování informací zhroutil, nelze tedy digitální média z našeho života odstranit.
Co však může udělat každý z nás, je pomoci najít míru využívání těchto médií našim dětem, vnukům, příbuzným a známým. Digitální média mají vysoký závislostní potenciál a při dlouhodobém nadměrném používání lidem škodí. Jak a proč je v knize velmi podrobně popsáno a vysvětleno. Za mě velmi přínosná kniha.

Cteni me moc bavilo a prineslo spoustu novych informaci. Jen prenest je do praxe bude fuska...

Kniha shromáždila nebývalé množství studií, různých výzkumů, aby ukázala, kam může vést, když jsou zejména děti vystaveni neustálému tlaku digitálních médií. Postupuje v souladu s novými poznatky neurovědy.
Kniha místy nadbytečně opakuje, někdy by stačilo přečíst si shrnutí. I tak jsem si v knize našel hromadu podnětů k přemýšlení, podtrhl si kupu zajímavých myšlenek. Nadbytečnost opakování chápu jako autorovu snahu o to, aby člověk neopomněl, nezapomněl ... a je v tom cítit zapálení pro věc, což zastánce dig.médií asi musí štvát.

Možná ještě aktuálnější než kdy dřív!

Vědecky pojatá kniha plná zdrojů a výzkumů. Načasovat si její čtení doprostřed pandemie, kdy jsme děti na rok nuceně zavřeli k počítačům, nebylo úplně nejvhodnější, protože teď se bojím ještě víc, jak tyhle škody napravíme...

Náročná, ale úžasná kniha! Doporučila bych ji jako povinnou literaturu všem učitelům a rodičům.